Račetice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Račetice
Jižní strana návsi
Jižní strana návsi
Znak obce RačeticeVlajka obce Račetice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0422 546071
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Chomutov (CZ0422)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Kadaň
Historická země Čechy
Katastrální území Račetice
Katastrální výměra 3,86 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 407 (2019)[1]
Nadmořská výška 289 m n. m.
PSČ 43801
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Račetice 11
43801 Žatec 1
Starosta Antonín Bartoň
Oficiální web: www.racetice.cz
Email: ou.racetice@iba.cz
Račetice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Račetice
Račetice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Račetice (německy Ratschitz) se nachází v okrese Chomutov, kraj Ústecký. Žije zde 407[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen ze tvaru osobního jména Rak ve významu ves lidí Račatových. Poprvé se objevuje v latinském zápisu monast. Plas. Danieli episcopo cedit hereditatem in Rascediz v roce 1209. V průběhu dějin se v pramenech vyskytuje v různých podobách: Raczdedicz (1391), w Raczeniczych (1543), w Raczediczych (1518), Racziedicze (1545), Rotzedytz (1583), Racžicze (1654) nebo Ratschitz (1787).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1209, kdy ji její tehdejší majitel, kterým byl klášter v Plasích, vyměnil s pražským biskupem Danielem II. za jiný majetek. Později se vesnice stala součástí hasištejnského panství a při jeho dělení v roce 1490 připadla Mikuláši III. Hasištejnskému z Lobkovic.[3] Po jeho smrti došlo v roce 1518 k dalšímu dělení majetku. Část Račetic získal Zikmund Hasištejnský z Lobkovic, který ji hned následujícího roku prodal spolu s pětipeským panstvím Oplovi z Fictumu. Opl však utekl ze země, protože mu zde hrozil trest za padělání peněz. Jeho majetek byl v roce 1530 zabaven, brzy poté zastaven a roku 1547 prodán Albrechtu Šlikovi.[4]

Od roku 1630 patřilo pětipeské panství i s Račeticemi Kryštofu Šimonu Thunovi. Podle berní ruly ve vsi žilo šest sedláků, kteří obdělávali 251 strychů polí z celkových 329 strychů. Veškerá půda se obdělávala a nebyly na ní žádné lesy. Kromě drobných zvířat rula uvádí celkem třicet krav, patnáct dobytčat, třináct ovcí, šestnáct koz a 55 prasat. Do roku 1757 se více než zdvojnásobil počet domů a pracovali zde krejčí, řezník a truhlář. Děti chodily do libědické školy. Nebyl zde žádný kostel, a proto lidé chodili na mše do Libědic, ale v roce 1770 na návsi postavili rokokovou kapli svatého Vojtěcha.[5]

Po zrušení poddanství zůstaly Račetice místní části Libědic a osamostatnily se až v roce 1874. V květnu 1901 zřídil vikář Spanuth račetický evangelický stacionář a v září stejného roku vznikl německý evangelický spolek, který nechal v roce 1903 postavit evangelickou kapli. Náklady ve výši dvanáct tisíc korun uhradil z veřejné sbírky.[3]

Během pozemkové reformy v roce 1926 přišlo do Račetic 17 rodin z okolí ŽamberkaLedče nad Sázavou. Každé rodině bylo přiděleno 16–18 ha půdy získané rozdělením pozemků místního velkostatku. Hned v následujícím roce otevřeli českou školu a knihovnu. Po zabrání Sudet Německem v roce 1938 však většina Čechů odešla do vnitrozemí. Během druhé světové války byl v domě čp. 42 zřízen zajatecký tábor pro patnáct mužů, kteří přes den pracovali na polích. Po skončení války se Češi vrátili a uvolněné domy dostávali noví přistěhovalci.[3]

V padesátých letech 20. století bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které patřilo mezi nejlepší v celém okrese a jako ukázkový příklad hospodaření bylo navštěvováno zahraničními delegacemi. Postupně se spojilo s družstvy v Libědicích, Pětipsech, LestkověČejkovicích. Od roku 1976 pod názvem JZD Nástup se sídlem v Račeticích hospodařilo na 3 043 ha (z toho na 2 864 ha orné půdy a 16 ha chmelnic). Družstvo se zaměřovalo na chov skotu a pěstování obilí a cibule, jejíž velká část se vyvážela do NSR. Vzhledem k poloze ve srážkovém stínu Krušných hor byla v okolí Račetic vybudována rozsáhlá závlahová síť napájená ze Sedleckého rybníka s přečerpávací stanicí v bývalé pískovně nad vesnicí. V roce 1984 byl zprovozněn vodovod, který přivádí vodu z okolí Konic, protože voda v místních studnách nevyhovovala hygienickým požadavkům.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 280 obyvatel (z toho 136 mužů), z nichž bylo 53 Čechoslováků, 222 Němců a pět cizinců. Kromě 45 evangelíků patřili ostatní k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 322 obyvatel: 119 Čechoslováků, 202 Němců a jednoho příslušníka jiné národnosti. Náboženská struktura byla pestřejší. Stále převládala římskokatolická většina, ale kromě 35 evangelíků zde žilo 27 členů církve československé, dva členové jiných církví a jeden člověk bez vyznání.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[8][9]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 253 311 282 260 235 280 322 173 129 169 154 225 236 383
Domy 36 44 44 46 46 46 62 64 51 48 52 75 82 130

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Na návsi stojí rokoková kaple svatého Vojtěcha postavená v roce 1770. Má obdélný půdorys s trojbokým závěrem na východě a tabulovým štítem na západě. Osvětlují ji kasulová okna. Uvnitř je výklenkový oltář se sochou svatého Vojtěcha a soškami Panny Marie.[10] Některé z domů na návsi, vzájemně spojených branami dvorů, jsou pozdně barokního původu. Na domě čp. 26 je umístěna socha svatého Jana Nepomuckého z konce 18. století.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–R). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 509. 
  3. a b c d VALEŠ, Vladimír. Pětipsy, Vidolice a Račetice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 40 s. Kapitola Račetice, s. 30–36. 
  4. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Pětipsy – zámek, s. 372. 
  5. BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Račetice, s. 204–204. 
  6. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 248. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 133. 
  8. Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  9. Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  10. a b POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: P/Š. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Račetice, s. 198. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]