Benešov nad Ploučnicí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Benešov nad Ploučnicí
Náměstí Míru s radnicí a sloupem Nejsvětější Trojice
Znak města Benešov nad PloučnicíVlajka města Benešov nad Ploučnicí
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecBenešov nad Ploučnicí
Obec s rozšířenou působnostíDěčín
(správní obvod)
OkresDěčín
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel3 602 (2023)[1]
Rozloha9,77 km²[2]
Nadmořská výška210 m n. m.
PSČ407 22
Počet domů639 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ15
Kontakt
Adresa městského úřadunám. Míru 1
407 22 Benešov nad Ploučnicí
urad@benesovnpl.cz
StarostaPetr Jansa
Oficiální web: www.benesovnpl.cz
Benešov nad Ploučnicí na mapě
Benešov nad Ploučnicí
Benešov nad Ploučnicí
Další údaje
Kód obce562351
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Benešov nad Ploučnicí (německy Bensen) je město na řece Ploučnici v okrese Děčín Ústeckého kraje. Žije v něm přibližně 3 600[1] obyvatel. Historické jádro města s renesančním zámeckým komplexem je městskou památkovou zónou.

Geografická poloha[editovat | editovat zdroj]

Náměstí Míru se sloupem Nejsvětější Trojice

Město se nachází v severních Čechách na mírném návrší na levém břehu údolí říčky Ploučnice. Sousedními obcemi sídla jsou Dobrná, Heřmanov, Malá Veleň, Františkov nad Ploučnicí a Dolní Habartice.

V údolí proti proudu Ploučnice jihovýchodním směrem od města je obec Františkov nad Ploučnicí se zříceninou hradu Ostrý. Jižně od města u Valkeřic se nachází hora Kohout (589 m n. m.), na kterou se lze dostat z Terezínského údolí po turistické stezce.

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Město Benešov nad Ploučnicí tvoří místní části Benešov nad Ploučnicí a Ovesná[4], které zároveň tvoří katastrální území.[5] Základní sídelní jednotky jsou Benešov nad Ploučnicí-střed, Českolipská, Ovesná, Pod Ovesnou, Sad Míru, Sídliště, Táborský vrch, Terezínské údolí, U hřbitova, U koupaliště, U nádraží, U nové školy, U parku a U rozhledny. [6]

Název[editovat | editovat zdroj]

Benešov nad Ploučnicí je poprvé zmíněn jako Benessau roku 1311, kdy zdejší panství v letech 1304-1322 drželi páni z Michalovic jako součást nedalekého hradu Ostrý (Schaferstein). Název zřejmě odkazuje k jednomu ze členů rodu, Beneše Věrného z Michalovic († 1322). Názvu města se v průběhu staletí měnil. V Topografii Království českého Josefa Františka Schallera z roku 1878 má Benešov několik různých názvů: český Benessow a německý tvar Bensen, Pensen, Panzen, Bensdorf ad.[7]

Německý název města Bensen byl používán jako úřední do doby před odsunem zdejšího německého obyvatelstva.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Místo pravděpodobně vzniklo kolem roku 1230 na obchodní stezce z Prahy vedoucí údolím Labe do Lužice na soutoku potoka Bystrá s Ploučnicí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1311 nebo snad již 1283.[8] Zdejší farní kostel Narození Panny Marie se objevuje v listinách z let 1384, 1409 a 1416.[9] [10] V roce 1392 získal Benešov nad Ploučnicí městská práva. V roce 1426 velkou část města zničili husité a vyvraždili polovinu obyvatelstva.

Dolní zámek

Od dosavadních majitelů rodu Trčků z Lípy, konkrétně Mikuláše III. přešlo vlastnictví města v roce 1515 na rod Salhausenů z Míšeňska, což pro město znamenalo začátek rozkvětu a ekonomického rozvoje. Noví páni nechali mimo jiné postavit dva zámky: Horní zámek v letech 1522-1524 a Dolní zámek v letech 1540-1544. Oba jsou považovány za zvláště cenné památky ve stylu saské renesance.

Od roku 1562 patřilo město částečně k Benešovskému a Bynoveckému panství. V roce 1631 benešovskou část získala hrabata z Thun-Hohensteinu a bynoveckou část získal v roce 1634 sekavský biskup Jan Marek z Aldringenu. K dalšímu dělení panství došlo v roce 1654 mezi Aldringenovy dědice, takže Benešov patřil čtyřem různým majitelům.

V letech 1820-1830 byla ve zdejším kraji rozšířena silniční síť, což zvýšilo význam Benešova coby obchodního uzlu a podpořilo rozvoj textilního průmyslu po roce 1828. V roce 1869 bylo město napojeno na železniční trať díky České severní dráze a následně se dále rozvinulo ve významnou průmyslovou lokalitu.

Po první světové válce bylo město připojeno k nově vytvořenému Československu. V důsledku Mnichovské dohody patřil Benešov nad Ploučnicí v letech 1938-1945 do okresu Tetschen-Bodenbach, vládního okresu Aussig/Ústí nad Labem, v Sudetské župě Německé říše. Až do roku 1945 bylo město osídleno převážně Němci, po skončení druhé světové války však bylo německy hovořící obyvatelstvo vyvlastněno a vysídleno.

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 14. března 2002.[11]

V současné době ve městě žije přibližně 3 600[1] osob.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 2 379 2 597 3 486 3 957 4 166 3 877 4 531 3 286 3 570 3 630 4 758 4 233 4 062 3 785 3 540
Počet domů 360 347 397 446 471 481 578 627 549 545 584 599 601 629 639
Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Benešov nad Ploučnicí[13][14][15]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 1 952 2 159 3 080 3 567 3 797 3 507 4 150 3 125 3 471 3 554 4 684 4 196 3 991 3 705 3 484
Domy 304 290 341 389 414 424 520 582 549 532 574 590 588 611 620
Tabulka zahrnuje údaje osad Novina, Reifen, v letech 1991–2001 také Theresienthal v roce 1961 domy místní část Ovesná.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Muzea a galerie[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Benešově nad Ploučnicí.
Kostel Narození Panny Marie

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Železniční stanice v Benešově nad Ploučnicí po rekonstrukci

Benešovské nádraží bylo otevřeno roku 1869 na železniční trati 081 z Děčína směrem do České Kamenice a na Jedlovou. O tři roky později byl zprovozněn úsek Benešov nad Ploučnicí – Česká Lípa. Souběžně s tratí a tokem Ploučnice je vedena silnice II/262.

Části města[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Šablona:Webarchiv
  5. Šablona:Webarchiv
  6. Šablona:Webarchiv
  7. PLOUČNICÍ, Benešov nad. Město Benešov — Benešov nad Ploučnicí. Benešov nad Ploučnicí [online]. [cit. 2023-04-06]. Dostupné online. 
  8. Historie města [online]. Město Benešov nad Ploučnicí [cit. 2016-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-20. 
  9. Jaroslaus Schaller: Topographie des Königreichs Böhmen. Band 5: Leutmeritzer Kreis, Wien 1787, S. 268–269, Ziffer 1).
  10. Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen. Band 1: Leitmeritzer Kreis, Prag 1833, S. 299–300.
  11. Udělené symboly – Benešov nad Ploučnicí [online]. 2002-03-14 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 366, 367. 
  14. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 282. 
  15. Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP, území SO ORP Děčín, SLDB 2021 : Veřejná databáze ČSÚ [online]. Český statistický úřad, 2021-03-26 [cit. 2023-05-01]. Dostupné online. 
  16. SLOUKA, Jiří. Mariánské a morové sloupy Čech a Moravy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2010. 240 s. ISBN 978-80-247-2996-1. S. 68. 
  17. Arno Glaser. Pomník Jan Šverma [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. 
  18. Benešov nad Ploučnicí – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011 [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 
  19. Lípa v Benešově nad Ploučnicí [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 
  20. Modřín u zámku [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 
  21. Tis v Benešově nad Ploučnicí [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2012-03-14]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]