Jiří Jan Jindřich Buquoy

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Jan Jindřich Buquoy
Jiří Jan Jindřich Buquoy
Jiří Jan Jindřich Buquoy
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1872[1]
PanovníkFrantišek Josef I.
Člen Panské sněmovny
rakouské Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1878[2]
PanovníkFrantišek Josef I.
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. konzervativního velkostatku
Narození2. srpna 1814
Červený Hrádek
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí2. září 1882
Baden-Baden
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Místo pohřbeníBuquoyská hrobka
Choť(1847) Žofie Terezie z Öttingen-Wallersteinu (1829–1897)
RodičeJiří František August Buquoy (1781–1851) a Marie Gabriela z Rottenhanu (1784–1863)
DětiKarel z Buquoy-Longuevalu
Ferdinand Maria Jindřich z Buquoy
PříbuzníŽofie Tereza z Longueval-Buquoy[3] (vnučka)
Profesesběratel umění a politik
CommonsJiří Jan Jindřich Buquoy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Jan Jindřich Buquoy-Longueval, německy Georg Johann Heinrich de Longueval Graf von Buquoy (2. srpna 1814,[4][5][6] Červený Hrádek[6][7] – 2. září 1882, Baden-Baden[4][5][6][8]), byl rakouský šlechtic z rodu Buquoyů a politik z Čech, poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jiří Jan Jindřich byl syn Jiřího Františka Augusta Longueval-Buquoye (1781–1851) a Gabriely, rozené Rottenhanové (16. ledna 1784 Vídeň – 21. března 1863 Červený Hrádek u Chomutova). Patřil do významného šlechtického rodu Buquoyů a narodil se na zámku Červený hrádek, který patřil matce.[5].

Působil jako velkostatkář. Patřily mu statky Nové Hrady, Rožmberk, Přísečnice a Hauenštejn. Byl též držitelem alodiálního statku Cartles. Od roku 1863 byl čestným členem Vlastenecko-hospodářské společnosti. Byl (od roku 1852[6]) čestným rytířem maltézského řádu.[4]

Významně se podílel na stavebních úpravách buquoyských zámků a sám kreslil stavební a krajinné úpravy na buquoyských panstvích. Zadadával malířské zakázky.[9] Sbíral umělecké předměty a své sbírky starožitností shromažďoval hlavně do tzv. dolního hradu v Rožmberku. Roku 1873 nechal pro světovou výstavu ve Vídni zbudoval samostatný pavilon buquoyského panství.[6]

Od roku 1841[6] měl titul c. k. komořího.[8] Roku 1873 získal Řád svatého Řehoře Velikého.[6]

Nedaleko osady Javory (Ahornhütten) na Novohradsku nechal v roce 1854 přestavět tamější myslivnu na velkou dřevěnou loveckou chatu. Zámeček dostal jméno Žofín (Sofienschloss) na počest manželky stavebníka, hraběnky Žofie Terezie.[10] Budova byla bohatě vybavena nábytkem, výzdobu tvořily obrazy, rytiny a lovecké trofeje. V roce 1945 byl zámeček součástí zkonfiskovaného majetku a v roce 1948 byl předán armádě. Pohraniční stráž jej nechala zpustnout a zchátralý objekt byl v roce 1980 srovnán se zemí.[9]

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[11] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867, po nichž ale odmítl přijmout mandát.[12] Uspěl i v zemských volbách roku 1870[13] Patřil do Strany konzervativního velkostatku, která podporovala české státní právo. V srpnu 1870 podepsal její manifest, který vydala v souvislosti se vstupem na Český zemský sněm a ve kterém deklarovala, že její účast na sněmu nijak nemění její postoj ohledně státoprávní kontinuity českého státu.[14]

Od roku 1861 byl také dědičným členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[6] V roce 1878 se křesla v Panské sněmovně vzdal (kvůli obvinění ze zneuctění dívky pracující na jeho statku) a již na konci roku byl na toto dědičné křeslo pozván jeho syn.[2]

Roku 1879 se odstěhoval.[4] Žil pak v zahraničí.[5] Zemřel v září 1882[8] na plicní onemocnění[5] a byl pohřben v rodinné kaplové hrobce v Nových Hradech.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1847 se v Praze oženil s princeznou Žofií Terezií Oettingen-Wallersteinovou (1829–1897), dcerou knížete Bedřicha Krafta Oettingena (1793–1842), majitele panství Zbraslav. Žofie byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[15] Z manželství se narodily čtyři děti.[16]

  • 1. Jiří Bedřich (*/† 1853)
  • 2. Karel Bonaventura (24. září 1854 Vídeň – 9. srpna 1911 Vídeň), c. k. tajný rada, komoří, poslanec českého zemského sněmu, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, manž. 1878 Filipína Terezie Czerninová z Chudenic (29. listopadu 1858, Praha – 6. srpna 1937, Rožmberk nad Vltavou)
  • 3. Ferdinand Maria Jindřich (15. září 1856 Vídeň – 27. září 1909 Šempeter pri Gorici), c. k. tajný rada, komoří, poslanec českého zemského sněmu, rakouský ministr zemědělství 1904–1906, manž. 1882 Henrietta Cappy (19. ledna 1857 – 13. dubna 1929)
  • 4. Gabriela (11. listopadu 1859 Vídeň – 20. května 1934 Vídeň[17]), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, manž. 1881 Josef Filip hrabě Thun-Hohenstein (27. března 1856 Praha – 11. července 1932 Vídeň), c. k. tajný rada, komoří, okresní hejtman ve Znojmě a Teplicích, zemský prezident ve Slezsku 1898–1905

Díky své manželce byl blízce spřízněn s významnými představiteli české šlechty, jeho švagry byli například kníže Mořic Lobkowicz nebo kníže Karel III. ze Schwarzenbergu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Po jistou dobu se na práci sněmu fakticky neúčastnil.
  2. ↑ a b https://www.parlament.gv.at/WWER/PARL/J1848/Buquoy.shtml
  3. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  4. ↑ a b c d LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 38. 
  5. ↑ a b c d e Sterbefall. Prager Abendblatt. Září 1882, čís. 201, s. 2. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h BRABENCOVÁ, Jana. Biografický slovník českých zemí: Brun - By. Praha: Historický ústav AV ČR,, 2007. Dostupné online. ISBN 9788072772575. S. 323. 
  7. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Červený Hrádek
  8. ↑ a b c Úmrtí. Ohlas od Nežárky. Září 1882, roč. 12, čís. 36, s. 320. Dostupné online. 
  9. ↑ a b ŠÁMAL, Petr; TRNKOVÁ, Petra. Krajina - sídlo - obraz: Romantický řád Jiřího Jana Buquoye: Průvodce k výstavě. [s.l.]: Artefactum/Ústav dějin umění AV ČR, 2015. 67 s. ISBN 978-80-86890-78-4. 
  10. ↑ KOŠŤÁL, Vratislav, KOŠŤÁLOVÁ, Renata: Francouzská šlechta v českých zemích; Brno, 2021; s. 66 ISBN 978-80-7364-118-4
  11. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  12. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001005.htm
  13. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  14. ↑ Das Vaterland, 31. 8. 1870, s. 1.
  15. ↑ Heslo Oettingen in: Gothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1874; s. 202 dostupné online
  16. ↑ Rodina Jiřího Jana Jindřicha Buquoye in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1922; s. 186–187 dostupné online
  17. ↑ Matrika zemřelých 1868–1944, rok 1934, Nové Hrady 19B, pag. 121 [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. (česky, německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Jan_Jindřich_Buquoy&oldid=23030308“