Buquoyská hrobka (Nové Hrady)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Buquoyská hrobka
Novogotická Buquoyská hrobka v Nových Hradech
Novogotická Buquoyská hrobka v Nových Hradech
Základní informace
Výstavba 18901892
Poloha
Adresa Nové Hrady, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 16218/3-312 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nové Hrady hřbitov 03.jpg

Buquoyská hrobka, postavená v letech 18901892[1][2] v novogotickém stylu, se nachází na východním konci hřbitova (založen 1810) v Nových Hradech a je kulturní památkou.[3]

Hrobka byla zbudována podle projektu pražského architekta Josefa Schulze, autora hlavní budovy Národního muzea v Praze. Stavbu provedl stavitel Karel Bůžek z Nových Hradů. Hrobku nechal vybudovat velkostatkář a politik hrabě Karel Bonaventura Buquoy (18541911), jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře. Hrobka je zpřístupněna v rámci městských prohlídek.

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Hrobka připomíná Schwarzenberskou hrobku v Třeboni. Má dvě části - kryptu v přízemí a kapli v patře. Jedná se o orientovanou stavbu s pětibokým presbytářem, na jižní straně se šnekem do zvonice. Byla zbudována z režného cihelného zdiva, kamenná výzdoba je z pískovce, podezdívka a dříky sloupů ze žuly. Nad vchodem do zádušní kaple je umístěna rozměrná pozlacená mozaika zobrazující Pannu Marii podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského. Panna Maria stojí na půlměsíci, obklopená zlatou září a korunována párem andělů. Nese na ruce Ježíška a oba drží růženec. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským erbem neseným párem gryfů a rodovým heslem DIEU ET MON ROI (Bohu a mému králi). Za hrobkou je záhadný náhrobek Gabriely Thun-Hohenstein, rozené hraběnky Longueval-Buquoy a hraběte Josefa Thun-Hohensteina.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Hlavní loď má čtvercový půdorys, její klenba je hvězdicová s hruškovitě profilovanými žebry, boční lodě jsou sklenuty segmentově, presbytář je pětiboký, předsíň je sklenuta křížovou klenbou.[4]

Seznam pochovaných[editovat | editovat zdroj]

Hrobka byla postavena pro 28 rakví, pochováno v ní však bylo jen 8 příslušníků rodu Buquoyů (3 manželské páry) a jejich příbuzných (sourozenci z rodu Cappy).[5] Další členové rodu zůstali uloženi v původní rodinné hrobce z roku 1648, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena z Biglia (15731653) v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech. Poslední majitel velkostatku, Karel Jiří (Karl Georg), 15. hrabě Buquoy, se pohřbu do hrobky nedočkal, zemřel 17. května 1952 po věznění na Mírově ve vězeňské nemocnici v Brně.

  • 1/ Constance hraběnka Cappy (12. 8. 1859 – 14. 11. 1933)
  • 2/ Philipp hrabě Cappy (17. 10. 1860 – 19. 3. 1922)
  • 3/ Henriette hraběnka Longueval - Buquoy, rozená hraběnka Cappy (19. 1. 1857 – 13. 4. 1929) - choť následujícího
  • 4/ Ferdinand hrabě Longueval - Buquoy (14. 10. 1856 Vídeň-Meidling – 27. 10. 1909 Šempeter pri Gorici, Slovinsko) – syn následujících dvou, ministr zemědělství Předlitavska (1904–1906)
  • 5/ Georg Johann Heinrich hrabě Longueval - Buquoy (2. 8. 1814 – 2. 10. 1882)
  • 6/ Therese Sophie hraběnka Longueval - Buquoy, rozená princezna z Oettingen - Wallersteinu (6. 1. 1829 – 27. 4. 1897) – choť předchozího
  • 7/ Karel Bonaventura hrabě Longueval - Buquoy (24. 10. 1854 Vídeň – 9. 8. 1911 Vídeň) – syn předchozích dvou, zakladatel hrobky
  • 8/ Philippine hraběnka Longueval - Buquoy, rozená hraběnka Czerninová z Chudenic (29. 11. 1858 Praha – 6. 8. 1937 Rožmberk nad Vltavou) – dcera Heřmana Zdenka Czernina-Morzina (20. 2. 1819 Vídeň – 2. 8. 1892 Drážďany) a Marie Aloisie Morzinové (6. 5. 1832 – 26. 7. 1907), choť předchozího (sňatek 1878)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie: Jihočeský kraj. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2008. 368 s. S. 203. 
  2. nebo snad 19021904
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-12]. Identifikátor záznamu 126755 : Buquoyská hrobka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  4. JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 425. 
  5. HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. [s.l.]: Novohradská občanská společnost, 2007. ISBN 978-80-85033-75-5. S. 79-80. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]