Přísečnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O vsi u Zbiroha, která kdysi mívala stejný název, pojednává článek Přísednice.
O vodní nádrži pojednává článek Vodní nádrž Přísečnice.
Přísečnice
Náměstí
Náměstí
Základní informace
Charakter sídla zaniklé město
Lokalita
Obec Kryštofovy Hamry
Okres Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Přísečnice (12,9 km²)
Zeměpisné souřadnice
Přísečnice
Přísečnice
Další údaje
Kód ZSJ 136204
Zaniklé obce.cz 76
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přísečnice (německy Pressnitz) bylo hornické město v Krušných horách v někdejším okrese Chomutov. První písemná zmínka pochází z roku 1335. Jeho rozvoj byl podmíněn těžbou železné a stříbrné rudy. Město zaniklo kvůli výstavbě přehradní nádrže Přísečnice v sedmdesátých letech 20. století.

Název[editovat | editovat zdroj]

Město svůj název dostalo podle potoka Přiesečná, tedy podle řeky, která teče přiesekou, přísekou. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje často ve zkomolených tvarech: Presnitz (1335), zu der Bresnitz (1341), Presnicz (1352), Przesnicz (1369), Brzieznicz (1379), Prziesnicz (1384), in Bresnicz (1393), von Bresnicz (1401), Brosnicz nebo Preznicz(1405), in Pressnicz (1409), in Przesstienicz (1419), in Brissenicz (1422), in Presnicz (1424), Prziesecznicze (1431), In Przeseczniczi (1446), zradil Přísečnici (1468), w Przyseczniczy (1508), na Prziseczniczy (1529), na Przyseczniczj (1545), na všem panství Prziseczniczkym (1554), zur Presnicz (1562) od panství Pržisecžniczkeho (1605), v Pržissetniczy, a na Přísečnici (1616).[1]

Znak města[editovat | editovat zdroj]

Císař a český král Ferdinand I. udělil v roce 1546 městu znak. Ve znaku je vykořeněná jedle, na jejím kmenu je štítek a v něm hornická kladívka, špičák a mlátek. Z boku štítku vychází zlatočerná stuha. Štítek je červený se stříbrným břevnem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hornictví[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o stříbrných dolech v Přísečnici ze 14. století, postupně se zde kromě rud stříbra dobývaly také rudy s obsahem arsenu, kobaltu, niklu, bismutu a v menším měřítku také mědi. Z poloviny 15. století se dochovaly zprávy o hamrech pánů ze Šumburka. Roku 1459 získali majitelé panství Lobkovicové horní privilegia na dolování v třímílovém okolí Hasištejna, do kterého spadala i Přísečnice. V roce 1546 král Ferdinand I. Přísečnici vykoupil a povýšil na horní město. V průběhu doby docházelo k výkyvům v intenzitě dolování a nejúspěšnějším obdobím bylo 16. století. V první polovině 17. století se začínaly projevovat obtíže způsobené dlouhým provozem dolů. Ty totiž pronikly do značné hloubky a dosáhly až na úroveň odvodňovací dědičné štoly Dům rakouský, takže bylo nutno počítat s dodatečnými náklady na odvodňování. Po třicetileté válce byly obnovovány již jen doly s dostatečně bohatými rudami. Dědičná štola v té době dosahovala délky 3 600 m. Od poloviny 17. století byla spolu s odbočkami ražena na náklady krále, který si nechával polovinu získaného stříbra a veškerou železnou rudu. Přestože bylo nacházeno mnoho stříbrných ložisek, soukromníci nebyli ochotni otevírat nové doly a král na ně neměl prostředky. Jediným těžařem byla obec, která aby nepřišla o status horního města, provozovala doly Tři labutěPožehnání boží, přičemž druhý z nich byl roku 1661 opuštěn. V roce 1687, kdy se těžilo jen v dole Nebeské vojsko, bylo získáno jen okolo 21 kg stříbra.[2]

K oživení hornické činnosti došlo až na počátku 18. století, kdy bylo otevřeno čtrnáct dolů, které v letech 1711 a 1712 dohromady vyprodukovaly 188 kg stříbra. Již ve 20. letech však došlo k výraznému propadu těžby a v roce 1771 byla zrušena městská tavicí huť a zůstával otevřen pouze důl Maria Kirchenbau. Dědičná štola Dům rakouský byla rozšířena o odbočku Lederburská čelba, která odvodňovala železnorudné doly u Mezilesí. Nevelké pokusy o obnovení dolování proběhly v roce 1812 (důl Josef na Heegbergu) a ještě později v letech 1881–1885, ale skončily zcela neúspěšně.[2]

Třicetiletá válka[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Přísečnice roku 1641

Za třicetileté války byla Přísečnice těžce postižena průtahy císařských i švédských vojsk a rekatolizací, která vedla k vlně emigrace. V roce 1639 přichází do Čech velké švédské vojsko pod vedením generála Bannera. Dne 11. března jeden z jeho oddílů vnikl do města, kde vojáci vyrabovali všechny domy a mnoho jejich obyvatel zbili. Některé ženy řádění vojáků nepřežily. Švédové odnášeli především peníze, oblečení a odvedli také všechny koně. Kromě toho požadovali výkupné ve výši 500 tolarů, ale nakonec se museli spokojit pětinou uvedené částky. Poté propustili zajatého faráře, ale za místního kováře požadovali další výkupné.[3]

Při ústupu do Saska před početnější císařskou armádou, zamířil generál Banner do přísečnického průsmyku a nechal během bitvy u Přísečnice v březnu 1641 město vypálit. Dne 10. května, krátce po této události, čtyřicetipětiletý Banner zemřel. Po bitvě byla k obraně tzv. přísečnického průsmyku postavena dvě dřevohlinitá opevnění bráněná 35 mušketýryChomutova, ŽatceKadaně. První se nacházelo severně od Vejprt nad zaniklou továrnou Blechhammer a druhé stálo poblíž samotné Přísečnice, pravděpodobně v místech zatopených vodou přehrady. Mušketýři v srpnu 1644 vpadli do města a zabili čtyři osoby. Město utrpělo také v lednu 1643, kdy tudy Švédové vpadli do Kadaně a znovu v prosinci 1644, kdy při obraně padlo 17 mušketýrů. Obě zmíněná opevnění v roce 1645 dobyla vojska švédského generála Torstensona, který je nechal zbořit a spálit. Město postihly další průchody vojsk a naposledy bylo během třicetileté války vyrabováno švédským vojskem v roce 1648.[4]

18. století[editovat | editovat zdroj]

V polovině 18. století dochází k zániku hornictví a ve městě se rozšířilo paličkování krajek. Ve městě byla ubytována za sedmileté války pruská i císařská vojska. V roce 1759 vypukl v Přísečnici rozsáhlý požár.

Hudební škola v Přísečnici[editovat | editovat zdroj]

První soukromou hudební školu pro smyčcové nástroje založil v roce 1882 Wilhelm Rauscher. V roce 1896 tuto školu převzalo město. Cílem školy bylo vychovávat schopné orchestrální hudebníky. Minimální věk pro přijetí do hudební školy byl 10 let. Osvědčení o absolutoriu umožňovalo žákům vstup na konzervatoře v Německu i v zahraničí. Za třicet let trvání do roku 1926 vyškolili učitelé na 4000 žáků. V pondělí 28. července v roce 1902 byla projednávána na sněmu království Českého žádost města Přísečnice o navýšení dotace pro hudební školu z 2000 K na 4000 K. Poslanec Pacher upozornil na skromné životní příležitosti v jeho poslaneckém obvodu Vejprty a Přísečnice. Uvedl, že instituce hudební školy vychovává žáky nejen teoreticky, ale i hudebníky z povolání. Škola potřebuje, podle jeho slov, přijmout ještě dva učitele, aby byla zajištěna kvalitní a plnohodnotná výuka. Ve městě bylo také muzeum, kde byly vystaveny dárky a suvenýry, které přivezli za svých cest místní hudebníci. Staré hornické město časem získalo čestný titul město hudby.

Hraběnka Gabriela Buquoy-Longueval[editovat | editovat zdroj]

V roce 1832 koupila přísečnické panství hraběnka Gabriela Buquoy-Longueval (1784–1863). Byla nazývána anděl Krušnohoří. Pomáhala lidem tím, že od nich vykupovala krajky. V letech, kdy zavládl ve městě hlad byly na zámku rozdělovány potraviny, oblečení a houně. Nechala upravit Přísečnický potok, aby se po něm mohlo plavit dřevo. Dala také vybudovat silnice z Přísečnice do Kalku a do Kovářské. V roce 1848 bylo zrušeno poddanství.

Když se ve druhé polovině 19. století plánovala stavba železnice z Chomutova do Vejprt, vedení města ji odmítlo. Nejbližší stanicí se tak stalo nádraží v Rusové, které bývalo v zimě často obtížně přístupné. Absence napojení na železnici se později podílela na postupném úpadku města.[5]

20. století[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 20. století bylo město sídlem Politického okresu Přísečnice.

Roku 1930 měla Přísečnice 2606 obyvatel. V obecních volbách v květnu 1938 zvítězila se ziskem 94,46 % hlasů (29 z 30 mandátů) Sudetoněmecká strana.[6] Po odsunu německého obyvatelstva, ke kterému došlo převážně v letech 1945/1946, se město nepodařilo zcela dosídlit (v roce 1950 zde žilo 731 obyvatel). Záštitu nad bývalými přísečnickými obyvateli převzalo bavorské město Lohr am Main.

Začátkem sedmdesátých let 20. století bylo rozhodnuto o stavbě přehrady, která vedla k postupné demolici města a zatopení jeho území. Poslední stojící domy na náměstí byly použity jako kulisy pro německý film Traumstadt (r. Johannes Schaaf), který byl natočen na motivy románu Země snivců Alfreda Kubina, a v přímém přenosu roku 1973 odstřeleny. Úředně byla obec zrušena k 30. červnu 1974 a její území bylo přičleněno k obci Kryštofovy Hamry. Ještě předtím byly zbourány také nedaleké vesnice Rusová, Dolina a část obce Kotlina, které tehdy spadaly do ochranného pásma vodního zdroje. Ves Venkov, která byla osadou Přísečnice, byla zcela zbořena v roce 1974 a dnes jsou na jejím území pouze rekreační chaty.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2632 obyvatel (z toho 1199 mužů), z nichž bylo 29 Čechoslováků, 2541 Němců a 62 cizinců. Kromě 74 evangelíků, jednoho žida, jednoho příslušníka nezjišťovaných církví a jednoho člověka bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 2606 obyvatel: sto Čechoslováků, 2450 Němců, dva příslušníky jiné národnosti a 54 cizinců. Kromě římskokatolické většiny zde žilo šedesát evangelíků, osm členů církve československé, tři příslušníci nezjišťovaných církví a 31 lidí bez vyznání.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů[9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 2988 3487 3433 4080 3668 2632 2606 731 660 395 . . 4 3
Domy 425 439 448 451 432 430 435 489 208 107 . . 3 2

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Významnými památkami byl barokní přísečnický zámek, kostel Nanebevzetí Panny Marie a kostel svatého Mikuláše (oba gotického původu). Kromě nich ve městě stávala prostá pozdně barokní fara ze druhé poloviny osmnáctého století a v západní části náměstí empírová radnice z doby po roce 1826. V několika domech se až do dvacátého století dochovaly gotické portály a renesanční výzdoba. K menším památkám patřil barokní mariánský sloup z roku 1699 na náměstí, sloup Nejsvětější Trojice z roku 1714 u kostela Nanebevzetí Panny Marie a socha svatého Floriána u zámeckého parku. U kostela svatého Mikuláše býval ještě sloup s Pietou z roku 1726.[10]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • Eugen Sänger[11] (1905-1964): letecký a kosmický inženýr, 1. prezident mezinárodní astronautické federace International Astronautical Federation od roku 1951

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. S. 482. 
  2. a b BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 26–29. 
  3. Vpády švédských vojáků: Vyplenění Přísečnice 11. března 1639. Památky, příroda, život. 1979, roč. 11, čís. 1, s. 27. 
  4. CRKAL, Jiří. Tvrz a zámek v Přísečnici. In: KULJAVCEVA HLAVOVÁ, Jana; KOTYZA, Oldřich; SÝKORA, Milan. Hrady českého severozápadu. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012. ISBN 978-80-86531-10-6. S. 18–19.
  5. BINTEROVÁ, Zdena. Historie Vejprt. Chomutov: Tiskárna Akord Chomutov, 2007. 192 s. ISBN 978-80-239-9870-2. S. 168. 
  6. Země Česká. Pondělí Národních listů a Národa. 23.5.1938, roč. 78, čís. 21, s. 1. Dostupné online [cit. 2019-02-24]. 
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 255. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online. 
  10. Umělecké památky Čech. P/Š. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Přísečnice, s. 188–189. 
  11. ZVONÍK, Karel. Skylon je realitě o krok blíž [online]. Osel.cz, 2019-03-19 [cit. 2019-03-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Přísečnice – zámek, s. 394–395. 
  • BINTEROVÁ, Zdena. Přísečnice zatopená, ale nezapomenutá. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2004. Kapitola Dějiny, s. 12–54. 
  • CRKAL, Jiří. Tvrz a zámek v Přísečnici. In: KULJAVCEVA HLAVOVÁ, Jana; KOTYZA, Oldřich; SÝKORA, Milan. Hrady českého severozápadu. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2012. ISBN 978-80-86531-10-6. S. 9–37.
  • CRKAL, Jiří; VOLF, Martin. Počátky města Přísečnice. In: SMOLNIK, Regina. ArchaeoMontan 2013. Drážďany: Landesamt für Archäologie Sachsen, 2014. ISBN 978-3-943770-14-8. S. 95–108. (česky, německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]