Jindřich František z Rottenhanu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jindřich František z Rottenhanu
Narození 3. září 1738
Bamberk
Úmrtí 14. února 1809 (ve věku 70 let)
Vídeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Erb Rottenhanů

Jindřich František hrabě z Rottenhanu (Heinrich Franz Graf von Rottenhan) (3. září 1738 Bamberg14. února 1809 Vídeň) byl rakouský státník ze starobylého šlechtického rodu. Patřil ke generaci osvícených aristokratů, podporoval rozvoj průmyslu na svých statcích v Čechách. Několik desetiletí zastával vysoké státní funkce a podílel se na justičních reformách.

Původ a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starobylé německé rodiny připomínané od 12. století. Narodil se v Bambergu jako syn barona Jana Alexandra Rottenhana (17101791), který zastával funkci nejvyššího hofmistra bamberského biskupa a v roce 1771 zakoupil rozsáhlé statky v severních Čechách[1]. Vystudoval práva na univerzitě v Göttingenu a vstoupil do rakouských státních služeb, nejprve jako vládní rada českého zemského gubernia (1776). S titulem dvorního rady přešel v roce 1782 do Vídně jako místokancléř Spojené česko-rakouské dvorské kanceláře. V letech 17861791 byl prezidentem zemské vlády v Horním Rakousku se sídlem v Linci.

V letech 17911792 byl nejvyšším purkrabím Českého království. Jeho jmenování do této funkce bylo ústupkem Leopolda II. českým stavům, kteří požadovali na nejvyšší post české zemské správy osobnost spojenou s českými zeměmi[2]. I když Rottenhan neuměl česky, podle dobových svědectví se velmi dobře vypořádal s projevy v češtině při ceremoniích v rámci korunovace Leopolda II. českým králem (1791)[3]. Při příležitost korunovace zorganizoval Rottenhan zemskou průmyslovou výstavu v pražském Klementinu, která se setkala se značným ohlasem. Jako nejvyšší purkrabí měl podíl také na založení Františkových Lázní.

Zámek Jemiště

Od roku 1792 působil znovu ve Vídni, v roce 1796 byl jmenován státním a konferenčním ministrem, v letech 18041809 byl prezidentem nejvyššího soudu. Krátce před smrtí byl jmenován do čela zákonodárné komise (1808). Na přelomu 18. a 19. století měl významný podíl na reformách zákonodárství habsburské monarchie, inicioval také změny ve školství.

Kromě vysokých státních funkcí zastával také čestné hodnosti c.k. komořího a tajného rady, za zásluhy obdržel uherský Řád sv. Štěpána. Zemřel ve Vídni 14. února 1809 ve věku sedmdesáti let.

Zámek Červený Hrádek

Rodinné a majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Oženil se v září 1773 v Praze s hraběnkou Marií Gabrielou Černínovou z Chudenic, ovdovělou Trauttmansdorffovou (17471807). Tímto sňatkem získal panství Jemniště, v roce 1777 převzal od otce i správu rozsáhlého majetku v severních Čechách (Červený Hrádek). Panství Jemniště se stalo významným centrem bavlnářského průmyslu, v sousedních Postupicích zřídil prosperující textilní továrnu, která měla odbyt v celé habsburské monarchii. Ještě více aktivit vyvinul na severočeském panství Červený Hrádek a jeho ambicí bylo vybudovat centrum průmyslu na hranicích se Saskem. Nejprve převzal stagnující železárnu v Kalku, kterou přebudoval na výnosný podnik, v okolí pak do konce 18. století vznikly dvě vysoké pece a několik továren. V letech 17781780 založil železárny Gabrielina Huť, několik provozoven vzniklo i v samotném Červeném Hrádku.

Vedle podpory průmyslového podnikání se Jindřich Rottenhan věnoval i úpravám svých sídel. Zámek Jemniště prošel stavebními úpravami v klasicistním stylu (1789), došlo také ke zrušení francouzské zahrady a zřízení anglického parku[4]. Ve stejné době na přelomu 80. a 90. let 18. století proběhly úpravy na zámku Červený Hrádek, kde byly obnoveny fasády a stejně jako na Jemništi došlo na zřízení anglického parku s řadou architektonických doplňků. V bezprostřední blízkosti zámku byly přestavěny budovy hospodářského dvora, jízdárny a stájí[5].

Starší dcera Marie Isabela (17741817) se v roce 1799 provdala za hraběte Jana Nepomuka Chotka a spolu s ním převzala správu panství Jemniště. Mladší Gabriela (17841863) byla od roku 1806 manželkou Jiřího Buquoye (17811851) a zdědila Červený Hrádek. Rozdělením dědictví mezi dcery došlo k omezení komunikace mezi bývalými Rottenhanovými podniky a postupně zanikla většina průmyslových provozů v Jemništi i Červeném Hrádku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl; Nakladatelství Libri, 1997, s. 727 ISBN 80–85983–14–1
  2. PETRÁŇ, Josef: Kalendář. Velký stavovský ples v Nosticově Národním divadle dne 12. září 1791; Československý spisovatel, Praha, 1989
  3. CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2008, s. 409–410 ISBN 978–80–7106–977–5
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl VII. – Východní Čechy; Praha, 1989, s. 177
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl III. – Severní Čechy; Praha, 1984, s. 76–77