Mrož lední
 Mrož | |
|---|---|
 mrož lední | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 zranitelný[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | živorodí (Theria) |
| Nadřád | placentálové (Placentalia) |
| Řád | šelmy (Carnivora) |
| Podřád | psotvární (Caniformia) |
| (nezařazeno) | ploutvonožci (Pinnipedia) |
| Čeleď | mrožovití (Odobenidae) |
| Rod | mrož (Odobenus) Brisson, 1762 |
| Binomické jméno | |
| Odobenus rosmarus (Carl Linné, 1758) | |
 Rozšíření mrože
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mrož lední či mrož atlantský (Odobenus rosmarus – v překladu znamená mořský kůň chodící po zubech)[2] je jediným zástupcem rodu mrož (Odobenus) z ploutvonožců (Pinnipedia), kterého řadíme do samostatné čeledi mrožovitých (Odobenidae). Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu a rozeznáváme u něj dva poddruhy – mrože pacifického (Odobenus rosmarus divergens) a mrože atlantského (Odobenus rosmarus rosmarus). Autorem českého a slovenského rodového názvu je Jan Svatopluk Presl.
Základní popis[editovat | editovat zdroj]
Samec tohoto ploutvonožce je obrovité zvíře s mohutnými kly, které vznikají prodloužením horních špičáků směřujících směrem dolů. Tyto kly slouží mroži k rozrážení ledu, používají je i při vylézání z vody a pohybu na souši. Dále je používají k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna[3] a jsou také rozeznávacím znakem pohlaví: kly samců dosahují až metrové délky. Samice má také kly, ale poměrně kratší – dorůstají kolem 50 cm. Mláďata mají kly od svého jednoho roku života, kdy jsou dlouhé 2,5 cm a do jejich dvou let jsou ukryty za převislým horním rtem. Hmotnost klů může dosahovat až 6 kg, ale obvyklejší je váha od 3 do 5 kg.[4]
Mrož lední je mohutné zvíře u něhož samci váží kolem 1 210 kg a samice 830 kg. Největší zjištěný jedinec dosahoval hmotnosti asi 2 500 kilogramů.[5] Jejich kůže může být silná 2–4 cm a tuk slouží k izolaci před silným mrazem.[6] Samec je dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m – to se však týká mrožů vyskytujících se v Beringově moři, v Hudsonově zálivu je délka těla kratší. Na souši je tento savec velice pomalý a znatelně pomalejší, než například lachtanovití (Otariidae). Pohybuje se pomocí klouzání a předních končetin. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist, která je i menší, než 15 cm [4]. Horní strana čenichu je pokryta zrohovatělou kůží a slouží k prohledávání bahna a k hledání měkkýšů.
Barva mrože je v ledové vodě hnědá až téměř bílá (kůže nedokrvená), ale na slunci získává růžovou barvu.
Způsob života[editovat | editovat zdroj]
Sociální struktura a potrava[editovat | editovat zdroj]
Mrož lední je společenské zvíře žijící ve skupinách čítajících několik desítek kusů. Panuje u nich však přísná hierarchie, takže mladí mroži se musí zdržovat na okraji skupiny a uprostřed mají své místo silní samci s autoritou. Tu samec může ztratit například ztrátou klu, kdy je vytlačen ze skupiny a jeho autorita poklesne. Samec s nejdelšími kly ze skupiny není ohrožován, a je chráněn celou skupinou. Když se objeví nepřítel (nejčastěji lední medvěd), spustí mroži, kteří ho zaznamenají, varovný hvizd a tím upozorní celou skupinu před blížícím se nebezpečím. V tomto okamžiku všichni mroži bleskově zareagují a zmizí pod vodou. Když je však napaden jeden mrož, ostatní ho neponechají osudu a přispěchají ihned na pomoc a začnou vyhrožovat svými kly. Medvěd si však většinou netroufne zaútočit na větší skupinu a vyhledává spíše menší skupiny a slabší či starší jedince.
Mezi jejich nejnamáhavější činnost patří migrace na sever podle tání ledovců a výskytu potravy a mroži můžou za tuto cestu urazit za rok i více než 3 000 km.[7] Starší samci necestují tak daleko, aby se nezdržovalo více zvířat na jednom místě a nedocházelo k častým rozporům mezi mladými a starými samci a aby nebyli tak zranitelní.
Mrožův jídelníček tvoří živočichové žijící při mořském dně (převážně červi, mlži, plži, garnáti), ale nepohrdne ani menší rybkou. Je to velice zdatný plavec a pro potravu se může potopit až 100–200 m hluboko.[7] Při dně hledá potravu pomocí svých hmatových vousů a díky proudu vystřikovaného z tlamy ji vybere. Tímto systémem umí oddělit měkkou část od skořápek či lastur a sníst pouze měkký vnitřek. V některých případech mroži zabíjejí a požírají tuleně, příčina tohoto chování dosud není objasněna. Je možné, že se jedná o individuální sklon některých mrožů, nebo že se tak mroži projevují při nedostatku měkkýšů. Inuité tvrdí, že mrož, který požírá tuleně, může být nebezpečný i lidem a dokonce napadat plavce v kajacích.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
V období říje, které trvá od dubna do června, dochází u samců k boji o samice, při kterém vystavují své kly soupeřům na obdiv a případně s nimi i bojují. Při soubojích dochází sice k bodným ranám, ale k smrtelným úrazům dochází jen zřídka. Starší samci mívají proto množství jizev. Vítěz získá vyšší postavení ve skupině a má přednost k přístupu k samicím. V období rozmnožování vydávají samci často bručivé zvuky.
Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Matkou je kojeno po dobu šest měsíců a dalších osmnáct o něj samice pečuje, což znamená, že může znovu zabřeznout po dvou letech. O mláďata je ve skupině dobře postaráno a samice si své mládě krutě brání. I po nečekaném úhynu samice se o mládě postarají ostatní samice. Samci pohlavně dospívají a začínají se pářit zhruba ve věku deseti let.
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
V Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN) je mrož lední zapsán jako „zranitelný druh“. Je snadným úlovkem lidí pro svůj skupinový život a pomalý pohyb na souši.
Poddruhy[editovat | editovat zdroj]
U mrože ledního rozeznáváme dva poddruhy:
- Mrož lední pacifický (Odobenus rosmarus divergens) Illiger, 1815 je větší poddruh než mrož atlantský, který se vyskytuje v oblasti Tichého oceánu, na Aljašce a v Beringově moři.
- Mrož lední atlantský (Odobenus rosmarus rosmarus) Linnaeus, 1758 se vyskytuje v Kanadě, Grónsku a v Euroasii.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Samice mrože
-
Detail mrožích klů
-
Skupinka mrožů v zemi Františka Josefa
-
Mladý mrož na Aljašce
-
_on_Svalbard.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
- ↑ Odobenus rosmarus - an overview | ScienceDirect Topics. www.sciencedirect.com [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online.
- ↑ KINDERSLEY, Dorling. 1001 otázka a odpověď. 1. vyd. Bratislava: TIMY spol. s.r.o., 1996. ISBN 80-88799-24-4. S. 7 a 56.
- ↑ a b Článek na stránkách eZoo
- ↑ McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ. 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/kam-ulozit-tuk-kdo-jsou-nejvetsi-tlustosi-mezi-zviraty
- ↑ a b Tuleni a spol.. tuleniaspol.webz.cz [online]. [cit. 2007-10-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-31.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu mrož lední na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo mrož lední ve Wikislovníku- Stránka o mroži ledním Archivováno 2. 1. 2008 na Wayback Machine.
