Buquoyská hrobka (Nové Hrady)

    Přidat odkazy
    Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
    Buquoyská hrobka
    Novogotická Buquoyská hrobka v Nových Hradech
    Novogotická Buquoyská hrobka v Nových Hradech
    Základní informace
    Slohnovogotika
    ArchitektJosef Schulz
    Výstavba1902–1904
    StavitelKarel Bůžek
    StavebníkKarel Bonaventura Buquoy-Longueval
    Poloha
    AdresaNové Hrady, ČeskoČesko Česko
    Souřadnice48°47′18,97″ s. š., 14°47′27,63″ v. d.
    Map
    Další informace
    Rejstříkové číslo památky16218/3-312 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
    Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
    Některá data mohou pocházet z datové položky.

    Buquoyská hrobka je pohřebiště šlechtického rodu Buquoyů na východním konci hřbitova, založeného v roce 1810, v Nových Hradech v okrese České Budějovice. Hrobka byla postavena v novogotickém stylu v letech 1902–1904.[1][2][3][pozn. 1] Hrobka byla zbudována podle projektu pražského architekta Josefa Schulze,[4][5][6] autora hlavní budovy Národního muzea v Praze. Stavbu provedl panský stavitel Karel Bůžek.[6] Nechal ji vybudovat velkostatkář a politik hrabě Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (1854–1911),[1] jmenovec císařského generála a vítěze na Bílé hoře, kterému císař Ferdinand II. 6. února 1620 daroval konfiskovaná panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice.[8]

    Hrobka byla prohlášena kulturní památkou[9] a je zpřístupněna v rámci městských prohlídek.[10]

    Exteriér[editovat | editovat zdroj]

    Buquoyská hrobka se nachází na třetím novohradském hřbitově při ulici Vitorazská.[pozn. 2] Hrobka připomíná Schwarzenberskou hrobku v Třeboni. Novohradská hrobka byla postavena na půdorysu kříže.[5] Má dvě části – kryptu v přízemí a kapli v patře,[6] která je přístupná po dvouramenném schodišti.[5] Jedná se o orientovanou stavbu s pětibokým presbytářem, na jižní straně se šnekem do zvonice. Byla zbudována z režného cihelného zdiva,[5] kamenná výzdoba je z pískovce, podezdívka a dříky sloupů ze žuly. Nad vchodem do zádušní kaple je umístěna rozměrná pozlacená mozaika zobrazující Pannu Marii Záblatskou[11] podle výtvarné předlohy Maxe Švabinského.[4][6] Panna Maria stojí na půlměsíci, obklopená zlatou září a korunována párem andělů. Nese na ruce Ježíška a oba drží růženec. Pod Pannou Marií se nachází dva erby, vlevo je erb Buquoyů a vpravo erb Rogendorfů. Obrázek Panny Marie Záblatské přivezl Karel Bonaventura Buquoy (1571–1621) z vítězné bitvy u Záblatí v roce 1619.[pozn. 3] V tympanonu portálu v přízemí je umístěn kamenný reliéf s buquoyským erbem neseným párem gryfů a rodovým heslem ve francouzštině DIEU ET MON ROI (Bohu a mému králi).[6] Hrobka je v místě křížení hlavní a příčné lodi završena sanktusníkovou věžičkou se zvonicí.

    Interiér[editovat | editovat zdroj]

    Spodní část hrobky – krypta (smuteční síň)
    Erb nad vchodem do krypty

    Hlavní loď má čtvercový půdorys, její klenba je hvězdicová s hruškovitě profilovanými žebry, boční lodě jsou sklenuty segmentově, presbytář je pětiboký, předsíň je sklenuta křížovou klenbou.[13] Dubový oltář, který zhotovil řezbář L. Mráz v Praze, zdobí socha Piety. Uprostřed oltářní menzy jsou uloženy relikvie svaté Klemencie a svatého Honoria.[14] Dveře a lavice v kapli zhotovil z dubového dřeva novohradský truhlář V. Weltschek.[14] Autorem vitráží a malířské výzdoby byl J. Žemlička z Českých Budějovic.[15] V osmdesátých letech 20. století bylo z krypty do kaple přesunuto osm rakví. Nacházejí se po stranách, čtyři na každé straně.[15] V kapli se slouží zádušní mše.

    V kryptě je od osmdesátých let 20. století zřízena smuteční síň.[16] Naproti vchodu v ose krypty je za katafalkem výklenek zdobený mozaikou, před kterou se nachází socha Ukřižovaného Krista.[17] Poblíž vstupních dveří se v severní části nachází místnost původně určená pro obřadníka, v současnosti se využívá jako technická a skladovací prostora (uložení már). Naproti na jižní straně je místnost pro výstav rakve (márnice), chladírna a pro její chod nezbytná strojovna.[17]

    Blízké okolí[editovat | editovat zdroj]

    Hrob manželů Thun-Hohensteinových umístěný za hrobkou.

    Za hrobkou je záhadný náhrobek Gabriely Thun-Hohenstein, rozené hraběnky Longueval-Buquoy a hraběte Josefa Thun-Hohensteina.[6] Není spolehlivě objasněno, proč nebyli pohřbeni uvnitř hrobky. Na náhrobku je německý nápis:

    GRAF JOSEF VON THUN UND HOHENSTEIN
    LANDESPRÄSIDENT A. D. GEB 27. MÄRZ 1856 GEST. 11. JULI 1932
    GRÄFIN GABRIELE V. THUN U. HOHENSTEIN
    GRÄFIN LONGUEVAL BUGUOY GEB. 11. NOV. 1859 GEST. 20. MAI 1934

    Před hrobkou se nachází tři pomníky, které připomínají významné momenty Nových Hradů. Jeden je věnován padlým rudoarmějcům, kteří zemřeli při osvobozování města Nové Hrady v květnu 1945. Blízko něj se nachází pomník, který je zbudován pro všechny, kteří zemřeli za 2. světové války a také pro ty, kteří zemřeli poslední den války, tedy 8. května 1945.

    VĚNOVÁNO PAMÁTCE FRITZE SCHMOTZE,
    STAROSTY MĚSTA NOVÉ HRADY,
    FRANZE SCHATZLA,
    ŘEDITELE ZÁKLADNÍ ŠKOLY NOVÉ HRADY,
    FRANZE PRETSCHNERA,
    ČLENA HASIČSKÉHO SOBUR NOVÉ HRADY,
    KTEŘÍ BYLI ZAVRAŽDĚNI
    DNE 8. 5. 1945
    USTUPUJÍCÍ JÍDZNÍ JEDNOTKOU SS
    A PAMÁTCE DALŠÍCH OBĚTÍ
    2. SVĚTOVÉ VÁLKY

    Poslední pomník je věnován obětem 1. světové války a zároveň má připomínat stoleté výročí vzniku Československé republiky v roce 1918.[18]

    Seznam pochovaných[editovat | editovat zdroj]

    Horní část hrobky – kaple s rakvemi

    Hrobka byla postavena pro 28 rakví, pochováno v ní však bylo jen osm příslušníků rodu Buquoyů (tři manželské páry) a jejich příbuzných (sourozenci z rodu Cappy).[6] Další členové rodu zůstali uloženi v původní rodinné hrobce z roku 1648, kterou nechala zbudovat hraběnka Marie Magdalena di Biglia (1573–1653) v klášterním kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech.[6] Poslední majitel velkostatku, Karel Jiří (Karl Georg), 15. hrabě Buquoy, se pohřbu do hrobky nedočkal, po 2. světové válce byl obviněn z kolaborace s nacisty. Nejdříve měl být deportován do Německa,[19] ale po tzv. Vítězném únoru byl komunistickým režimem v květnu 1948 odsouzen k vězení. Zemřel 17. května 1952 po věznění v Plzni-Borech ve vězeňské nemocnici na Mírově v Brně.[20]

    V kryptě se v jedné nice nachází kamenná deska se jménem Maria a s datem úmrtí 10. ledna 1929. Jedná se o Marii Buquoyovou, jež se narodila Karlu Buquoyovi, poslednímu majiteli velkostatku, a jeho manželce Marii Valerii Kinské z Vchynic a Tetova (1896–1963). Při porodu dítěte však došlo ke komplikacím s placentou a ještě téhož dne zemřela.[17][21]

    Chronologicky podle data úmrtí[editovat | editovat zdroj]

    V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[22] Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Buquoyů, žlutě jsou vyznačeni manželé a manželky, pokud zde byli pohřbeni, nebo příbuzní z jiných rodů. Zeleně jsou vyznačeny osoby, jejichž ostatky sem byly přemístěny ze starších hrobek. Červeně jsou vyznačeni manželé Thun-Hohensteinovi, kteří byli pohřbeni na hřbitově za hrobkou. První zmínky o pánech z Longueval pocházejí z konce 11. století.[23] Zde jsou generace počítány až od Maxmiliána de Longueval (1537–1581), který byl španělským králem Filipem II. povýšem do hraběcího stavu a přijal jméno Buquoy.[24] U manželek a manželů z jiných rodů je generace v závorce a odpovídá generaci chotě nebo choti. U sourozenců Filipa a Constance z Cappy není generace uvedena.

    Po-řa-dí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky
    Datum a místo úmrtí Matka
    1. 9. Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval
    		2. 8. 1814
    Červený Hrádek[25]    		 Jiří František August Buquoy-Longueval
    7. 9. 1781 Brusel –
    19. 4. 1851 Praha    		 30. 5. 1847 Praha:
    Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu (č. 2)    		 Pohřben 9. 9. 1882 českobudějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem v rodinné hrobce v kostele v Nových Hradech, 31. 5. 1904 byly ostatky vyzvednuty a 1. 6. za přítomnosti českobudějovického biskupa Martina Josefa Říhy uloženy do nové rodinné hrobky.[26][pozn. 4] C. k. komoří, čestný rytíř Maltézského řádu,[26] poslanec Českého zemského sněmu (1867, 1870–1872), dědičný člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1861–1878), majitel fideikomisních statků Nové Dvory a Rožmberk a statku Přísečnice (1851–1878).[27][pozn. 5] Zemřel (údajně) na ochrnutí plic.[26]
    2. 9. 1882
    Baden-Baden[26]    		 Marie Gabriela z Rottenhanu
    16. 1. 1784 Vídeň – 21. 3. 1863 Praha
    2. (9.) Žofie Tereza z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu 6. 1. 1829 Wallerstein Bedřich Kraft z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu
    16. 10. 1793 Wallerstein – 15. 11. 1842 Wallerstein    		 30. 5. 1847 Praha:
    Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1)    		 Pohřbena 3. 5. 1897 českobudějovickým biskupem Martinem Josefem Říhou na městském hřbitově v Nových Hradech, 31. 5. 1904 byla exhumována a 1. 6. opět za přítomnosti českobudějovického biskupa uložena do rodinné hrobky.[28][pozn. 6] Dáma Řádu hvězdového kříže (1857) a palácová dáma.[28] Zemřela ve věku 68 let na chronický zánět ledvin.[28]

    Narodily se jí následující děti:

    27. 4. 1897 Vídeň[28] Žofie z Fürstenbergu
    28. 8. 1804 Vídeň –
    4. 2. 1829 Praha
    3. 10. Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval
    		15. 9. 1856[29] (Vídeň-)Meidling Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) 30. 8. 1882 Baden u Vídně:
    Jindřiška (Henriette) z Cappy (č. 6)    		 Pohřben 1. 10. 1909 v mausoleu.[29] Ministr zemědělství Předlitavska (1904–1906). Majitel velkostatku Hauenštejn (1878–1909).[29] Zemřel ve věku 53 let na Brightovu nemoc.[29]
    27. 9. 1909 Šempeter pri Gorici,[pozn. 7] Slovinsko[29] Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu (č. 2)
    4. 10. Karel Bonaventura Buquoy-Longueval
    		24. 9. 1854[30] (Vídeň-)Obermeidling[31] Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) 1. 5. 1878 Praha:
    Philippine Czerninová z Chudenic (č. 10)    		 Pohřben 14. 8. 1911 v mausoleu.[30] Zakladatel hrobky. C. k. komoří a tajný rada, rytíř rakouského Řádu zlatého rouna, rytíř rakouského Řádu železné koruny 1. třídy, poslanec Českého zemského sněmu (1885–1911), člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady (1879–1911), prezident České lesnické jednoty (1904–1911), prezident Společnosti vlasteneckých přátel umění (1889–1911), majitel fideikomisních statků Nové Hrady a Rožmberk a statku Přísečnice (1878–1911).[30][31] Zemřel ve věku 56 let.
    9. 8. 1911 Vídeň,[30] sanatorium Loew[31] Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu (č. 2)
    5. Filip (Philipp) z Cappy 17. 9.[32] nebo 17. 10. 1860 Lovasberény, Uhersko Jindřich z Cappy
    5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[33]
    		Pohřben 22. 3. 1922 v mausoleu.[32] Hrabě, bratr Henriette z Cappy (č. 6), vrchní hofmistr arcivévodkyně Isabely a okresní hejtman.[34] Zemřel ve věku 61 let na rozšíření tepen, ochrnutí srdce.[32]
    19. 3. 1922
    Nové Hrady[32]    		 Julie Dezasse de Petit-Verneuil
    7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[35]
    6. (10.) Jindřiška (Henriette) z Cappy 19. 1. 1857 Budín (Budapešť) Jindřich z Cappy
    5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[33]    		 30. 8. 1882 Baden u Vídně:
    Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval (č. 3)    		 Narodily se jí následující děti:
    • 1. Karl-Georg Heinrich (1885–1952)
    • 2. Therese Sophie (1888–1968)
    • 3. Heinrich Albert Joseph (1892–1959)
    • 4. Ferdinand Philipp Georg (1896–1975)
    13. 4. 1929
    Nové Hrady    		 Julie Dezasse de Petit-Verneuil
    7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[35]
    7. (10.) Josef Filip z Thun-Hohensteinu (klášterecká linie) 27. 3. 1856 Praha Zigmund Ignác z Thun-Hohensteinu
    11. 6. 1827 Klášterec nad Ohří – 7. 9. 1897 Salzburg    		 15. 6. 1881 Vídeň:
    Gabriela Buquoy-Longueval (č. 9)    		 Pohřben 14. 7. 1932[36] na hřbitově u mausolea. C. k. komoří a tajný rada, zemský prezident ve Slezsku. Zemřel ve věku 76 let na kornatění tepen (arteriosklerózu).[36]
    11. 7. 1932 Vídeň[36] Mathilde z Nostitz-Rienecku
    29. 12. 1831 Praha – 17. 5. 1910 Salzburg
    8. Constance z Cappy 12. 8. 1859 Lovasberény Jindřich z Cappy
    5. 4. 1817 Opava – 19. 1. 1889 Vídeň[33]    		 Pohřbena 17. 10. 1933.[37] Hraběnka, sestra Henriette z Cappy (č. 6). Zemřela ve věku 75 let na diabetes mellitus.[37]
    14. 10. 1933 Nové Hrady[37] Julie Dezasse de Petit-Verneuil
    7. 1. 1828 Bohunice – 1. 1. 1892 Gries bei Bozen[35]
    9. 10. Gabriela Buquoy-Longueval 11. 11. 1859 Vídeň Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval (č. 1) 15. 6. 1881 Vídeň:
    Josef Filip z Thun-Hohensteinu (č. 7)    		 Pohřbena 24. 5. 1934 na hřbitově u mausolea.[38] Zemřela ve věku 74 let na srdeční selhání.[38]

    Narodily se jí následující děti:

    20. 5. 1934 Vídeň[38] Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu (č. 2)
    10. (10.) Philippine Czerninová z Chudenic 29. 11. 1858 Praha Heřman Zdenko Czernin z Chudenic
    20. 2. 1819 Vídeň –
    2. 8. 1892 Drážďany    		 1. 5. 1878 Praha:
    Karel Bonaventura Buquoy-Longueval (č. 4)    		 Pohřbena 9. 8. 1937 v mausoleu.[40] Zemřela ve věku 78 let na karcinom žaludku.[40]

    Narodila se jí dcera:

    • Sophie Therese, provd. Westphalen zu Fürstenberg (1879–1945)
    6. 8. 1937 Rožmberk nad Vltavou[40] Marie Aloisie Morzinová
    6. 5. 1832 Praha – 26. 7. 1907 Vrchlabí

    Příbuzenské vztahy pohřbených[editovat | editovat zdroj]

    Následující schéma znázorňuje příbuzenské vztahy. Červeně orámovaní byli pohřbeni v hrobce, arabské číslice odpovídají pořadí úmrtí podle předchozí tabulky. Vzhledem k účelu schématu se nejedná o kompletní rodokmen Buquoyů. Zeleně jsou vyznačeni manželé Gabriela Buquoy-Longueval (1859–1934) a Josef Filip Thun-Hohenstein (1856–1932), kteří mají náhrobek za hrobkou. Modře je vyznačen Karl Georg (Karel Jiří) Buquoy (1885–1952), poslední majitel velkostatku, kterému byl majetek zabaven v roce 1945.

     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    		Jiří František August Buquoy-Longueval
    1781–1851
     
     
     
     
     
     
    		Marie Gabriela z Rottenhanu
    1784–1863
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    Jindřich z Cappy
    1817–1889
     
     
     
     
     
     
    		Julie Dezasse de Petit-Verneuil
    1828–1892
     
     
     
     
     
     
     
     
    		1. Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval
    1814–1882
     
     
     
     
     
     
    		2. Žofie Tereza z Oettingen-Wallersteinu
    1829–1897
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    8. Constance z Cappy
    1859–1933
     
     
    		5. Philipp z Cappy
    1860–1922
     
     
    		6. Henriette z Cappy
    1857–1929
     
     
     
     
     
     
    		3. Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval
    1856–1909
     
     
    		9. Gabriela Buquoy-Longueval
    1859–1934
     
     
    		7. Josef Filip Thun-Hohenstein
    1856–1932
     
     
    		4. Karel Bonaventura Buquoy-Longueval
    1854–1911
     
     
     
     
     
     
    		10. Philippine Czerninová z Chudenic
    1858–1937
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    Karel Jiří Buquoy-Longueval
    1885–1952
     
     
    		Marie Valerie Kinská z Vchynic a Tetova
    1896–1963
     
     
     
     
    		Jindřich Albert Buquoy-Longueval
    1892–1959
     
     
    		Maria Anna Korbová z Weidenheimu
    1908–1975
     
     
    		Ferdinand Filip Buquoy-Longueval
    1896–1975
     
     
    		Tereza Žofie Buquoy-Longueval
    1888–1968
     
     
    		Clemens Ottokar Westphalen-Fürstenberg
    1864–1938
     
     
    		Žofie Tereza Buquoy-Longueval
    1879–1945
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
    Ferdinand Karl Buquoy
    1915–1986
     
     
    		Charlotte Franziska Ledebur-Wicheln
    1913–1994
     
     
    		Johannes Adam Ledebur-Wicheln
    1916–1945
     
     
    		Henriette Marie Buquoy
    1917–1967
     
     
    		Wolfgang Kraft Öttingen-Wallerstein
    1924–2001
     
     
    		Karl Albert Buquoy
    1918–1955
     
     
    		Johannes Ulrich Buquoy
    1925–1943
     
     
    		Rudolf Hubert Buquoy
    1927–1995
     
     
    		Hedwig Maria Galen * 1934
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     
     

    Podle uložení[editovat | editovat zdroj]

    Rakve byly původně uloženy v kryptě, rozložení rakví v kapli je následující:[41]


    oltář
    		6. Henriette z Cappy 1. Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval
    		3. Ferdinand Maria Jindřich Buquoy-Longueval 2. Žofie Tereza z Oettingen-Oettingenu a Oettingen-Wallersteinu
    		5. Philipp z Cappy 4. Karel Bonaventura Buquoy-Longueval
    		8. Constance z Cappy 10. Philippine Czerninová z Chudenic
    vstup

    Odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Poznámky[editovat | editovat zdroj]

    1. ↑ Některé publikace chybně uvádějí, že hrobka byla postavena v letech 1890–1892.[4][5][6][7]
    2. ↑ První novohradský hřbitov se nacházel vedle kostela sv. Petra a Pavla poblíž náměstí. Druhý hřbitov, dnes již také zaniklý, se rozkládal za novohradským zámkem. V roce 1810 vznikl třetí a poslední novohradský hřbitov, který se koncem 19. století rozšířil do současné podoby a těsně sousedí s buquoyskou hrobkou.
    3. ↑ Karel Bonaventura Buquoy zachránil rytinu Panny Marie o rozměrech 17 x 34 centimetrů z hořícího domu v bitvě u Záblatí a poté ji všude vozil s sebou. Po jeho smrti byla uložena v jezuitském kostele sv. Anny ve Vídni. Konečně od roku 1674 je vystavena v kostele sv. Petra a Pavla v Nových Hradech. Obrázek byl uctíván a považován za rodové paladium.[12]
    4. ↑ V matričním zápise je dopsána poznámka: Die Leiche weiland des Hrn. Grafen Georg v. Buquoy wurde am 31. Mai 1904 im Beisein des gefertigten aus der bisherigen Familiengruft in der Kirche nach dem Friedhofe überführt und am 1. Juni 1904 in Gegenwart Sr. Excell. des Bischofs Dr. Martin Říha aus Budweis in der neuen Familiengruft beigesetzt.[26]
    5. ↑ Zřekl se fideikomisu ve prospěch svého syna Karla v důsledku obvinění ze zločinu zneuctění selského chlapce zaměstnaného na svém velkostatku.[27]
    6. ↑ V matričním zápise je dopsána poznámka: Die Leiche der Gräfin Sophie v. Buquoy wurde am 31. Mai 1904 auf dem städtischen Friedhofe exhumiert und am 1. Juni 1904 im Beisein Sr. Excell. Dr. Martin Říha, Bischofes v. Budweis in der neuen gräfl. Buquoy´schen Familiengruft beigesetzt.[28]
    7. ↑ Německy St. Peter bei Görz.
    8. ↑ Sigmund hrabě Thun-Hohenstein, Olšanské hřbitovy, hřbitov V, oddělení 23, hrob 88

    Reference[editovat | editovat zdroj]

    1. ↑ a b KOŠŤÁLOVÁ, Renata; KOŠŤÁL, Vratislav. Francouzská šlechta v českých zemích. Brno: Barrister & Principal, 2021. 288 s. ISBN 978-80-7364-118-4. S. 38. 
    2. ↑ Buquoyská hrobka [online]. Město Nové Hrady [cit. 2022-09-12]. Dostupné online. 
    3. ↑ Státní oblastní archiv Třeboň, Rodinný archiv Buquoyů, sign. 205.16, kart. 63.
    4. ↑ a b c POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (2) K/O. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 490. 
    5. ↑ a b c d e KUTHAN, Jiří. Aristokratická sídla v českých zemích 1780–1914. Praha: NLN, 2014. 712 s. ISBN 978-80-7422-332-7. S. 563. 
    6. ↑ a b c d e f g h i HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. [s.l.]: Novohradská občanská společnost, 2007. ISBN 978-80-85033-75-5. S. 79–80. 
    7. ↑ DAVID, Petr; SOUKUP, Vladimír. Velká turistická encyklopedie: Jihočeský kraj. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2008. 368 s. S. 203. 
    8. ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek V. Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 294 s. S. 138. 
    9. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-05-12]. Identifikátor záznamu 126755 : Buquoyská hrobka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
    10. ↑ Buquoyská hrobka [online]. KIC Nové Hrady [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. 
    11. ↑ Druhá buquoyská hrobka a novohradské hřbitovy, s. 15
    12. ↑ Kostel v Nových Hradech [online]. Klášter Božího Milosrdenství v Nových Hradech [cit. 2023-03-25]. Dostupné online. 
    13. ↑ JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 425. Dále jen Jihočeské dominium. 
    14. ↑ a b DVOŘÁKOVÁ, Miroslava. Druhá buquoyská hrobka a novohradské hřbitovy. České Budějovice, semestr 2022/2023 [cit. 2023-03-24]. 41 s. Seminární práce. Filozofická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. . s. 17. Dále jen Druhá buquoyská hrobka a novohradské hřbitovy. Dostupné online.
    15. ↑ a b Druhá buquoyská hrobka a novohradské hřbitovy, s. 18
    16. ↑ RUDOVSKÝ, Richard. Základní restaurátorský průzkum. Pseudogotická hrobka Buquoyů v Nových Hradech. České Budějovice: Národní památkový ústav České Budějovice, 2010. S. 6. Publikace uložená v Národním památkovém ústavu České Budějovice. 
    17. ↑ a b c Druhá buquoyská hrobka a novohradské hřbitovy, s. 14
    18. ↑ Druhá buquoyská hrobka a novohradské hřbitovy, s. 22–23
    19. ↑ MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Kohoutí kříž. www.kohoutikriz.org [online]. 2001-01-01 [cit. 2022-09-18]. Dostupné online. 
    20. ↑ Jihočeské dominium, s. 394
    21. ↑ Matrika zemřelých 1887–1930. Nové Hrady: [s.n.] S. fol. 74. Nahlédnuto na základě předchozí domluvy a plné moci. Daná matrika bude dostupná online po roce 2025.. 
    22. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Buquoyů 2 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2004-05-14 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. 
    23. ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2014. 464 s. ISBN 978-80-242-4573-7. S. 317. 
    24. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 35. 
    25. ↑ Matrika narozených 1790–1829, rok 1814, Červený Hrádek, inv. č. 3291, sig. 70/22, pag. 82 [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. (německy) 
    26. ↑ a b c d e Matrika zemřelých 1852–1899, rok 1882, Nové Hrady 16, pag. 146 [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 
    27. ↑ a b Buquoy, Georg Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 
    28. ↑ a b c d e Matrika zemřelých 1890–1922, rok 1897, Nové Hrady 17, pag. 42 [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
    29. ↑ a b c d e Matrika zemřelých 1890–1922, rok 1909, Nové Hrady 17, pag. 90 [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
    30. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1890–1922, rok 1911, Nové Hrady 17, pag. 98 [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
    31. ↑ a b c Buquoy, Karl Graf [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 
    32. ↑ a b c d Matrika zemřelých 1890–1922, rok 1922, Nové Hrady 17, pag. 130 [online]. [cit. 2023-03-21]. Dostupné online. (německy) 
    33. ↑ a b c Henrik Graf Cappy [online]. Geni.com [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. 
    34. ↑ Cappy, Philipp von, hrabě, 1860–1922 [online]. Provenio – Virtuální rekonstrukce knižních celků [cit. 2021-08-23]. Dostupné online. 
    35. ↑ a b c Júlia Gräfin Cappy [online]. Geni.com [cit. 2021-10-25]. Dostupné online. 
    36. ↑ a b c Matrika zemřelých 1868–1944, rok 1932, Nové Hrady 19B, pag. 110 [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 
    37. ↑ a b c Matrika zemřelých 1868–1944, rok 1933, Nové Hrady 19B, pag. 117 [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 
    38. ↑ a b c Matrika zemřelých 1868–1944, rok 1934, Nové Hrady 19B, pag. 121 [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 
    39. ↑ a b Thun und Hohenstein (Bohemia) 3 [online]. Royalty (travel) guide [cit. 2023-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
    40. ↑ a b c Matrika zemřelých 1868–1944, rok 1937, Nové Hrady 19B, pag. 144 [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 
    41. ↑ Druhá buquoyská hrobka a novohradské hřbitovy, s. 18–19

    Literatura[editovat | editovat zdroj]

    • HOKR, Vladimír. Příběhy novohradských domů. [s.l.]: Novohradská občanská společnost, 2007. 128 s. ISBN 978-80-85033-75-5. Kapitola Nový zámek. V knize uvedené ISBN 978-80-58033-09-1 je chybné. 
    • JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 425–426. 

    Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Buquoyská_hrobka_(Nové_Hrady)&oldid=22781690“