Kovářská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kovářská
Centrum městyse od jihu
Znak obce Kovářská
znak
Lokalita
Status městys
LAU (obec) CZ0422 563137
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Chomutov (CZ0422)
Obec s rozšířenou působností Kadaň
Pověřená obec Vejprty
Historická země Čechy
Katastrální území Kovářská
Katastrální výměra 20,87 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 010 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 815 m n. m.
PSČ 431 86
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa úřadu městyse nám. J. Švermy 64
43186 Kovářská
Starosta Petr Siegl
Oficiální web: www.kovarska.cz
Email: starosta@kovarska.cz
Kovářská v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Kovářská
Kovářská
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městys Kovářská (do roku 1948 Šmídeberk,[2] německy Schmiedeberg) se rozkládá na hřebeni Krušných hor v údolí potoka Černá vodaokrese ChomutovÚsteckém kraji. Žije zde přibližně 1 000[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Původní německý název Schmiedeberg v překladu do češtiny znamená kovářský vrch. V historických pramenech se jméno vyskytuje jen ve tvarech Schmidberg (1555) nebo Schmiedeberg (1787).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci je z roku 1555.[4] Již v roce 1594 byla v Kovářské spuštěna vysoká pec postavená Zachariášem Münchenem. Oproti starším hutím měla pec nižší spotřebu paliva a zároveň dosahovala vyšší teploty. Kromě toho nemusela být tavba přerušována, což vedlo k vysoké produkci železa, čemuž se musely přizpůsobit i doly a dodavatelé dřevěného uhlí. Po polovině 19. století neodolala konkurenčnímu tlaku kladenskýchostravských železáren, a byla uzavřena. Kromě zpracování železné rudy přímo ve vesnici se na přelomu 18. a 19. století ve štole Michal na vrchu Milíře těžilo stříbronosné ložisko galenitu. Okolo roku 1839 je také severně od obce zmiňován kobaltový důl Marie pomocná.[5]

V letech 18591922 se v Kovářské vyráběly zápalky. Továrna v roce 1903 vyhořela, ale byla obnovena a od roku 1908 začalla s výrobou nejedovatých zápalek. Roku 1913 ji koupila akciová společnost Helios, která se roku 1922 přejmenovala na SOLO, ale vzápětí zde výrobu pro malý odbyt ukončila.[6] Od roku 2009 se v továrně vyrábí protipožární dveře.[zdroj?]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 3998 obyvatel (z toho 1900 mužů), z nichž bylo třináct Čechoslováků, šestnáct cizinců a zbytek tvořili lidé německé národnosti. Kromě 24 evangelíků, pěti židů a jedenácti lidí bez vyznání patřili ostatní k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla Kovářská 4297 obyvatel: 55 Čechoslováků, 4211 Němců, dva příslušníky jiné národnosti a 29 cizinců. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 38 evangelíků, tři členové církve československé, jeden člen nezjišťovaných církvi a 148 lidí bez vyznání.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[4][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 2 942 3 467 3 944 4 159 4 443 3 998 4 297 2 122 1 636 1 343 1 614 1 425 1 401 1 106
Domy 291 365 409 430 440 482 562 584 386 324 319 360 452 421

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Sloup se sochou Panny Marie z roku 1707 obnovený roku 1928 před kostelem.[10] Sochu Panny Marie doplňují čtyři andělé a dvojice lvů se znakem pekařů a korunou.[11]
  • Pozdně barokní budova fary (dům čp. 72) vznikla v roce 1756 úpravou starší chalupy a v letech 1794–1796 byla rozšířena o první patro.[11]
  • Železárna, či spíše její uhelná kolna, je jediným dochovaným pozůstatkem zbořené vysoké pece.
  • Barokní kostel svatého Michaela Archanděla z roku 1710 byl obnoven v letech 1782 a 1928.[10]
  • Kaple svatého Marka z roku 1913
  • Muzeum letecké bitvy nad Krušnohořím dne 11. září 1944

MOŽNÉ PORUŠENÍ AUTORSKÝCH PRÁV

©

Část obsahu této stránky, přístupná nyní pouze v její historii, byla odstraněna kvůli podezření z porušení autorských práv, neboť se nápadně podobá textu z:

ELZNIC, A., ZELENKA, O. Geologické a mineralogické vycházky západní částí Severočeského kraje. Teplice, Krajské muzeum Teplice, 1979. S. 28
Tato stránka je proto nyní zapsána na Wikipedie:Porušení práv. Odstraněný text bez vysvětlení neobnovujte. Pokud jste autorem materiálu a souhlasíte s podmínkami naší licence GFDL a licence CC-BY-SA 3.0, pošlete prosím souhlas e-mailem dle pokynů na Nápověda:Svolení autora nebo na internetové stránce, ze které text pochází, uveďte jeho licencování dle GFDL a CC-BY-SA 3.0. Pokud se nepodaří původ textu ověřit, bude po týdnu posouzeno jeho odstranění. Jestliže si nevíte rady, navštivte prosím stránku Wikipedie:Potřebuji pomoc.
Pro vkladatele šablony:
Najděte autora a vložte mu na diskusní stránku:
{{subst:copyvio autor|Kovářská|ELZNIC, A., ZELENKA, O. Geologické a mineralogické vycházky západní částí Severočeského kraje. Teplice, Krajské muzeum Teplice, 1979. S. 28}} --~~~~
případně použijte pro nové přispěvatele:
{{subst:copyvio nováček|Kovářská|ELZNIC, A., ZELENKA, O. Geologické a mineralogické vycházky západní částí Severočeského kraje. Teplice, Krajské muzeum Teplice, 1979. S. 28}} --~~~~
a vložte sem:
* [[Kovářská]] z [ELZNIC, A., ZELENKA, O. Geologické a mineralogické vycházky západní částí Severočeského kraje. Teplice, Krajské muzeum Teplice, 1979. S. 28] --~~~~
  • Ruiny staré vápenky z poloviny 19. století se nacházejí v lese mezi vrcholy Vlčí kopec a Na Vrchu asi 900 m jihozápadně od železniční zastávky Kovářská a necelé 3 km od centra obce. Objekty technické památky jsou však již v katastrálním území Háj u Loučné pod Klínovcem. K vápence vede zeleně značená turistická cesta.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Vyhláška ministerstva vnitra č. 22/1949 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1948. Dostupné online.
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 289. 
  4. a b Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379. 
  5. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 33, 52. 
  6. GERTHNEROVÁ, Vlasta. Výroba dřevěného zboží v Krušných horách. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16., čís. 3, s. 67–70. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 258. 
  8. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 295. 
  9. Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291. 
  10. a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: K/O. Svazek II. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Kovářská, s. 125. 
  11. a b BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1982, roč. 14, čís. 1, s. 12–13. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • David, P., Soukup, V.; Krušné Hory č. 6; vyd. Marco Polo, Praha 2002 ISBN 80-86050-23-8

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]