Hora Svatého Šebestiána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hora Svatého Šebestiána

Vesnice z úbočí Novoveského vrchu
Znak obce Hora Svatého ŠebestiánaVlajka obce Hora Svatého Šebestiána
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0422 563064
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Chomutov (CZ0422)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Chomutov
Historická země Čechy
Katastrální území Hora Svatého Šebestiána
Katastrální výměra 34,4 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 264 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 843 m n. m.
PSČ 430 01 až 431 82
Zákl. sídelní jednotky 4
Části obce 2
Katastrální území 4
Adresa obecního úřadu Hora Svatého Šebestiána 3
431 82 Hora Svatého Šebestiána
Starosta Jan Koutský
Oficiální web: www.sebestian.cz
Email: horasvsebestiana@seznam.cz
Hora Svatého Šebestiána v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Hora Svatého Šebestiána
Hora Svatého Šebestiána
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hora Svatého Šebestiána (německy Sebastiansberg) je obec v Ústeckém krajiokrese Chomutov. Nachází se v Krušných horách třináct kilometrů severozápadně od Chomutova v nadmořské výšce okolo 840 metrů. Založena byla pravděpodobně v první polovině šestnáctého století jako horní město na chomutovském panství. Těžily se zde zejména rudy stříbra, mědi a cínu. Roku 1597 ji císař Rudolf II. povýšil na královské horní město, které se v roce 1617 vykoupilo ze všech poddanských povinností. Město velmi trpělo během třicetileté války, která ukončila činnost většiny dolů a pozdější pokusy o jejich obnovu byly jen krátkodobé a neúspěšné. K významnému rozkvětu došlo v poslední třetině devatenáctého století v souvislosti s rozvojem obchodu se Saskem. Další období úpadku přinesla druhá světová válka, po které počet obyvatel poklesl na necelé dvě stovky. Dnes má 264[1] obyvatel. K Hoře Svatého Šebestiána patří místní část Nová Ves a dvě zaniklé osady: Jilmová a Pohraniční.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice vznikl spojením výrazu hory (doly) a jména světce, které mělo upomínat na zakladatele Šebestiána z Veitmile. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Bastianperk (1571), Sanct Sebastian (1596), Ssebastyanspergk (1618), St. Sebastianbergk (1645) nebo Sebastianberg (1846).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátky města[editovat | editovat zdroj]

Počátky těžby rudných surovin (zejména stříbra, ale také mědi, olovacínu) u Hory Svatého Šebestiána jsou nejasné a neověřené zprávy sahají až do 14. století.[3] Podle nich zde měla stát vesnice Passberg, jejímž majitelem měl být v letech 1397–1417 jakýsi Hans Balzert. Podle další zprávy osada zanikla během husitských válek.[4] Pravděpodobným zakladatelem však byl Šebestián z Veitmile, který byl majitelem chomutovského panství, k němuž Hora Svatého Šebestiána patřila. Údajně zde měl roce 1529 nechat postavit kostel zasvěcený svatému Šebestiánovi. Ve stejné době vznikla obchodní cesta, která spojovala Chomutovsko se saským Marienbergem založeným v roce 1521.[5]

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1549. Tehdy však již muselo město stát a plnit své funkce, protože listina zaznamenává rychtáře, městskou radu a zdejšího měšťana Paula Kocha, který v ní přiznává své dluhy ve výši 1400 tolarů vůči důlním investorům z Krakova a Vratislavi.[5] Starší zdroje však uvádí jako první písemnou zmínku až záznam v chomutovském urbáři z roku 1558. Ta uvádí sedm poddaných, kteří zaplatili přes dvanáct kop grošů poplatků z luk a tři poddané, kteří odvedli téměř čtyř kopy grošů ze tří mlýnů.[4] Podle urbáře z roku 1560 bylo město rozděleno do čtyř čtvrtí a perkmistr v něm kontroloval dodržování jáchymovského báňského řádu. Ve stejném roce chomutovské panství koupil Ferdinand Tyrolský, jehož otec, král Ferdinand I., městu potvrdil starší výsady, udělil městský znak a povolil dva výroční trhy a výběr cla[6] za projíždějící vozy jako náhrady za výdaje spojené s údržbou obchodní cesty. V témže roce ve městě žilo 232 poddaných,[4] fungovala zde huť, stoupa a štola, ve které se dobývaly stříbrné a cínové rudy.[6]

Dalším majitelem se stal v roce 1571 Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic. Listina vydaná jeho synem Bohuslavem Jáchymem Hasištejnským z Lobkovic v roce 1585 upravuje užívání mlýna a nepřímo dokládá právo vaření piva.[4] Rozvoj města ustal po roce 1589, kdy panství získal získal Jiří Popel z Lobkovic. Jako zapřisáhlý katolík zahájil na svém panství tvrdou rekatolizaci, což přimělo mnoho obyvatel města, kteří byli často protestanty, k odchodu do Saska. Zlepšení situace přinesl až jeho mocenský pád v roce 1594, kdy mu císař Rudolf II. nechal zabavit veškerý majetek. Město se dostalo pod královskou správu a v roce 1597 jej císař povýšil na královské horní město.[7] Bylo však ve velmi špatném stavu, a císař mu proto udělil řadu významných privilegií, která měla pomoci s obnovením prosperity. Horníci byli osvobozeni všech od daní, poplatků, robot a služby ve vojsku. Zároveň jim udělil osobní svobodu a dědičné právo k veškerému majetku. Císař Matyáš tato práva potvrdil a město se v roce 1617 vykoupilo ze všech poddanských povinností. Došlo k rozvoji řemesel – zejména dřevařství a uhlířství – a na pastvinách se začal rozvíjet chov dobytka.[8]

Po třicetileté válce[editovat | editovat zdroj]

Třicetiletá válka město zdevastovala. Opakované průchody vojsk různých stran drancovaly město a jeho okolí. Obyvatelé byli nuceni budovat opevněné šance a záseky a přispívat na platy jejich obránců. Zároveň jim královská komora radila ukrývat majetek, protože nebylo možné zabránit náhlým vpádům vojsk.[9] S úpadkem dolování se hlavním zdrojem obživy stala řemesla (existovaly cechovní řády pro koláře, zámečníky, kováře a po skončení války také pro bednáře, truhláře a pláteníky) a nevýnosné zemědělství. Berní rula z roku 1654 uvádí 85 usedlostí obydlených a devatenáct pustých.[8] Ve zbytku sedmnáctého století již hrálo hornictví jen zcela okrajovou úlohu a bylo udržováno jen proto, aby městu zůstaly výhody horních měst.[10] V roce 1665 v obecním dole pracovalo na vlastní náklady jen několik horníků.[3]

Historická pohlednice se zbořeným novorománským kostelem
Budova historické radnice a soudu

Pozdější pokusy o obnovení těžby zastavila sedmiletá válka,[3] která probíhala v letech 1756–1763. Už od počátku osmnáctého století se lidé živili především službami spojenými s obchodní cestou. Provozovali také zemědělství, ale existují záznamy, ve kterých si radní stěžují na těžké podmínky: krátké léto a kamenitou neúrodnou půdu, na které lze vypěstovat jen trochu ovsa nebo lnu a potom musí ležet i patnáct let ladem. Během samotné války došlo k 36 vpádům vojsk. K nejhoršímu došlo v roce 1762, kdy pruské vojsko generála Kleista město vyplenilo a zapálilo. V požáru shořelo 36 domů. Ve stejném roce pruští husaři odvedli všechen dobytek do Saska. K dalším vojenským vpádům docházelo na počátku devatenáctého století a opakovaly se také roky nepříznivého počasí, ve kterých nedozrála úroda a ceny potravin byly velmi vysoké.[11] V roce 1845 mělo město 1 588 obyvatel a 193 domů. Roku 1854 ho však postihl požár, při kterém 109 domů shořelo.[8]

V poslední třetině osmnáctého století došlo k posledním pokusům o obnovu hornictví. V roce 1771 probíhalo čištění štoly na Císařském pásmu blízko Nové Vsi. Ta se na pracích finančně podílela, protože městu na zaplacení prací nestačil ani výnos daní, který mu stát k tomuto účelu ponechal. V roce 1787 byl v provozu důl Palmbaum a na přelomu 18. a 19. století také štoly LeopoldMatouš. Všechny doly tehdy byly provozovány jen krátce a pracovalo v nich nejvýše pět horníků. Severně od města byly u Chomutovky dva doly: Požehnání božíKníže nebes. Severovýchodně od nich se nacházela drobnější díla se štolou Palmbaum a pokusně ražená štola Leopold.[3]

Od druhé poloviny 19. století[editovat | editovat zdroj]

Torzo budovy železniční stanice

V sedmdesátých letech devatenáctého století se hospodářská situace města zlepšila. Vzniklo zde centrum obchodu s drůbeží a prasaty, která se prodávala do Saska. V řadě domů se začaly vyrábět ozdobné prýmky a krajky. V roce 1775 byl zahájen provoz na železniční trati z Chomutova do Marienbergu,[12] na které mělo město vlastní nádraží. Dřevěné domy byly nahrazeny kamennými. Byla postavena nová školní budova a kostel (1874–1877), vznikl hasičský sbor (1882), otevřena městská spořitelna (1892), vybudována kanalizace (1898) a vodovod (1900).[13] V roce 1892 byla založena společnost Rašelinářské závody v Hoře Svatého Šebestiána, která těžila rašelinu z rašeliništ severozápadně od města. Zanikla v roce 1916, ale hned ji nahradila nová společnost zřízená městem.[14] Od roku 1902 ve městě začala působit také košíkářská škola a výroba košíků se udržela až do období po druhé světové válce. Byla zde otevřena také dvě muzea, která se věnovala dějinám zpracování rašeliny a košíkářství.[12] Rozvoj skončil až roku 1914, kdy Německo omezilo obchod a o rok později uzavřelo hranici.[13]

první světové válce padlo 91 místních mužů. Ceny potravin už v roce 1915 velmi vzrostly a o dva roky později zemřela část obyvatel při epidemii úplavice.[15] Po válce nebyl dostatek pracovních příležitostí. V továrně se zpracovávala rašelina, fungovala výroba krajek, košíků a střívek,[16] ale část obyvatel se přesto živila pašováním.[17] Po druhé světové válce došlo k vysídlení Němců z Československa, a počet obyvatel se z 1 322 v roce 1930 snížil na méně než 300 v roce 1947.[16]

Období po druhé světové válce se odehrálo ve znamení devastace. V roce 1951 zde žilo jen 181 obyvatel,[18] a proto bylo o rok později zbouráno asi sto domů.[16] Zanikla obě muzea a v jejich budovách byl umístěn dětský domov[18] zrušený v roce 1985 kvůli havarijnímu stavu budov.[19] V roce 1967 odstřelili neudržovaný novorománský kostel[16] a ve stejném období obec přišla o železniční spojení, protože provoz na železniční trati byl koncem šedesátých let ukončen.[20] Roku 1978 rozvoji trochu napomohlo otevření silničního hraničního přechodu, ale silnice výrazně zasáhla do vzhledu obce.[21]

Teprve po roce 1989 se vesnice začala znovu rozvíjet. Zejména poslední desetiletí dvacátého století bylo spojené s rozvojem nevzhledných tržnic a prostituce. Postupně však byla opravena řada budov a zrevitalizován prostor náměstí.[19]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Vesnice leží 13 kilometrů severozápadně od Chomutova v nadmořské výšce 840 metrů ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 4,28 km².[22] K obci patří ještě katastrální území Nová Ves u Křimova (9,89 km²[23]), Jilmová (6,97 km²[24]) a Pohraniční (13,27 km²[25]).Obec na severozápadě sousedí s Německem a dalšími sousedními obcemi jsou Kalek na severovýchodě, Křimov na východě a jihovýchodě a Výsluní na jihozápadě.[26] Z celkové rozlohy obce o velikosti 3 441 hektarů tvoří 2 554 hektarů lesní půda. Zemědělská půda zabírá 620 hektarů, z nichž většinu (557 hektarů) tvoří trvalé travní porosty. Na ornou půdu připadá pouze 41 hektarů a na zahrady dva hektary. Vodní plochy měří 21 hektarů. Zbývající část území jsou zastavěné a ostatní plochy. Koeficient ekologické stability je 10,98,[27] což území řadí mezi přírodě blízké oblasti s převahou ekologicky stabilních struktur a nízkým využitím krajiny člověkem.[28] Oblast východně od silnice I/7 se nachází na území přírodního parku Bezručovo údolí. Západní hranice parku prochází přímo středem vesnice.[29]

Pilíř odstřeleného železničního mostu přes Bezručovo údolí
Novodobá skulptura na náměstí

Geologické podloží katastrálního území tvoří prekambrijské nebo prvohorní metamorfované horniny. Samotné Hora Svatého Šebestiána stojí na deformovaných a metamorfovaných biotitických a dvojslídných granitech a granodioritech, které se v úzkém pásu táhnou od vesnice směrem na severozápad až ke státní hranici. Východní a jižní cíp území tvoří místy migmatizované dvojslídné a biotitické ruly a severně od vesnice se vyskytují svory a ruly. Celá oblast leží v geomorfologickém celku Krušné hory, podcelku Loučenská hornatina a okrsku Přísečnická hornatina.[26] Nejvyšším bodem je bezejmenná kóta s výškou 858 metrů východně od vesnice. Z půdních typů převažují podzoly. Na severovýchodě v místech s pomístním názvem Liščí vrch se vyskytují gleje a podél Chomutovky (západně od silnice I/7) a v oblastech rašelinišť se vytvořily několikametrové vrstvy rašeliny.[26]

Severně od vesnice protéká řeka Chomutovka, která pramení v rašeliništích o několik kilometrů dále na západ. Jihozápadně od vesnice pramení malý Novoveský potok, který vzápětí napájí kaskádu tři malých rybníků (třetí z nich je vysušený). Pod nimi se stáčí k jihovýchodu a na samém okraji Nové Vsi, předtím než opustí katastrální území Hory Svatého Šebestiána, napájí další malý rybník.[29]

Schreiberovo rašeliniště[editovat | editovat zdroj]

Schreiberovo rašeliniště leží severně od Hory Svatého Šebestiána na levé straně silnice I/7. Podložím rašeliniště jsou okaté ruly, středně zrnité biotitické až dvojslídné ortoruly v nadmořské výšce 816–846 m n. m. Západní část rašeliniště je odvodňována do potoka Černá, východní část rašeliniště odvodňuje jedna ze zdrojnic Chomutovky. Vrstva rašeliny dosahuje mocnosti až 7 m. Spodní část rašeliny obsahuje zbytky přesličky, vrbolší. V mladším horizontu jsou rozptýleny převážně zbytky smrkuborovice. Nad ním se nachází 2 m mocná vrstva rašeliníkové rašeliny. Těžba zde probíhala přes 150 let a rašeliniště o původní rozloze 168 ha bylo z větší části vytěženo.[30] Od roku 2012 je část Schreiberova rašeliniště součástí přírodní rezervace Prameniště Chomutovky.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1389 obyvatel (z toho 637 mužů), z nichž bylo čtrnáct Čechoslováků, 1365 Němců a deset cizinců. Kromě šestnácti evangelíků, jednoho příslušníka jiných církví a dvou lidí bez vyznání byli ostatní členy římskokatolické církve.[31] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla obec 1322 obyvatel: 41 Čechoslováků, 1277 Němců a čtyři cizince. Evangelíků bylo třináct, tři lidé patřili k církvi československé, deset bylo bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[32]

Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Hora Svatého Šebestiána[33]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 1743 2050 2142 1995 1824 1389 1322 276 280 334 243 106 138 162
Domy 197 221 230 227 196 185 184 181 108 59 47 60 38 49
Data z roku 1961 zahrnují také domy z místní části Nová Ves.

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Správní území a místní části[editovat | editovat zdroj]

Hora Svatého Šebestiána leží v Ústeckém kraji v okrese Chomutov a patří k ORP Chomutov.[27] Po zrušení poddanství se na krátký čas stala centrem samostatného okresu,[34] ale od roku 1869 je samostatnou obcí v okrese Chomutov. Její jedinou další místní částí je od roku 1961 Nová Ves, ale od roku 1950 byly její součástí také zaniklé osady Jilmová a Pohraniční.[35] Jejich katastrální území stále existují a jsou součástí obce.[26] Do roku 1945 bylo město centrem soudního okresu Hora Svatého Šebestiána.

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

V místních volbách se volí sedm členů obecního zastupitelstva. Při volbách do obecního zastupitelstva na funkční období 2014–2018 byla volební účast v obci 65,64 %.[36] Všichni zvolení zastupitelé byli bez politické příslušnosti na kandidátní listině sdružení Lidé pro hory.[37] Starostou se stal Jan Koutský.[38]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silnice I/7 u hraničního přechodu

Vesnicí vede silnice první třídy I/7 z Chomutova k hraničnímu přechodu u Reitzenhainu. Nejbližší železniční zastávka Nová Ves u Křimova na trati Chomutov–Vejprty je vzdálená necelé dva kilometry,[29] ale v jízdním řádu 2016/2017 ji obsluhovaly pouze dva páry vlaků o víkendech v období od května do září.[39] Přímo na náměstí stojí zastávka autobusové linkové dopravy. Přes vesnici vede také červeně značená turistická trasa, která je páteřní turistickou trasou Krušných hor, a začínají zde dvě cyklotrasy. Cyklotrasa č. 3079 vede s Bezručovým údolím k Prvnímu Mlýnu a dále pokračuje do Rudolic v Horách. Cyklotrasa č. 3003 vede přes Výsluní okolo vodní nádrže Přísečnice do Vejprt.[29]

Společnost[editovat | editovat zdroj]

Ve vesnici funguje veřejná knihovna.[27]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Sloup se sochou Dobrého pastýře z Rusové

Škola byla ve městě založena v posledních letech 16. století a přečkala i třicetiletou válku.[40] Po otevření soukromého dětského domova roku 1879, stoupl počet žáků až na 447 v roce 1884, a proto město nechalo postavit novou školní budovu otevřenou roku 1888. Počet žáků však postupně klesal. Zatímco na konci první světové války měla škola první až pátý ročník, roku 1929 byl otevřen pouze první až třetí ročník. Kromě základní školy zde však od roku 1927 fungovaly také jesle, česká jednotřídní škola a jesle (1927). K dispozici byla také Všeobecná průmyslová škola pro učně a učnice z roku 1911, košíkářská škola z roku 1902 uzavřená na konci první světové války. Její žáci přešli na Všeobecnou průmyslovou školu.[41] Po druhé světové válce byla v listopadu 1945 otevřena jednotřídní česká škola pro dvanáct žáků. Měla až tři ročníky, ale od roku 1979 fungovala jako jednotřídní a po roce 2000 byla uzavřena i ta.[42] Obec provozuje pouze mateřskou školu.[27]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (A–H). Svazek I. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. S. 610.  
  3. a b c d BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov : Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 36.  
  4. a b c d RŮŽEK, Vlastimil. Dějiny obce Hora Svatého Šebestiána. Památky, příroda, život. 1978, roč. 10, čís. 2, s. 43–45.  
  5. a b URBAN, Michal, kolektiv Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov : Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. Kapitola Hora Svatého Šebestiána, s. 40. Dále jen Urban 2015. 
  6. a b Urban 2015, s. 41
  7. Urban 2015, s. 42
  8. a b c Urban 2015, s. 43
  9. RŮŽEK, Vlastimil. Dějiny obce Hora Svatého Šebestiána. Pokračování. Památky, příroda, život. 1978, roč. 10, čís. 3, s. 85–86. Dále jen Růžek 1978a.  
  10. Urban 2015, s. 50
  11. Růžek 1978a, s. 88–89
  12. a b Urban 2015, s. 44
  13. a b Růžek 1978a, s. 90
  14. RAK, Petr. Rašelinářské závody v Hoře Svatého Šebestiána. Památky, příroda, život. 1989, roč. 21, čís. 3, s. 90–94.  
  15. Růžek 1978a, s. 91
  16. a b c d Urban 2015, s. 45
  17. Růžek 1978a, s. 92
  18. a b RŮŽEK, Vlastimil. Dějiny obce Hora Svatého Šebestiána. Dokončení. Památky, příroda, život. 1978, roč. 10, čís. 4, s. 101–102.  
  19. a b BINTEROVÁ, Zdena. Od Hory Svatého Šebestiána po Krásnou Lípu. Chomutov : Okresní muzeum Chomutov, 2000. 96 s. ISBN 80-238-5996-X. Kapitola Hora Svatého Šebestiána, s. 21. Dále jen Binterová 2000. 
  20. Urban 2015, s. 47
  21. Urban 2015, s. 46
  22. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Hora Svatého Šebestiána [online]. Územně identifikační registr ČR, [cit. 2016-10-20]. Dostupné online.  
  23. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Nová Ves u Křimova [online]. Územně identifikační registr ČR, [cit. 2016-10-20]. Dostupné online.  
  24. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Jilmová [online]. Územně identifikační registr ČR, [cit. 2016-10-20]. Dostupné online.  
  25. Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Pohraniční [online]. Územně identifikační registr ČR. Dostupné online.  
  26. a b c d CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE, [cit. 2016-10-20]. Dostupné online.  
  27. a b c d Hora Svatého Šebestiána [online]. Regionální informační servis, [cit. 2016-10-20]. Dostupné online.  
  28. Koeficient ekologické stability [online]. Mendelova univerzita v Brně, [cit. 2016-10-11]. Dostupné online.  
  29. a b c d Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz, [cit. 2016-10-20]. Dostupné online.  
  30. ELZNIC, Antonín; ZELENKA, Oldřich. Geologické a mineralogické vycházky po západní části severočeského kraje. Teplice : Krajské muzeum Teplice, 1979.  
  31. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha : Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 208.  
  32. Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I.. Praha : Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 98.  
  33. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21, [cit. 2016-12-11]. Kapitola Chomutov. Dostupné online.  
  34. Binterová 2000, s. 10
  35. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 153, 210, 352, 411.  
  36. Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2016-10-22]. Dostupné online.  
  37. Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2016-10-22]. Dostupné online.  
  38. Zastupitelstvo [online]. Obec Hora Svatého Šebestiána, [cit. 2016-10-22]. Dostupné online.  
  39. České dráhy. Traťový jízdní řád [online]. České dráhy, [cit. 2016-10-22]. Dostupné online.  
  40. Binterová 2000, s. 5
  41. Binterová 2000, s. 11, 14
  42. Binterová 2000, s. 21
  43. a b BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov, 4. pokračování. Památky, příroda, život. 1979, roč. 11., čís. 1, s. 13–15.  
  44. Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice. Kostel svatého Šebestiána [online]. [cit. 2014-09-18]. Dostupné online.  
  45. POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha : Academia, 1977. 644 s. Heslo Hora Svatého Šebestiána, s. 398.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BINTEROVÁ, Zdena. Od Hory Svatého Šebestiána po Krásnou Lípu. Chomutov : Okresní muzeum Chomutov, 2000. 96 s. ISBN 80-238-5996-X. Kapitola Hora Svatého Šebestiána, s. 4–22.  
  • URBAN, Michal, kolektiv Horní města Krušných hor. Ústecký kraj. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov : Fornica Publishing, 2015. 328 s. ISBN 978-80-87194-49-2. Kapitola Hora Svatého Šebestiána, s. 36–55.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]