Doupovské hory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Doupovské hory
Vrch Úhošť
Úhošť

Nejvyšší bod 934 m n. m. (Hradiště)
Délka 36 km
Rozloha 607 km²

Nadřazená jednotka Podkrušnohorská oblast
Sousední
jednotky
Krušné hory, Mostecká pánev, Rakovnická pahorkatina, Tepelská vrchovina, Slavkovský les, Sokolovská pánev
Podřazené
jednotky
Jehličenská hornatina, Hradišťská hornatina, Rohozecká vrchovina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Doupovské hory na mapě Česka
Doupovské hory na mapě Česka
Horniny čedič
Povodí Ohře, Střela
Souřadnice

Doupovské hory (německy Duppauer Gebirge) jsou geomorfologický celek na jihu Krušnohorské soustavy. Pohoří leží převážně na pravém břehu řeky Ohře a jen malá část mezi OstrovemKláštercem nad Ohří zasahuje také na břeh levý. Název získaly podle zaniklého města Doupov.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Pohled z Miřetic na vrchy Doupovských hor: Lestkov, Mravenčák (531 m) a Černý vrch (678 m)

Pohoří se nachází v oblasti Podkrušnohorského zlomového prolomu, kde se kříží Podkrušnohorský zlomJáchymovským zlomem. Nejstarší částí pohoří, která vznikala ve svrchním eocénu v době před téměř 38 milióny lety, je tufy tvořená jihovýchodní část v okolí Dvérců. Naopak nejmladší horniny z doby před 22 milióny lety (spodní miocén) se nacházejí u Vojkovic.[1] Doupovské hory jsou tvořeny třetihorními sopečnými materiály: lávou (tefrity, leucitity) a tufem. Historicky se předpokládalo, že Doupovské hory jsou zbytek stratovulkánu, z něhož se však dochovala již jen erozí značně rozrušená kaldera. Novější stupeň poznání napovídá, že se spíše jednalo o štítovou sopku,[2] přesněji o vulkanicko-sedimentární komplex. Sopečná centra se nacházela v oblastech Pustého zámku, Jehličné, Houšťky nebo Turče.[1]

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

geomorfologickém členění jsou Doupovské hory geomorfologickým celkem v v Podkrušnohorské oblasti Krušnohorské soustavy.. Dělí se do tří okrsků: Hradišťská hornatina, Jehličenská hornatina a Rohozecká vrchovina.[3]

Pohoří má podobu ploché hornatiny kruhovitého půdorysu, jejíž nejvyšší vrcholy o výšce 700 až 934 m obklopují oválnou erozní sníženinu ležící v úrovni přibližně 550 m. Na lávových proudech vznikly strukturní plošiny, v sypkých pyroklastických uloženinách se vytvořily příkré svahy. Snížená centrální část se otevírá směrem k východu a je odvodňována říčkou Liboc, která se k východu prořezává hlubokým údolím. Jádro pohoří je obklopeno (především na východě) oddělenými nižšími kopci, které mají podobu sopečných kup a kuželů či tabulových hor se stupňovitými svahy.[4]

Významné hory a kopce[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů v Doupovských horách.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Vodní toky, které pohoří odvodňují, jsou většinou krátké a některé často vysychají. Vodní toky na vnějších svazích pohoří vytvořily radiální (prstencovitou) říční síť. Centrální a východní část odvodňují řeky LibocBlšanka do povodí Ohře. Vodu z jižní části hor odvádí MaláVelká Trasovka do povodí Berounky. Při severozápadním okraji protéká Ohře mohutným průlomovým údolím[4] hlubokým až 400 m.[1]

V údolní nivě potoka Lomnice se jímají minerální vody prodávané pod značkou Aquila.[1]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Celé Doupovské hory jsou chráněny jako významná ptačí oblast soustavy Natura 2000[5] o rozloze 63 116 ha. Na území je také vyhlášeno významné ptačí území o rozloze 63 000 ha. Na východním okraji se nachází Přírodní park Doupovská pahorkatina.

Maloplošná chráněná území[editovat | editovat zdroj]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Více než polovinu plochy pohoří zabírá pro veřejnost nepřístupný Vojenský újezd Hradiště. Turistické stezky proto vedou pouze po okrajových částech hor.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d MATĚJŮ, Jan. Doupovské hory. Ochrana přírody. 2010, čís. 4, s. 2–6. Dostupné online. ISSN 1210-258X. 
  2. RAPPRICH, Vladislav. Za sopkami po Čechách. Praha: Grada, 2012. 240 s. ISBN 978-80-247-3796-6. 
  3. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Nakladatelství Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Doupovské hory, s. 124–125. 
  4. a b Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Doupovské hory, s. 126. 
  5. Doupovské hory [online]. AOPK ČR, 2008-04-22 [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN 978-80-7075-909-7, ISBN 978-80-87458-11-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]