Jiří Jan Jindřich Buquoy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Jan Jindřich Buquoy
Jiří Jan Jindřich Buquoy
Jiří Jan Jindřich Buquoy

Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1867 – 1872[1]

Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1861 – 1882
Stranická příslušnost
Členství Str. konzervativního velkostatku

Narození 2. srpna 1814
Červený Hrádek
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 2. září 1882
Baden-Baden
Německé císařstvíNěmecké císařství Německé císařství
Choť Žofie Terezie Öttingen-Wallerstein
Rodiče Jiří František August Buquoy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Jan Jindřich Buquoy–Longueval, německy Georg Johann Heinrich de Longueval Graf von Buquoy (2. srpna 1814[2][3][4]Červeném Hrádku[5][4]2. září 1882Baden-Badenu[2][6][3][4]), byl rakouský šlechtic z rodu Buquoyů a politik z Čech, poslanec Českého zemského sněmu.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Jiří Jan Jindřich byl syn Jiřího Františka Augusta Longueval-Buquoye a Marie Gabrielly z Rottenhanu (16. ledna 1784 Vídeň – 21. března 1863 Červený Hrádek u Chomutova). Patřil do významného šlechtického rodu Buquoyů. V Praze se 30. května 1847 oženil s hraběnkou Žofií Terezií (Sophie Therese Wilhelmine) zu Öttingen-Öttingen a Öttingen-Wallerstein (6. ledna 1829 – 27. dubna 1897)[3].

Působil jako velkostatkář. Patřily mu statky Nové Hrady, Rožmberk, Přísečnice a Hauenštejn. Byl též držitelem alodiálního statku Cartles. Od roku 1863 byl čestným členem Vlastenecko-hospodářské společnosti. Byl (od roku 1852[4]) čestným rytířem maltézského řádu.[2]

Významně se podílel na stavebních úpravách buquoyských zámků a sám kreslil stavební a krajinné úpravy na buquoyských panstvích. Zadadával malířské zakázky.[7] Sbíral umělecké předměty a své sbírky starožitností shromažďoval hlavně do tzv. dolního hradu v Rožmberku. Roku 1873 nechal pro světovou výstavu ve Vídni zbudoval samostatný pavilon buquoyského panství.[4]

Od roku 1841[4] měl titul c. k. komořího.[6] Roku 1873 získal Řád svatého Řehoře Velikého.[4]

Nedaleko osady Javory (Ahornhütten) na Novohradsku nechal v roce 1854 přestavět tamější myslivnu na velkou dřevěnou loveckou chatu. Zámeček dostal jméno Žofín (Sofienschloss) na počest manželky stavebníka, hraběnky Žofie Terezie. Budova byla bohatě vybavena nábytkem, výzdobu tvořily obrazy, rytiny a lovecké trofeje. V roce 1945 byl zámeček součástí zkonfiskovaného majetku a v roce 1948 byl předán armádě. Pohraniční stráž jej nechala zpustnout a zchátralý objekt byl v roce 1980 srovnán se zemí.[7]

V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii velkostatkářskou, svěřenecké velkostatky.[8] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867, po nichž ale odmítl přijmout mandát.[9] Uspěl i v zemských volbách roku 1870[10] Patřil do Strany konzervativního velkostatku, která podporovala české státní právo. V srpnu 1870 podepsal její manifest, který vydala v souvislosti se vstupem na Český zemský sněm a ve kterém deklarovala, že její účast na sněmu nijak nemění její postoj ohledně státoprávní kontinuity českého státu.[11]

Od roku 1861 byl také dědičným členem Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[4]

Roku 1879 se odstěhoval.[2] Žil pak v zahraničí.[3] Zemřel v září 1882[6] na plicní onemocnění.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Po jistou dobu se na práci sněmu fakticky neúčastnil.
  2. a b c d LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 38. (česky) 
  3. a b c d e Sterbefall. Prager Abendblatt. Září 1882, čís. 201, s. 2. Dostupné online. 
  4. a b c d e f g h BRABENCOVÁ, Jana. Biografický slovník českyých zemí: Brun - By. Praha: Historický ústav AV ČR,, 2007. Dostupné online. ISBN 9788072772575. S. 323. (česky) 
  5. Matriční záznam o narození a křtu farnost Červený Hrádek
  6. a b c Úmrtí. Ohlas od Nežárky. Září 1882, roč. 12, čís. 36, s. 320. Dostupné online. 
  7. a b ŠÁMAL, Petr; TRNKOVÁ, Petra. Krajina - sídlo - obraz: Romantický řád Jiřího Jana Buquoye: Průvodce k výstavě. [s.l.]: Artefactum/Ústav dějin umění AV ČR, 2015. 67 s. ISBN 978-80-86890-78-4. 
  8. http://www.psp.cz/eknih/1867skc/1/stenprot/001schuz/s001003.htm
  9. http://www.psp.cz/eknih/1867_69skc/1/stenprot/001schuz/s001005.htm
  10. http://www.psp.cz/eknih/1870skc/1/stenprot/001schuz/s001002.htm
  11. Das Vaterland, 31. 8. 1870, s. 1.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEČVÁŘ, Michal. Rottenhanové a Buquoyové na Červeném hrádku = Die Herren von Rottenhan und von Buquoy in Rothenhaus. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2014. 64 s. ISBN 978-80-87898-01-7. (česky, německy)