Veliká Ves (okres Chomutov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Veliká Ves
Domy mezi kostelem a rybníkem
Domy mezi kostelem a rybníkem
Znak obce Veliká VesVlajka obce Veliká Ves
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0422 563412
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Chomutov (CZ0422)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Kadaň
Historická země Čechy
Katastrální území Veliká Ves
Katastrální výměra 17,81 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 304 (2019)[1]
Nadmořská výška 275 m n. m.
PSČ 430 03 až 441 01
Zákl. sídelní jednotky 5
Části obce 5
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Podlesice 53
Veliká Ves
44101 Podbořany
Starosta Bc. Miroslav Ogáseanu
Oficiální web: www.velikaves.cz
Email: velikavescv@iol.cz
Veliká Ves v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Veliká Ves
Veliká Ves
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Veliká Ves (německy Michelsdorf) se nachází v okrese Chomutov, kraj Ústecký. Žije v ní 304[1] obyvatel. Sídlo obecního úřadu se nachází v místní části Podlesice.

Název[editovat | editovat zdroj]

Německá varianta názvu Michelsdorf je pravděpodobně překladem českého jména, protože slovo michel znamená ve střední horní němčině velký. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Magna villa (1369), v Velikévsi (1490), s vesnicemi Welikau Wsy… (1529), Welkau Wes (1542), Michldorf a Welkau wes (1551), Welikewsy a Michelsdorf (1598), Welkau ves jinak Michlsdorf (1615), Michelsdorf (1787) nebo Michelsdorf (1846).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1369.[3]

Zvonice

Veliká Ves je centrem okrajové hnědouhelné pánve přibližně vymezené sousedními vesnicemi. Hlavní uhelná sloj je uložena v hloubce asi 50 m a její mocnost dosahuje maximálně 5,5 m. Těžba uhlí v malých dolech se zde rozvinula již v první polovině 19. století. Uspokojovala především spotřebu okolních obcí, protože chyběla dostatečná dopravní infrastruktura, která by umožnila přepravu uhlí ke vzdálenějším odběratelům. Po vybudování železniční trati Kadaň–Vilémov navíc nemohlo zdejší nekvalitní uhlí s vysokým obsahem popela konkurovat výhřevnějšímu uhlí z Mostecka, a většina dolů zanikla.[4]

Mezi Velikou Vsí a Novými Třebčicemi se od 60. let 19. století nacházel důl Barbora knížete Salma. Zpočátku se v něm těžilo až 20 00 tun uhlí ročně, ale v důsledku hospodářské krize byl důl uzavřen a v roce 1880 prodán městské spořitelně v Litoměřicích, která zde provoz obnovila až do roku 1885. Celková produkce dolu se odhaduje na 150 000 tun uhlí. Od poloviny 19. století do počátku 20. století jižně od vesnice fungoval důl Michal podnikatele L. Stamma. Pracovalo v něm pět až osm horníků a celková produkce uhlí se odhaduje na 60 000 až 80 000 tun. Od roku 1911 provozoval rytíř Adolf Schreiter ze Schwarzenfeldu vrchnostenský důl Ignác, ve kterém bylo do roku 1880 vytěženo padesát tisíc tun uhlí. Čtvrtým významnějším dolem byl Ambrož F. Friedmanna, který od šedesátých let 19. století do roku 1904 vyprodukoval dvacet tisíc tun uhlí.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 274 obyvatel (z toho 126 mužů), kteří byli kromě tří Čechoslováků německé národnosti a všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 219 obyvatel: pět Čechoslováků a 214 Němců. S výjimkou jednoho evangelíka byli římskými katolíky.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 258 316 277 300 260 274 219 107 96 96 77 57 38 49
Domy 42 45 47 49 49 48 49 49 88 22 23 20 23 24
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místních částí Nové Třebčice a Široké Třebčice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Veliké Vsi (okres Chomutov).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 519. 
  3. a b Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  4. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 99, 156. Dále jen Dějiny hornictví na Chomutovsku. 
  5. Dějiny hornictví na Chomutovsku, s. 156, 157
  6. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 254. 
  7. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 265. 
  8. Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  9. ANDĚL, Rudolf, a kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Veliká Ves – zámek, s. 497–498. 
  10. BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Veliká Ves, s. 252–254. 
  11. Zvonice zvonice u kostela sv. Jakuba [online]. Hrady.cz, 2011-08-11 [cit. 2015-11-09]. Dostupné online. 
  12. POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech: T/Ž. Svazek IV. Praha: Academia, 1982. 640 s. Kapitola Veliká Ves, s. 193. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]