Klášterec nad Ohří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Klášterec nad Ohří
Znak obce Klášterec nad OhříVlajka obce Klášterec nad Ohří
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU  (obec) CZ0422 563129
Kraj (NUTS 3) Ústecký (CZ042)
Okres (LAU 1) Chomutov (CZ0422)
Obec s rozšířenou působností Kadaň
Pověřená obec Klášterec nad Ohří
Historická země Čechy
Katastrální výměra 53,8 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 14 573 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 320 m n. m.
PSČ 431 51
Zákl. sídelní jednotky 29
Části obce 12
Katastrální území 13
Adresa městského úřadu nám. Dr. Eduarda Beneše 85
Klášterec nad Ohří
43151 Klášterec nad Ohří 1
Starosta Ing. Štefan Drozd
Oficiální web: www.klasterec.cz
Ofic. web MÚ: www.klasterec.cz
Email: podatelna@muklasterec.cz
Klášterec nad Ohří na mapě
Klášterec nad Ohří
Red pog.svg
Klášterec nad Ohří
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášterec nad Ohří (německy Klösterle an der Eger) je město na Chomutovsku s asi 15 tisíci obyvateli ležící v nadmořské výšce 320 metrů v údolí Ohře mezi Krušnými a Doupovskými horami v severozápadních Čechách. Městem prochází silnice I/13 a železniční trať 140 Karlovy Vary – Klášterec nad Ohří – Chomutov. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Název[editovat | editovat zdroj]

Svůj název město dostalo podle malého kláštera (klášterce) resp. proboštství, které zde založil postoloprtský klášter benediktýnů. V historických pramenech se jméno vyskytuje ve tvarech: Claustrellum (1352), Closterlin (1356), Claustralium (1399), Closterlij (1356), in Claustrello (1363), de Klasterzecz (1407), Classterzecz (1431), Klassterecz (1541), Klassterzecz (1545) na Klášterci (1615) nebo Klösterle (1787).[2] Přívlastek nad Ohří se začal používat od roku 1921/23 kvůli odlišení od shodně pojmenovaných obcí u Vimperka a u Žamberka.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 11501405 zde klášter řádu benediktinů z Postoloprt měl své proboštství. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.[2]

Sloup Nejsvětější Trojice
Podniková prodejna porcelánu

Významným majitelem panství a budovatelem města v letech 14521620 byl saský rod pánů Oplů z Fictumu, rádců českých králů, povýšených roku 1472 do panského stavu, kteří postavili vodní tvrz na místě zámku. Roku 1514 obýval Hanuš Fictum z Fictumu hrad Nový Šumburk s poplužním dvorem v Klášterci a roku 1541 se objevuje označení hradu jako zámku.[2] Kryštof Fictum se stále ještě nazývá pánem na Šumburce a Klášterci. Za účast ve stavovském povstání z roku 1618 byl tomuto rodu majetek zkonfiskován a roku 1620 Fictumové uprchli zpět do Saska.

Důležitou etapu v rozvoji města představoval další majitel panství z let 16211945, katolický, původem jihotyrolský rod Thunů. Ti postavili barokní kostel Nejsvětější Trojice, přestavěli zámek nejdříve v barokním stylu a později v dnešní novogotické podobě a vybudovali také rozsáhlý anglický zámecký park se sala terrenou.

Město v těchto dobách postihlo několik rozsáhlých požárů, takže bylo mnohokrát přestavováno, naposledy koncem 19. století. V roce 1794 zde byla založena druhá nejstarší česká manufaktura na porcelán (Klášterec nad Ohří – Porcelánka Thun). U jejího zrodu stál Johann Nikolaus Weber (17341801), továrnu propachtoval a k největším úspěchům dovedl jeho syn Maxmilian Weber. Dodnes prosperující továrna používá pro své výrobky značku THUN.

V roce 1873 je ve městě zmiňován hamr na výrobu plechu.[4]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Mimo masiv Doupovských hor na jižním okraji se nad městem vypínají vrcholy Lestkov se zříceninou hradu Egerberk, Mravenčák (531 m) a Černý vrch (678 m). Na západním okraji se tyčí hora Šumná (541 m) se zříceninou hradu Šumburk. Severní stranu tvoří hřbet s vrcholy Krušných hor Holubí vrch (578 m) a Planina (603 m). Údolí z východu uzavírá Jezerní hora (420 m).

Severně od města se nachází národní přírodní památky Ciboušov a Doupňák. Jsou to významné mineralogické lokality s výskytem jaspisu, achátu a ametystu. Méně významná naleziště minerálů se nachází u Klášterecké Jeseně, Domašína a Horní Halže. V průmyslové zóně Verne byl roku 2002 objeven siderit a goethit. Blízký Měděnec je znám jako lokalita těžby měděné rudy chalkopyritu a železné rudy magnetitu. Jižně od města jsou přírodní památky Mravenčák a Rašovické skály.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání z roku 1921 zde žilo v 316 domech 2 452 obyvatel, z nichž bylo 1 298 žen. 22 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 2 403 k německé a jeden k židovské. Žilo zde 2 377 římských katolíků, 66 evangelíků a šest židů.[5] Podle sčítání 1930 zde žilo v 379 domech 2 590 obyvatel. 41 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 2 523 k německé. Žilo zde 2 479 římských katolíků a 67 evangelíků.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 2 284 2 299 2 464 2 635 2 866 2 457 2 524 1 593 2 022 3 590 4 147 6 624 6 486 5 922
Domy 248 257 287 308 313 318 370 443 765 381 380 445 430 486
Údaje zahrnují též zaniklá sídla Kunov a Vysoké. Data z roku 1961 zahrnují domy místních částí Ciboušov, Miřetice, ŠumnáÚtočiště.
Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011 včetně místních částí[7][8]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 5 800 5 976 6 190 6 486 7 062 6 627 7 336 4 770 5 838 9 173 13 255 16 213 15 757 14 591
Domy 786 818 872 922 941 956 1 162 1 321 1 063 1 122 1 153 1 256 1 272 1 447

Obecní správa a politika[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Částmi města jsou:

Součástí města jsou i území obcí, která již byla likvidována nebo vysídlena: Kunov, Pavlov, Potočná a Velká Lesná.

Zastupitelstvo a starosta[editovat | editovat zdroj]

Seznam starostů města:

  • 1861–1876 Josef Osvald I. Thun-Hohenstein (1817–1883), majitel panství, dal postavit radnici
  • 1876–1913 Josef Osvald II. Matyáš Thun-Hohenstein-Salm-Reiferscheidt (1849–1913), majitel panství, botanik, zoolog
  • 1976–1985 Jiří Novotný (předseda MěstNV)
  • 1985–1990 Bartoloměj Seman (předseda MěstNV)
  • 1990–2002 Zdeněk Šroubek
  • 2002–2003 Miroslav Řebíček
  • 2003–2012 Jan Houška
  • 2012–2015 Kateřina Mazánková
  • 2015–dosud Štefan Drozd

Sport[editovat | editovat zdroj]

  • Betonová sáňkařská dráha na Jezerní hoře
  • HC Klášterec nad Ohří
  • FK Klášterec nad Ohří

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Novogotická radnice
Sala terrena s barokními sochami
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Klášterci nad Ohří.

Zámek[editovat | editovat zdroj]

Klášterecký zámek je čtyřkřídlá barokní stavba na základech renesanční tvrze. Na nádvoří jsou do stěny vsazeny dva gotické náhrobní kameny Oplů z Fictumu, a volně stojící sochy Venuše a Merkura. Fasáda, věž a doplňky ve stylu tudorovské novogotiky pochází z doby po požáru zámku. V zámeckém parku se vzácnými dřevinami botanika Osvalda II. Thun-Hohensteina stojí Sala terrena se sochami čtyř živlů a bustami Turků na balustrádě od Jana Brokoffa.

Církevní památky[editovat | editovat zdroj]

Lázně Evženie
  • Sloup Nejsvětější Trojice na náměstí Dr. E. Beneše; na vrcholu sloupu je vytesán Trůn Boží moudrosti, tj. sousoší trůnícího Boha Otce, který drží v rukou kříž se svým ukřižovaným synem, k němuž shora slétá holubice Ducha svatého; na podstavci stojí socha Panny Marie Immaculaty mezi svatou Annou s dítětem Marií, svatým Josefem s Ježíškem a svatým Jáchymem. V rozích čtvercové balustrády jsou sochy svatého Jana Nepoumuckého, Františka Xaverského, svatého Antonína Paduánského s Ježíškem a pravděpodobně svatého Františka Borgiáše.
  • Socha svatého Floriána se dvěma motivy požáru městské brány na soklu je pravděpodobně dílem Jana Brokoffa. Stojí nalevo od vchodu do Trojičního kostela.
  • Mariánský sloup se sochou Panny Marie Ochranitelky mezi sochami svaté Barbory, svatého Jáchyma, svaté Anny a svatého Aloise z Gonzagy stojí vpravo od vchodu do Trojičního kostela. Podle latinského nápisu na zadní straně podstavce jej 8. srpna roku 1696 dal postavit Kryštof Vojtěch Fidler z Prunéřova.
  • Trojiční sloup s ikonografickým motivem sousoší Trůnu Boží moudrosti, stojí za kostelem Nejsvětější Trojice. Byl sem přemístěn z Mikulovic.
  • Vrcholně barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie (Utěšitelky, Ochranitelky) se dvěma věžemi a konkávně zvlněným průčelím. Vysvěcen byl roku 1714 na místě gotické poutní kaple a přestavěn v šedesátých letech 18. století (stavitel J. Ch. Kosch). V nadpraží portálu má zlacený znak papeže Klimenta XI. v podobě tiáry se skříženými klíči svatého Petra na znamení milostí, které byly chrámu uděleny. Uvnitř kostela se nachází gotická poutní soška Panny Marie z let 1480–1490, barokní sochy na bočních oltářích. K oltářnímu obrazu svaté Otýlie, ochranitelky před nemocemi zraku, putovala kdysi procesí nemocných. Pouť se koná 5. května. Přilehlý hřbitov byl v provozu od 15. století.
  • Mariánský sloup na terase pod kostelem, se sochou Panny Marie Ochranitelky, pochází ze zaniklého města Přísečnice.
  • Volně stojící barokní sochy svatého Jana Nepomuckého na mostě, svatého Jana Nepomuckého; opata svatého Prokopa (nesprávně označovaného jako svatý Norbert)
  • Sedm zastavení Bolestné cesty Panny Marie v severní části zámeckého parku. Dal je postavit hrabě Michael Osvald Thun roku 1691. Zastavení spojovala loretánskou kapli původně stojící v místech staré porcelánky a kapli Panny Marie na skále, která stávala v místech pilíře železničního mostu.

Světské památky[editovat | editovat zdroj]

  • Novogotická radnice s osmibokou věží od stavitele Böhma z Mostu z let 1855–1860
  • Bývalá sladovna (později špejchar) z druhé poloviny 17. století
  • Budova Staré porcelánky
  • Lázně Evženie tvoří klasicistní sloupový pavilon a budova lázní se sloupovým portikem byly postavené roku 1829 nad pramenem kyselky. Uvnitř se nachází socha bohyně zdraví Hygeiy. K pavilonu přiléhají další dvě hrázděné stavby lázní z roku 1855, ve kterých je provozován penzion.
  • Muzeum hodin

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Památník sochaře Brokoffa od Karla Melouna

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b c PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam změny (CH–L). Svazek II. Praha : Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. S. 232.  
  3. LUTTERER, Ivan; MAJTÁN, Milan; ŠRÁMEK, Rudolf. Zeměpisná jména Československa. Praha : Mladá fronta, 1982. 328 s. ISBN neuvedeno. S. 146. 1. vydání. 
  4. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov : Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 57.  
  5. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 246.  
  6. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 131.  
  7. a b Český statistický úřad Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.  
  8. a b Český statistický úřad Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 291.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Klášterec nad Ohří – zámek, s. 199–201.  
  • POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: K/O. Svazek II. Praha : Academia, 1979.  
  • LANGHAMMER, Rudolf. Die Burgen des mittleren Egertales und die Stadt Klösterle. Klösterle an der Elbe : Neuber, 1934. 326 s. (německy)  
  • KURTANIČ, Josef. Thun-Hohenstein: klášterecká větev – panství Klášterec, Benešov, Žehušice, Lipová, Pětipsy : Mathias Oswald hrabě von Thun-Hohenstein Salm-Reifferscheidt – poslední majitel kláštereckého panství. Klášterec nad Ohří : J. A Kurtanič, 2009. 74 s. ISBN 9788025442623.  
  • VACHATA, Zdeněk. Klášterec nad Ohří. Přehled dějin města a okolí. 2. vyd. Klášterec nad Ohří : Klášterec nad Ohří, 2015. 260 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]