Thun-Hohensteinové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Thunové
(Thun-Hohenštejnové)
Thun-Hohenštejnové.jpg
Erb rodu Thun-Hohenštejnů
země České království
mateřská dynastie Thunové
tituly Hrabata
zakladatel Kryštof Šimon z Thun-Hohenštejna
rok založení 11. století

Thun-Hohensteinové, či Thun-Hohenštejnové, jsou šlechtický rod, který pochází z Val di Non, v Jižním Tyrolsku, dnešní Autonomní provincie Trento. Patří mezi nejstarší hraběcí rody v říšských zemích.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Leopold Lev hrabě z Thunu a Hohenštejna, český královský místodržící, 1850
Hrad ThunJižním Tyrolsku, domovské sídlo rodu

První zmínky o nich se objevují od 11. století v Jižním Tyrolsku, později se rozdělili do několika větví.[1]

Na české území přišel během stavovského povstání jako první Kryštof Šimon ve službách císaře Ferdinanda II., který jej odměnil možností levně nakoupit zkonfiskované statky a novým titulem hrabě z Thunu a Hohenštejna. Kryštof Šimon byl členem maltézského řádu, a proto neměl vlastní potomky, tudíž si na papeži vymohl výjimku, že svůj značný majetek smí odkázat svému bratru Janu Cyprianovi. Rodové jmění v průběhu staletí rozdělili na tzv. tři majoráty: klášterecký, děčínský a choltický, tj. panství v severních a východních Čechách. Následovníci rodiny majetek dále rozmnožili, hlavně na Děčínsku.

Osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Mezi členy rodu byli také dva salcburští arcibiskupové: Guidobald a Jan Arnošt a čtyři tridentští biskupové: Zikmund Alfons, Antonín Dominicus II., Petr Vigilius, Emanuel Josef Maria.

Většina příslušníků rodu v 19. století patřila k čelním představitelům české státoprávní šlechty, kteří se řadili spíše ke konzervativcům, mnozí z nich působili ve vysokých státních službách.

František Antonín III. (1847-1916) působil jako zemský a říšský poslanec, v letech 1889-1896 a poté v letech 1911-1915 byl místodržitelem v Čechách. Těsně před koncem 19. století zastával funkci rakouského předsedy vlády. Jako místodržitel podporoval tzv. Českou korunu, měl zásluhu na úspěchu Jubilejní zemské výstavy v Praze 1891. Snažil se o porozumění mezi Čechy a Němci. Roku 1911 získal knížecí titul, stal se čestným občanem Prahy.

Josef Osvald III. Thun–Hohenstein-Salm-Reifferscheidt, někdy se uvádí zkráceně jako Thun-Salm (*1878 Klášterec nad Ohří, † 1942 tamtéž). Byl nejstarší ze tří synů Josefa Osvalda II. Thun-Hohensteina a Kristiany, rozené hraběnky z Valdštejna. Zůstal svobodný a bezdětný, adoptoval, Matyáše Osvalda Thun-Hohensteina (1914-1991), syna svého bratra Adolfa Marii.

Průčelí Kolovratského (Thunovského) palác v Nerudově ulici v Praze

Řadili se také k nadšeným stavitelům, pět paláců v Praze nese jejich jméno. V jednom sídlí britské, v druhém italské velvyslanectví, třetí palác, který stojí ve Sněmovní ulici si české stavy nechaly upravit pro zasedání Zemského sněmu. Thunovský dům stojí v ulici U lužického semináře a poslední z paláců byl již zbořen. V Thunovském paláci ve Sněmovní ulici za první republiky sídlil senát Národního shromáždění, v současné době v této budově má sídlo Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Dnes žijí členové rodu především v cizině, kam odešli po roce 1945, kdy v Československu zůstal jediný příslušník: byl to Jindřich Thun-Hohenstein, člen ústředního vedení fašistické Vlajky, roku 1946 odsouzený na doživotí[2].

Erb[editovat | editovat zdroj]

Původní erb Thunů

V upraveném erbu byla dvě pole se zlatým břevnem, v modrém poli měli ještě další dvě s polovičním orlem a stříbrném břevnem v černém poli. Uprostřed v srdečním štítku nosili znak vymřelého rodu Caldes.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Vratislavy z Mitrovic, Schwarzenbergy, Salm-Reifferscheidty, Valdštejny, Chotky z Chotkova a Vojnína či Lobkovicy.

Podobná hesla[editovat | editovat zdroj]

  • Hrad Thun v Jižním Tyrolsku, původní rodové sídlo

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://leccos.com/index.php/clanky/thunhohensteinove - Leccos - Thun-Hohensteinové
  2. http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/055schuz/s055007.htm
  3. https://de.wikipedia.org/wiki/Christoph_Thun-Hohenstein

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Thunové, s. 163-164.  

Související články[editovat | editovat zdroj]