Strupčice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Strupčice
Náves s kašnou
Náves s kašnou
Znak obce StrupčiceVlajka obce Strupčice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0422 563358
Pověřená obec Jirkov
Obec s rozšířenou působností Chomutov
Okres (LAU 1) Chomutov (CZ0422)
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 053 (2021)[1]
Rozloha 19,65 km²
Nadmořská výška 258 m n. m.
PSČ 431 11 až 431 14
Počet částí obce 4
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 4
Kontakt
Adresa obecního úřadu Strupčice 51
43114 Strupčice
ou.strupcice@volny.cz
Starosta Luděk Pěnkava
Oficiální web: www.obec-strupcice.cz
Strupčice na mapě
Strupčice
Strupčice
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Strupčice (německy Trupschitz) se nachází v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Leží asi 8 km východně od Chomutova. Severně od obce se nachází dobývací prostor Lomu Vršany a na východě ji od Malého Března odděluje těleso rekultivované výsypky. Včetně místních částí zde žije přibližně 1 100[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice je odvozen ze jména Stroupek ve významu ves lidí Stroupkových. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: in Strupczyicz (1354), Strupczicz (1405), Trupczicz nebo Trupsicz (1471, 1472), vsi Trubczicze (1542), k Trupcziczym (1544), w Trupeziczych (1551), Stupczicze (1561), Strupczicze (1571), Tropschitz (1595) nebo Trupssycze (1654).[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Okolí vesnice bylo osídleno už v pravěku. Dokládají to mimo jiné nálezy pohřebišť, na kterých byly prozkoumány hroby kultury se šňůrovou keramikou z období eneolitu a únětické kultury ze starší doby bronzové.[3]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Strupčicích pochází z roku 1352. O dva roky později byl vlastníkem vesnice a patronem strupčického kostela Nevlas z Ervěnic (Newlas ze Zecz). Strupčice tedy tvořily součást jednoho ze dvou tehdejších ervěnických panství.[4] Dne 13. prosince 1481 povýšil král Vladislav Jagellonský Strupčice na městečko, udělil jim znak a povolil používat zelený pečetní vosk.[5]

Od počátku šestnáctého století už obě části Ervěnic, a tedy i Strupčice, patřily k červenohrádeckému panství Lorence Glace, který je roku 1506 odkázal se sousedním Okořínem své manželce Uršule. V sedmdesátých letech šestnáctého století Strupčice koupil Bohuslav starší z Michalovic. V té době se na panství rozmáhal protestantismus, který Bohuslavovi synové Diviš a Jan Jiří potlačovali.[5] Jejich neshody s obyvateli městečka vyvrcholily sporem v letech 1602–1603, ve kterém strupčický rychtář obžaloval Diviše z loupeže obecních peněz a dalšího majetku. Mostecký soud rozhodl, že Diviš musí vrátit část pozemků, ale zbytek si mohl ponechat. Strupčičtí si stěžovali až u císaře, ale neuspěli. Při následných nepokojích byl Diviš málem zabit. Situace se uklidnila, až když vesnici získal Divišův bratr Bohuslav mladší z Michalovic.[6]

Sedmnácté a osmnácté století[editovat | editovat zdroj]

Bohuslav mladší z Michalovic se jako jeden z direktorů zúčastnil stavovského povstání v letech 1618–1620. Po bitvě na Bílé hoře byl popraven na Staroměstském náměstí a jeho majetek císař zkonfiskoval. Většinu jej poté koupil Vilém mladší Popel z Lobkovic, který Strupčice připojil ke svému panství Nové Sedlo – Jezeří, u něhož zůstaly až do zrušení poddanství. Význam městečka v té době poklesl, a to získalo zpět charakter vesnice. Zanikla i zdejší farnost.[6]

Během třicetileté války byla vesnice zřejmě poničena, protože ještě podle berní ruly z roku 1654 byly zdejší domy ve špatném stavu. Některé usedlosti byly zcela pusté nebo vypálené. Ve vsi tehdy stálo šestnáct selských usedlostí a 26 chalupnických. Obyvatelé měli dohromady 67 potahů a chovali 72 krav, 62 jalovic, 233 ovcí, 192 prasat a osmnáct koz. Jeden ze sedláků provozoval šenk a jeden chalupník pracoval jako krejčí. Kromě žita a pšenice se pěstoval i chmel.[7]

V průběhu sedmnáctého až devatenáctého století vesnici postihla řada pohrom. Časté bývaly povodně. V letech 1659 a 1688 velké bouře zničily úrodu. Jiná vichřice v roce 1776 zbořila čtyři stodoly a kostelní věž. V roce 1770 zemřelo při epidemii tyfu dvacet lidí a roku 1866 proběhla epidemi cholery, na kterou zemřelo třicet obyvatel.[7]

Podle díla Jaroslava Schallera z roku 1787 ve Strupčicích stálo šedesát domů, ale některé patřily ke statku ve Škrli.[7]

Devatenácté století[editovat | editovat zdroj]

V první polovině devatenáctého století vzniklo u Strupčic několik hnědouhelných dolů, z nichž doly Josef Otto, Josefina a Nanebevzetí Panny Marie byly uzavřeny do poloviny století. Po nich zůstala v provozu jen pětice dolů Ferdinand, Florián, Císař František, Marie Terezie a Leopoldina, které těžily z hloubek deset až třicet metrů dvě 1–3 metry mocné sloje a jejich produkce se pohybovala ve stovkách tun ročně. Během hospodářské krize v sedmdesátých letech devatenáctého století byl provoz těchto dolů zastaven.[8]

Nejvýznamnějším podnikem se stal důl Anna založený v roce 1887, který pohltil dříve uzavřené menší doly Bernard, Tekla, František, Požehnání Ježíšovo a jiné. Vystřídal řadu majitelů, až se kvůli neplacení daní dostal v roce 1935 do majetku státu. Těžila se v něm až 2,5 m mocná sloj uložená v hloubce kolem 40 m a uhlí se vlečkou odváželo k nádraží na železniční trati Počerady–Vrskmaň. Kromě toho byla šachta Anna spojena lanovkou s dolem Ondřej u Pohlod. V dole pracovalo v různých obdobích dvacet až 460 horníků, kteří ročně těžili 10 000 až 200 000 tun uhlí.[8] Celková produkce do roku 1939, kdy byl důl uzavřen,[9] byla asi 3 500 000 tun. Velká část zdejšího uhlí se spotřebovala přímo ve strupčických cihelnách.[8] Horníci ze zrušeného dolu začali pracovat v dolech Běta, Elektra a v povrchovém lomu Hedvika u Ervěnic. Zbytky dolu Anna byly zlikvidovány v roce 1966.[10]

Cihelen stálo v okolí Strupčic 22 a některé měly dvě pece. Cihly a další produkty se vyráběly z místní spraše[11] a pro svou nízkou cenu byly oblíbené i u vzdálených zákazníků. Jejich snazší dostupnost umožnily výrobní areály postavené s nízkými náklady a skutečnost, že jejich majitelé současně vlastnily uhelné doly, jejichž uhlí se spalovalo v cihlářských pecích.[12]

I přes rozmach průmyslu zůstávalo hlavním zdrojem obživy zemědělství, kterému se věnovaly tři čtvrtiny obyvatel. Na polích se pěstoval ječmen, pšenice a v menším množství i žito. Rozšířené bylo také pěstování pícnin, řepy a luštěnin. Z 851 hektarů katastrálního území tvořila orná půda 810 hektarů a dalších jedenáct hektarů zaujímaly pastviny, jeden hektar louky a čtyři hektary připadaly na sady a zeleninové zahrady. Sadařství se rozšířilo zejména po roce 1885.[12]

Na konci devatenáctého století byly ve Strupčicích dvě hospody, tři hostince, šest obchodů a řada řemeslníků.[12] K lékaři lidé chodili do Ervěnic. V letech 1852–1891 měla obec jednoho četníka a po přechodném zrušení četnické stanice byla tato roku 1897 obnovena se dvěma četníky. V letech 1884 zde zahájily provoz malé lázně zřízené u sirného pramene, ale jejich činnost skončila už o tři roky později, když se v důsledku těžby uhlí v dole Anna ztratila voda z mnoha pramenů.[13]

Moderní dějiny[editovat | editovat zdroj]

První světová válka se do života vesnice promítla především nedostatkem pracovních sil. Chybějící pracovníky začali od roku 1915 nahrazovat ruští zajatci,[13] kteří pracovali v dole Anna nebo na lobkovickém statku. S pokračující válkou však musela být řada dílen a cihelen uzavřena.[14] Přesto se ještě ve třicátých letech dvacátého století pracovalo v devíti cihelnách.[12]

Ve třicátých letech rostl podíl horníků, kteří roku 1939 tvořili třetinu obyvatel. Ve stejné době se zvyšovala také podpora Sudetoněmecké strany, a mezi obyvateli docházelo k národnostním třenicím. Po mnichovské dohodě odešla část českých obyvatel do vnitrozemí. Během druhé světové války byl jeden z hostinců přeměněn na zajatecký tábor, kterým prošlo asi 500 zajatců z Ruska, Itálie, Francie a Anglie. Většina jich pracovala na stavbě vodovodu.[10] Tábor byl zrušen 20. dubna 1945 a zajatci dopraveni do Chomutova. Přímé vojenské akce se Strupčicím téměř vyhnuly. Pouze 22. července 1944 a v dubnu 1945 bylo na vesnici při bombardování shozeno několik bomb, které však nezpůsobily žádné škody.[15]

Po válce došlo k odsunu většiny Němců žijících v oblasti do Německa a do prázdných domů se začali stěhovat přistěhovalci z vnitrozemí. V roce 1946 byly ve vsi tři koloniály, mlékárna, mlýn, dva pekaři, čtyři hostince, dva holiči, dva kováři, dva krejčí a kolář. Obec měla vlastní kino. Roku 1949 vzniklo jednotné zemědělské družstvo, které existovalo až do počátku devadesátých let dvacátého století. V roce 1972 se spojilo s družstvem ve Vrksmani a roku 1974 se sušanským družstvem.[15]

Až do roku 1981 se Strupčice úspěšně rozvíjely. Poté však byla v souvislosti s rozšiřováním Lomu Vršany vyhlášena stavební uzávěra a předpokládalo se, že vesnice zanikne a její obyvatelé budou přestěhováni do Sušan. V důsledku toho lidé začali Strupčice opouštět a vesnice začala chátrat. Ke změně došlo až po roce 1989, kdy byla stavební uzávěra zrušena.[16] Po roce 1990 byla postavena čistírna odpadních vod, kanalizace, opraven vodovod a proběhla plynofikace.[17] Před rokem 2001 byly ve Strupčicích dva obchody, jatka, řeznictví, dvě restaurace a kadeřnictví.[18]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

V okolí obce se nacházejí ložiska spraší, které se využívaly jako surovina pro výrobu cihel v místních cihelnách.[8]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1238 obyvatel (z toho 591 mužů), z nichž bylo 217 Čechoslováků, 989 Němců, dva Židé a třicet cizinců. Většina byla římskokatolického vyznání, ale čtrnáct lidí se hlásilo k evangelickým církvím, dva k izraelské, třináct k ostatním neuvedeným církvím a 68 jich bylo bez vyznání.[19] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1530 obyvatel: 466 Čechoslováků, 1038 Němců, jednoho příslušníka jiné národnosti a 25 cizinců. Stále výrazně převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také devatenáct evangelíků, šestnáct příslušníků církve československé, šest židů, devět členů jiných církví a 291 lidí bez vyznání.[20]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[21][22]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 598 622 818 918 953 1 238 1 530 858 742 609 497 378 422 502
Domy 70 89 100 131 132 137 186 194 200 142 135 140 144 162
Data z roku 1961 zahrnují i domy z místní části Okořín.

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Strupčice jsou od roku 1850 samostatnou obcí.[18]. Při sčítání lidu v roce 1869 k nim jako osady patřily Malé Březno a zaniklá vesnice Holešice, ze kterých se v pozdějších letech staly obce. Od roku 1961 je ke Strupčicím patří část obce Okořín a od 30. dubna 1976 také Hošnice a Sušany (podle Zdeny Binterové od 1. května 1976[18]).[23]

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

V roce 1931 mělo strupčické zastupitelstvo osmnáct míst, z nichž šest připadlo Čechům a zbytek Němcům. V pětičlenné obecní radě měli Češi jednoho zástupce.[14] Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 827 hlasů ve Strupčicích získaly 418 hlasů Sudetoněmecká strana, 137 hlasů Německá sociální demokracie, 61 hlasů Komunistická strana Československa a 211 hlasů jiné české strany.[24]

Vítězem voleb v roce 1946 se ve Strupčicích stala Česká strana sociálně demokratická, která také získala funkci předsedy místního národního výboru.[15]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Škola ve Strupčicích bývala už ve dvacátých letech sedmnáctého století. Dlouho měla jen jednu třídu, ale roku 1862 byla rozšířena na dvojtřídní a v roce 1890 na trojtřídní.[7] Česká škola byla povolena 3. září 1919, ale vyučovat se v ní začalo až od 16. ledna 1920. Výuka probíhala v hospodářské budově v usedlosti čp. 11. Nová školní budova české školy byla otevřena 26. srpna 1926. Chodily do ní také žáci z Malého Března, Hošnic, Okořína a Sušan.[14] Německá škola byla roku 1935 rozšířena o čtvrtou třídu, kterou však hned následujícího roku zrušili.[10]

Po válce ve vsi fungovala obecná škola pro první až pátý ročník a starší děti dojížděly do Chomutova. Po rozšíření o vyšší ročníky školní budova nedostačovala, a proto byla roku 1960 postavena nová. V polovině šedesátých let ji navštěvovalo přes tři sta žáků, z nichž byly dvě třetiny z okolních vesnic.[15] Koncem dvacátého století školu navštěvovalo asi 120 žáků.[17]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Řada drobných památek byla do Strupčic přemístěna z vesnic, které na Chomutovsku zanikly v důsledku těžby uhlí.[25][26][27]

  • Kostel svatého Václava původem ze 14. století, přestavěný v roce 1780[28]
  • Barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1723 od sochaře J. K. Vettera přemístěná z Tušimic[29]
  • Socha svatého Václava z roku 1833 na návsi; na čtverhranném podstavci jsou reliéfy Panny Marie, svatého Jana Nepomuckého a svatého Donáta.[30]
  • Socha Panny Marie před kostelem z počátku 18. století z Prunéřova[31]
  • Smírčí kříž u vstupu do kostela a cyrilometodějský smírčí kříž z 16. století (oba přemístěné ze zaniklé Vrchnice)[32][33]
  • Pieta z roku 1718 vytesaná v černovické huti přemístěná od Kralup ke vstupu na hřbitov
  • Pieta z roku 1741 od K. Weitzmanna přenesená z Milžany doprostřed malé návsi pod kostelem
  • Sloup s Kristem
  • Boží muka přemístěná na malou náves pod kostel
  • Krucifix
  • Socha svaté Anny
  • Asi 1 km severovýchodně od obce stojí na okraji těžebního prostoru Lomu Vršany dřevěná rozhledna Maják.[34]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. S. 216–217. 
  3. BINTEROVÁ, Zdena. Strupčice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 64 s. ISBN 80-239-4166-6. Kapitola Strupčice, s. 4. Dále jen Binterová (2001). 
  4. Binterová (2001), s. 5.
  5. a b Binterová (2001), s. 6.
  6. a b Binterová (2001), s. 7.
  7. a b c d Binterová (2001), s. 8.
  8. a b c d BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 94, 116. 
  9. KTODA, Jaroslav. Provoz na dole Běta byl ukončen. Památky, příroda, život. 1977, roč. 9, čís. 2, s. 23. 
  10. a b c Binterová (2001), s. 15.
  11. Binterová (2001), s. 9.
  12. a b c d Binterová (2001), s. 10.
  13. a b Binterová (2001), s. 11.
  14. a b c Binterová (2001), s. 14.
  15. a b c d Binterová (2001), s. 16.
  16. Binterová (2001), s. 18.
  17. a b Binterová (2001), s. 19.
  18. a b c Binterová (2001), s. 20.
  19. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 211. 
  20. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 101. 
  21. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381. 
  22. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293. 
  23. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-09-03]. S. 146, 167, 314, 392, 550. Dostupné online. 
  24. RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 14. ISSN 0231-5076. 
  25. Obce chomutovského okresu. Příprava vydání Zdena Binterová. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Strupčice, s. 229–232. 
  26. BINTEROVÁ, Zdena. Umělecké památky okresu Chomutov, 25. pokračování. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 3, s. 82–84. 
  27. KUDRNÁČ, A. Přemístění plastik z vysočanského depozitáře do Strupčic. Památky, příroda, život. 1977, roč. 9., čís. 1, s. 26–28. 
  28. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 132882 : Kostel svatého Václava. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  29. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 148057 : Socha svatého Jana Nepomuckého. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  30. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 147679 : Socha svatého Václava. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 
  31. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 159129 : Socha Panny Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [4]. 
  32. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 127444 : Smírčí kříž. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [5]. 
  33. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-12]. Identifikátor záznamu 158935 : Smírčí kříž. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [6]. 
  34. Česká televize. Nová rozhledna nabízí pohled na velkorypadla i Krušné hory [online]. 2012-08-17 [cit. 2014-07-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]