Jindřich František z Rottenhanu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jindřich František z Rottenhanu
Narození3. září 1738
Bamberk
Úmrtí14. února 1809 (ve věku 70 let)
Vídeň
Povoláníprávník a politik
DětiMarie Gabriela z Rottenhanu
RodičeJohann Alexander von Rottenhan
PříbuzníKarolína z Longueval-Buqoy[1], Jiří Jan Jindřich z Buquoy, Terezie z Longueval-Buquoy a Isabela z Longueval-Buquoy[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich František hrabě z Rottenhanu (Heinrich Franz Graf von Rottenhan) (3. září 1738 Bamberg – 14. února 1809 Vídeň) byl rakouský státník ze starobylého šlechtického rodu. Patřil ke generaci osvícených aristokratů, podporoval rozvoj průmyslu na svých statcích v Čechách. Několik desetiletí zastával vysoké státní funkce a podílel se na justičních reformách.

Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Erb Rottenhanů

Pocházel ze starobylé německé rodiny připomínané od 12. století. Narodil se v Bambergu jako syn barona Jana Alexandra Rottenhana (1710–1791), který zastával funkci nejvyššího hofmistra bamberského biskupa a v roce 1771 zakoupil rozsáhlé statky v severních Čechách.[2] Vystudoval práva na univerzitě v Göttingenu a vstoupil do rakouských státních služeb, nejprve jako vládní rada českého zemského gubernia (1776). S titulem dvorního rady přešel v roce 1782 do Vídně jako místokancléř Spojené česko-rakouské dvorské kanceláře. V letech 1786–1791 byl prezidentem zemské vlády v Horním Rakousku se sídlem v Linci.

V letech 1791–1792 byl nejvyšším purkrabím Českého království. Jeho jmenování do této funkce bylo ústupkem Leopolda II. českým stavům, kteří požadovali na nejvyšší post české zemské správy osobnost spojenou s českými zeměmi.[3] I když Rottenhan neuměl česky, podle dobových svědectví se velmi dobře vypořádal s projevy v češtině při ceremoniích v rámci korunovace Leopolda II. českým králem (1791).[4] Při příležitost korunovace zorganizoval Rottenhan zemskou průmyslovou výstavu v pražském Klementinu, která se setkala se značným ohlasem. Jako nejvyšší purkrabí měl podíl také na založení Františkových Lázní.

Zámek Jemiště

Od roku 1792 působil znovu ve Vídni, v roce 1796 byl jmenován státním a konferenčním ministrem, v letech 1804–1809 byl prezidentem nejvyššího soudu. Krátce před smrtí byl jmenován do čela zákonodárné komise (1808). Na přelomu 18. a 19. století měl významný podíl na reformách zákonodárství habsburské monarchie, inicioval také změny ve školství.

Kromě vysokých státních funkcí zastával také čestné hodnosti c.k. komořího a tajného rady, za zásluhy obdržel uherský Řád sv. Štěpána. Zemřel ve Vídni 14. února 1809 ve věku sedmdesáti let.

Zámek Červený Hrádek

Rodinné a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Oženil se v září 1773 v Praze s hraběnkou Marií Gabrielou Černínovou z Chudenic, ovdovělou Trauttmansdorffovou (1747–1807). Tímto sňatkem získal panství Jemniště, v roce 1777 převzal od otce i správu rozsáhlého majetku v severních Čechách (Červený Hrádek). Panství Jemniště se stalo významným centrem bavlnářského průmyslu, v sousedních Postupicích zřídil prosperující textilní továrnu, která měla odbyt v celé habsburské monarchii. Ještě více aktivit vyvinul na severočeském panství Červený Hrádek a jeho ambicí bylo vybudovat centrum průmyslu na hranicích se Saskem. Nejprve převzal stagnující železárnu v Kalku, kterou přebudoval na výnosný podnik, v okolí pak do konce 18. století vznikly dvě vysoké pece a několik továren. V letech 1778–1780 založil železárny Gabrielina Huť, několik provozoven vzniklo i v samotném Červeném Hrádku.

Vedle podpory průmyslového podnikání se Jindřich Rottenhan věnoval i úpravám svých sídel. Zámek Jemniště prošel stavebními úpravami v klasicistním stylu (1789), došlo také ke zrušení francouzské zahrady a zřízení anglického parku.[5] Ve stejné době na přelomu 80. a 90. let 18. století proběhly úpravy na zámku Červený hrádek, kde byly obnoveny fasády a stejně jako na Jemništi došlo na zřízení anglického parku s řadou architektonických doplňků. V bezprostřední blízkosti zámku byly přestavěny budovy hospodářského dvora, jízdárny a stájí.[6]

Starší dcera Marie Isabela (6. července 1774 – 14. prosince 1817) se v roce 1799 provdala za hraběte Jana Nepomuka Chotka a spolu s ním převzala správu panství Jemniště. Mladší Gabriela byla od roku 1806 manželkou Jiřího Buquoye a zdědila Červený Hrádek. Rozdělením dědictví mezi dcery došlo k omezení komunikace mezi bývalými Rottenhanovými podniky a postupně zanikla většina průmyslových provozů v Jemništi i Červeném Hrádku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl; Nakladatelství Libri, 1997, s. 727 ISBN 80-85983-14-1
  3. ↑ PETRÁŇ, Josef: Kalendář. Velký stavovský ples v Nosticově Národním divadle dne 12. září 1791; Československý spisovatel, Praha, 1989
  4. ↑ CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2008, s. 409–410 ISBN 978-80-7106-977-5
  5. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII. – Východní Čechy; Praha, 1989, s. 177
  6. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. – Severní Čechy; Praha, 1984, s. 76–77

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. (česky, německy) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřich_František_z_Rottenhanu&oldid=23192676“