Výsluní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Výsluní
pohled na město

pohled na město

znak obce Výsluníznak

status: město
LAU 2 (obec): CZ0422 563498
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (LAU 1): Chomutov (CZ0422)
obec s rozšířenou působností: Chomutov
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 30,33 km²
počet obyvatel: 380 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 740-783 m n. m.
PSČ: 431 83
zákl. sídelní jednotky: 5
části obce: 6
katastrální území: 5
adresa městského úřadu: Výsluní 14
43183 Výsluní
starosta / starostka: Ing. Dagmar Čadílková
Oficiální web: www.mesto-vysluni.cz
E-mail: podatelna@mesto-vysluni.cz
Výsluní na mapě
Výsluní
Red pog.svg
Výsluní
Zdroje k infoboxu a částem obce
Commons-logo.svg multimediální obsah na Commons

Výsluní (německy Sonnenberg, česky dříve Suniperk)[2] je město v Ústeckém kraji na náhorní planině Krušných hor v nadmořské výšce 740–783 metrů. Žije zde necelých 400 obyvatel.

Jihozápadně od města se nachází přírodní památka Lokalita břízy ojcovské u Volyně, severozápadně přírodní rezervace Na loučkách a převážně na západ přírodní památka Na loučkách II. Městem také prochází hranice přírodního parku Údolí Prunéřovského potoka s nejvyšším vodopádem Krušných hor.

Název[editovat | editovat zdroj]

Město svůj název dostalo podle jména hory Sonnenberk (Sluneční hora), na jejímž svahu bylo založeno. V historických pramenech se název vyskytuje ve tvarech: de Sunninbergo (1236), vom Sonneberg (1547), Sonnenbergk (1558), Sonnabergk (1562), Suniperk (1580), Sonnenberg (1583), Sonnenberg nebo Sunyperk (1787) a Sonnenberg (1846).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1292.[4] V roce 1565 získalo Výsluní městská práva a v roce 1584 získalo výsady horního města.

Obec získala horní práva od Bohuslava z Lobkovic v roce 1565, ale existují nezaručené zprávy, že se v jejím okolí dolovalo již dříve. Provoz stříbrných dolů byl finančně náročný, a proto stát ponechával část daní městu. Přestože město velmi postihla třicetiletá válka, byla na jejím konci v letech 16441647 otevřena štola Jonáš a měšťané dolovali na vlastní náklady ještě po roce 1665. Na přelomu 17.18. století byla pokusně těžena stará opuštěná ložiska, ale bez ekonomicky zajímavých výsledků. S přestávkami se těžilo v dolech Antonín, Erasmus a v obecním dole Trojice, jehož provoz ustal až po roce 1720. Další tři doly byly otevřeny okolo poloviny 18. století: Požehnání boží (17441745), Milostivá ruka Páně (17651767) a Juda Tadeáš (s přestávkami 17651767). Poslední malé stříbrné doly byly uzavřeny až roku 1882.[5]

Kromě stříbra se mezi městem a Soběticemi těžila železná ruda v dole Václav, který s přestávkami fungoval v letech 18031849. Roční produkce se pohybovala mezi 40–150 t krevele za rok. Ruda obsahovala příměs manganu a v železárnách se používala jako přísada při tavení kvalitnějších rud. Dodávala se do železáren v Perštejně.[6]

Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.[7]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1586 obyvatel (z toho 704 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci, 1520 Němců a 62 cizinců. Kromě 32 evangelíků, dvou židů a tří příslušníků nezjišťovaných církví patřili k církvi římskokatolické.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 1337 obyvatel: 29 Čechoslováků, 1295 Němců, jednoho Žida a 12 cizinců. Výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 22 evangelíků, jeden žid, jeden příslušník nezjišťovaných církví a 22 lidí bez vyznání.[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[4][10]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1 758 1 814 1 828 1 896 1 985 1 586 1 337 275 394 309 240 188 197 258
Domy 197 216 223 216 202 207 206 188 103 74 64 84 65 90
Domy v roce 1961, počet obyvatel a domy v letech 1980 a 1991 zahrnují data z místních částí Kýšovice, Sobětice, Třebíška, ÚbočíVolyně.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Výsluní.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. SOA Litoměřice – Lexikon obcí severních a severozápadních Čech
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 237.  
  4. a b Český statistický úřad Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 382, 383.  
  5. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov : Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 35. Dále jen Dějiny hornictví na Chomutovsku. 
  6. Dále jen Dějiny hornictví na Chomutovsku, str. 48
  7. Rozhodnutí č. 16 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 23. ledna 2007
  8. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha : Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 208.  
  9. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha : Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98.  
  10. Český statistický úřad Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 294.  
  11. a b c d POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha : Academia, 1982. 640 s. Kapitola Výsluní, s. 292.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]