Kostel svaté Alžběty Uherské (Teplice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svaté Alžběty Uherské
v Teplicích-Šanově
Kostel sv. Alžběty Uherské v Teplicích-Šanově
Kostel sv. Alžběty Uherské v Teplicích-Šanově
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresTeplice
ObecTeplice
LokalitaŠanov
Souřadnice
Kostel svaté Alžběty na mapě Teplic
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátteplický
FarnostTeplice-Šanov
Statusfarní kostel
Užíváníneděle 10:30 (mše sv.)
bližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelŘímskokatolická farnost Teplice-Šanov
Datum posvěcení30. září 1877
SvětitelKarel Průcha
Architektonický popis
ArchitektHeinrich Ferstel (kostel)
Hermann Riewel (plány věže)
Stavební slohnovogotika
Typ stavbypseudobazilika
Výstavba18641877
Specifikace
Kapacitacca 130 sedících (hlavní loď), celkem 1500 osob[1]
Délka44 m
Šířka20 m (bez pilířů a schodiště)
Výška14 m (klenba hlavní lodi)
44 m (věž bez kříže)
Umístění oltářena sever
Stavební materiálcihla, pískovec
Další informace
AdresaZeyerovo nám., Teplice-Šanov
Oficiální websalesianiteplice.cz/farnost
Kód památky43983/5-5267 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svaté Alžběty Uherské v Teplicích-Šanově je novogotickou sakrální stavbou nacházející se v lázeňském parku teplické čtvrti Šanov. Kostel je orientován k severu. Vzhledem ke svažitému terénu je kostel směrem k jihu umístěn na terase. Od roku 1990 je ve správě komunity salesiánů z teplického děkanství. Je pravidelně využíván, avšak nachází se ve velmi špatném technickém stavu.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Okolnosti vzniku[editovat | editovat zdroj]

O stavbě kostela se začalo uvažovat v době soupeření dvou sousedních lázeňských – města Teplice (německy Teplitz) a obce Šanov (německy Schönau). Šanovští radní usilovali o povýšení Šanova na město, k čemuž byl ale zapotřebí katolický kostel, který dosud v obci nebyl, bylo jej proto třeba zbudovat.[2] Myšlence na stavbu nového kostela byl nakloněn i majitel teplického panství Edmund Clary-Aldringen, který stavbu kostela podpořil i finančně – věnoval Šanovu 6 % zisku z prodeje Lázeňského sadu (německy Curgarten), což činilo 3150 zlatých.[3][4]

Za architekta kostela byl vybrán tehdy již věhlasný vídeňský architekt Heinrich von Ferstel, který projekt zhotovil téměř zadarmo. Není jasné, jak se k realizaci tohoto díla dostal, autoři webových stránek teplice-teplitz.net se domnívají, že se tak mohlo stát přičiněním výše zmíněného Edmunda Clary-Aldringena, který se v té době velmi často pohyboval ve Vídni.[5]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba byla zahájena v roce 1862[6], avšak základní kámen byl položen až 18. listopadu 1864, jak dokládá mramorová pamětní deska pod schodištěm kostela.[4] Zadavatelem stavby byla obec Šanov. Dokončení kostela se protáhlo na patnáct let, takže byl dokončen až k roku 1877. Délka výstavby byla způsobena tím, že stavba, kromě pozemku, byla financována z darů a výtěžků ze sbírek; navíc musela být v době Prusko-rakouské války pozastavena (v průběhu války v ní byli mj. ubytováni vojáci).[3] Časopis Method, věnující se křesťanskému umění, udával v roce 1877 celkové výdaje na stavbu kostela ve výši 120 000 zlatých.[1]

Kostel je postaven z režného cihlového zdiva, kamenná podezdívka jižní předsíně je z lomového kamene. Na vlastní předsíň byly použity pískovcové kvádry. Kamenné jsou pak kružby a další kamenické články jako jsou fiály, kříž nad západním štítem a portály.

Hranolová čtyřpatrová věž na severním zakončení západní lodi byla přistavěna v letech 18861888, a je přístupná vlastním západním ústupkovým portálem. Autorem věže je Ferstelův žák Hermann von Riewel, jejím stavitelem se stal šanovský starosta Franz Kerl.[7]

Mezidobí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1956 se ve vstupu do kostela natáčel film Dědeček automobil.[8] V průběhu 50. a 60. let působil v tomto kostele 30členný chrámový sbor a dětský sbor, který měl 24 členů. Chrámový sbor později přešel do kostela Božského srdce Páně v Teplicích – Trnovanech.[9]

Opravy na přelomu 60. a 70. let[editovat | editovat zdroj]

Fotografie z rekonstrukce kostela v letech 1967-69. Zajímavá je původní výmalba v presbytáři, která byla během dalších let nahrazena jednoduchým žlutým nátěrem.

Mezi lety 1967 a 1969 byl kostel zásluhou R.D. Tomáše Holoubka zachráněn před zbořením, neboť byl v havarijním stavu, zjm. kvůli závažným poruchám statiky. V podlaze a v prostoru pod klenbami byla umístěna ocelová táhla a základové konstrukce byly posíleny betonovým blokem po obvodu kostela. V roce 1969 rekonstrukce pokračovala pod vedením P. Jana Roba, SDB částečnou opravou střechy a okapů. Během působení P. Antonína Hladkého, SDB proběhly opravy věže, elektroinstalací, oken, hromosvodů a vnitřní výmalby kostela.

Po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

V září 1997 proběhly oslavy 120 let od vysvěcení kostela. Při této příležitosti instaloval městský úřad před kostel barokní sochu sv. Jana Nepomuckého z roku 1722 (sokl je ale starší – z roku 1654).[10] Slavnostní bohoslužbu před výročím vysvěcení kostela celebroval tehdejší litoměřický generální vikář Mons. Karel Havelka. Během hlavní oslavy výročí – v úterý 30. září 1997 – sloužil P. Dr. Josef Šedivý O.Cr., který prožil mládí v Teplicích. Při této příležitosti zároveň udílel novokněžské požehnání.[11]

V srpnu 2020 bylo provedeno statické zajištění nosných konstrukcí nad dveřmi do sakristie a vrcholů kleneb zdiva podpírajícího kůr, které byly v havarijním stavu.[12]

Popis stavby[editovat | editovat zdroj]

Kostel je koncipován jako cihlové síňové trojlodí s hranolovou věží po boku presbytáře, který má stejnou výšku a šířku s hlavní lodí. Hlavní loď kryje vysoká sedlová střecha, nad presbytářem zvalbená (zkosená). Ve štítu průčelí, nad rozetovým oknem, je v nice umístěna socha sv. Alžběty Uherské (Durynské) pečující o nemocného, jejímž autorem je vídeňský sochař Peter Kastlunger.[7] Pod schodištěm je osazena pamětní deska položení základního kamene.

Jižní předsíň je otevřená, z obou boků přístupná schodištěm. Po obou stranách hlavní lodi jsou předsazené opěráky, vyvrcholené fiálami, překračující předsíň. Jižní stěny bočních lodí prolamují okna tvaru sférického trojúhelníka s trojlaločnými kružbami. Boční lodi mají pultové střechy s kolmými trojúhelnými štíty nad každým oknem. Výrazně vysoké třetí zvonové patro je otevřeno vysokými okny bez zasklení. Uvnitř se nachází ocelová zvononosná konstrukce s jedním zvonem. Nad čtvrtým patrem s trojitými okny na každém boku je vysoká jehlancová střecha s trojúhelníkovými štíty se zbytky ciferníků hodin. Nefunkční hodinový stroj je v současnosti zapůjčen do Galerie Bartholomeus v kostele sv. Bartoloměje. Závěr východní boční lodi tvoří sakristie s oratoří v prvním patře. Přístupné jsou od východního portálku šnekovým schodištěm v přiložené věžici. Boční okna trojlodí jsou vysoká, se středními pruty a kružbami. Interiér je sklenut křížovými klenbami na válcové sloupy.

Nasvícení exteriéru[editovat | editovat zdroj]

Večerní nasvícení kostela

V druhé polovině roku 2011 byl kostel nasvícen soustavou čtyřiceti výbojkových svítidel, kombinujících různě barevná světla, čímž vynikne architektura a členitost kostela.[13]

Půdorys kostela
Půdorys kostela

Vybavení interiéru[editovat | editovat zdroj]

Vybavení kostela je novogotické, vesměs původní. Autorem oltářů a kazatelny je linecký mistr Engelbert Westreicher.[14] V době svěcení kostela byl v kostele toliko hlavní oltář, boční byly pořízeny později.[1] Staré oltáře (hlavní i boční) byly v minulosti necitlivě přetřeny. Nový obětní stůl pochází ze 70. let 20. století, vytvořil ho modlanský farář P. Alois Švec SDB.

Repliky vitráží byly osazovány v letech 2000–2005, původní okna byla velmi silně a nenávratně poškozena, mj. vandaly, kteří do nich házeli kameny.

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Autorem vzácných[15] pozdně romantických[7] varhan je rakouský varhanář Josef Breinbauer z Ottensheimu u Lince. Tento nástroj je jeho nejstarším[15] a zároveň jedním ze čtyř[pozn. 1] samostatně dochovaných děl tohoto varhanáře vůbec, proto je jejich umělecká hodnota velmi vysoká.[16] Již v době pořízení se uvádělo, že půjde o jeden z nejzdařilejších nástrojů v Čechách.[1] Jde o relativně velký dvoumanuálový mechanický nástroj s dvaceti rejstříky, postavený v letech 1876–7, který se dochoval v téměř původním stavu. O jeho vybudování bylo rozhodnuto na zasedání Kirchenkomitee (kostelní výbor) dne 10. března 1876, kdy provádějící architekt (Hermann Riewel) předložil komisi kresebný návrh prospektu varhan.[17] O tři měsíce později bylo rozhodnuto, že stavbu varhan provede firma Breinbauer und Sohn. Varhany byly dokončeny již v roce 1877 [16] za cenu 5 000 zlatých. Varhanní skříň vyrobila firma Engelberta Westreichera z Lince, která dodala i další dřevěný inventář kostela (oltáře, kazatelna, křížová cesta).[1]

Není zřejmé, jak se varhanář, tvořící hlavně v Rakousku a česko-rakouském pohraničí, dostal na sever Čech. Litoměřický diecézní organolog Radek Rejšek nabízí hypotézu, že Breibauera doporučil některý z vlivných lázeňských hostů.[18] Naproti tomu v odborném recenzovaném časopise Monumentorum custos[pozn. 2] to Vít Honys staví do souvislosti s faktem, že celý projekt kostela vznikal ve vídeňském prostředí – a s tím souvisejícími referencemi. Jako další důvod uvádí pozitivní zkušenost s Breinbauerovým nástrojem v kostele sv. Vojtěcha v Ústí nad Labem, jež byl dokončen roku 1875.[17]

Varhanní skříň je jednotná, rozdělená na dvě symetrické části po stranách rozety; zabírá celou šíři hlavní lodi. Nese typické gotické ozdobné prvky. Převažující barvou povrchu skříně je tmavě olivová, některé dekory jsou zvýrazněny modrou nebo červenou barvou, případně zlacením. Barevně tak varhany korespondují s tehdejší barevností ostatního mobiliáře kostela.[17] Na východní části skříně se dochovaly nápisy vyrýpané do dřeva kalkanty v době před elektrifikací nástroje. Nejstarší nalezený nápis je z roku 1896.[19]

V kostele byl v minulosti (na přelomu 1. a 2. dekády 21. století) pořádán benefiční festival Teplické varhanní léto, který pořádal Nikola Bojčev ve spolupráci s teplickým děkanstvím. Výtěžek koncertů byl určen na rekonstrukci chátrajícího kostela a zjm. varhan.[20][21]

Dispozice[editovat | editovat zdroj]

[17]

I. manuál (Hauptwerck)
1. Bourdon 16'
2. Principal 8'
3. Flöte 8'
4. Gedeckt 8'
5. Salicional 8'
6. Octave 4'
7. Spitzflöte 4'
8. Rauschquinte 2 ⅔' 2×
9. Progressio 4× 2'
II. manuál (Oberwerck) – v žaluziích
14. Lieblich Gedeckt 8'
15. Gamba 8'
16. Neozn. 8' (přesaz. Salicionál z I. man.)
17. Fugara 4'
18. Flautino 2'
19. Mixtura 2 ⅔' 4× (dnes (2021) 3×)
Pedál
27. Subbas 16'
28. Violon 16'
29. Pombard 16'
30. Principalbas 8'
31. Quintbas 2× 6' + 4'

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Původně měl kostel čtyři zvony, do dnešních dní se dochoval pouze jediný, nejmenší. První várka zvonů byla požehnána 30. srpna 1888 litoměřickým biskupem Dr. Schöbelem za přítomnosti místní honorace, včetně knížete Edmunda Clary-Aldringena. Zvony byly ulity c. k. dvorním zvonařem Peterem Hilzerem z Vídeňského Nového Města, vážily 1550 kg, 950 kg, 550 kg a 250 kg. Poslední – nejmenší a jediný dochovaný – nese jméno Roberta Salm-Reifferscheidta. Zbylé zvony nepřežily válečné rekvizice za I. světové války.[22] Po skončení byly pořízeny tři nové zvony, pojmenované sv. Alžběta, sv. Antnonín a zvon Hrdinů, které byly vysvěceny 27. května 1923 litoměřickým biskupem Grossem.[23][9] Ty byly opět zrekvírovány za II. světové války. Poté už nové pořízeny nebyly.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Údaj k srpnu 2020, v průběhu let se nacházejí další nástroje
  2. Časopis je vydáván Filosofickou fakultou UJEP ve spolupráci s NPÚ

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e ŠMÍDEK, Karel. Nový gothický chrám v Šanově u Českých Teplic. METHOD. 1877-10-20, roč. III., čís. 9, s. 97–101. Dostupné online [cit. 2021-11-16]. 
  2. a b Kostel sv. Alžběty – objekt č. 14 [online]. Teplice: audioteplice.cz, 2009 [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. 
  3. a b FERI, Dominik. Kostel sv. Alžběty v Šanově [online]. Teplice: Teplitz - Schönau, 2014-06-14 [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. 
  4. a b FERI, Dominik. Sesterská města Teplice a Šanov. Teplice: Gymnázium Teplice, 2013. 83 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-09. Kapitola 4.2.3 Kostel, s. 27. 
  5. HANZLÍK, Jan; MRÁČEK, Jakub; KOLMAN, Jan. Kostel svaté Alžběty Durynské [online]. Teplice: teplice-teplitz.net [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. 
  6. Weihefesst der neuen katholisschen Kirche. Teplitzer Zeitung. 3. October 1877, roč. VIII, čís. 115, s. 2, 3. Dostupné online [cit. 2021-05-08]. (německy) 
  7. a b c HANZLÍK, Jan; ZAJONCOVÁ, Jana; HÁJKOVÁ, Lenka. Teplice: architektura moderní doby. 1. vyd. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2016. 359 s. ISBN 978-80-85036-66-4. Kapitola 01 Historismus, s. 28. 
  8. Kostel sv. Alžběty, Zeyerovo nám. 6, Teplice [online]. filmovamista.cz [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  9. a b Farní kostel sv. Alžběty Uherské – Šanov. Teplice: teplice.sdb.cz 2 s. Dostupné online. Kapitola Stručné dějiny kostela, s. 1. 
  10. Socha sv. Jana Nepomuckého [online]. pamatkovykatalog.cz [cit. 2020-08-22]. Dostupné online. 
  11. -Vr-. Šanovský kostel oslavil 120 let od vysvěcení. Zdislava – měsíčník litoměřické diecéze. 1997-11-09, roč. II, čís. 11, s. 6. Dostupné online [cit. 2020-08-12]. ISSN 1211-3042. 
  12. ŠAFRÁNEK, Vojtěch. Srpnové opravy ve sv. Alžbětě. Farní zpravodaj Teplice. Říjen 2020, roč. XXX, čís. 9, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-03-20]. 
  13. pem, re. PODÍVEJTE SE: K přesnému nasvícení pomohl trojrozměrný model. Fotografie Zdeněk Traxler. teplicky.denik.cz [online]. teplicky.denik.cz, 2011-12-27 [cit. 2020-06-18]. Dostupné online. 
  14. ZYKMUND, Jan; NEUVIRT, Radim; KURANDA, Petr; ŠPAČEK, Petr. Teplice Teplitz-Schönau No 2.. 1. vyd. [s.l.]: EUROPRINTY, spol. s r.o., 2014. 437 s. ISBN 978-80-905175-9-2. Kapitola Šanovem ke kostelu sv. Alžběty, s. 329. 
  15. a b JÍLKOVÁ, Zlata. Teplické varhanní léto zachraňuje šanovský kostel. e-teplicko.cz [online]. 2014-08-20 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  16. a b BOJČEV, Nikola. TEPLICE - ŠANOV (SCHöNAU) kostel sv. Alžběty Uherské [online]. varhany.net [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  17. a b c d HONYS, Vít. Varhany Josefa Breinbauera v kostele sv. Alžběty v Teplicích – ojedinělá památka varhanářského romantismu. Monumentorum custos. 2012, roč. IV, čís. 1, s. 95–102. ISSN 1803-781X. 
  18. REJŠEK, Radek. Varhany litoměřické diecéze. [s.l.]: Diecéze litoměřická 4 s. Dostupné online. Kapitola 25. Teplice, s. 3. 
  19. KUCHAŘ, Radomír. Tajemství teplických kostelů (2). Farní zpravodaj Teplice. Roč. XXX., čís. 4, s. 6–8. Dostupné online [cit. 2020-09-18]. 
  20. JoMe. Teplické varhanní léto 2008. www.scena.cz [online]. 2008-08-11 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  21. ŠIPOŠOVÁ, Lenka. Cyklus Teplické varhanní léto začíná. Sever [online]. sever.rozhlas.cz, 2014-08-07 [cit. 2020-08-15]. Dostupné online. 
  22. ŠAFRÁNEK, Vojtěch, red. Slavnost svěcení zvonů šanovského kostela byla zahájena v režii knížete Claryho na nádraží Ústecko-Teplické dráhy v Teplicích. Fotografie Jiří Rokos, Tomáš Vlasatý. Krušnohorské noviny. 2020-11-15, roč. 2020, čís. I, s. 23–25. ISSN 2533-350X. 
  23. ZYKMUND, Jan; NEUVIRT, Radim; KURANDA, Petr; ŠPAČEK, Petr. Teplice Teplitz-Schönau: No 2.. 1. vyd. [s.l.]: EUROPRINTY, spol. s r.o., 2014. 437 s. ISBN 978-80-905175-9-2. Kapitola Šanovem ke kostelu sv. Alžběty, s. 326. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]