Země Františka Josefa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Země Františka Josefa
Земля Франца-Иосифа
Map of Franz Josef Land-en.svg
Mapa souostroví Františka Josefa
Geografie

Poloha:
Plocha: 16 134
Počet ostrovů: 191
Časové pásmo: UTC+4
Hlavní ostrov: Jiřího země
Země
Stát: Rusko Rusko
Provincie: Archangelská oblast
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: Bez stálého osídlení

Země Františka Josefa (rusky Земля Франца-Иосифа) je souostroví v Severním ledovém oceánu, na severním okraji Barentsova moře. Jde o nejsevernější část Evropymys Fligeli na Rudolfově ostrově se nachází na 81° 51′ s. š. (920 km od severního pólu). Souostroví není trvale obydleno.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Souostroví je tvořeno 192 ostrovy s celkovou plochou asi 16 134 km². Od západu k východu měří 375 km a od severu k jihu 234 km. Dělí se do tří skupin (západní, střední a východní) oddělených Britským kanálem a Rakouskou úžinou. Střední skupina ostrovů je dále rozdělena Markhamovou úžinou na severní a jižní část a ostrov Grahama Bella odděluje od zbytku souostroví Morganova úžina. Centrální část souostroví severně od Markhamovy úžiny se nazývá Zichyho země podle uherského panského rodu Zichyů. Bílá země je označení pro skupinu tří malých ostrovů v severovýchodní části souostroví. Šířka jednotlivých úžin se pohybuje od několika stovek metrů do tří kilometrů. Moře zde dosahuje hloubek 500–600 m.

Největším ostrovem je Jiřího země s rozlohou 2 741 km². Rozlohu větší než 1 000 km² mají další čtyři ostrovy: Wilczekova země, ostrov Grahama Bella, Alexandřina zeměHallův ostrov. Nejmenších 135 ostrovů tvoří pouhá 0,4 % rozlohy souostroví. Nejvyšší bod souostroví s nadmořskou výškou 670 m n. m. se nachází na ostrově Wilczekova země. K souostroví se administrativně řadí také Viktoriin ostrov, který leží 170 km západně od Alexandřiny země, přestože blíže k němu jsou Špicberky.

Ostrovy jsou silně zaledněné. Mezi největší pevninské ledovce na ostrovech patří Tyndallův ledový příkrov (Wilczekova země), Větrný ledový příkrov (ostrov Grahama Bella) a Moskevský ledový příkrov (Hallův ostrov).

Nejvýznamnější ostrovy[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prvním člověkem, který Zemi Františka Josefa objevil a vystoupil na ni, byl norský kapitán Rennbeck z Hammerfestu v roce 1865. Vzhledem k tomu, že o svém objevu nikoho neinformoval, je za objevitele považována rakousko-uherská polární expedice Carla Weyprechta, která souostroví objevila v roce 1873.[1] Jednalo se však o soukromou expedici, a proto se souostroví nestalo součástí Rakouska-Uherska. V roce 1926 byly ostrovy připojeny k Sovětskému svazu. V současném administrativním členění Ruska náleží do Archangelské oblasti. Na Alexandřině zemi byla instalována meteorologická stanice Nagurskoje a na Hayesově ostrově se nachází Krankelova stanice z roku 1957, která dnes funguje jako geofyzikální laboratoř.

Mys Tegethoff na Hallově ostrově
Geoda na ostrově Champ
Hayesův ostrov

Obsazování ostrova Ruskem[editovat | editovat zdroj]

  • 1914Isljamov Ischak Ibragimovič přijel se svou výpravou na ostrovy a prohlásil je za ruské území.
  • 1929 – Na Hookerově ostrově (rusky: ostrově Gukera) byla pro ruské polárníky postavena první vědecká stanice.
  • 1936 – Na Rudolfově ostrově byla zřízena základna (improvizované letiště) pro leteckou výpravu na severní pól. Let uskutečnil upravený bombardovací letoun ANT-6. Poté na ostrově byla založena trvalá polární stanice.
  • 19501960 – Na ostrově Grahama Bella a na Alexandřině zemi byly postaveny vojenské stanice, jejichž úkolem bylo sledování vzdušného prostoru v oblasti Severního ledového oceánu.
  • 1994 – Po rozpadu SSSR byla většina objektů na ostrově opuštěna.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově dočasně bydlí jen průzkumníci, pohraničníci a vojáci. Celoročně je v provozu Krankelova stanice na Hayesově ostrově. V roce 2005 zde byla zřízena nejsevernější pošta světa. Otevírací doba je jedna hodina denně. Po částečném odchodu lidí z ostrova po rozpadu SSSR zůstalo na ostrově přibližně 250 000 barelů s palivem a dalších milion prázdných. V dnešní době tyto odpady ohrožují zdejší přírodu.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Většinu pevniny tvoří pískovecvápenec jejichž vrstva je překryta u povrchu čedičem do hloubky 20–30 m. Na mysu Flora se vyskytuje také hnědé uhlí a na ostrovech se mohou vyskytovat také titan, vanad, yttrium, scandiumthorium.

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Většina povrchu ostrovů je zaledněná. Celková plocha ledovců je 13 735 km², což je 85 % rozlohy souostroví. Průměrná mocnost ledu je asi 180 m a celkový objem činí 2 500 km³. Kdyby tento led roztál, zvýšila by se hladina světových oceánů o 6 mm. Velké nezaledněné oblasti se nacházejí jen na největších ostrovech jako je Jiřího země nebo Graham Bell. Bez ledové pokrývky je také většina malých ostrovů.

Vodní vodní toky vznikají jen v jarním a letním období od května do začátku září na velkých ostrovech. Věčně zmrzlá půda způsobuje, že většina vody odteče po povrchu. Nejdelší řeka dlouhá 19 km teče na ostrově Jiřího země. Na Alexandřině zemi v sezóně teče několik potoků, z nichž nejdelší měří 8,4 km. Na velkých ostrovech se nachází větší část z asi tisíce převážně ledovcových jezer. Hloubka jezer se pohybuje průměrně kolem dvou metrů, maximálně je to 10 m. Největší jezera měří asi 2 km².

Kry mořského ledu se kolem ostrovů vyskytují po celý rok s nejnižší četností od srpna do září. Moře zamrzá na konci září a tloušťka ledu bývá asi 1,5 m. V březnu, kdy je plocha zamrzlého moře největší, dosahuje ledový pokryv 95 % hladiny.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebí je polární oceánské s velmi krátkým létem (do jednoho měsíce), během kterého teploty jen výjimečně dosahují 5° C a více. Oblačnost je celoročně vysoká. Zatímco během léta je teplota stálá a téměř neměnná (−2° C až 5° C po celý měsíc) v zimě se mohou velmi prudce střídat teplejší dny s teplotou okolo −5° C s těmi o mnoho studenějšími, kdy průměrná denní teplota klesna až k −30° C.

Země Františka Josefa – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec Rok
Nejvyšší teplota [°C] -2 -3 -5 -1 2 2 4 3 2 0 -1 -3 4
Průměrné maximum [°C] -19,4 -19,8 -19,7 -15,9 -6,7 0 1,9 1,3 -1,3 -8,3 -14 -19 −10,1
Průměrná teplota [°C] -22,7 -23,1 -23 -18,8 -8,8 -1,4 0,7 0,1 -2,7 -10,3 -17 -22,1 −12,4
Průměrné minimum [°C] -26 -26,4 -26,7 -21,8 -10,9 -2,8 0,3 0,9 -4,1 -12,6 -20 -25,2 −14,8
Nejnižší teplota [°C] -30 -33 -33 -28 -15 -5 -1 -2 -5 -14 -23 -28 −33
Srážky [mm] 30 28 19 16 12 10 17 21 25 21 21 18 238
Zdroj: Srážky, průměrné minimum, průměrné maximum, průměrná teplota, Nejnižší a nejvyšší každoroční teplota během posledních 5 let.

Hlavní vliv na místní podnebí mají ledovce a mořský led. V období od 12. dubna do 30. srpna je na 81. stupni severní šířky polární den dlouhý 141 dní. Polární noc trvá 128 dní. Sluneční paprsky dopadají na povrch pod velmi malým úhlem, takže i v létě přinášejí jen malé množství energie. Nízké teploty také podporuje velká oblačnost.

Flora a fauna[editovat | editovat zdroj]

Půdní typy se na ostrovech vyvíjejí s omezeními danými podnebím a věčně zmrzlou půdou. Velké oblasti jsou bez půdního pokryvu. Tam, kde se půdy vyvinuly, jde o polygonální půdy s neúplným půdním profilem bohatým na železo a neutrální až mírně kyselou reakcí. Podíl humusu je kolem tří procent, ale v nejjižnějších oblastech dosahuje až 8 %.

Vegetace na Hayesově ostrově

Vegetace pokrývá pět až deset procent nezaledněné plochy a nejméně vhodných podmínkách ji tvoří pouze lišejníky. V ostatních oblastech závisí na nadmořské výšce. Do 120–130 m n. m. rostou travní porosty a mechy. Kromě nich se na ostrovech také vyskytují zakrslá vrba, polární mák, lomikámen a chudina. Nad 130 m n. m. mizí trávy a vyskytují se jen mechy a s přibývající výškou převládají lišejníky. Oblasti nad 315 m n. m. jsou s výjimkou sněžných řas a ojedinělých výskytů lišejníků bez života.

Na ostrovech se vyskytují lední medvědi, kteří patří k populaci asi 3 000 jedinců, jejíž areál se rozkládá mezi Grónskem a souostrovím Severní země. V blízkosti hnízdišť mořských ptáků (alkounovití, raccialky.) žijí lišky polární. V moři žije 33 druhů ryb, z nichž není žádný komerčně využitelný. Z mořských savců je nejhojnější tuleň grónský a dále tuleň vousatý. Populace mrože ledního se po zákazu lovu z roku 1952 rozrostla a odhaduje se na jeden a tři tisíce kusů v teritoriu mezi Špicberky a Novou Zemí. Běžně se vyskytuje plejtvák malý, keporkakběluha severní a méně často lze pozorovat kosatku dravou nebo narvaly.

Cestovní ruch[editovat | editovat zdroj]

Veškeré lidské aktivity jsou silně ovlivněny neexistující infrastrukturou a omezenými možnostmi dopravy. Jediným způsobem, jak do Země Františka Josefa cestovat, jsou ledoborce, které obvykle vyplouvají z Murmansku. Další obtíž představuje získat povolení cesty a časté uzavírky Kolského zálivu kvůli vojenským cvičením. Přesto lze na ostrovy cestovat. Cílem turistů bývají hnízdiště ptáků a kolonie mrožů. Turisty vozí z lodi na ostrov vrtulník.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PAYER, Julius. V ledovém zajetí. Příprava vydání Jaroslav Hošek. Praha : Orbis, 1969. 292 s. Kapitola Doslov, s. 259.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]