Buquoyská hrobka (Nové Hrady)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Buquoyská hrobka
Novogotická Buquoyská hrobka v Nových Hradech
Novogotická Buquoyská hrobka v Nových Hradech
Základní informace
Slohnovogotika
ArchitektJosef Schulz
Výstavba18901892
StavitelKarel Bůžek
StavebníkKarel Bonaventura Buquoy-Longueval
Poloha
AdresaNové Hrady, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky16218/3-312 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Buquoyská hrobka, postavená v letech 18901892[1][2][3][4][pozn. 1] v novogotickém stylu, se nachází na východním konci hřbitova (založen 1810) v Nových Hradech a je kulturní památkou.[6]

Hrobka byla zbudována podle projektu pražského architekta Josefa Schulze,[1][2][3] autora hlavní budovy Národního muzea v Praze. Stavbu provedl stavitel Karel Bůžek z Nových Hradů.[3] Hrobku nechal vybudovat velkostatkář a politik hrabě Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (1854–1911),[5] jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře. Hrobka je zpřístupněna v rámci městských prohlídek.

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Nové Hrady hřbitov 03.jpg

Hrobka připomíná Schwarzenberskou hrobku v Třeboni. Byla postavena na půdorysu kříže.[2] Má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře,[3] která je přístupná po dvouramenném schodišti.[2] Jedná se o orientovanou stavbu s pětibokým presbytářem, na jižní straně se šnekem do zvonice. Byla zbudována z režného cihelného zdiva,[2] kamenná výzdoba je z pískovce, podezdívka a dříky sloupů ze žuly. Nad vchodem do zádušní kaple je umístěna rozměrná pozlacená mozaika zobrazující Pannu Marii podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského.[1][3] Panna Maria stojí na půlměsíci, obklopená zlatou září a korunována párem andělů. Nese na ruce Ježíška a oba drží růženec. V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským erbem neseným párem gryfů a rodovým heslem DIEU ET MON ROI (Bohu a mému králi).[3] Za hrobkou je záhadný náhrobek Gabriely Thun-Hohenstein, rozené hraběnky Longueval-Buquoy a hraběte Josefa Thun-Hohensteina.[3]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Hlavní loď má čtvercový půdorys, její klenba je hvězdicová s hruškovitě profilovanými žebry, boční lodě jsou sklenuty segmentově, presbytář je pětiboký, předsíň je sklenuta křížovou klenbou.[7]

Seznam pochovaných[editovat | editovat zdroj]

Hrobka byla postavena pro 28 rakví, pochováno v ní však bylo jen 8 příslušníků rodu Buquoyů (3 manželské páry) a jejich příbuzných (sourozenci z rodu Cappy).[3] Další členové rodu zůstali uloženi v původní rodinné hrobce z roku 1648, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena z Biglia (15731653) v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech.[3] Poslední majitel velkostatku, Karel Jiří (Karl Georg), 15. hrabě Buquoy, se pohřbu do hrobky nedočkal, zemřel 17. května 1952 po věznění na Mírově ve vězeňské nemocnici v Brně.[5]

Chronologicky podle data úmrtí[editovat | editovat zdroj]

V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[8] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Buquoyů, žlutě jsou vyznačeny manželky přivdané do rodiny, pokud byly pohřbeny v hrobce, nebo příbuzní z jiných rodů.

Pořadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
Datum a místo úmrtí Matka
1. Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval 2. 8. 1814
Červený Hrádek
Jiří František August Buquoy-Longueval
7. 9. 1781 Brusel –
19. 4. 1851 Praha
30. 5. 1847 Praha:
Tereza Žofie z Oettingen-Wallersteinu (č. 2)
2. 10. 1882
Baden-Baden
Marie Gabriela z Rottenhanu
16. 1. 1784 Vídeň –
21. 3. 1863 Praha
2. Tereza Žofie z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu 6. 1. 1829 Wallerstein Bedřich Kraft z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu
16. 10. 1793 Wallerstein – 15. 11. 1842 Wallerstein
30. 5. 1847 Praha:
Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1)
27. 4. 1897 Vídeň Žofie z Fürstenbergu
28. 8. 1804 Vídeň –
4. 2. 1829 Praha
3. Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval 14. 10. 1856
Vídeň-Meidling
Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) 30. 8. 1882 Baden u Vídně:
Jindřiška (Henriette) z Cappy (č. 6)
Ministr zemědělství Předlitavska (1904–1906)
27. 10. 1909 Šempeter pri Gorici, Slovinsko Tereza Žofie z Oettingen-Wallersteinu (č. 2)
4. Karel Bonaventura Buquoy-Longueval 24. 10. 1854 Vídeň Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) 1. 5. 1878 Praha:
Philippine Czerninová z Chudenic (č. 8)
Zakladatel hrobky
9. 8. 1911 Vídeň Tereza Žofie z Oettingen-Wallersteinu (č. 2)
5. Filip (Philipp) z Cappy 17. 10. 1860 Lovasberény Jindřich z Cappy
5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[9]

Hrabě, bratr Henriette z Cappy (č. 6), vrchní hofmistr arcivévodkyně Isabely a okresní hejtman.[10]
19. 3. 1922
Nové Hrady
Julie Dezasse de Petit-Verneuil
7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[11]
6. Jindřiška (Henriette) z Cappy 19. 1. 1857 Budín (Budapešť) Jindřich z Cappy
5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[9]
30. 8. 1882 Baden u Vídně:
Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval (č. 3)
13. 4. 1929
Nové Hrady
Julie Dezasse de Petit-Verneuil
7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[11]
7. Constance z Cappy 12. 8. 1859 Lovasberény Jindřich z Cappy
5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[9]

Hraběnka, sestra Henriette z Cappy (č. 6)
14. 11. 1933 Julie Dezasse de Petit-Verneuil
7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[11]
8. Philippine Czerninová z Chudenic a Morzinu 29. 11. 1858 Praha Heřman Zdenko Czernin-Morzin
20. 2. 1819 Vídeň –
2. 8. 1892 Drážďany
1. 5. 1878 Praha:
Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (č. 4)
6. 8. 1937 Rožmberk nad Vltavou Marie Aloisie Morzinová
6. 5. 1832 Praha – 26. 7. 1907 Vrchlabí

Příbuzenské vztahy pohřbených[editovat | editovat zdroj]

Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Buquoyů. Zeleně jsou vyznačeni manželé Gabriela Buquoy-Longueval (1859–1934) a Josef Filip Thun-Hohenstein (1856–1932), kteří mají náhrobek za hrobkou. Modře je vyznačen Karl Georg (Karel Jiří) Buquoy (1885–1952), poslední majitel velkostatku, kterému byl majetek zabaven v roce 1945.

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jiří František August Buquoy-Longueval
1781–1851
 
 
 
 
 
 
Marie Gabriela z Rottenhanu
1784–1863
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Jindřich z Cappy
1817–1889
 
 
 
 
 
 
Julie Dezasse de Petit-Verneuil
1828–1892
 
 
 
 
 
 
 
 
1. Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval
1814–1882
 
 
 
 
 
 
2. Tereza Žofie z Oettingen-Wallersteinu
1829–1897
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
7. Constance z Cappy
1859–1933
 
 
5. Philipp z Cappy
1860–1922
 
 
6. Henriette z Cappy
1857–1929
 
 
 
 
 
 
3. Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval
1856–1909
 
 
Gabriela Buquoy-Longueval
1859–1934
 
 
Josef Filip Thun-Hohenstein
1856–1932
 
 
4. Karel Bonaventura Buquoy-Longueval
1854–1911
 
 
 
 
 
 
8. Philippine Czerninová z Chudenic a Morzinu
1858–1937
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Karel Jiří Buquoy-Longueval
1885–1952
 
 
Marie Valerie Kinská z Vchynic a Tetova
1896–1963
 
 
 
 
Jindřich Albert Buquoy-Longueval
1892–1959
 
 
Maria Anna Korbová z Weidenheimu
1908–1975
 
 
Ferdinand Filip Buquoy-Longueval
1896–1975
 
 
Tereza Žofie Buquoy-Longueval
1888–1968
 
 
Clemens Ottokar Westphalen-Fürstenberg
1864–1938
 
 
Žofie Tereza Buquoy-Longueval
1879–1945
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ferdinand Karl Buquoy
1915–1986
 
 
Charlotte Franziska Ledebur-Wicheln
1913–1994
 
 
Johannes Adam Ledebur-Wicheln
1916–1945
 
 
Henriette Marie Buquoy
1917–1967
 
 
Wolfgang Kraft Öttingen-Wallerstein
1924–2001
 
 
Karl Albert Buquoy
1918–1955
 
 
Johannes Ulrich Buquoy
1925–1943
 
 
Rudolf Hubert Buquoy
1927–1995
 
 
Hedwig Maria Galen * 1934
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Nebo snad 1902–1904.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (2) K/O. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 490. 
  2. a b c d e KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 712 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 563. 
  3. a b c d e f g h i HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. [s.l.]: Novohradská občanská společnost, 2007. ISBN 978-80-85033-75-5. S. 79–80. 
  4. DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie: Jihočeský kraj. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2008. 368 s. S. 203. 
  5. a b c KOŠŤÁLOVÁ, Renata; KOŠŤÁL, Vratislav. Francouzská šlechta v českých zemích. Brno: Barrister & Principal, 2021. 288 s. ISBN 978-80-7364-118-4. S. 38. 
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-12]. Identifikátor záznamu 126755 : Buquoyská hrobka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  7. JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 425. 
  8. MAREK, Miroslav. Rodokmen Buquoyů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2004-05-14 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. 
  9. a b c Henrik Graf Cappy [online]. Geni.com [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. 
  10. Cappy, Philipp von, hrabě, 1860–1922 [online]. Provenio – Virtuální rekonstrukce knižních celků [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
  11. a b c Júlia Gräfin Cappy [online]. Geni.com [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. [s.l.]: Novohradská občanská společnost, 2007. 128 s. ISBN 978-80-85033-75-5. Kapitola Nový zámek. V knize uvedené ISBN 978-80-58033-09-1 je chybné. 
  • JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 425–426. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]