Běluha severní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Možná hledáte: Vyzu velkou - jeseterovitou rybu lidově nazývanou běluha (beluga).
Wikipedie:Jak číst taxoboxBěluha severní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád kytovci (Cetacea)
Čeleď narvalovití (Monodontidae)
Rod běluha (Delphinapterus)
Lacépède, 1804
Binomické jméno
Delphinapterus leucas
(Pallas, 1776)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Sesterský druh
Denebola brachycephala
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Běluha severní (Delphinapterus leucas Pallas, 1776) je ozubený kytovec z čeledi narvalovitých typický svou bílou barvou. Přezdívá se jí „mořský kanár“, protože se dorozumívá mnoha zvuky. Má též bohatou mimiku.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pro běluhy severní je charakteristické jejich bílé zbarvení, podle kterého byly pojmenovány. Jejich průměrná délka se pohybuje kolem 4,5 metru, někteří jedinci však mohou dorůst až 6 metrů a vážit i 1900 kg. Průměrně se ale hmotnost pohybuje od 700 do 1600 kg. Samci bývají větší než samice. Mláďata jsou světle šedá a bílou barvu získají po dosažení pohlavní zralosti ve čtyřech letech.

Zuby jsou kuželovité, všechny stejné, dlouhé až 6 cm a v průměru měřící asi 2 cm .

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytují se ve studených mořích Arktidy a na jih pronikají až do řeky Sv. Vavřince či do sibiřských řek. V minulosti se vyskytovaly i v Baltském moři.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Běluhy jsou oportunističtí masožravci. Jejich hlavní potravou jsou ryby mnoha různých druhů (tresky, lososi, okouníci, platýsi aj.). Dále sbírají mořské živočichy žijící u dna, například korýše a chobotnice.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Žijí v malých skupinách, nejčastěji to bývají stádečka složená ze samice a několika mláďat různého věku. Samci žijí zvlášť a k samici se připojují jen v době rozmnožování. Pokud nejsou předčasně usmrceny (predace, lidské aktivity), dožívají se zcela běžně přes 60 let.[2]

Běluhy se v kalných vodách a za dlouhých severských nocí orientují podobně jako netopýři echolokací ultrazvukovými vlnami. Běluhy slyší ultrazvuk do 200 kHz, zatímco člověk pouze do 20 kHz. Jako akustické zrcadlo slouží běluhám zvláštní útvar na hlavě, tzv. meloun.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-20]
  2. STEWART, R.e.a.; CAMPANA, S.e.; JONES, C.m. Bomb radiocarbon dating calibrates beluga (Delphinapterus leucas) age estimates. Canadian Journal of Zoology. 2006-12-01, roč. 84, čís. 12, s. 1840–1852. Dostupné online [cit. 2018-05-03]. ISSN 0008-4301. DOI:10.1139/z06-182. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]