Chantové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chantové
Chantská rodina
Chantská rodina
Populace
30 000
Země s významnou populací
Rusko Ruská federace
Jazyk(y)
chantyjština, ruština
Náboženství
šamanismus, pravoslaví
Příbuzné národy
Mansijci
Staré ženy
Dvě mladé dívky

Chantové (rusky Ха́нты, autonyma хандэ nebo кантэк) jsou ugrofinský národ, jehož vlastí je západní část Sibiře, zejména Chantymansijský autonomní okruh - Jugra a Jamalo-něnecký autonomní okruh.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání lidu z roku 2010 se na území Ruska hlásí k chantské národnosti 30 943 osob,[1] několik stovek jich žije také na Ukrajině a v Kazachstánu. Jejich jazyk, chantyjština, patří spolu s mansijštinou a maďarštinou mezi ugrické jazyky. Ve starší literatuře byli označováni jako Osťáci, což pochází zřejmě z výrazu As-jah (lidé od Obu).[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Země Chantů se nachází na dolním toku Obu a na západě sahá po Ural. Je to převážně rovina pokrytá tajgou a bažinami, podnebí je kontinentální s dlouhými tuhými zimami. Chantové jsou drobné postavy (průměrná výška mužů se pohybuje okolo 160 cm), jejich fyzické rysy jsou na přechodu mezi mongoloidní a europoidní rasou.[3]

Dělí se na tři nářeční podskupiny: severní, jižní a východní. Živí se převážně lovem, rybolovem a sběrem lesních plodin, od 15. století převzali od Něnců chov sobů. Byli kočovníky a přespávali ve stanech zvaných čumy, postupně přecházejí na usedlý způsob života. Původně vyznávali šamanismus s centrálním kultem medvěda,[4] provozovali také vzdušné pohřby, pod ruskou nadvládou však postupně přijali alespoň formálně pravoslaví.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky o Chantech pocházejí z 11. století. Žili pod nadvládou Sibiřského chanátu, po jeho pádu se stali ruskými poddanými. V roce 1930 byl pro ně zřízen autonomní okruh, ale tlak sovětské vlády na kolektivizaci, internování žáků a likvidaci šamanismu vedl k nespokojenosti, která vyvrcholila kazymským povstáním, násilně potlačeným roku 1934.[5] Od roku 1957 vychází v chantyjštině týdeník Chanty jasang (Chantyjské slovo).[6]

Těžba ropy a zemního plynu přilákala na území Chantů množství pracovníků z ostatních částí Ruska, ve 21. století tak Chantové tvoří necelá dvě procenta obyvatel Jugry a jejich tradiční způsob života upadá, neboť loviště a pastviště jsou zabírána ropnými společnostmi.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ruské sčítání lidu 2010. www.gks.ru [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-30. 
  2. Финно-угорский культурный центр Российской Федерации
  3. Брокгауз-Ефрон
  4. http://www.navychod.cz/articles.php?id=47d2998c-8e28-11df-aa30-00304830bcc4 Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine. Lidé tundry a tajgy, Navychod.cz
  5. Казым. Земля Кошачьего Локотка. kazym.ethnic-tour.ru [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-08-10. 
  6. Chanty jasang
  7. TED Case Studies: Khanty Mansi Oil Development. www1.american.edu [online]. [cit. 2016-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-08. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOUKAL, Tomáš: Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé. Dauphin, Praha 2003, ISBN 80-7272-029-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]