Kostel svatého Petra a Pavla (Osek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel sv. Petra a Pavla
v Oseku u Duchcova
Průčelí kostela sv. Petra a Pavla v Oseku
Průčelí kostela sv. Petra a Pavla v Oseku
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Ústecký
okres Teplice
Obec Osek u Duchcova
Souřadnice
Kostel sv. Petra a Pavla v Oseku
Kostel sv. Petra a Pavla
v Oseku
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze litoměřická
Vikariát teplický
Farnost Osek u Duchcova
Status farní kostel
Užívání příležitostně
Architektonický popis
Stavební sloh baroko
Výstavba 17511755
Odkazy
Kód památky 42516/5-2720 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel sv. Petra a Pavla v Oseku je farním kostelem osecké farnosti. Má titul kostela děkanského.[1] Nachází se mimo centrum města v jeho východní části, na místě osady dříve zvané Starý Osek. Farnost byla pod správou cisterciáků z oseckého kláštera (české cisterciácké nekrologium uvádí celou řadu jmen s poznámkou „farář ve Starém Oseku“). Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Farní kostel sv. Petra a Pavla v Oseku

Původní kostel na místě dnešního pocházel ze 13. století. V 18. století bylo rozhodnuto o jeho barokní přestavbě. Projekt vypracoval roku 1714 Octavio Broggio z Litoměřic, který pro osecké cisterciáky projektoval celou řadu staveb. K realizaci projektu nakonec nebylo přikročeno, neboť se ukázal velmi finančně náročný.

Kostel byl nakonec realizován jako úplná novostavba v letech 17511755. Stavbu vedl Jakub Schwarz, který byl kdysi Broggiovým polírem, a stavba nezapře značné ovlivnění broggiovským pojetím baroka. V roce 1917 byla farnost povýšena na děkanství. Po roce 1945 došlo k postupnému chátrání. Po obnově komunity v oseckém klášteře v 90. letech se bohoslužby přenesly do klášterního kostela, a v kostele farním bývala pouze jednou ročně poutní bohoslužba. I po přerušení komunitního života v klášteře v r. 2008 zůstaly bohoslužby v kostele klášterním (ten je přece jen blíže centru města). Farní kostel je v současné době uzavřený.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel je jednolodní stavbou podélné dispozice. V západním průčelí se nachází hranolová věž. Západní průčelí má tři osy a je členěno pilastry. V postranních polích průčelí jsou niky se sochami světců od Matyáše Kühnela z doby po roce 1760.

Vnitřní prostor je sklenut střídavě valenou klenbou s výsečemi na pásech, které vybíhají do pilastrů, a také plackami. Ve věži se nachází kruchta. Je podklenutá a jako klenbu má placku. Jí představěná kruchta je na sloupcích.

Vybavení[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář pochází od M. Kühnela z doby po roce 1760 s obrazem z 19. století. V kostele se nachází pět obrazů od Ignáce Raaba z poloviny 18. století. Autorem kazatelny z období kolem roku 1760 je František Rotter z Loun. Varhany pochází z 2. poloviny 18. století. Další vybavení kostela je novodobé.

Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek Josepha de Saxe

Na hřbitově nedaleko kostela je empírový náhrobek ve tvaru pyramidy z roku 1802, jehož autorem je František Pettrich. V něm je pohřben Joseph Xavier Karl Raphael Philipp Benno zemřelý 26. června 1802 v souboji nedaleko hradu Rýzmburka. Náhrobek je chráněn jako kulturní památka ČR.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MACEK, Jaroslav. Katalog litoměřické diecéze AD 1997. Litoměřice: Biskupství litoměřické, 1997. 430 s. S. 152. 
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-13]. Identifikátor záznamu 154703 : Kostel sv. Petra a Pavla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-10-14]. Identifikátor záznamu 155041 : Hrob – náhrobek saského prince. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. S. 552. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]