Bejaria

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBejaria
alternativní popis obrázku chybí
Bejaria imthurnii
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď vřesovcovité (Ericaceae)
Rod Bejaria
Mutis, 1771
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace Bejaria aestuans z roku 1853

Bejaria je rod rostlin z čeledi vřesovcovité. Jsou to stálezelené keře s jednoduchými střídavými listy a pohlednými, většinou sedmičetnými květy s volnými korunními plátky. Plodem je tobolka. Rod zahrnuje 15 druhů a je rozšířen v horských oblastech Ameriky od Mexika a jihovýchodu USA po Bolívii a Guyanskou vysočinu. Některé druhy jsou využívány v domorodé medicíně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Zástupci rodu Bejaria jsou stálezelené, pozemní, bohatě větvené keře nebo řidčeji malé stromy. Rostliny jsou lysé nebo pokryté žláznatými štětinami. Listy jsou jednoduché, střídavé, ploché nebo podvinuté, celokrajné nebo řidčeji s nevýrazně zoubkatým okrajem. Květy jsou nápadné, pěti až osmičetné (nejčastěji sedmičetné), uspořádané ve vrcholových nebo úžlabních hroznech či chocholících. Kalich je zvonkovitý. Korunní lístky jsou volné, koruna trubkovitá nebo rozestálá, brzy opadavá. Tyčinek je dvakrát více než korunních plátků nebo větší počet (až 20), jsou stejně dlouhé, zdéli korunních plátků nebo delší, volné. Semeník je svrchní, lysý a obsahuje 5 až 7 komůrek. Čnělka je prodloužená a často přihnutá k jedné straně, zakončená hlavatou bliznou. Plodem je kulovitá tobolka, pukající od vrcholu 5 až 7 chlopněmi.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Do rodu Bejaria je řazeno 15 druhů, rozšířených v horských oblastech tropické Ameriky. Areál rozšíření sahá od jihovýchodu USA a středního Mexika po Peru, jižní Bolívii a Guyanskou vysočinu. S výjimkou tří druhů je areál rodu omezen na Jižní Ameriku. V USA roste jediný druh, Bejaria racemosa, rozšířený na jihovýchodě země ve státech Alabama, Georgie a Florida. Do Mexika a Střední Ameriky zasahuje pouze Bejaria aestuans. Bejaria cubensis je endemit západní Kuby, kde roste v podrostu borových lesů v provincii Pinar de Río v nadmořských výškách 200 až 250 metrů. Bejaria imthurnii je endemit stolových hor Roraima a Kukenan. Rostliny rodu Bejaria charakteristicky rostou v andském alpínském biotopu páramo, v podrostu horských lesů a v horských mlžných lesích. Řada druhů jsou endemity jediného pohoří či stolové hory. V Andách vystupují až v nadmořských výšek 3900 metrů.[1][3][4]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Druh Bejaria resinosa je opylován převážně kolibříky. V kolumbijských Andách byly na květech pozorovány druhy kolibřík svítivý (Aglaeactis cupripennis), kolibřík Williamův (Metallura williami) a kolibřík Lafresnayův (Lafresnaya lafresnayi). Mimo kolibříků je navštěvují také háčkozobci (Diglossa) a čmeláci.[5] Kolibříci navštěvují také květy Bejaria matthewsii.[6] Bejaria racemosa je na jihovýchodě USA živnou rostlinou housenek drobné můry Zomaria interruptolineana z čeledi obalečovití.[7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Bejaria je v rámci čeledi Ericaceae řazen do podčeledi Ericoideae a tribu Phyllodoceae, kde představuje bazální větev daného tribu. Bazální větví rodu je severoamerický druh Bejaria racemosa, řazený v rámci taxonomie rodu do sdamostatné sekce Racemosae. Mezi blízce příbuzné rody patří např. Kalmia, Kalmiopsis, Phyllodoce a Rhodothamnus. V minulosti byl rod Bejaria považován vzhledem k neobvyklé morfologii (volné korunní lístky, vícečetné květy) za bazální rod celé čeledi Ericaceae, výsledky fylogenetických studií však tuto teorii nepotvrdily.[8][9] V minulosti byl rod mylně uváděn jako Befaria.[10]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rozdrcené listy Bejaria aestuans jsou v domorodé medicíně používány na bolavé kosti. Plody slouží jako stimulans. Rostlina je také zdrojem paliva a dřevěného uhlí. Z květů Bejaria resinosa se připravuje nálev proti srdečním záchvatům. Listy mají projímavý účinek, používají se k obkladům na rány a k hubení much.[6] Rostliny nejsou uváděny ze sbírek žádné české botanické zahrady.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 6. Berlin: Springer, 2004. ISBN 3-540-06512-1. (anglicky) 
  2. BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5. (anglicky) 
  3. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky) 
  4. LUTEYN, James; PEDRAZA-PEÑALOSA, Paola. Ericaceae [online]. NYBG. Dostupné online. (anglicky) 
  5. KRAEMER, Manfred. On the pollination of Bejaria resinosa Mutis ex Linne f. (Ericaceae), an ornithophilous Andean paramo shrub. Flora. 2001, čís. 196. 
  6. a b GRANDTNER, M.M.; CHEVRETTE, Julien. Dictionary of trees. Volume 2. South America. [s.l.]: Elsevier, 2014. ISBN 978-0-12-396490-8. (anglicky) 
  7. HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky) 
  8. BUSH, Catherine M.; KRON, Kathleen A. A phylogeny of Bejaria (Ericaceae: Ericoideae) based on molecular data. Journal of the Botanical Research Institute of Texas. Dec. 2008, čís. 2(2). Dostupné online. 
  9. GILLESPIE, Emily L.; KRON, Kathleen A. Molecular Phylogenetic Relationships and Morphological Evolution within the Tribe Phyllodoceae (Ericoideae, Ericaceae). Systematic Botany. 2013, čís. 38(3). 
  10. BURGER, William (ed.). Flora Costaricensis. Family Ericaceae. Fieldiana. Dec. 2005, čís. 45. 
  11. Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]