Přeskočit na obsah

Chantyjština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chantyjština (ханты ясаӈ)
RozšířeníChanty-Mansijský autonomní okruh
Počet mluvčích13 900[1]
Klasifikace
PísmoCyrilice (latinka)
Postavení
Regulátor?
Úřední jazykChanty-Mansijský autonomní okruh
Kódy
ISO 639-1
ISO 639-2kca (B)
kca (T)
ISO 639-3kca
Ethnologuekca
Wikipedie
testovací verze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chantyjština[2] (chantština,[3] chanty,[4] také osťáčtina,[2] chant. ханты ясаӈ) je ugrický jazyk,[5] kterým mluví Chantů zejména v Chantymansijském autonomním okruhu a Jamaloněneckém autonomním okruhu v Rusku. V roce 2020 měla chantyjština 13 900 mluvčích.[1]

Ačkoliv je chantyjština jazykem s nevelkým počtem mluvčích, dělí se do mnoha dialektů. Ze západních dialektů jsou to například obdorianský (salechardský), obský a irtyšský. Z východních pak surgutský nebo vašsko-vasjuganský. Třetí skupinou jsou dialekty severní. Mnoho dialektů se dále dělí do poddialektů. Všechny se od sebe liší rozdílnými fonetickými, morfologickými a lexikálními rysy natolik, že tři hlavní dialekty jsou si navzájem nesrozumitelné. Lze tedy do jisté míry hovořit o třech samostatných chantyjských jazycích.

Chantyjština používá cyrilici.

А а Ӓ ӓ Б б В в Г г Д д Е е Ё ё
Ә ә Ӛ ӛ Ж ж З з И и Й й К к Ӄ ӄ
Л л Л’ л’ М м Н н Ӈ ӈ О о Ӧ ӧ Ө ө
Ӫ ӫ П п Р р С с Т т У у Ӱ ӱ Ф ф
Х х Ц ц Ч ч Ч’ ч’ Ш ш Щ щ Ъ ъ Ы ы
Ь ь Э э Ю ю Я я

V letech 1931–1937 byla používána též latinka.

A a B b D d E e Ә ә F f H h Һ һ
I i J j K k L l Ļ ļ Ł ł M m N n
Ņ ņ Ŋ ŋ O o P p R r S s Ş ş S̷ s̷
T t U u V v Z z Ƶ ƶ Ƅ ƅ

Historie psané chantyjštiny

[editovat | editovat zdroj]

Psaná forma chantyjštiny byla poprvé vytvořena v roce 1930, a to na základě latinské abecedy. Používala se do roku 1937, kdy se začala užívat cyrilice (s přidaným písmenem ң [ŋ]). Literatura je obvykle psána kazymským, šuryškarským nebo středoobským dialektem, v médiích je používán převážně dialekt kazymský.

Vašský dialekt je nazvaný podle řeky Vach.

Má přísnou vokálovou harmonii a tripartitní (ergativně-akuzativní) pádový systém: Podmět (agent) transitivního slovesa je vyjádřen příponou instrumentálu (-nə-), zatímco předmět má příponu akuzativní. „Podmět“ slovesa intransitivního nemá pádovou koncovku, čímž je prakticky v pádu absolutivním. Transitivní sloveso souhlasí s agentem jako v systémech nominativně-akuzativních.

Pojmenován podle řeky Obu. Na rozdíl od dialektu vašského nemá vokálovou harmonii.

Podstatná jména

[editovat | editovat zdroj]

Chantyjština rozlišuje tři gramatická číslasingulár, duál (přípona -ŋən) a plurál (-(ə)t). Chantyjština má také takzvané posesivní sufixy, které lze přeložit slovy „můj“, „tvůj“, atd. Tyto posesivní sufixy existují v singuláru, duálu i plurálu, a protože má chantyjština tři gramatická čísla a tři osoby, je posesivních sufixů celkem 27.

məs – kráva

məsem – moje kráva
məsemən – moje dvě krávy
məsew – moje krávy

Osobní zájmena v nominaivu:

SGDUPL
1. osobamaminmuŋ
2. osobanaŋnənnaŋ
3. osobatuwtəntəw

Číslovky

[editovat | editovat zdroj]

Chantyjské číslovky v porovnání s maďarskými a finskými:

ČíslovkaChantyjskyMaďarskyFinsky
1yit, yiyegyyksi
2katn, katkettő, kétkaksi
3xutəmháromkolme
4nyatənégyneljä
5wetötviisi
6xuthatkuusi
7tapəthétseitsemän
8nəvətnyolckahdeksan
9yaryaŋkilencyhdeksän
10yaŋtízkymmenen
20xushúszkaksikymmentä
30xutəmyaŋharminckolmekymmentä
40nyatəyaŋnegyvenneljäkymmentä
100sotszázsata

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Khanty language na anglické Wikipedii.

  1. 1 2 Росстат — Итоги ВПН-2020. Том 5 Национальный состав и владение языками. Таблица 6. Население по родному языку. [online]. Rosstat. Dostupné online. (rusky)
  2. 1 2 LINDROOS, Hilkka; ČERMÁK, František. Stručná mluvnice finštiny. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1982. S. 12.
  3. PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří. Akademický slovník cizích slov. 1. vyd. Svazek 2. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. S. 829.
  4. JUTIKKALA, Eino; FÁROVÁ, Lenka; PIRINEN, Kauko. Dějiny Finska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-406-8. S. 15.
  5. REISENAUER, Roman. Co je co?: příručka pro každý den. 2. vyd. Svazek 3. Praha: Pressfoto, 1984. 547 s. S. 515.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]