Severočeská filharmonie Teplice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Severočeská filharmonie Teplice je jediným profesionálním symfonickým orchestrem v Ústeckém kraji.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zakládací listina a úřední schválení orchestru nese letopočet 1838. Od konce 19. století uváděl orchestr pravidelné cykly symfonické hudby v provedení nejžádanějších dirigentů a sólistů té doby. Koncertovali zde největší osobnosti světové hudby, např. dirigenti Eugen d'Albert], Richard Strauss, klavíristé Ferruccio Busoni, Conrad Ansorge, Emil Sauer, Ernö Dohnányi, Frederic Lamond, houslisté Pablo de Sarasate, Eugéne Ysaÿe, Bronislav Huberman, Fritz Kreisler, Alexander Pečnikov, Henri Marteau, violoncellisté David Popper, Julius Klengel, Hugo Becker, Anton Hekking, pěvkyně Lilli Lehmannová, Ernestina Schumann-Heinkeová a mnoho dalších. V létě absolvoval orchestr okolo 150 lázeňských a 18 symfonických koncertů a v zimní sezóně cykly vážné symfonické hudby. Řídí je kromě hudebního ředitele Willeho hostující dirigenti, mezi nimi např. Siegfried Wagner, Alexander Zemlinsky nebo Felix Weingartner. Vystupovali zde i všichni velcí čeští houslisté počínaje Josefem Slavíkem a konče Janem Kubelíkem. Činnost městského orchestru skončila koncem druhé světové války v souvislosti s uzavřením městského německého divadla.

V roce 1948 vzniklo nové hudební těleso - Městský lázeňský orchestr. Postupně se zde vystřídala celá řada dirigentů, např. Miloslav Bervíd, Bohumil Berka, Martin Turnovský, Libor Pešek a Vladimír Válek. V roce 1972 přišel na místo ředitele a šéfdirigenta Jaroslav Soukup. Rozšířil početní stav orchestru, který od roku 1979 nesl název Severočeská státní filharmonie. Po listopadových událostech roku 1989 se ujal šéfdirigentského místa Jan Štván a od roku 1991 Tomáš Koutník. Pod jeho taktovkou dochází k natočení všech symfonií Franze Schuberta na 4 CD. V létě roku 1997 odchází z Teplic šéfdirigent Tomáš Koutník, nicméně období jeho působení v Teplicích je příznivci orchestru i veřejností považováno za významnou éru SČF. Rovnocennou náhradou za odstupujícího šéfdirigenta se stává od července 1997 mladý kanadský dirigent Charles Olivieri-Munroe, přicházející ze Státní filharmonie Brno. Nová dramaturgie, srozumitelná a přístupná širokým vrstvám posluchačů, přináší naprostý zvrat v návštěvnosti abonentních koncertů. Charles Olivieri-Munroe přivádí do Teplic řadu významných světových umělců, včetně monacké princezny, klavíristky Caroline Murat. Tato spolupráce vyvrcholila v roce 1999 koncertem v Monte Carlu za přítomnosti mnoha významných světových osobností společenského života. Na tomto koncertě, jehož výtěžek byl věnován Weizmannově nadaci, vystoupil i světově proslulý houslista Maxim Vengerov. Šéfdirigent SČF Charles Olivieri-Munroe je zván na prestižní koncertní pódia po celém světě. Diriguje přední orchestry a zdokonaluje svou dirigentskou činnost, která vyvrcholila v květnu 2000, kdy získává 1. cenu v dirigentské soutěži Pražské jaro.

Od roku 2001 Severočeská filharmonie Teplice výrazně rozšířila své zahraniční i tuzemské aktivity. Během roku 2004 absolvovali tepličtí filharmonikové 140 koncertů, z toho 52 v zahraničí. Více jak 400 000 posluchačů v Německu, Itálii, Rakousku, Španělsku, Švýcarsku, Monaku, Francii, Belgii, Dánsku, Portugalsku, Chorvatsku, Slovinsku, Maďarsku, Slovensku, Srbsku, na Maltě a dalších zemích, mělo možnost seznámit se se stoupající uměleckou kvalitou orchestru. Zahraniční kritiky vyzdvihovaly především mladé obsazení orchestru, souhru a celkový umělecký dojem. Filharmonie začíná působit ve významných evropských centrech, např. v Mnichově, Berlíně, Basileji, Paříži, Valencii, Lisabonu, Bělehradě, Budapešti, Záhřebu, Ljubljani, Bordeaux, Toulouse, Grenoblu, Madridu, Vallettě a dalších městech. Úspěchy v zahraničí následně přinášejí nová pozvání ke koncertní činnosti a prestiž SČF. Pravidelně též účinkuje na významných koncertních pódiích hudebních festivalů, například Pražské jaro, Janáčkův máj, Festival Český Krumlov, Janáčkovy Hukvaldy, Mahler Jihlava Hudba tisíců, Festival Mitte Europa, České doteky hudby aj. Je pravidelným hostem koncertů pražského Rudolfina nebo Obecního domu v Praze a v dalších velkých městech v Čechách i na Moravě. Na podzim roku 2013 absolvovala Severočeská filharmonie Teplice turné do Asie, kde navštívila postupně Vietnam, Kambodžu, Hong Kong, Singapur, Malajsii a Brunej. Koncertovala za přítomnosti velvyslanců, vládních činitelů a královských rodin například v hanojské Opera House, malajském Dewan Filharmonik Petronas v Kuala Lumpur, nebo v kambodžském Phnom Penhu či v brunejském Bandar Seri Begawan. Nicméně těžištěm umělecké působnosti i nadále zůstává činnost pro město a jeho kulturu. Díky bohaté zahraniční spolupráci a díky výborným zahraničním kontaktům s agenturami, může SČF zvát do své domácí dramaturgie řadu vynikajících světových umělců, například Misha Maisky, Sharon Kam, Shlomo Mintz, Kun-woo Paik aj. Zároveň tepličtí filharmonikové nezapomínají ani na mládež a pořádají mnoho koncertů věnovaných právě jim, budoucím abonentům a posluchačům, kteří mají jedinečnou možnost poznat velký symfonický orchestr. V lednu 2012 nastoupil do funkce hlavního hostujícího dirigenta italský dirigent [[Alfonso Scarano],] který se od října 2013 stává novým šéfdirigentem Severočeské filharmonie Teplice. Společně se v listopadu 2013 představili italskému publiku na prestižním koncertě v Teatro Luciano Pavarotti v Modeně s díly L. Janáčka a P. I. Čajkovského. Severočeská filharmonie je zřizována statutárním městem Teplice a je jím zároveň pověřena pořádáním a organizačním zajištěním Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena, který byl založen v roce 1964. Od roku 2004 se tento festival rozšířil z původních 5 koncertů v Teplicích na současných 21 komorních i symfonických koncertů v dalších 12 městech. Svou bohatou uměleckou činností se Severočeská filharmonie Teplice stává významnou kulturní institucí kraje, která sdružuje nejlepší profesionální umělce v regionu, a která se nemalou měrou podílí na kulturním životě města Teplic a celého Ústeckého kraje.

Vedení orchestru[editovat | editovat zdroj]

Ředitelé[editovat | editovat zdroj]

  • Karl Schmit (1838-1848)
  • Franz Lagler (1848-1864)
  • Hans Schöttner (1864-1869)
  • Karl Peters (1870-1886)
  • Karl Wosahlo (1886-1898)
  • Franz Zeischka (1898-1906)
  • Johannes Reichert (1906-1922)
  • Oskar Konrad Wille (1922-1938)
  • Bruno Schestak (1938-1945)
  • Miloš Sedmidubský (1948-1951)
  • Miloslav Bervíd (1951-1956)
  • Bohumil Berka (1956-1970)
  • Jaroslav Soukup (1972-1990)
  • Petr Macek - v zastoupení (1990)
  • Tomáš Ondrášek (1990-1992)
  • Tomáš Koutník (1992-1995)
  • Jiří Malina (1995-2000)
  • Roman Dietz (2000-dosud)

Šéfdirigenti[editovat | editovat zdroj]

  • Karl Schmit (1838-1848)
  • Franz Lagler (1848-1864)
  • Hans Schöttner (1864-1869)
  • Karl Peters (1870-1886)
  • Karl Wosahlo (1886-1898)
  • Franz Zeischka (1898-1906)
  • Johannes Reichert (1906-1922)
  • Oskar Konrad Wille (1922-1938)
  • Bruno Schestak (1938-1945)
  • Miloš Sedmidubský (1948)
  • Bohuš Slezák (1948)
  • Josef Hrnčíř (1948-1949)
  • Miloslav Bervíd (1949-1956)
  • Bohumil Berka (1956-1972)
  • Jaroslav Soukup (1972-1989)
  • Jan Štván (1989-1991)
  • Tomáš Koutník (1991-1997)
  • Charles Olivieri-Munroe (1997-2013)
  • Alfonso Scarano (2013-dosud)

Druzí dirigenti[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Vyskočil (1948-1949)
  • Miroslav Lebeda (1949-1953)
  • Josef Daniel (1953-1957)
  • Boris Masopust (1958-1960)
  • Milivoj Uzelac (1961-1962)
  • Josef Svoboda (1962-1963)
  • Martin Turnovský (1963)
  • Libor Pešek (1963-1969)
  • Vladimír Válek (1969-1971)
  • Bohumil Berka (1972-1985)
  • Emil Skoták (1982-1985)
  • Jan Štván (1985-1989)
  • Jiří Kubík (1990-1993)

Koncertní mistři[editovat | editovat zdroj]

Jaroslav Černý (1948-1950) Oldřich Myler (1950-1952) Jiří Havlíček (1952-1953) Oldřich Myler (1953-1957) Karel Anděl (1957-1960) Karel Šroubek (1961-1965) Jaroslav Podlesný (1966-1968) Vlastimil Prosek (1968-1980) Alois Botha - v zastoupení (1981-1985) Jan Jouza (1985-1987) Alois Botha - v zastoupení (1987-1990) Naďa Slavíčková (1990-dosud)

Management[editovat | editovat zdroj]

Mgr. Roman Dietz - ředitel, Bc. Pavel Bašus - náměstek ředitele, Bc. Albrecht Müller - manažer orchestru, Bc. Magdaléna Jenčíková - koncertní oddělení, Ing. Renata Markowiczová - ekonomické oddělení, Dana Košáková - účtárna

Orchestr[editovat | editovat zdroj]

1. housle[editovat | editovat zdroj]

Naděžda Slavíčková (koncertní mistr), Lenka Šimonová (zástupce koncertního mistra), Petr Zimanyi, Jiří Kuchválek, Irena Dietzová, Blanka Koňáková, Robert Galyáš, Štěpánka Ordošová, Martina Šímová, Šárka Broftová, Martina Prosková, Monika Krčálová, Tatiana Badian

2. housle[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Olšer (vedoucí skupiny), Evžen Šubrt (zástupce vedoucího skupiny), David Pospíšil (zástupce vedoucího skupiny), Ludmila Kavanová, Luděk Kusý, Dana Todtová, Ondřejka Zimányiová, Milan Galyáš, Eliška Krčková

violy[editovat | editovat zdroj]

Pavel Beran (vedoucí skupiny), Vendula Svobodová (zástupce vedoucího skupiny), Marie Doskočilová, Václava Machová, Irena Kirsová, Anna Kleknerová, Petr Pospíšil

violoncella[editovat | editovat zdroj]

Radko Živkov (koncertní mistr), Jana Podolská (zástupce koncertního mistra), Vojtěch Čermák (zástupce koncertního mistra), Marek Vancl, Olga Anufrienková, Pavel Kirs, Jan Krček, Jana Vintrová

kontrabasy[editovat | editovat zdroj]

Martin Suske (vedoucí skupiny), Radim Sanktus (zástupce vedoucího skupiny), Zdeněk Vaník, Robert Redlich, Jan Doskočil, Jiří Malina

harfa[editovat | editovat zdroj]

Lukáš Dobrodinský

flétny[editovat | editovat zdroj]

Martin Kůda (vedoucí skupiny), Martin Zuber (zástupce vedoucího skupiny), Anna Nešverová, Barbora Dušková, Lenka Haunerová

hoboje[editovat | editovat zdroj]

Blažena Vinšová (vedoucí skupiny), Miroslava Ladová (zástupce vedoucího skupiny), Jana Nygrýnová, František Bublík

klarinety[editovat | editovat zdroj]

František Kolařík (vedoucí skupiny), Petr Kubík (zástupce vedoucího skupiny), Petr Kašpar, Jan Czech, Lukáš Čajka, Hana Tauchmanová

fagoty[editovat | editovat zdroj]

Ladislav Bubeníček (vedoucí skupiny), Pavel Ulman (zástupce vedoucího skupiny), Zdeněk Růžička, Radovan Skalický

trubky[editovat | editovat zdroj]

Vít Kareš (vedoucí skupiny), Karel Vencour (zástupce vedoucího skupiny), Tomáš Kareš, Karel Kála, Jiří Skalic

lesní rohy[editovat | editovat zdroj]

Pavel Staněk (vedoucí skupiny), Andej Trepalin (zástupce vedoucího skupiny), Petr Gieci, Michal Skalský, Jaroslav Keller, Michaela Macourková

pozouny[editovat | editovat zdroj]

Michal Černý (vedoucí skupiny), Miroslav Růžička (zástupce vedoucího skupiny), Petr Stočes, Daniel Joneš

tuba[editovat | editovat zdroj]

Milan Podolský

bicí[editovat | editovat zdroj]

Libuše Šperková (vedoucí skupiny), Michal Martinec (zástupce vedoucího skupiny), Jiří Cikryt, František Šiška

archiv[editovat | editovat zdroj]

Květoslav Moucha

technika[editovat | editovat zdroj]

Martin Markowicz, Michal Martinec, Pavel Staněk