Přeskočit na obsah

Údlice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Údlice
Domy na severní straně náměstí
Domy na severní straně náměstí
Znak obce Údlice
znak
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecChomutov
Obec s rozšířenou působnostíChomutov
(správní obvod)
OkresChomutov
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel1 322 (2024)[1]
Rozloha11,86 km²[2]
Nadmořská výška287 m n. m.
PSČ431 41
Počet domů449 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduNáměstí 12
431 41 Údlice
ou.udlice@volny.cz
StarostaVítězslav Daniš
Oficiální web: www.obec-udlice.cz
Údlice na mapě
Údlice
Údlice
Další údaje
Kód obce563382
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Údlice (německy Eidlitz, Udelicz) jsou obecÚsteckém krajiokrese Chomutov. Její součástí jsou také sousední Přečaply. Celkem v obci žije přibližně 1 300[1] obyvatel. Údlice stojí v Mostecké pánvi v nadmořské výšce okolo 280 metrů asi čtyři kilometry jihovýchodně od Chomutova. Okolní krajina byla osídlena již v pravěku, ale první písemná zmínka o vsi je až z poloviny třináctého století. V průběhu doby byly Údlice samostatným panstvím, ale dlouho patřily k chomutovskému nebo červenohrádeckému panství. Mívaly status městečka i města, jehož obyvatelé se živili především zemědělstvím. K rozvoji průmyslu došlo až v devatenáctém století, kdy byl otevřen cukrovar a v okolí započala těžba hnědého uhlí.

Dominantou vesnice je kostel Povýšení svatého Křížerománskou apsidou. V jeho sousedství stojí údlický zámek využívaný místní střední školou a řada dalších drobných památek.

Název vesnice je pravděpodobně odvozen ze slova údolice (malé údolí), nebo snad také údolnice podle polohy v mělkém údolí. Vzhledem k rychlému poněmčení oblasti však nelze původní slovanský název identifikovat. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Otivitz (1295), Vdlicz (1352, 1387), Eidlicz (1403), Vdelicz (1416), de Udelic (1446), w Vdliczych (1543), Audlycze (1562), na Audliczich (1587), Aydlicze (1606), Eydlicze (1622) nebo Eidlitz (1787).[4]

První písemná zmínka o Údlicích pochází z roku 1247 a zmiňuje jakéhosi Theodorita de Udelitz.[5] V roce 1295 vesnice patřila bratrům Bedřichovi a Dětřichovi ze Šumburka, kteří ji tehdy prodali řádu německých rytířůchomutovské komendy,[6] ale podle Zdeny Binterové bratři prodali Otvice a Údlice zůstaly pánům ze Šumburka až do poloviny čtrnáctého století. Jmenovitě jsou ve čtrnáctém století jako majitelé uváděni Albrecht a Dětřich ze Šumburka. Šumburkové vesnici prodali Janu Parsifalovi z Haugvic, který v ní měl tvrz poprvé připomínanou roku 1358.[7] Parsifalovi synové Pertold, Bušek a Jan prodali Údlice roku 1387 Hanušovi z Valdenberka. Za jeho syna, Anarga z Valdenberka, byla vesnice roku 1392 povýšena na trhové městečko. Rodu z Valdenberka patřilo až do roku 1446, kdy jej Anarg z Valdenberka prodal bratrům Mikuláši III. a Janovi z Lobkovic. Za nich byl roku 1451 dobyt opevněný kostel Povýšení svatého Kříže lounskými a žateckými oddíly, které přitom zajaly sedmnáct jezdců Mikuláše z Lobkovic.[7]

Kostel Povýšení svatého Kříže
Údlický zámek

Roku 1496 král Jiří z Poděbrad potvrdil Lobkovicům údlické trhové právo. Význam městečka vzrostl za Kryštofa z Lobkovic, který dosáhl jeho propuštění z manství a roku 1539 povýšil dosavadní městečko na město s dědickým a pivovárečným právem. Jindřich Mikuláš z Lobkovic nechal opravit tvrz a přestavět kostel. Později Údlice prodal Bohuslavovi Hasištejnskému z Lobkovic, který je připojil k chomutovskému panství. Spolu s ním je získal Jiří Popel z Lobkovic, který jako katolík přivedl do Chomutova jezuity, jejichž koleji museli údličtí vyplácet dvakrát ročně přes 342 kop míšeňských grošů.[7] Roku 1594 byl rozsáhlý majetek Jiřího Popela z Lobkovic zabaven a rozdělen na menší díly. Údlice s 66 poddanými byly připojeny k červenohrádeckému panství, které roku 1605 koupil Adam Hrzán z Harasova († 1619).[8] K Červenému hrádku potom s výjimkou krátkého období patřily až do roku 1850. Již v roce 1791 zde byl zřízen tzv. regulovaný magistrát, a město tak získalo značnou míru nezávislosti na správě panství.[9]

Během třicetileté války se od roku 1622 stal majitelem panství Jan Hrzán z Harasova, za něhož došlo v Údlicích a okolních vesnicích k povstání poddaných. Po jeho potlačení se museli údličtí vzdát svých výsad, a roku 1631 dokonce i městských práv. Město také postihly válečné události. Již roku 1620 švédští vojáci vypálili kostel a tvrz s hospodářským dvorem a v roce 1625 vypukl mor, při kterém údajně zemřelo 350 osob. S důsledky válečných akcí se obec potýkala až do konce války. Podle berní ruly z roku 1654 bylo sedmnáct usedlostí pustých a tři vyhořelé. Obyvatelé se živili především hospodařením na poli a chovem dobytka. Stály tu také vrchnostenský a měšťanský pivovar. Špatná hospodářská situace přiměla vrchnost, aby vyhověla žádosti o obnovu starých práv a svobod.[8]

Ferdinand Maxmilián Hrzán musel vzhledem k finančním problémům prodat Údlice svému bratrovi Karlu Arnoštovi Hrzánovi. Tím se město v letech 1681–1697 stalo znovu samostatným panstvím a Karel Arnošt nechal starou tvrz přestavět na barokní zámek.[10] Roku 1696 Údlice koupil Zikmund Valentin Hrzán z Harasova, a když o rok později získal také Červený hrádek, spojil je opět do jednoho panství.[9]

V polovině osmnáctého století stále převládal zemědělských charakter města, ale pracovalo v něm také 68 řemeslníků. V první polovině devatenáctého století město postihly dva požáry. K prvnímu došlo 16. září 1815 a shořela při něm fara, hostinec, škola, špitál a 37 měšťanských a všech 27 židovských domů včetně stodol a stájí. Při dalším velkém požáru roku 1842 shořelo 92 domů. Počet řemeslníků vzrostl do poloviny devatenáctého století na 86.[11]

V devatenáctém století se začal rozvíjet údlický průmysl a rozšířilo se spektrum služeb. Ve druhé polovině století započala těžba hnědého uhlí v několika menších dolech, otevřen byl cukrovar, vyrábělo se kameninové zboží a zpracovávaly kůže. Od roku 1863 zde fungoval poštovní úřad, který zajišťoval poštu také pro Nezabylice, Hořenec, Bílence, Voděrady, Škrle a Všehrdy.[11] U silnice do Droužkovic údajně vyvěral pramen železité vody,[12] u kterého fungoval lázeňský dům. Elektřina byla do obce zavedena roku 1912 z elektrárny dolu Anna u Strupčic.[11]

Uhlí se v blízkém okolí začalo těžit okolo poloviny devatenáctého století. Asi půl kilometru východně od Údlic se nacházel důl Boží požehnání. Jeho předchůdcem byl buquoyský důl Gabriela z padesátých let devatenáctého století s dvojicí šachet Gabriela a Jiří hlubokých šedesát a sedmdesát metrů. V sedmdesátých letech důl koupila za 11 500 zlatých Duchcovská cukrovarnická společnost, které patřil cukrovar mezi Údlicemi a Přečaply. Tehdy v dole pracovalo až třicet horníků a těžilo se asi pět tisíc tun uhlí ročně. Později byla otevřena nová šachta Viktor a důl pojmenován podle ní. Uhlí se z ní dopravovalo do cukrovaru železniční vlečkou. Po další změně majitele, kterým se stalo Hnědouhelné těžařstvo v Chomutově, těžba vzrostla na dvanáct až dvacet tisíc tun uhlí ročně. Do roku 1932, kdy byl důl uzavřen, se v něm vytěžilo až 1,5 milionů tun uhlí. U silnice k Jirkovu stál od šedesátých let devatenáctého století menší důl Karel Robert hluboký kolem třiceti metrů. Zaměstnával až dvacet horníků, ale vyskytovaly se v něm třaskavé plyny, které způsobily dvě menší exploze, a proto byl v roce 1873 uzavřen s celkovou produkcí maximálně sto tisíc tun uhlí.[12]

Během druhé světové války byl v objektu zrušené koželužny (čp. 119) roku 1941 zřízen zajatecký tábor určený pro zajatce ze Sovětského svazu, kteří pracovali v chomutovských Mannesmannových závodech. Celkem se v táboře vystřídalo 390 lidí, z nichž dvacet zemřelo. Na konci války bylo v táboře internováno devadesát leteckých důstojníků.[13] Mrtví z tábora byli pohřbíváni na zrušeném židovském hřbitově, kde byly pohřbeny také oběti pochodu smrti z dubna roku 1945.

Roku 1960 se významným zaměstnavatelem stalo jednotné zemědělské družstvo Vpřed, které vzniklo sloučením JZD v Údlicích, Přečaplech a Nezabylicích. Družstvo zaniklo v roce 1994 a část jeho budov převzaly nově vzniklé podniky. V obci také fungoval státní statek, který provozoval truhlárnu. V roce 1964 začala výstavba závodu Rašelina Soběslav, kde se vyráběla umělá hnojiva.[14]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]
Údlická kotlina s Droužkovicemi v popředí; v pozadí se nachází Údlice a kostel svatého Matouše v Přečaplech

Údlice stojí čtyři kilometry jihovýchodně od Chomutova. Katastrální výměra obce měří 11,58 km²,[15] z čehož katastrální území Údlice tvoří 7,74 km²[16] a katastrální území Přečaply 4,09 km².[17] Sousedními obcemi jsou Chomutov na severozápadě, Pesvice a Všestudy na severovýchodě, Nezabylice na jihozápadě, Všehrdy a Droužkovice na jihozápadě. Hranici katastrálního území Údlice tvoří silnice II/607 na jihozápadě a účelová komunikace v minulosti zvaná Míšeňská silnice[18] na severovýchodě. Jihovýchodní ani severozápadní hranice nejsou vymezeny žádným liniovým krajinným prvkem.[19]

Většinu celkové rozlohy obce v roce 2016 pokrývala zemědělská půda. Její dominantní složkou byla orná půda (854 hektarů) a zbytek připadl na zahrady (24 hektarů), ovocné sady (3 hektary) a trvalé travní porosty (46 hektarů). Lesy rostly na 59 hektarech a vodní plochy zaujímaly 54 hektarů.[20] Roku 2015 byl koeficient ekologické stability 0,19,[15] což oblast řadí mezi nadprůměrně využívaná území se zřetelným narušením přírodních struktur, jejichž ekologické funkce musí být nahrazovány technickými zásahy.[21]

Geologické podloží katastrálního území tvoří miocénní písky, štěrky, jíly a podřadné uhelné sloje.[19] Asi jeden kilometr východně od vesnice se nachází pískovna, kde se těží zejména méně kvalitní podsypové písky a vyskytují se zkamenělé stromy a horniny s otisky listů třetihorních rostlin.[22] Zkameněliny jsou staré až osmnáct miliónů let. V místě pískovny se nahromadily působením třetihorní řeky, která jím protékala.[23]

Okraj přírodní památky Údlické doubí

geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Mostecká pánev, podcelku Chomutovsko-teplická pánev a v okrscích Jirkovská pánev a Údlická kotlina. Hranice mezi oběma okrsky probíhá přibližně rovnoběžně se silnicí III/00728 v úrovni nejsevernějších údlických domů. Reliéf se svažuje směrem od severu k jihu. Nejvyšším bodem je vrchol Údlického doubí (367 metrů), zatímco nejnižší bod se nachází u hladiny Chomutovky přibližně v nadmořské výšce 280 metrů.[19] Rozsáhlé oblasti katastrálního území byly poddolovány historickou těžbou hnědého uhlí. Největší taková oblast se nachází východně od vesnice, další je na severním okraji u silnice do Pesvic a třetí na jihozápadním okraji vesnice, kde se poddolování projevilo vznikem oprámů.[24]

půdních typů převažuje v severní části katastrálního území smonice modální, kde je její výskyt narušen pouze pelozeměmi v oblasti Údlického doubí. V Údlické kotlině potom převažují nivní sedimenty fluvizemí lemované po severovýchodní a jihozápadní straně pásy kambizemě arenické.[19]

Jediným významným vodním tokem je Chomutovka. Vodní plochy jsou zastoupeny zejména zatopenými územími postiženými těžbou surovin (oprámy na západ od vesnice a zatopená část pískovny na východě).[19] Lesem porostlý vrch Údlického doubí je chráněn jako přírodní památka Údlické doubí s výskytem roháče obecného.[25]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2241 obyvatel (z toho 1124 mužů), z nichž bylo 59 Čechů, 2144 Němců a 38 cizinců. Kromě 22 evangelíků, sedmnácti židů a 26 lidí bez vyznání patřili k římskokatolické církvi.[26] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 2452 obyvatel: 182 Čechů, 2227 Němců, tři Židy a čtyřicet cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale 36 jich patřilo k církvi evangelické, devět k československé, třináct k izraelské, jeden k jiné neuvedené církvi a 179 bylo bez vyznání.[27]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Údlice mezi lety 1869 a 2021[28][29][30]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Obyvatelé 1 548 1 630 1 871 1 825 2 064 2 241 2 452 1 182 1 250 1 051 856 842 873 917 1 069
Domy 198 209 216 229 236 249 320 312 335 253 247 295 306 339 386
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní části Přečaply.

Židovská komunita

[editovat | editovat zdroj]
Židovský hřbitov
Patrně nejznámějším nositelem příjmení odkazujícího k Údlicícím byl českoamerický architekt Leopold Eidlitz[zdroj⁠?]

Údlice (hebrejsky איידליץ‎, Ajdlic[31]) mají dlouhou historii židovského osídlení, svého času se jednalo o jednu z významných židovských obcí v severních Čechách. První židovské rodiny se zde začaly usazovat již v první polovině patnáctého století, později sem přicházejí i Židé vypovězení roku 1464 z královského města Mostu a v roce 1517 i z blízkého Chomutova.[32]

Od šestnáctého do dvacátého století zde existovala židovská čtvrť. Tvořily ji dvě ulice v severozápadní části města. Židé tak žili v uzavřeném ghettu, jež tvořily řady domů okolo náměstíčka se synagogou, na starých mapách stabilního katastru se lze setkat s označením Judenstadt. To de iure zaniklo v roce 1849, stavebně však až o sto let později v letech 1954–1958.[32]

Roku 1694 dostali místní Židé svolení ke stavbě školy, která zároveň sloužila jako synagoga a byt rabína.[9] V listopadu roku 1938 byly zničeny náhrobky na židovském hřbitově[14] a část z nich využita k vydláždění dvora radnice, odkud byly vyzvednuty až v roce 1990. Téměř celá čtvrť byla zbořena v padesátých letech dvacátého století a na jejím místě byla postavena škola. Částečně se zachoval pouze mladší židovský hřbitov.[9]

Z Údlic pochází i typické aškenázské příjmení Eidlitz, v současnosti rozšířené zejména v USA, Kanadě či Izraeli, jehož nositeli byli například česko-americký architekt Leopold Eidlitz či pražský rabín Moše Zara Eidlitz.[33][nenalezeno v uvedeném zdroji]

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Správní území a místní části

[editovat | editovat zdroj]

Údlice jsou od roku 1850 samostatnou obcí. Leží v Ústeckém kraji v okrese Chomutov a patří k obci s rozšířenou působností Chomutov.[15] Od roku 1960 do 23. listopadu 1990 k nim jako část obce patřily Nezabylice s Hořencem. Jedinou další částí obce, která patří k Údlicím, jsou od roku 1960[34] Přečaply.[35]

Zastupitelstvo a starosta

[editovat | editovat zdroj]

V místních volbách se volí jedenáct členů obecního zastupitelstva. Ve volbách do obecního zastupitelstva na funkční období 2014–2018 byla volební účast v obci 53,09 %.[36] Sedm zvolených zastupitelů bylo členy sdružení Pro rozvoj Údlic a Přečapel a čtyři patřili ke KSČM.[37] Starostou je Miloš Pavlík.[38]

Údlice leží na křižovatce silnic třetí třídy č. 00728 a 25124. První vede z Chomutova k Nezabylicím a druhá spojuje Údlice se silnicemi druhé třídy č. 607.[39][pozn. 1] a č. 251 u Pesvic.[40] Ve vesnici se nachází několik zastávek autobusové linkové dopravy[39] a zajíždí sem městská hromadná doprava z Chomutova.[41] Nejbližší železniční stanice se nachází v Chomutově na trati Chomutov–Cheb. Po silnici č. 00728 je značena cyklotrasa č. 3034 z Chomutova do Března u Postoloprt.[39]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Zmínky údlické protestantské škole pochází z roku 1624, kdy do ní nastoupil nový školmistr.[8] Ve škole se vyučovalo německy a česká škola byla vzhledem k malému počtu českojazyčných obyvatel otevřena až 1. září 1923, kdy do ní nastoupilo 56 žáků. Vlastní budovu však měla až od roku 1929.[11] Roku 1946 byla otevřena dvouletá Střední rolnická škola. Po roce 1948 byla přeměněna na Zemědělskou mistrovskou školu,[14] a po dalších reorganizacích začleněna do Střední školy technické, gastronomické a automobilní Chomutov.[42] Kromě toho obec zřizuje mateřskou školu[43] a základní školu,[44] která sídlí v budově postavené v letech 1958–1959.[14]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Údlicích.
Barokní sýpka v roce 2014
  • Kostel Povýšení svatého Kříže pochází z první třetiny třináctého století. Ve čtrnáctém století byl rozšířen o věž a opevněn. Později proběhly ještě barokní a klasicistní úpravy. Z románské fáze pochází apsida s fasádou zdobenou lizénami, obloučkovým vlysem a římsou se zubořezem. Významnou součástí vybavení je dřevěná gotická socha Madony.[45]
  • Údlický zámek byl v barokním slohu postaven na místě středověké tvrze v letech 1692–1695.[46]
  • Barokní sýpka z počátku osmnáctého století[47]
  • Jednopatrová Fara z první čtvrtiny devatenáctého století s neoklasicistní fasádou ze třicátých let dvacátého století[48]
  • Socha svaté Barbory
  • Socha svatého Floriána
  • Socha svatého Jana Nepomuckého
  • Sloup se sochou svatého Josefa
  • Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice
  • Pomník druhé světové války
  • Boží muka ze sedmnáctého století na křižovatce v centru vesnice[49]
  • U silnice do Chomutova stojí sousoší svatých Jana a Pavla z roku 1746. Poblíž se také nalézá částečně zasypaný smírčí kříž.[49]
  • Smírčí kříž u kostela pochází z Nového Sedla.[49]
  • Sloup se sochou Panny Marie stál původně u Miřetic u Klášterce nad Ohří[49]
  • Socha Piety u kostela původně stála v Milžanech.[49]
  • Nový židovský hřbitov s památníkem židovských obětí druhé světové války
  • V polích jihovýchodně od vesnice byl v roce 1993 metodou letecké archeologie objeven pravděpodobně pravěký dvorec o rozměrech přibližně 50 × 80 metrů, který byl ohrazený zřejmě palisádou nebo úzkým příkopem. K jedné z jeho užších stran přiléhá neznámý kruhový objekt o průměru třicet metrů.[50]
  1. Na mapě ŘSD označena jako silnice 7 I
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 415–416. 
  5. BINTEROVÁ, Zdena. Údlice a Nezabylice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 48 s. ISBN 80-239-0450-7. Kapitola Údlice, s. 5. Dále jen Binterová 2002. 
  6. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Údlice – zámek, s. 484. 
  7. a b c Binterová 2002, s. 6
  8. a b c Binterová 2002, s. 7
  9. a b c d Binterová 2002, s. 9
  10. Binterová 2002, s. 8
  11. a b c d Binterová 2002, s. 10
  12. a b BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 96, 125–126. 
  13. VALIŠ, Zdeněk. Pracovní a zajatecké tábory na Chomutovsku. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 4, s. 105. 
  14. a b c d Binterová 2002, s. 11
  15. a b c Údlice [online]. Regionální informační servis [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  16. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Údlice [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-27. 
  17. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Přečaply [online]. Územně identifikační registr ČR [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-27. 
  18. PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Staré cesty na Chomutovsku. 1. vyd. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-87898-00-0. Kapitola Míšeňská silnice, s. 70. 
  19. a b c d e CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  20. Údlice (okres Chomutov) [online]. Český statistický úřad, rev. 2016-12-31 [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  21. Koeficient ekologické stability [online]. Mendelova univerzita v Brně [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  22. Pískovna [online]. Kobra Údlice [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  23. Unikátní pravěké rostliny v Údlicích na Chomutovsku [online]. Česká televize, 2007-06-04 [cit. 2018-10-30]. Dostupné online. 
  24. Důlní díla a poddolování [online]. Česká geologická služba [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  25. Plán péče o přírodní památku Údlické doubí na období 2011–2019 [online]. Krajský úřad Ústeckého kraje [cit. 2014-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  26. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  27. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  28. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  29. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
  30. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  31. Opona [online]. Židovské muzeum v Praze [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  32. a b Židovský hřbitov Údlice (starý) [online]. Hledání ztracené tváře židovských hřbitovů [cit. 2021-04-06]. Dostupné online. 
  33. https://www.jewishencyclopedia.com/articles/11166-moses-zarah-eidlitz
  34. Vývoj územní správy na Chomutovsku v letech 1945–1985. Památky, příroda, život. 1986, roč. 18, čís. 3, s. 79–80. 
  35. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-03-17]. S. 366, 458, 590. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  36. Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014 [online]. Český statistický úřad [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  37. Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014. Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  38. Obecné informace [online]. Obec Údlice [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26. 
  39. a b c Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-12-18]. Dostupné online. 
  40. Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-20. 
  41. O nás [online]. Dopravní podnik měst Chomutova a Jirkova [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  42. Údlice [online]. Střední škola technická, gastronomická a automobilní Chomutov [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26. 
  43. Mateřská škola Údlice [online]. Mateřská škola Údlice [cit. 2017-12-26]. Dostupné online. 
  44. Základní škola Údlice [online]. Základní škola Údlice [cit. 2017-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-26. 
  45. PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Údlice, s. 67–72. 
  46. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Litoměřicko a Žatecko. Svazek XIV. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. Kapitola Tvrze okolo Borku, s. 273. 
  47. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-26]. Identifikátor záznamu 125849 : Sýpka. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  48. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-12-26]. Identifikátor záznamu 126525 : Fara. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  49. a b c d e Binterová 2002, s. 12
  50. SMRŽ, Zdeněk. Archeologové nad Chomutovskem. Památky, příroda, život. 1993, roč. 25, čís. 1, s. 1–5. ISSN 0231-5076. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BINTEROVÁ, Zdena. Údlice a Nezabylice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 48 s. ISBN 80-239-0450-7. Kapitola Údlice, s. 5–12. 
  • BINTEROVÁ, Zdena. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2001. 302 s. Kapitola Údlice, s. 239–242. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]