Kamenice (přítok Labe)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kamenice
Kamenice v Hřensku
Kamenice v Hřensku
Základní informace
Délka toku35,6 km
Plocha povodí217,2 km²
Průměrný průtokv Hřensku 2,70 m³/s
SvětadílEvropa
Hydrologické pořadí1-14-05-001
Pramen
Ústí
Protéká
ČeskoČesko Česko (Ústecký kraj - Kytlice, Česká Kamenice, Srbská Kamenice)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Severní moře, Labe
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamenice je řeka v okresech Děčín a Česká Lípa v České republice, pramení v Lužických horách. Je dlouhá 35,6 km. Plocha povodí měří 217,2 km².

Průběh toku[editovat | editovat zdroj]

Její zdrojnice pramení pod horou Jedlová v okolí železniční tratě mezi stanicemi Jedlová a Nová Huť v Lužických horách ve výšce 595 m n. m.[1] a stékají se v Hraničním rybníku. Z něho vytéká malý potok již jako Kamenice. Na horním toku má charakter horského potoka. Stéká ze svahů Lužických hor, protéká obcí Kytlice a v hlubokém údolí protéká pod zříceninou Pustého zámku. Poté se v krátkém úseku na území okresu Česká Lípa zklidňuje a v širokém údolí protéká Českou Kamenicí, Rabštejnským údolím v Janské, kde byl za druhé světové války koncentrační tábor, a Srbskou Kamenicí. Po soutoku se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí vtéká do Národního parku České Švýcarsko a protéká Ferdinandovou, Divokou a Tichou soutěskou. Zde protéká mezi strmými skálami, které často spadají až do vody. Tichá i Divoká soutěska jsou z větší části zpřístupněné turistickými cestami a plavbou na pramicích, naopak v horní části Tiché a celé Ferdinandově soutěsce není cesta a část oblasti je první zónou národního parku s přísně zakázaným vstupem. V Hřensku se zprava vlévá do Labe.[1]

Celým tokem řeka Kamenice protéká chráněnými územími – CHKO Lužické hory, CHKO České Středohoří, CHKO Labské pískovce a NP České Švýcarsko.

Větší přítoky[editovat | editovat zdroj]

Vodní režim[editovat | editovat zdroj]

Soutěsky Kamenice u Hřenska
Ústí řeky do Labe

Průměrné měsíční průtoky Kamenice (m³/s) ve stanici Hřensko:[2]

Hlásný profil:[3]

místo říční km plocha povodí průměrný průtok (Qa) stoletá voda (Q100)
Hřensko 1,23 214,90 km² 2,70 m³/s 143,0 m³/s

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Inkubační schránka umístěná v řece Kamenici s inkubující jikry lososa obecného.

Aktuálně se jedná o jediný tok v ČR, kde dochází k rozmnožování lososa obecného (latinsky Salmo salar). Do řeky migrují dospělí lososi z Atlantského oceánu. Jejich migrace končí pod jezem Tiché soutěsky. Od roku 2000 zde probíhal projekt na repatriaci lososa obecného ve spolupráci s Českým rybářským svazem, z. s., Správou národního parku České Švýcarsko a neziskovou organizací Beleco, z. s. V toku žije především pstruh obecný f. potoční (latinsky Salmo trutta), lipan podhorní (latinsky Thymalus thymalus), vranka obecná (latinsky Cottus gobio), mihule potoční (latinsky Lampetra planeri), jelec tloušť (Squalius cephalus), jelec proudník (Leuciscus leuciscus), mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula) pstruh americký duhový (latinsky Oncorhynchus mykiss), siven americký (latinsky Salvelinus fontinalis), hrouzek obecný (latinsky Gobio gobio). Sporadicky je možný v dolním toku výskyt pstruha obecného f. mořská (latinsky Salmo trutta trutta). V dolní části se vyskytuje řada ryb migrujících z Labe.

Flora[editovat | editovat zdroj]

V oblasti Lužického zlomu ve východní části parku dochází díky místním křemencovým pískovce, které jsou velmi dobře propustné k výraznému zasakování dešťových vod. Voda k jejímuž vsaku dochází v horních partiích soutěsek se s odstupem desetiletích, a pravděpodobně i po stovkách let, objeví na stěnách dolních částí soutěsek. Vytváří tak dobře zavlažovaný podklad pro uchycení mechů a dalších rostlin. Současně díky odparu způsobuje "ledničkový efekt" a dále ochlazuje dna soutěsek. Chladný vzduch se drží u dna, takže tu vzniká klimatická inverze. Ta ve svém důsledku způsobuje zvrat vegetačních stupňů, díky čemuž najdeme ve zdejším prostředí rostlinné druhy, jež jinde v naší zeměpisné šířce rostou v horských a podhorských oblastech. Přestože dna soutěsek leží v nadmořské výšce kolem 150 m, jejich vegetace odpovídá výšce 900–1000 m.[4]

Mezi zdejší chladnomilné rostliny patří i vzácné druhy, jako jsou violka dvoukvětá, vranec jedlový či plavuň pučivá. Národní park je obzvláště bohatý i na mechorosty, kterých se na jeho území uvádí až 350 druhů, z toho čtyři desítky ohrožených. Pro podstatnou část z nich jsou chladné a vlhké soutěsky skutečným rájem.[4]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Vodáctví[editovat | editovat zdroj]

Řeka byla atraktivní z vodáckého hlediska, ale po zřízení Národního parku České Švýcarsko byly vodní sporty zakázány, takže je možné sjíždět pouze několikakilometrový úsek nad začátkem parku s obtížností okolo WW I.

Horolezectví[editovat | editovat zdroj]

Kaňon říčky Kamenice mezi Srbskou Kamenicí a Hřenskem je lemován četnými pískovcovými masívy a skalními věžemi, které jsou vhodné pro horolezecké aktivity. Celkem je v tomto prostoru, t.j. ve Ferdinandově, Divoké a Tiché soutěsce a v přilehlých roklích na 75 skalách evidováno 412 lezeckých cest, ovšem s ohledem na režim národního parku a dalších chráněných maloplošných území s určitým omezením přístupu.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOLEČEK, Milan. Lužické hory. Praha 1: Olympia, 2004. ISBN 80-7033-832-6. Kapitola Místopisná část, s. 106. 
  2. Povodí Ohře – Vodohospodářská bilance dílčího povodí Ohře, dolního Labe a ostatních přítoků Labe (str. 70) [online]. [cit. 2016-06-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-25. 
  3. Evidenční list hlásného profilu stanice Hřensko [online]. [cit. 2022-08-23]. Dostupné online. 
  4. a b IVAN, Knorr. Národní park České Švýcarsko. Země světa. 3.5.2022, roč. 21, čís. 5, s. 12–23. Dostupné online. 
  5. Popis skalní oblasti

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]