Thun-Hohensteinové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thunové
(Thun-Hohenštejnové)
Thun-Hohenštejnové.jpg
Erb rodu Thun-Hohenštejnů
země České království
mateřská dynastie Thunové
tituly Hrabata
zakladatel Kryštof Šimon z Thun-Hohenštejna
rok založení 11. století

Thun-Hohensteinové, či Thun-Hohenštejnové, jsou šlechtický rod, který pochází z Val di Non, v Jižním Tyrolsku, dnešní Autonomní provincie Trento. Patří mezi nejstarší hraběcí rody v říšských zemích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, český královský místodržící, 1850
Hrad ThunJižním Tyrolsku, domovské sídlo rodu

První zmínky o nich se objevují od 11. století v Jižním Tyrolsku, později se rozdělili do několika větví.[1]

Na české území přišel během stavovského povstání jako první

  • Kryštof Šimon (1582-1635) ve službách císaře Ferdinanda II., který jej odměnil možností levně nakoupit zkonfiskované statky a novým titulem hrabě z Thunu a Hohenštejna. Kryštof Šimon jako voják bojoval v Levantě proti Turkům a později za Ferdinanda III. proti protestantům. Byl rytířem maltézského řádu, a proto neměl vlastní potomky. Na papeži Urbanovi VIII. si vymohl výjimku, že svůj značný majetek smí odkázat svému bratru Janu Cyprianovi. Rody se v průběhu staletí rozdělily do tří větví, a také jejich majetek na tzv. tři majoráty: klášterecký, děčínský a choltický, tj. panství v severních a východních Čechách. Následovníci rodiny majetek dále rozmnožovali, hlavně na Děčínsku.

Osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Duchovní[editovat | editovat zdroj]

Mezi členy rodu bylo několik středoevropsky významných prelátů. Dva salcburští arcibiskupové:

Čtyři tridentští biskupové:

světské[editovat | editovat zdroj]

19. století se většina členů rodu zařadila mezi čelné představitele české státoprávní šlechty, patřili spíše mezi konzervativce. Mnozí působili ve vysokých státních úřadech.

Thunovské stavby[editovat | editovat zdroj]

Průčelí Kolovratského (Thunovského) palác v Nerudově ulici v Praze

Thunové a Thun-Hohensteinové se řadili k nadšeným stavebníkům hradů, zámků, paláců, kostelů a kaplí. Jen v Praze nese jejich jméno pět palácových staveb:

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes žijí členové rodu především v cizině, kam odešli po roce 1945, kdy v Československu zůstal jediný příslušník: byl to Jindřich Thun-Hohenstein, člen ústředního vedení fašistické Vlajky, roku 1946 odsouzený na doživotí[2].

Erb[editovat | editovat zdroj]

Původní erb Thunů

V upraveném erbu byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu Caldes.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Vratislavy z Mitrovic, Schwarzenbergy, Salm-Reifferscheidty, Valdštejny, Chotky z Chotkova a Vojnína, Lobkovici.

Podobná hesla[editovat | editovat zdroj]

  • Hrad Thun v Jižním Tyrolsku, původní rodové sídlo

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://leccos.com/index.php/clanky/thunhohensteinove - Leccos - Thun-Hohensteinové
  2. http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/055schuz/s055007.htm
  3. https://de.wikipedia.org/wiki/Christoph_Thun-Hohenstein

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Thunové, s. 163-164.  

Související články[editovat | editovat zdroj]