Vajgač

Vajgač
Ostrov Vajgač
Vajgač
Stát	Rusko Rusko
Zeměpisné souřadnice	70°1′ s. š., 59°33′ v. d.
Osídlení
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vajgač (rusky Вайгач) je ostrov v Severním ledovém oceánu. Leží mezi Pečorským mořem a Karským mořem. Od ruské pevniny na jihu je oddělen průlivem Jugorskij Šar a na severu jej odděluje od Jižního ostrova průliv Karská vrata. Ostrov je součástí Něneckého autonomního okruhu.

Historie

Na ostrově existuje několik svatyní, které naznačují, že již v době kamenné zde žili předkové Samojedů, pro které ostrov byl posvátnou zemí.

Ve starověku byl Vajgač lovištěm Pomorů, kteří u jeho břehů rybařili a na souši lovili ptáky, polární lišky, mrože, tuleně a lední medvědy.

Novgorodští obchodníci objevili Vajgač na začátku 10. století, když viděli ostrov z pevniny přes úzkou úžinu Jugorský šar. Od té doby byl ostrov využíván k rybolovu. Ze Západoevropských národů ostrov společně s Novou zemí objevila v létě roku 1553 anglická expedice vedená Hughem Willoughbym. Willougby považoval Vajgač a Novou zemi za jeden velký poloostrov.

Na začátku 20. století žily v zátoce Dolgaja, která proniká do vnitrozemí ostrova v délce téměř osm kilometrů, dvě ruské rodiny, které mezi ostrovem a pevninou zajišťovaly obchod s kožešinami.

Dne 13. července 1930 byl na ostrově zřícen pracovní tábor (tzv. gulag). Političtí vězni se věnovali průzkumu ložisek a těžbě polymetalických rud na ostrově. Jednalo se o průzkum ložiska a následně těžba cínu a zinku na nalezišti Razdělnoje u mysu Razdělnyj na jihu ostrova. Dále se v zátoce Dyrovataja na severu ostrova prováděl průzkum žil měděné rudy. Podle pamětníků byli mrtví vězni pohřbíváni pod ledem zamrzlé zátoky. Práce probíhala po celý rok i během arktické zimy ve třech směnách. Tábor byl zrušen 20. srpna 1936.

V roce 1950 byla na ostrově u mysu Bolvansky nos otevřena meteorologická polární stanice MG-2 pojmenovovaná po E. K. Fedorovovi.

Přírodní poměry

Vajgač měří 3 383 km². Je zhruba 100 km dlouhý a až 45 km široký. Průměrné teploty se v únoru pohybují okolo −20 °C, v červnu dosahují 5 °C. Nejvyšší bod dosahuje 170 metrů nad mořem.

Vajgač je tvořen jílovými břidlicemi, pískovci a vápenci, vápence na ostrově převládají. Nízké skalnaté hřbítky se táhnou v délce ostrova, pobřeží místy ukončují nízké útesy. Skály jsou zbrázděny rýhami, zřejmě od kamenů uvězněných v mořském ledu. Vajgač má hustou říční síť s vodními toky v délce 20 až 40 km, četné jsou bažiny a malá jezera. Krajinu pokrývá tundra. Na ostrově leží osady Vajgač, Dolgaja Guba a Varnjek.

Fauna a flóra

Na ostrově nerostou stromy. Místy se vyskytují jen vrby bylinné (Salix herbacea). Četné jsou trávy, mechy a arktické kvetoucí rostliny. Na ostrově žijí lišky polární a lumíci. Zatímco savců není na ostrově mnoho, ptáci se vyskytují ve velkém množství. Žijí zde různé druhy kachen, brodivých a jiných vodních ptáků, kteří pravidelně zalétají do mokřin a na jezera.

Ochrana přírody

V roce 2007 Světový fond na ochranu přírody a vláda Ruské federace schválily vznik přírodní rezervace na ostrově. Okolí ostrova je domovem mnoha mořských savců, jako jsou mroži, tuleni a některé ohrožené druhy velryb.

Etnografie

Název ostrova pochází z něneckého výrazu pro „naplavený břeh“, podle jiné verze je to od starého pomorského slova vajgač, které znamená naplavený. Až do 19. století byl ostrov posvátným místem Něnců. Na Djakovově mysu se nachází svatyně nejvyššího něneckého boha. Byly zde uctívány různé dřevěné a kamenné modly pomalované krví posvátných zvířat – především sobů. Jejich obětní hranice byly vyskládány z naplaveného dřeva, paroží vysoké, lebek medvědů a vysoké. I pro pokřesťanštěné Něnce jsou obětní hranice stále opředeny pověrami.

Obyvatelstvo

Jedinou osadou na ostrově je malá vesnička Varnek, která se nachází v jižní části ostrova a je pojmenovaná po ruském polárníkovi a hydrografu A.I. Varnekovi. V roce 2020 byl celkový počet obyvatel Varneku asi 100 lidí. Téměř všichni obyvatelé jsou Něnci a převládají zde dva rodinné klany - Vylka a Valej. Všichni Něnci s příjmením Vylka se považují za potomky a nebo blízké příbuzné Fomy Vylky, prvního známého obyvatele Nové Země.

Většina současných obyvatel Vajgače pochází z Nové Země, odkud byly jejich předkové vystěhováni sovětskou vládou kvůli jaderným testům.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaygach Island na anglické Wikipedii.

Literatura

• PEARSON, Henry John. Beyond Petsora Eastward. Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 9781139151658. DOI:10.1017/CBO9781139151658. (anglicky) 
• JACKSON, Frederick George. The Great Frozen Land (Bolshaia Zemelskija Tundra). Cambridge: Cambridge University Press, 2012. ISBN 9781139225083. DOI:10.1017/CBO9781139225083. (anglicky) 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vajgač na Wikimedia Commons
• (anglicky) Vaigach - The 'Easter Island of the Arctic'

Autoritní data	LCCN: sh86005535 NKC: ge1046946 VIAF: 315128843 WorldCat Identities (skrze VIAF): 315128843