Česká Kamenice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Česká Kamenice
Radnice a fontána na náměstí Míru v České Kamenici
Radnice a fontána na náměstí Míru v České Kamenici
Znak obce Česká KameniceVlajka obce Česká Kamenice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0421 562394
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Děčín (CZ0421)
Obec s rozšířenou působností Děčín
Pověřená obec Česká Kamenice
Historická země Čechy
Katastrální výměra 38,76 km²
Zeměpisné souřadnice 50°47′52″ s. š., 14°25′4″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel 5 247 (2019)[1]
Nadmořská výška 301 m n. m.
PSČ 407 21
Zákl. sídelní jednotky 22
Části obce 10
Katastrální území 6
Adresa městského úřadu Městský úřad Česká Kamenice
náměstí Míru 219
407 21 Česká Kamenice
Starosta Jan Papajanovský
Oficiální web: www.ceska-kamenice.cz
E-mail: podatelna@ceska-kamenice.cz
Česká Kamenice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Česká Kamenice
Česká Kamenice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Česká Kamenice (německy Böhmisch Kamnitz) je město na severu Čech, v okrese Děčín. Česká Kamenice má přibližně 5 200[1] obyvatel, výměru katastru 3876,50 ha, z toho lesy 1771,38 ha. Českou Kamenicí protéká řeka Kamenice. PSČ města je 407 21. Na území České Kamenice se stýkají tři chráněné krajinné oblasti, CHKO Lužické hory, CHKO Labské pískovce a CHKO České středohoří. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o České Kamenici pochází z roku 1352, avšak ve většině publikací stojí, že bylo město založeno již před rokem 1283. Mezi vlastníky tohoto města patřil třeba Jan z Michalovic či Hynek Berka z Dubé a rodina Kinských. Českou Kamenici navštívila jak husitská vojska, tak i hrůzy třicetileté války, přesto však město začalo vzkvétat a do jeho růstu v 19. století výrazně zasáhl rozvoj textilního průmyslu. Po druhé světové válce byla vysídlena většina místních obyvatel a sláva města začala upadat. V roce 2005 získala Česká Kamenice ocenění Historické město roku 2005, a to zejména díky nedotčenému historickému jádru města.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Česká Kamenice[2][3]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 3 596 4 171 4 400 4 670 4 723 4 311 4 538 3 024 3 144 3 303 3 424 3 138 3 171 3 252
Domy 415 430 455 501 528 536 612 634 801 484 559 569 562 626
Data z roku 1961 zahrnují i domy místních částí Dolní Kamenice, Filipov, Horní Kamenice, Huníkov a Pekelský Důl.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v České Kamenici.
Kostel sv. Jakuba Většího
Strop Poutní kaple Narození Panny Marie
  • Měšťanský dům čp. 73 je jedním z historických dochovaných domů ve městě, u něhož se dochovalo původní podloubí a gotický stupňovitý štít. Nejstarším doloženým vlastníkem byl Hans Hehr (1570), dům byl po vypálení v roce 1654 obnoven s použitím staršího kamenného zdiva. Majitelé domu byli držiteli várečného práva, a proto k domu patřilo jako příslušenství i várečné nářadí, nábytek, kráva, pole, vinice a později i další pozemky. Do začátku roku 2017 v domě sídlilo městské informační centrum.
  • Děkanský kostel sv. Jakuba Většího.
  • Bývalý evangelický kostel z roku 1930.
  • Českokamenický zámek byl postaven v první polovině 16. století pány z Vartenberka. Větší stavební úpravy byly provedeny na počátku 17. století, kdy rod Kinských (Vchynských) nechal přistavět jižní křídlo.[4] V roce 1792 byla vybudována barokní krytá chodba, která spojila zámek s kostelem. Poslední stavební úpravy v klasicistním stylu byly provedeny v letech 1847 až 1849 a dotkly se nejvíce jižního křídla.
  • V Tyršově ulici stojí tzv. Salhausenovský dům postavený v první čtvrtině pány ze Salhausenu. Později budovu získalo město a zřídilo v ní špitál.[4]
  • Radnice – Nejstarší budova radnice vznikla úpravou původně právovárečného měšťanského domu, který byl vykoupen městskou radou v roce 1493 za 44 kop grošů a 4 groše. Dnešní budovu na náměstí Míru město získalo až na konci 16. století, kdy také byla přestavěna. Poslední rozsáhlejší přestavba v klasicistním stylu byla realizována v letech 1846 až 1847. Průčelí nad portálem zdobí znak Vartenberků s letopočtem 1591 a německým nápisem, které připomínají Jindřicha z Vartenberka, dědičného nejvyššího číšníka Českého království. Na horní římse portálu je latinský nápis PALLADIUM CIVITATIS (záštita obce). Po roce 1850 v budově sídlily berní a okresní úřad a později okresní soud. V letech 1958 až 1967 zde bylo vlastivědné muzeum, poté objekt nebyl využíván. Po rozsáhlých opravách se v 90. letech 20. století budova znovu stala sídlem městské samosprávy.
  • Budova spořitelny – Na západní straně náměstí Míru je secesní budova spořitelny se sochou rytíře nad štítem. Původně nesla název Městský dům, neboť zde kromě spořitelny sídlilo ještě okresní zastupitelstvo, úřad starosty a městská knihovna.
  • Kašna – Uprostřed náměstí Míru stojí kašna z roku 1575, se sloupem a barokní sochou z roku 1680, od žitavského mistra Oldřicha. Nedaleko kašny je v dlažbě vsazená velká podkova z kamene, jež označovala kam až směl být při jarmarku vystavován prodávaný dobytek.
  • Kaple Narození Panny Marie – Kaple je státní kulturní památka v městské památkové zóně, jejíž vznik je spojován s více než stem zázračných skutků Panny Marie Kamenické.
  • Barokní chudobinec – Severně od Mariánské kaple, se nachází barokní chudobinec z roku 1750. Bylo v něm zřízeno 24 komůrek pro 24 poddané českokamenického panství. Nynějším sálem vedla středem chodba, která jej dělila na dvě poloviny, s šesti komůrkami po každé straně a s kachlovými kamny na každém konci chodby. Pro ženy bylo vyhrazeno přízemí, v prvním poschodí byli muži. Za epidemie černých neštovic v roce 1778 sloužil chudobinec nějaký čas jako městský špitál. Pětiboké čedičové sloupy, zasazené do země nedaleko vchodu do budovy, jsou na paměť obětem epidemie černých neštovic, zemřelých na tomto místě. Epidemii měli do města zavléci pruští vojáci, pod velením gen. Möllendorfa, kteří obsadili Českou Kamenici. Černým neštovicím podlehlo kolem 600 osob, vojáků i místních občanů.

Památné stromy[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Českou Kamenicí prochází trať č. 081 Děčín–Rumburk a odbočuje zde trať do Kamenického Šenova, která kdysi vedla až do České Lípy a na jejímž tělese vede cyklostezka Varhany.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

  • Náměstí Míru s radnicí

  • Severní strana Náměstí Míru s věží kostela sv. Jakuba Staršího

  • Náměstí Míru

  • Děkanský kostel svatého Jakuba Staršího

  • Měšťanský dům čp. 73

  • Kamenický hrad

  • Kamenná podkova na náměstí

  • Řeka Kamenice, jež při povodních v létě 2010 způsobila velké škody

  • Centrum dětí a mládeže v ulici Dukelských hrdinů (bývalé ředitelství Karschových přádelen)

  • Dětský domov (bývalá vila továrníka Emanuaela Karsche)

  • Řeka Kamenice v ulici Karoliny Světlé

  • Kulturní dům (bývalá německá tělocvična)

  • Poutní kaple Narození Panny Marie

  • Nádvoří zámku

  • Zámecký pivovar

  • Základní škola v Palackého ulici

  • Secesní vila v Máchově ulici

  • Skála Hrnčíř u železniční trati Děčín–Rumburk

  • Kostel sv. Jakuba Staršího a fara

  • Zámecký vrch se zříceninou hradu pohledem z vrchu Jehla (vlevo místní část Horní Kamenice)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BÍLEK, Ivan a kolektiv: Česká Kamenice; Česká Lípa, 2002 (414 s.) ISBN 80-238-9875-2

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 366, 367. 
  3. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 282. 
  4. ↑ a b ANDĚL, Rudolf, kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Česká Kamenice – zámek, s. 78–79. 
  5. ↑ HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Naučné stezky, s. 58. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Části města Česká Kamenice
Části obce
Města a obce okresu Děčín
Arnoltice • Benešov nad Ploučnicí • Bynovec • Česká Kamenice • Děčín • Dobkovice • Dobrná • Dolní Habartice • Dolní Podluží • Dolní Poustevna • Doubice • Františkov nad Ploučnicí • Heřmanov • Horní Habartice • Horní Podluží • Hřensko • Huntířov • Chřibská • Janov • Janská • Jetřichovice • Jílové • Jiřetín pod Jedlovou • Jiříkov • Kámen • Krásná Lípa • Kunratice • Kytlice • Labská Stráň • Lipová • Lobendava • Ludvíkovice • Malá Veleň • Malšovice • Markvartice • Merboltice • Mikulášovice • Rumburk • Růžová • Rybniště • Srbská Kamenice • Staré Křečany • Starý Šachov • Šluknov • Těchlovice • Valkeřice • Varnsdorf • Velká Bukovina • Velký Šenov • Verneřice • Veselé • Vilémov
legenda: město, městys .
Autoritní data: AUT: ge131690 | VIAF: 247825342
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Česká_Kamenice&oldid=17760964“