Thun-Hohensteinové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Thun-Hohensteinové
Erb rodu Thun-Hohensteinů
Erb rodu Thun-Hohensteinů
země České království
mateřská dynastie Thunové
tituly Hrabata
zakladatel Kryštof Šimon z Thun-Hohensteinu
rok založení 11. století

Thun-Hohensteinové, též Thun-Hohenštejnové, jsou šlechtický rod, který pochází z Val di NonJižním Tyrolsku, dnešní Autonomní provincie Trento. Patří mezi nejstarší hraběcí rody v říšských zemích a sídlil po dlouhou dobu v Čechách.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad ThunJižním Tyrolsku, domovské sídlo rodu

První zmínky o nich se objevují od 11. století v Jižním Tyrolsku, později se rozdělili do několika větví.[1]

Na české území přišel rod Thun-Hohensteinů během českého stavovského povstání. Jako první to byl Kryštof Šimon z Thun-Hohensteinu (1582-1635) ve službách císaře Ferdinanda II., který jej odměnil možností levně nakoupit zkonfiskované statky a novým titulem hrabě z Thunu a Hohensteinu. Kryštof Šimon bojoval jako důstojníkLevantě proti Turkům a později za Ferdinanda III. proti protestantům. Byl rytířem Maltézského řádu. Neměl vlastní potomky, a proto si u papeže Urbana VIII. vymohl výjimku, že svůj značný majetek směl odkázat svému bratrovi Janu Cyprianovi.

Rody se v průběhu staletí rozdělily do tří větví, a také jejich majetek na tři tzv. majoráty: klášterecký, děčínský a choltický, ke kterým patřila panství v severních a východních Čechách. Následovníci rodů majetky dále rozmnožovali, hlavně na Děčínsku.

Osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Duchovní[editovat | editovat zdroj]

Mezi členy rodu bylo několik středoevropsky významných prelátů.

Dva salcburští arcibiskupové:

Čtyři tridentští biskupové:

Jeden pasovský biskup:

Světské[editovat | editovat zdroj]

Leopold Lev hrabě z Thun-Hohensteinu, český královský místodržící, 1850

19. století se většina členů rodu zařadila mezi čelné představitele české státoprávní šlechty, patřili spíše mezi konzervativce. Mnozí působili ve vysokých státních úřadech.

Thunovské stavby[editovat | editovat zdroj]

Průčelí Kolovratského (Thunovského) palác v Nerudově ulici v Praze

Thunové a Thun-Hohensteinové se řadili k nadšeným stavebníkům hradů, zámků, paláců, kostelů a kaplí. Jen v Praze nese jejich jméno pět palácových staveb:

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes žijí členové rodu především v cizině, mj. v Rakousku, kam odešli po roce 1945. V Československu zůstal jediný příslušník rodu: byl to Jindřich Thun-Hohenstein, člen ústředního vedení fašistické Vlajky, roku 1946 odsouzený k doživotnímu vězení.[3]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Původní erb Thunů

V upraveném erbu byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu Caldes.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Vratislavy z Mitrovic, Schwarzenbergy, Salm-Reifferscheidty, Valdštejny, Chotky z Chotkova a Vojnína, Lobkovici.

Podobná hesla[editovat | editovat zdroj]

  • Hrad Thun v Jižním Tyrolsku, původní rodové sídlo

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://leccos.com/index.php/clanky/thunhohensteinove - Leccos - Thun-Hohensteinové
  2. Josef A. Kurtanič, Thun-Hohenstein, klášterecká větev. Klášterec nad Ohří 2008, s. 11.
  3. http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/055schuz/s055007.htm
  4. http://www.mak.at/jart/prj3/mak-resp/main.jart?reserve-mode=active&rel=en&content-id=1343388632770&article_id=1513651282551&event_id=1513651282557 MAK Vídeň

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Thunové, s. 163-164. 
  • z Thunu ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

Související články[editovat | editovat zdroj]