Vajgač
| Vajgač | |
 Poloha ostrova Vajgač | |
  Vajgač | |
| Stát |
 Rusko |
|---|---|
| Zeměpisné souřadnice | 70°1′ s. š., 59°33′ v. d. |
| Osídlení | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vajgač, rusky Вайгач, je ostrov v Severním ledovém oceánu. Leží mezi Pečorským mořem a Karským mořem. Od ruské pevniny na jihu je oddělen průlivem Jugorskij Šar a na severu jej odděluje od Jižního ostrova průliv Karská vrata. Ostrov je součástí Něneckého autonomního okruhu.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vajgač má rozlohu 3383 km². Je zhruba 100 km dlouhý a až 45 km široký. Průměrné teploty se v únoru pohybují okolo −20 °C, v červnu dosahují 5 °C. Nejvyšší bod má 170 metrů nad mořem.
Vajgač je tvořen jílovými břidlicemi, pískovci a vápenci, vápence na ostrově převládají. Nízké skalnaté hřbítky se táhnou v délce ostrova, pobřeží místy ukončují nízké útesy. Skály jsou zbrázděny rýhami, zřejmě od kamenů uvězněných v mořském ledu. Vajgač má hustou říční síť s vodními toky v délce 20 až 40 km, četné jsou bažiny a malá jezera. Krajinu pokrývá tundra. Na ostrově leží osady Vajgač, Dolgaja Guba a Varnjek.
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
Novgorodští obchodníci objevili Vajgač na začátku 10. století, když viděli ostrov z pevniny přes úzkou úžinu Jugorský šar. Od té doby byl ostrov využíván k rybolovu.[1]
Západoevropadné objevili ostrov v létě roku 1553, kdy anglická expedice vedená Hughem Willoughbym objevila Vajgač společně s Novou zemí a považovala je za jeden velký poloostrov.
Na začátku 20. století v zátoce Dolgaja, která se na ostrov zařezává do hloubky téměř 8 km, žily dvě ruské rodiny, které zajišťovali obchod s kožešinami s pevninou.
13.7.1930 byl na ostrově zřícen pracovní tábor (tzv. gulag). Političtí vězni se věnovali průzkumu ložisek a těžbě polymetalických rud na ostrově. Jednalo se o průzkum ložiska a následně těžba cínu a zinku na nalezišti Razdělnoje u mysu Razdělnyj na jihu ostrova. Dále se v zátoce Dyrovataja na severu ostrova prováděl průzkum žil měděné rudy. Podle pamětníků mrtví vězni byli pohřbíváni pod ledem zamrzlé zátoky. Práce probíhala po celý rok i během arktické zimy ve třech směnách. Tábor byl zrušen 20.8.1936.[2][3]
V roce 1950 byla na ostrově u mysu Bolvansky nos otevřena meteorologická polární stanice MG-2 pojmenovovaná po E.K. Fedorovovi.[4]
Fauna a flóra[editovat | editovat zdroj]
Četné jsou trávy, mechy a arktické kvetoucí rostliny, na ostrově nerostou stromy, rostou zde občasně jen vrby bylinné (Salix herbacea).
Na ostrově žijí lišky polární a lumíci. Zatímco zvířat není na ostrově mnoho, ptáků je velký počet; různé druhy kachen, brodivých ptáků a jiných vodních ptáků pravidelně zalétají do mokřin a na jezera.
Přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]
V roce 2007 Světový fond na ochranu přírody a vláda Ruské federace schválily vznik přírodní rezervace na ostrově.[5] Okolí ostrova je domovem mnoha mořských savců, jako jsou mroži, tuleni a některé ohrožené druhy velryb.
Etnografie[editovat | editovat zdroj]
Název ostrova pochází z něneckého výrazu pro „naplavený břeh“, podle jiné verze je to od starého pomorského slova vajgač, které znamená naplavený.[6] Až do 19. století byl ostrov posvátným místem Něnců, na Djakovově mysu se nachází svatyně nejvyššího něneckého boha. Byly zde uctívány různé dřevěné a kamenné modly pomalované krví posvátných zvířat – především sobů. Jejich obětní hranice byly vyskládány z naplaveného dřeva, paroží vysoké, lebek medvědů a vysoké. I pro pokřesťanštěné Něnce jsou obětní hranice stále opředeny pověrami.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaygach Island na anglické Wikipedii.
- ↑ ОСТРОВ ВАЙГАЧ И ШАХТЫ ГУЛАГ. sevprostor.ru [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Průvodce říší zla - Vladimír Bystrov. bystrov.ustrcr.cz [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Čechoslováci v gulagu. cechoslovacivgulagu.cz [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ Полярная Почта • Просмотр темы - им. Е.К Федорова (Болванский Нос), МГ-2. www.polarpost.ru [online]. [cit. 2020-12-28]. Dostupné online.
- ↑ New Nature Reserve For The Russian Arctic. ScienceDaily. World Wildlife Fund, 2007-07-06. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ Читая карту Арктики... | Публикации | Вокруг Света. www.vokrugsveta.ru [online]. [cit. 2021-01-17]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- F. G. Jackson. Great Frozen Land. London, 1895.
- H. J. Pearson. Beyond Petsora Eastward. London, 1899.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (anglicky) Vaigach - The 'Easter Island of the Arctic'