Čtyři artikuly pražské

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Čtyři pražské artikuly, též pražské články, je název husitského politického a věroučného programu, jenž si dal za cíl nápravu církve a křesťanské společnosti, jediného, na němž se shodla pražská a táborská strana. Za autora je často pokládán Jakoubek ze Stříbra a text pochází z roku 1419. Konečné slovo v jednání měla pražská univerzita, resp. její teologická fakulta. Stalo se tak na začátku července roku 1420 v Praze, v době jejího obležení vojsky krále Zikmunda Lucemburského, kdy umírnění husité spolupracovali s radikály Jana Želivského na obraně města. Už v průběhu tohoto obléhání byl překlad rozšířen do křižáckého ležení.

Jednotlivé body[editovat | editovat zdroj]

  • Hlásání slova Božího bez lidských příměsků („Nejprve: aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno (...)“; svobodně zde znamená bez lidských příměsků)

Inspirací tohoto bodu byl pravděpodobně sám Jan Hus, který za své otevřené kázání zaplatil životem. Artikul říká, že nikdo nesmí zasahovat do řádného kázání řádně vysvěceného kněze. Na potulné kazatele a nevysvěcené vykladače se tento odstavec nevztahoval.

Tento bod byl výsledkem výroku z Evangelia podle Jana (J 6, 53-54). Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Zajímavé je, že se zavedením přijímáni podobojí začal Jakoubek ze Stříbra a nikoli Jan Hus.

  • Zákaz světského panování kněží

Tento artikul je inspirován Janem Viklefem, který hlásal, že pokud církev nedokáže sama sebe přivést ke svému původnímu poslání, musí jí pomoci světští panovníci – pochopitelně v souladu s božím slovem. Tohoto artikulu bylo během husitských válek mnohokrát využíváno jak radikály, tak umírněnými husity včetně kališnické šlechty.

I tento článek vychází z Viklefova učení. Vychází z teze, že hlavou církve je Ježíš, nikoliv papež, a jen ten tedy rozhoduje o tom, zda budeme spaseni, či ne. Jedná se o jakýsi základ kalvinovského učení o predestinaci a zastává myšlenku, že před Bohem jsou si všichni rovni, před papežem nikoliv a tak žádá také rovnost i před zákonem světským, jehož nadřazenost hlásá předchozí artikul.

Následný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Jednota mezi pražany a tábory neměla ovšem dlouhého trvání: už v srpnu 1420 došlo k roztržce a táborští kněží Prahu opustili. Pražané získali pro program artikulů arcibiskupa Konráda z Vechty, který nadále světil kněží pražské strany. Oproti tomu táborští kněží zvolili ze svého středu Mikuláše z Pelhřimova, kterého prohlásili biskupem, takže nadále mu bylo dáváno přízvisko Biskupec. Tím byla roztržka mezi Římem a tábory dokonána i prakticky. Na základě programu artikulů Tábor zakročil proti extrémním skupinám pikartů a adamitů (142122).

Na Čáslavském sněmu (1421) byly artikuly vyhlášeny za zemský zákon a staly se základním programem husitství. Pro jejich převratný (resp. z hlediska dobového vnímání „pravověrné“ Evropy podvratný) charakter však nikdy artikuly nemohly být v plnosti uplatněny; zejména požadavek rovné trestní odpovědnosti jak pro šlechtu, tak pro poddané, nešlo ve středověké realitě „trojího lidu“ prosadit. A světských statků a vlivu se nechtělo vzdát nejenom katolické, ale ani utrakvistické kněžstvo...

Ze 4 požadavků se po úporných jednáních husitských představitelů s basilejským koncilem nakonec podařilo dosáhnout pouze laické přijímání podobojí („z kalicha“), a to také bylo vtěleno do textu Basilejských kompaktát (1436).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Praha : [s.n.], 1921. 551 s.  
  • KEJŘ, Jiří. Husité. Praha : Panorama, 1984. 265 s.  
  • KEJŘ, Jiří. Z počátků české reformace. Brno : L. Marek, 2006. 271 s. ISBN ISBN 80-86263-81-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]