V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.

Jiří František August Buquoy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří František August Buquoy
Jiří Buquoy de Longeval-Georg Franz August de Longeval (1771–1851).jpg
Narození7. září 1781
Brusel
Úmrtí19. dubna 1851 (ve věku 69 let) nebo 9. dubna 1851 (ve věku 69 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povoláníekonom, filosof, vynálezce a matematik
Manžel(ka)Marie Gabriela z Rottenhanu (od 1806)
DětiJiří Jan Jindřich Buquoy
Karolína Buqoyová
RodičeLeopold Albert Franz Buquoy
RodBuquoyové
PříbuzníLudvík Arnošt Buquoy (sourozenec)
Karel Buquoy-Longueval a Ferdinand Maria Heinrich von Buquoy (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Jiří František August Buquoy (německy Georg Franz August von Buquoy, 7. září 1781Bruselu19. dubna 1851Praze[1]) byl rakouský a český národní ekonom a spisovatel, vědec, národohospodář, podnikatel a vynálezce. Pocházel ze šlechtického rodu Buquoyů.

Příbuzenstvo
strýc Jan Nepomuk Buquoy-Longueval

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Hrad Rožmberk nad Vltavou
Novohradský zámek

Narodil se jako syn Leopolda Alberta Longueval-Buquoye (11. prosince 1744, Nové Hrady – 18. července 1795, Nové Hrady) a Adélaïdy Jeanne de Preud'homme d'Hailly (11. října 1757 – 1830), úplným jménem Jiří František August z Longueval, hrabě z Buquoy, baron z Vaux (Georg Franz August de Longueval, Graf von Buquoy, Baron von Vaux). Jeho bratr byl malíř Ludvík Arnošt.

V Praze studoval matematiku, fyziku a chemii, cestoval po Evropě a navštívil Francii, Švýcarsko, Itálii a v Čechách se věnoval správě rodového majetku. Byl také zaměstnavatelem i mecenášem hudebního skladatele Václava Jana Tomáška, jemuž i zaplatil oční operaci.

Dne 15. července 1806 se oženil s Marií Gabrielou z Rottenhanu. Měli spolu pět dětí: čtyři dcery a syna Jiřího Jana.[2]

Podnikatelská činnost[editovat | editovat zdroj]

Zabýval se moderními technickými metodami. V letech 1811–1818 nechal například vyrobit pro své panství dva dřevěné parní stroje. Vlastnil sklárny, pro které vyvinul neprůhledné hyalitové sklo v barvě černé (1817) a červené (1819). V roce 1838 založil přírodní rezervace Žofínský (28. srpna) a Hojnovodský prales (30. srpna), první v Čechách.

Zabýval se také vydáváním knih o matematice, národohospodářské a filozofické.

Dokončil přestavbu zámku Rožmberk a výstavbu empírového zámku na Nových Hradech.

Vědecké práce[editovat | editovat zdroj]

Jeho hlavní matematickou prací je „Analytische Bestimmung des Gesetzes der virtuellen Geschwindigkeiten in mechanischer und statistischer Hinsicht“ (Lipsko 1812) [1], zabýval se praktickou mechanikou: na svém panství Červený hrádek dal už v letech 1811–1814 podle vlastních návrhů zbudovat a používat – v Čechách vůbec poprvé – dva dřevěné parní stroje. Stavěl sklárny a zasazoval se o technický pokrok. Na Novohradsku proslul svými výzkumy v oblasti sklářství: zmodernizoval výrobu křišťálového skla, vynalezl a vyráběl ve vlastních svých sklárnách černé hyalitové sklo, podobné obsidiánu, jehož tajemství dodnes zaměstnává znalce. Červená hyalitová skla produkovaly v té době i sklárny hraběte Harracha. Jednalo se o druh tehdy módního silnostěnného skla broušeného do jednoduchých tvarů a používaného ve formě sklenic, mís, váz apod. Buquoyské sklárny také vyráběly vrstvená opakní skla kalená kostní moučkou a vybrušovaná přes vrstvení, takže hotové užitné sklo vypadalo jako polodrahokam. Tato móda těžkých skel končí před rokem 1850 a pak i buquoyské sklářství upadá až ke svému zániku ve 2. polovině 19. století.

Literární činnost[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Jiří František se věnoval i ekonomické teorii v četných pracích (nejvýznamnější z nich je "Die Theorie des Nationalwirthschaft", Lipsko, 1815), homeopatii, přírodní filosofii ("Skizzen zu einem Gesetzbuche der Natur", Lipsko, 1817) a poezii.

Politická činnost[editovat | editovat zdroj]

Jako zemský vlastenec se stavěl proti vídeňskému centralismu a za revoluce 1848 se ocitl v řadách Národního výboru vedle Palackého a Riegra, Deyma a Eberta. V karlovarském týdeníku Wochenblätter für Freiheit und Gesetz se tehdy (29. června 1848) dokonce objevila zpráva, že cílem povstání je prý samostatné České království s Buquoyem jako panovníkem. Byl ovšem stoupencem zemského, nikoliv jazykového (etnického) vlastenectví.

V roce 1848 byl z Prahy dočasně vyhoštěn.

Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Jiří František z Buquoy zemřel 19. dubna 1851 ve svém pražském paláci Velkopřevorském náměstí (dnešní francouzské velvyslanectví) na Malé Straně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele P. Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  2. BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. S. 29–30. (česky, německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. (česky, německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]