Sámské jazyky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sámské jazyky
1. Jižní sámština, 2. Umeská sámština, 3. Piteská sámština, 4. Luleská sámština, 5. Severní sámština, 6. Skoltská sámština, 7. Inarijská sámština, 8. Kildinská sámština, 9. Terská sámština
1. Jižní sámština, 2. Umeská sámština, 3. Piteská sámština, 4. Luleská sámština, 5. Severní sámština, 6. Skoltská sámština, 7. Inarijská sámština, 8. Kildinská sámština, 9. Terská sámština
Rozšíření Norsko, Švédsko, sever Finska, Murmanská oblast (Rusko)
Počet mluvčích 25 000 - 30 000
Počet jazyků 12
Klasifikace
Dělení
Dělení

Sámské zastarale a hanlivě laponské jazyky je skupina ugrofinské větve uralských jazyků, kterým hovoří Sámové převážně v Laponsku, severní Evropě (v částech severního Finska, Norska, Švédska a úplného severozápadu Ruska ). V závislosti na povaze a podmínkách existuje dělení na deset nebo více sámských jazyků Sami. Pro sámské jazyky se používá v češtině označení sámština, stejně jako exonyma laponština, laponské jazyky. Poslední dvě označení jsou nyní často považovány za zastaralé a za hanlivé.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Sámské jazyky, stejně jako ostatní uralské jazyky, patří typově především k aglutinačním jazykům, tzn. že k základu slova se připojují gramatické morfémy, kterým v jazycích jiného typu funkčně odpovídají celá slova. S aglutinací souvisí například výskyt posesivních sufixů. Dále v sámských jazycích chybí kategorie rodu, člen, do jisté míry v nich lze najít vokálovou harmonii, jestliže ji nechápeme pouze jako jednoduchou alternaci předních a zadních samohlásek koncovek a přípon. Sámské jazyky mají menší počet pádů, než je tomu běžné u jiných jazyků této skupiny. Obvyklými pády jsou nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ a essiv. Sámská slovesa mají i tvar duálu pro vyjádření dvou životných osob. Sámská adjektiva mají dva základní tvary: tvar atributivní a predikativní, tzn. že užití jednoho z těchto tvarů závisí na postavení adjektiva ve větě – je-li atributem, nebo částí predikátu.

Dělení[editovat | editovat zdroj]

Sámové dodnes mluví devíti sámskými jazyky, ve dvou zaniklých se nám zachovaly texty. Mnoho těchto jazyků má navíc několik dialektů, takže mezi jednotlivými jazyky jsou plynulé přechody.

Dělení podle Ethnologue:[1]

  • Východosámské jazyky - akkalská sámština, inarijská sámština, kildinská sámština, skoltská sámština, terská sámština
  • Západosámské jazyky
    • Severní západosámské jazyky - severní sámština, lulejská sámština, pitejská sámština
    • Jižní západosámské jazyky - umejská sámština, jižní sámština

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.ethnologue.com/show_family.asp?subid=1159-16

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kovář, Michal 2009 „Stručný přehled rysů severosámské gramatiky“ IN Hingarová – Hubáčková – Kovář : Sámové, jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec, Mervart.
  • Hingarová, Vendula 2009. "Vitalita sámštiny napříč generacemi". IN Hingarová – Hubáčková – Kovář : Sámové, jazyk, literatura a společnost. Červený Kostelec, Mervart.