Vajgač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vajgač
Ostrov Vajgač
Ostrov Vajgač
Vaygach island.ru.svg
Vajgač
Vajgač
StátRuskoRusko Rusko
Zeměpisné souřadnice
Osídlení
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vajgač (rusky Вайгач) je ostrov v Severním ledovém oceánu. Leží mezi Pečorským mořem a Karským mořem. Od ruské pevniny na jihu je oddělen průlivem Jugorskij Šar a na severu jej odděluje od Jižního ostrova průliv Karská vrata. Ostrov je součástí Něneckého autonomního okruhu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově existuje několik svatyní, které naznačují, že již v době kamenné zde žili předkové Samojedů, pro které ostrov byl posvátnou zemí.

Ve starověku byl Vajgač lovištěm Pomorů, kteří u jeho břehů rybařili a na souši lovili ptáky, polární lišky, mrože, tuleně a lední medvědy.[1]

Novgorodští obchodníci objevili Vajgač na začátku 10. století, když viděli ostrov z pevniny přes úzkou úžinu Jugorský šar. Od té doby byl ostrov využíván k rybolovu.[2] Ze Západoevropských národů ostrov společně s Novou zemí objevila v létě roku 1553 anglická expedice vedená Hughem Willoughbym. Willougby považoval Vajgač a Novou zemi za jeden velký poloostrov.

Na začátku 20. století žily v zátoce Dolgaja, která proniká do vnitrozemí ostrova v délce téměř osm kilometrů, dvě ruské rodiny, které mezi ostrovem a pevninou zajišťovaly obchod s kožešinami.

Dne 13. července 1930 byl na ostrově zřícen pracovní tábor (tzv. gulag).[3] Političtí vězni se věnovali průzkumu ložisek a těžbě polymetalických rud na ostrově.[4] Jednalo se o průzkum ložiska a následně těžba cínu a zinku na nalezišti Razdělnoje u mysu Razdělnyj na jihu ostrova. Dále se v zátoce Dyrovataja na severu ostrova prováděl průzkum žil měděné rudy. Podle pamětníků byli mrtví vězni pohřbíváni pod ledem zamrzlé zátoky. Práce probíhala po celý rok i během arktické zimy ve třech směnách. Tábor byl zrušen 20. srpna 1936.[3]

V roce 1950 byla na ostrově u mysu Bolvansky nos otevřena meteorologická polární stanice MG-2 pojmenovovaná po E. K. Fedorovovi.[5]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Vajgač měří 3 383 km². Je zhruba 100 km dlouhý a až 45 km široký. Průměrné teploty se v únoru pohybují okolo −20 °C, v červnu dosahují 5 °C. Nejvyšší bod dosahuje 170 metrů nad mořem.

Vajgač je tvořen jílovými břidlicemi, pískovci a vápenci, vápence na ostrově převládají. Nízké skalnaté hřbítky se táhnou v délce ostrova, pobřeží místy ukončují nízké útesy. Skály jsou zbrázděny rýhami, zřejmě od kamenů uvězněných v mořském ledu. Vajgač má hustou říční síť s vodními toky v délce 20 až 40 km, četné jsou bažiny a malá jezera. Krajinu pokrývá tundra. Na ostrově leží osady Vajgač, Dolgaja Guba a Varnjek.

Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]

Na ostrově nerostou stromy. Místy se vyskytují jen vrby bylinné (Salix herbacea). Četné jsou trávy, mechy a arktické kvetoucí rostliny. Na ostrově žijí lišky polární a lumíci. Zatímco savců není na ostrově mnoho, ptáci se vyskytují ve velkém množství. Žijí zde různé druhy kachen, brodivých a jiných vodních ptáků, kteří pravidelně zalétají do mokřin a na jezera.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 Světový fond na ochranu přírody a vláda Ruské federace schválily vznik přírodní rezervace na ostrově.[6] Okolí ostrova je domovem mnoha mořských savců, jako jsou mroži, tuleni a některé ohrožené druhy velryb.

Etnografie[editovat | editovat zdroj]

Název ostrova pochází z něneckého výrazu pro „naplavený břeh“, podle jiné verze je to od starého pomorského slova vajgač, které znamená naplavený.[7] Až do 19. století byl ostrov posvátným místem Něnců. Na Djakovově mysu se nachází svatyně nejvyššího něneckého boha. Byly zde uctívány různé dřevěné a kamenné modly pomalované krví posvátných zvířat – především sobů. Jejich obětní hranice byly vyskládány z naplaveného dřeva, paroží vysoké, lebek medvědů a vysoké. I pro pokřesťanštěné Něnce jsou obětní hranice stále opředeny pověrami.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Jedinou osadou na ostrově je malá vesnička Varnek, která se nachází v jižní části ostrova a je pojmenovaná po ruském polárníkovi a hydrografu A.I. Varnekovi. V roce 2020 byl celkový počet obyvatel Varneku asi 100 lidí. Téměř všichni obyvatelé jsou Něnci a převládají zde dva rodinné klany - Vylka a Valej. Všichni Něnci s příjmením Vylka se považují za potomky a nebo blízké příbuzné Fomy Vylky, prvního známého obyvatele Nové Země.

Většina současných obyvatel Vajgače pochází z Nové Země, odkud byly jejich předkové vystěhováni sovětskou vládou kvůli jaderným testům.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaygach Island na anglické Wikipedii.

  1. a b АРКТИЧЕСКИЙ АРХИПЕЛАГ ВАЙГАЧ [online]. [cit. 2021-07-14]. Dostupné online. 
  2. ОСТРОВ ВАЙГАЧ И ШАХТЫ ГУЛАГ. sevprostor.ru [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  3. a b Vajgačská expedice jednotné hlavní politické správy SSSR [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  4. Čechoslováci v gulagu. cechoslovacivgulagu.cz [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  5. Полярная Почта • Просмотр темы - им. Е.К Федорова (Болванский Нос), МГ-2. www.polarpost.ru [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  6. New Nature Reserve For The Russian Arctic. ScienceDaily. World Wildlife Fund, 2007-07-06. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  7. Читая карту Арктики... | Публикации | Вокруг Света. www.vokrugsveta.ru [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]