Lipan podhorní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxLipan podhorní
alternativní popis obrázku chybí
Lipan podhorní (muzejní exemplář)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád lososotvární (Salmoniformes)
Čeleď lososovití (Salmonidae)
Podčeleď lipanovití (Thymallinae)
Rod lipan (Thymallus)
Linck, 1790
Binomické jméno
Thymallus thymallus
Linnaeus, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lipan podhorní

Lipan podhorní (Thymallus thymallus) je ryba obývající tzv. lipanové pásmo, jedná se o poměrně rychle tekoucí potoky a říčky s mnoha tůňkami a tůněmi. Lipan podhorní je známý svou hřbetní ploutví a podobně jako losos a pstruh také tím, že umí vyskočit do výšky pro hmyz, avšak obvykle hmyz sbírá jen z hladiny. Většinou platí pravidlo čím menší kolečko na hladině, tím větší lipan.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tělo lipana je protáhlé, z boků lehce zploštělé. Typickým znakem je velká barevná praporovitá hřbetní ploutev, která je vzhledem k břišním ploutvím posunuta k hlavě. Mezi hřbetní a ocasní ploutví se nachází tuková ploutvička. Hlava je vzhledem k tělu poměrně malá, zakončená lehce zašpičatělými malými ústy spodního postavení. Zbarvení je stříbřité, hřbet poněkud tmavší. Šupiny jsou malé, v úplné postranní čáře je 74–96 šupin.

Lipan dosahuje délky mezi 40 až 50 cm, výjimečně i více než 60 cm. Průměrná hmotnost ryb se pohybuje okolo 0,3–0,4 kg. Největší zaznamenaný úlovek měl 72 cm a hmotnost 6,5 kg. Lipan se dožívá 6 až 7 let.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mírné proudy řeky s výskytem lipana podhorního

Lipan obývá proudící chladné podhorské toky bohaté na kyslík lipanového a pstruhového pásma. Vzácněji se objevuje také v chladných jezerech severní Evropy. Vyskytuje se v horských oblastech Evropy od Skandinávie až po Alp, včetně Britských ostrovů a části Ruska.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V dospělosti tvoří potravu lipanů převážně larvy hmyzu, například larvy chrostíků, jepic, pošvatek a v neposlední řadě i larvy vážek. Lipani se též živí měkkýši jako je Kamomil říční. Velmi vzácně uloví nějakou rybu, ale převážně se jedná o potěr, který je pro lipana snadnou kořistí. Nemalé procento potravy tvoří také hmyz spadlý na hladinu, případně líhnoucí se hmyz. Většinou však lipani hmyz sbírají jen v ranních a večerních hodinách. Výjimkou je podzim, kdy lipani potřebují nabrat živiny na celou zimu, a proto jsou aktivní po celý den.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Lipani pohlavně dospívají mezi druhým a třetím rokem života. Tření probíhá od května do června. Samice klade asi 3 mm velké jikry do jamek vytlučených do štěrkového dna. Počet jiker se pohybuje mezi 3000 a 6000 na jednu samici. K líhnutí potěru dochází přibližně dva týdny po výtěru v závislosti na teplotě vody.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Spolu pstruhem obecným, duhovým a sivenem americkým je rybářsky nejvýznamnější rybu lipanového a pstruhového pásma. Mezi labužníky je oblíben pro kvalitu svého masa. Jeho maso má tuhou konzistenci, bílou až narůžovělou barvu, slabý specifický pach po tymiánu. Nemá žádné svalové kůstky. Po roce 2000 se výskyt lipana podhorního kriticky snižuje, proto je etické ulovené ryby vrátit vodě.

Lov[editovat | editovat zdroj]

Lipan podhorní ulovený na umělou mušku

Doba lovu.

Podle rybářského řádu začíná sezona lovu lipana 16. června a končí 30. listopadu. Denní doba lovu je různá a je rovněž stanovena rybářským řádem. Hlavní okolnosti ovlivňující chování lipana a tedy jeho „braní“ jsou klimatické podmínky, roční období, denní doba, stádia měsíce, meteorologická situace a člověk – svou činností a rybářským tlakem. To vše ovlivňuje druh a množství organizmů ve vodě a okolí, vytvářejících potravní nabídku pro lipana, podle které se lipan také většinou chová. Během letních měsíců je nejlépe lovit navečer, přes den pak za mírného deště, když ještě není voda kalná. Pravá lipanová sezóna je od září, kdy je většinou možno úspěšně lovit po celý den. V každou denní a roční dobu je příznivé ustálené, bezvětrné počasí. Sebrání na hladině plovoucí suché mušky lipanem nesporně patří k nejkrásnějším zážitkům z rybolovu.

Lovební náčiní.

Na mimopstruhových revírech se používá lehký dlouhý prut, vlasec o tloušťce 0,10 až 0,20 , háčky jemné (krystal), velikosti 14 až 18, jemně vyvážený splávek, jemná zátěž podle sílu proudu.

Na pstruhových revírech se používá jemný muškařský prut v hmotnostních kategoriích muškařských šňůr od #2 do #4 podle způsobu lovu jako nymfování, lov mokrou nebo suchou muškou apod. Sestavení udice mohou upravovat „Bližší podmínky výkonu rybářského práva“ .


Lovební způsoby.

Na mimopstruhových se loví na plavanou,na položenou - feeder nebo muškařením. Na plavanou hloubka má být seřízena tak, aby nástraha plavala těsně nade dnem, nebo se po dně ploužila. Na položenou bez splávku, prut se drží v ruce, vlasec mezi prsty, zásek následuje podle citu.

Na pstruhových revírech je povolen výhradně jen lov na umělou mušku, nebo přívlači.


Nástrahy.

Na mimopstruhových revírech jsou nástrahou vařené kroupy, těstoviny, rýže, sýr, larvy vodního hmyzu a živý hmyz, hnojní žížala, mouční a kostní červi a podobné nástrahy jako pro lov podouství,ostroretek, cejnů a plotic.

Na pstruhových revírech jsou podle způsobu lovu nástrahou umělé mušky nymfa, mokrá muška a suchá muška. Počet umělých mušek může být podle způsobu lovu až tři, vázané na jednoháčcích o velikosti 16 až 20, „Bližší podmínky výkonu rybářského práva“ většinou stanovují použití háčků bez protihrotu nebo se zamáčknutým protihrotem.

Lovné míry[editovat | editovat zdroj]

Stanovená lovná míra: 30 cm, na některých revírech i 40 cm.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GERSTMEIER, Roland; ROMIG, Thomas. Sladkovodní ryby Evropy. 1. vyd. Praha : Víkend, 2003. ISBN 80-7222-307-0.  
  • TEROFAL, Fritz. Sladkovodní ryby. 1. vyd. Praha : Ikar, 1997. ISBN 80-7202-140-0.  
  • POSPÍŠIL, Otto. Naše ryby. 1. vyd. Praha : OTTOVO nakladatelství, 2000. ISBN 80-7181-403-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]