Julius von Payer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Julius Johannes Ludovicus von Payer
Julius Johannes Ludovicus von Payer
Julius Johannes Ludovicus von Payer
Rodné jméno Julius Johannes Ludovicus von Payer
Narození 2. září 1841
Teplice-Šanov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 19. srpna 1915 (ve věku 73 let)
Bled
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání malíř, horolezec, kartograf, polárník
Vzdělání Tereziánská vojenská akademie
Ocenění Patron’s Medal (1875)
Order of the Iron Crown (Austria)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Julius Payer, Nikdy zpět (1892)

Julius Johannes Ludovicus von Payer (2. září 1841 Teplice Šanov[1]19. srpna 1915 Bled) byl teplický rodák, významný horolezec, polárník, objevitel, kartograf a malíř.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Šanově (dnes část Teplic), v domě U Jitřenky v ulici U Hadích lázní. Otec Franz Anton Rudolf Payer byl důstojníkem v penzi. Julius byl ve věku deseti let poslán do kadetního ústavu v ŁobzówěKrakova. Jeho otec zemřel ještě před tím, než mladý Julius stačil dokončit školu. V letech 18561859 pokračoval ve studiu na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, odkud vyšel jako podporučík 2. třídy. Poté byl přidělen ke 36. pěšímu pluku do Verony. V Itálii působil s přestávkami několik let, za prusko-rakouské války se vyznamenal v bitvě u Custozzy (1866).

Julius Payer
Julius Payer a Carl Weyprecht

V té době se už intenzivně věnoval vysokohorským výstupům v Alpách, s nimiž začal v roce 1863. O rok později vystoupil na vrcholy pohoří Adamello-Presanella (přes 3500 m n. m.), načež brzy poté vyhotovil mapu celé oblasti v měřítku 1 : 56 000. Obdobně v letech 18651868 zmapoval Ortleské Alpy. Za tu dobu vystoupil na více než 100 vrcholů v obou pohořích, z toho 43 prvovýstupů. Díky výtečné kartografické práci získal v roce 1868 místo ve Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni a také byl osloven k účasti na arktické expedici (jako topograf a vedoucí saní), kam jej navrhl německý kartograf a zeměpisec August Petermann. S ním spolupracoval dlouhodobě předtím i potom: v přílohách Petermanns Geographische Mitteilungen publikoval obsáhlé zprávy o svých alpských výstupech. Arktickou expedici vedl Karl Koldewey a byla to v pořadí již druhá německá plavba do ledové oblasti východně od Grónska. Přes ztrátu plachetnice Hansa a následné útrapy se výpravě podařilo zmapovat pobřeží severovýchodního Grónska mezi 74.–77. stupněm severní šířky. I sám Payer však později píše, že skončila nezdarem. Po návratu byl Juliu Payerovi udělen rakouský Řád železné koruny (1870) a stal se všeobecně populárním.

Pamětní deska v Teplicích. Payerův rodný dům dnes slouží jako hotel pojmenovaný po cestovateli.

V roce 1871 se zúčastnil další polární výpravy, tentokrát ke Špicberkům. Výprava měla průzkumný charakter a spolu s Payerem ji vedl Karl Weyprecht. Hlavním mecenášem tohoto podniku byl hrabě Hans Wilczek. Payer a Weyprecht dosáhli na plachetnici Isbjörn 78. stupně severní šířky a zpět se vrátili s řadou poznatků. Payerovi byla po návratu udělena další ocenění, jako např. Řád italské koruny (1872) apod. Úspěch expedice podnítil novou (hlavní) cestu, tentokrát s dvacetinásobnými náklady, která proběhla v letech 1872–1874. Vedli ji opět Payer a Weyprecht. Cílem bylo najít cestu ze Severního přes Barentsovo moře až do Beringova průlivu. Loď Admiral Tegetthoff plula kolem LaponskaNové Zemi a dále podél jejího severního pobřeží. Ačkoli se nepodařilo proplout severní cestou, došlo alespoň k objevu neznámého souostroví, které Payer pojmenoval na počest císaře Zemí Františka Josefa. Také vyhotovil podklady pro první mapu. Po návratu (20. září 1874) byl spolu s Weyprechtem oceněn Leopoldovým řádem, ale zároveň došlo k veřejnému zpochybňování výsledků výpravy. To vedlo k tomu, že se Payer vzdal vojenské služby a zřekl se všech hodností. Až na bohatou přednáškovou činnost se stáhl do ústraní a začal pracovat na knize o polární expedici. Krátce po vydání knihy byl v říjnu 1876 povýšen do rytířského stavu.

Později se Julius Payer oženil a vystěhoval do Frankfurtu nad Mohanem. Začal studovat malířství a ve studiích pokračoval v Mnichově. Tam také vytvořil obrazový cyklus o arktické expedici, který byl vystavován v řadě světových měst. V 80. letech 19. století žil Payer v Paříži, kde se narodily jeho dvě děti a také tam v důsledku infekce přišel o oko (1884). Přesto pokračoval v malířské tvorbě, za niž získával řadu ocenění. V roce 1890 bylo jeho manželství rozvedeno. V 90. letech Julius Payer usiloval o uspořádání malířské výpravy k břehům Grónska. K tomu účelu pořádal sérii přednášek, ale nepodařilo se mu získat finanční prostředky. Z důvodu životní nouze požádal v Rakousku o přiznání penze. V roce 1899 mu byla vyměřena ve výši 400 zlatých ročně. Na počátku 20. století pobýval Payer často v Bledu. Tam jej zastihla v roce 1912 mozková mrtvice, po níž částečně ochrnul a tam také v srpnu 1915 zemřel. Tělesné ostatky byly později převezeny do Vídně.[2]

Své polární zážitky zachytil teplický rodák v rozsáhlém malířském díle. Jeho jméno nese Payerův ostrovZemi Františka Josefa. Na počest svého rodného města zde pojmenoval (německy) Teplický záliv a Šanovský ostrov. Dobrodružství ze svých výprav k severu rovněž popsal v knize, jejíž zredukovaná verze vyšla v češtině pod názvem V ledovém zajetí. V Teplicích je na jeho rodném domě v ulici U Nových lázní (lázeňský dům Julius Payer je kulturní památka) jemu věnovaná pamětní deska.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Die österreichisch-ungarische Nordpol-Expedition in den Jahren 1872–1874. Nebst einer Skizze der zweiten deutschen Nordpol-Expedition 1869–1870 und der Polar-Expedition von 1871. Vídeň, 1876.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Teplice-Šanov
  2. PAYER, Julius. V ledovém zajetí. Příprava vydání Jaroslav Hošek. Praha : Orbis, 1969. 292 s. Kapitola Julius Payer, s. 270–274.  
  3. BURSA, Milan. Zeměpisné exkurze v Severočeském kraji. 3.. vyd. Ústí nad Labem : Pedagogická fakulta UTEP v Ústí nad Labem, 1994. ISBN 80-7044-076-7. Kapitola Trasa exkurze, s. 21.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí: 946. schůzka: Julius Payer [online]. Český rozhlas, 2013-08-11, [cit. 2015-05-16]. Vložené audio. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]