Josef Filip z Thun-Hohensteinu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef hrabě Thun-Hohenstein
Erb rodu Thun-Hohenstein
Erb rodu Thun-Hohenstein
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1902 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Zemský prezident ve Slezsku
Ve funkci:
1. prosince 1898 – 28. června 1905
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceManfred Clary-Aldringen
NástupceKarl Heinold
Místodržitelský rada u hornorakouského místodržitelství
Ve funkci:
1892 – ?
PanovníkFrantišek Josef I.
Okresní hejtman v Teplicích
Ve funkci:
1886 – 1892
PanovníkFrantišek Josef I.
Dočasný správce okresního hejtmanství v Trutnově
Ve funkci:
1885 – 1886
Tajemník u českého místodržitelství
Ve funkci:
1884 – ?
Okresní hejtman ve Znojmě
Ve funkci:
1881 – 1884
C. k. komorník
Ve funkci:
1881 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I.

Narození27. března 1856
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. července 1932 (ve věku 76 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Choť(1881) Gabriela Buquoyová (1859–1934)
RodičeZikmund z Thun-Hohensteinu (1827–1897) a Matylda z Nostitz-Rienecku (1831–1910)
DětiKarel Josef (1883–1961)
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Zaměstnánípolitik
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1893: Řád železné koruny
1905: velkokříž Řádu Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Filip Maria hrabě z Thun-Hohensteinu (německy Josef Philipp Maria Graf von und zu Thun-Hohenstein; 27. března 1856 Praha11. července 1932 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic a státní úředník. Od roku 1878 působil na různých postech ve státní správě v Čechách a na Moravě, svou kariéru završil ve funkci zemského prezidenta ve Slezsku (1898–1906).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z významné šlechtické rodiny Thun-Hohensteinů, patřil ke klášterecké linii. Narodil se jako nejstarší syn dlouholetého salcburského místodržitele Zikmunda Ignáce z Thun-Hohensteinu (1827–1897), matka pocházela z rodu Nosticů z Rienecku.

Studoval práva v Praze a ve Štýrském Hradci, po studiích vstoupil v roce 1878 do státních služeb. Začínal jako nižší úředník ve Štýrsku a Kraňsku, v letech 1881–1884 byl okresním hejtmanem ve Znojmě, v roce 1881 zároveň získal titul c. k. komorníka.

Od roku 1884 působil jako tajemník u českého místodržitelství, v letech 1885–1886 byl zároveň dočasným správcem okresního hejtmanství v Trutnově. V letech 1886–1892 byl okresním hejtmanem v Teplicích,[1] mimo jiné působil jako komisař ústecko-teplické dráhy. S hodností místodržitelského rady pracoval od roku 1892 u hornorakouského místodržitelství v Linci. V letech 1898–1905 byl zemským prezidentem ve Slezsku.

Za zásluhy získal Řád železné koruny (1893) a velkokříž Řádu Františka Josefa (1905). Od roku 1902 byl c. k. tajným radou a získal také čestné občanství v Bohumíně (1903).

Zemřel ve Vídni dne 11. července 1932. Byl pohřben na hřbitově v Nových Hradech.[2] Hrob jeho a jeho manželky se nachází za Buquoyskou hrobku. Není úplně jasné, proč nejsou pohřbeni přímo v hrobce.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Ve Vídni se 15. června 1881 oženil s hraběnkou Gabrielou Buquoyovou (11. 11. 1859 Vídeň – 20. 5. 1934 Vídeň[3]), sestrou rakouského ministra orby Ferdinanda z Buquoy (1856–1909). Měli spolu tři děti, z nichž dvě zemřely v dětství:

  • 1. Matylda (10. 3. 1882 Znojmo – 27. 3. 1885 Praha)
  • 2. Karel Josef (15. 1. 1883 Znojmo – 4. 8. 1961 Salcburk), c. k. komoří a podplukovník
    • ⚭ I. (1913) Sára Marie z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (20. 2. 1885 Stuttgart – 6. 5. 1938 Tutzing, Bavorsko)
    • ⚭ II. (1940) Olga von Rauch (28. 10. 1896 Braunschweig – 22. 9. 1979 Salcburk)
  • 3. Zikmund Karel Josef (10. 8. 1890 Teplice – 23. 4. 1906 Vídeň)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KLEČACKÝ, Martin: Poslušný vládce okresu. Okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868–1938; NLN, Praha, 2021; s. 81 ISBN 978-80-7422-797-4
  2. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 23.05.09. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2023-05-09]. Dostupné online. 
  3. Matrika zemřelých 1868–1944, rok 1934, Nové Hrady 19B, pag. 121 [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]