Čukotské moře
| Čukotské moře | |
|---|---|
 Mapa Čukotského moře | |
| Zeměpisné souřadnice | 69°41′19″ s. š., 171°27′19″ z. d. |
 | |
Čukotské moře (rusky: Чуко́тское мо́ре) je okrajové moře v Severním ledovém oceánu. Na západě od něho leží Wrangelův ostrov, na východě mys Barrow na Aljašce, za kterým je Beaufortovo moře. Beringův průliv je na jihu a propojuje Čukotské moře s Beringovým mořem a Tichým oceánem.
Geografie[editovat | editovat zdroj]
na jaře
Moře má přibližnou rozlohu 595 000 km² a dá se jím proplout pouze asi čtyři měsíce v roce. Na 56 % rozlohy jsou hloubky menší než 50 m. Oproti jiným mořím v Severním ledovém oceánu má málo ostrovů. Ústí do něj např. řeka Amguema.
Moře je pojmenováno po Čukčech, kteří obývají Čukotku. Čukčové v něm většinou rybaří a loví velryby a mrože lední.
Historie[editovat | editovat zdroj]
V roce 1648 kozácký ataman Semjon Děžňov přeplul moře od ústí řeky Kolymy do řeky Anadyr. V roce 1728 vplula z Tichého oceánu do tohoto moře výprava Vituse Beringa a v roce 1779 moře prozkoumal objevitel anglický mořeplavec James Cook.
V roce 1928 norský polární badatel Harald Ulrik Sverdrup zjistil během hydrografických pozorování, že moře v této části je zcela odlišné od moře v oblasti Novosibiřských ostrovů. Jako hlavní předěl byl určen Wrangelův ostrov a proto bylo rozhodnuto část moře vyčlenit a podle domorodých Čukčů ho pojmenovat Čukotské moře. Oficiální nový název byl schválen v roce 1935.[1]
V roce 1933 vyplul parník Čeljuskin z Murmansku, aby dokázal, že Severní mořskou cestou je možné proplout během jedné sezóny a otevřel ji tak pro rychlou komerční přepravu. Parník uvízl v silném ledu v Čukotském moři a po dva měsíce driftoval, než byl 13. února 1934 rozdrcen ledovými krami a potopen nedaleko ostrova Koljučin. Kromě jednoho smrtelného úrazu dokázala celá posádka 104 lidí založit tábor na ledu. Sovětská vláda zorganizovala leteckou evakuaci, která zachránila všechny polárníky. Kapitán parníku Vladimir Voronin a velitel expedice Otto Šmidt se stali hrdiny SSSR.
Po několika neúspěšných pokusech byl vrak Čeljuskina lokalizován na dně Čukotského moře nedaleko mysu Srdce-Kameň expedicí Čeljuskin-70 v polovině září 2006.[2]
Dne 15. října 2010 založili ruští vědci plovoucí polární výzkumnou stanici v Čukotském moři. Stanice se jmenovala Severnyj Poljus-38 a po dobu jednoho roku na ní žilo 15 ruských arktických výzkumníků, kteří prováděli polární studie a shromažďovali vědecké důkazy k posílení ruských nároků na Arktidu.[3]
Zásoby ropy a zemního plynu[editovat | editovat zdroj]
Odhaduje se, že pod Čukotským mořem jsou zásoby ropy a zemního plynu o objemu asi 30 miliard barelů (4,8×109 m3). Několik ropných společností má zájem o pronájem území a 6. února 2008 americká vláda ohlásila, že úspěšní zájemci budou muset zaplatit 2,6 miliardy dolarů za práva na těžbu.[4]
V letech 2010 až 2015 působila v oblasti ropná společnost Royal Dutch Shell a těžila zde ropu. Od roku 2014 se o možnosti těžby v Čukotském moři také zajímaly společnosti ConocoPhillips a Statoil Chart.
Poměrně drahá produkce v Arktidě konkuruje břidlicovému plynu a ropě získávané frakováním v USA. Po poklesu cen ropy v roce 2015 byly všechny těžební aktivity postupně ukončeny.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chukchi Sea na anglické Wikipedii.
- ↑ Топонимика. toponimika.ru [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ BARR, William. Discovery of the wreck of the Soviet steamer Chelyuskin on the bed of the Chukchi Sea. Polar Record. 2007-01, roč. 43, čís. 1, s. 67–70. Dostupné online [cit. 2021-12-02]. ISSN 1475-3057. DOI 10.1017/S0032247406216061. (anglicky)
- ↑ Russian Drifting Polar Station SP-38 Opens In Chukchi Sea. www.spacedaily.com [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ (anglicky)'Chukchi Sea Lease Sale Is a Risky Fix for Our Oil Addiction' (Anchorage News, February 8, 2008). www.commondreams.org [online]. [cit. 2010-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-19.
- ↑ KRAUSS, Clifford; REED, Stanley. Shell Exits Arctic as Slump in Oil Prices Forces Industry to Retrench. The New York Times. 2015-09-28. Dostupné online [cit. 2021-12-02]. ISSN 0362-4331. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čukotské moře na Wikimedia Commons
