Doupovské hory

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Doupovské hory
Vrch Úhošť
Úhošť

Nejvyšší bod 934 m n. m. (Hradiště)
Délka 36 km
Rozloha 607 km²

Nadřazená jednotka Podkrušnohorská oblast
Sousední
jednotky
Krušné hory, Mostecká pánev, Rakovnická pahorkatina, Tepelská vrchovina, Slavkovský les, Sokolovská pánev
Podřazené
jednotky
Jehličenská hornatina, Hradišťská hornatina, Rohozecká vrchovina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Doupovské hory na mapě Česka
Doupovské hory na mapě Česka
Horniny čedič
Povodí Ohře, Střela
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotky IIIB-4

Doupovské hory (německy Duppauer Gebirge) jsou geomorfologický celek na jihu Krušnohorské soustavy. Pohoří leží převážně na pravém břehu řeky Ohře a jen malá část mezi OstrovemKláštercem nad Ohří zasahuje také na břeh levý. Název získaly podle zaniklého města Doupov.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Pohled z Miřetic na vrchy Doupovských hor: Lestkov, Mravenčák (531 m) a Černý vrch (678 m)

Pohoří se nachází v oblasti Podkrušnohorského zlomového prolomu, kde se kříží Podkrušnohorský zlomJáchymovským zlomem. Nejstarší částí pohoří, která vznikala ve svrchním eocénu v době před téměř 38 milióny lety, je tufy tvořená jihovýchodní část v okolí Dvérců. Naopak nejmladší horniny z doby před 22 milióny lety (spodní miocén) se nacházejí u Vojkovic.[1] Doupovské hory jsou tvořeny třetihorními sopečnými materiály: lávou (tefrity, leucitity) a tufem. Historicky se předpokládalo, že Doupovské hory jsou zbytek stratovulkánu, z něhož se však dochovala již jen erozí značně rozrušená kaldera. Novější stupeň poznání napovídá, že se spíše jednalo o štítovou sopku,[2] přesněji o vulkanicko-sedimentární komplex. Sopečná centra se nacházela v oblastech Pustého zámku, Jehličné, Houšťky nebo Turče.[1]

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

geomorfologickém členění jsou Doupovské hory geomorfologickým celkem v v Podkrušnohorské oblasti Krušnohorské soustavy.. Dělí se do tří okrsků: Hradišťská hornatina, Jehličenská hornatina a Rohozecká vrchovina.[3]

Pohoří má podobu ploché hornatiny kruhovitého půdorysu, jejíž nejvyšší vrcholy o výšce 700 až 934 m obklopují oválnou erozní sníženinu ležící v úrovni přibližně 550 m. Na lávových proudech vznikly strukturní plošiny, v sypkých pyroklastických uloženinách se vytvořily příkré svahy. Snížená centrální část se otevírá směrem k východu a je odvodňována říčkou Liboc, která se k východu prořezává hlubokým údolím. Jádro pohoří je obklopeno (především na východě) oddělenými nižšími kopci, které mají podobu sopečných kup a kuželů či tabulových hor se stupňovitými svahy.[4]

Významné hory a kopce[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam vrcholů v Doupovských horách.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním vodním tokem území je Ohře, která odvodňuje největší část Doupovských hor, téměř 500 km². Na území Doupovských hor má délku toku 129,5 km.[5] Přitéká ze Sokolovské pánve a na území Doupovských hor vstupuje u obce Šemnice. Území opouští pod vodní nádrží Kadaň a dále pokračuje v Mostecké pánvi.[6] Při severozápadním okraji protéká Ohře mohutným průlomovým údolím[4] hlubokým až 400 m.[1]

V Doupovských horách ústí do Ohře zleva několik menších levostranných přítoků Ohře, pramenících v Krušných horách. Největším z nich je říčka Bystřice, ovšem na území Doupovských hor je její povodí pouze 9,6 km². Dalšími menšími levostrannými přítoky Ohře v území jsou Plavenský potok, Pekelský potok a Hučivý potok. Největší část Doupovských hor odvodňují pravostranné přítoky Ohře. Prvním z nich je při západní hranici Lučinský potok na jehož soutoku s nepojmenovaným potokem (lokálně Svatoborský potok) se nachází zajímavý dvojitý vodopád, označovaný jako Lučinsko–svatoborské vodopády.[7]

Další vodní toky, které pohoří odvodňují, jsou většinou krátké a některé často vysychají. Vodní toky na vnějších svazích pohoří vytvořily radiální (prstencovitou) říční síť. Centrální a východní část odvodňují řeky LibocBlšanka do povodí Ohře. Vodu z jižní části hor odvádí MaláVelká Trasovka do povodí Berounky.[1]

Vodní nádrže[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější a největší vodní nádrží v Doupovských horách je vodní nádrží Kadaň o vodní ploše 65,4 ha s objemem vody 2,62 mil. m³. Na území se nachází asi 50 rybníků, z nichž největší je rybník Velký Rohozec na Doláneckém potoce jihovýchodně od obce Podbořanský Rohozec o vodní ploše 9,2 ha s objemem vody 166 tis. m³.[8]

Minerální vody[editovat | editovat zdroj]

Minerálky v Klášterci nad Ohří

Přírodní mineralizované kyselky se nacházejí pouze v severní části Doupovských hor v úseku od Kyselky do zaniklé vesnice ŽebletínKadaňského Rohozce. Nejvýznamnější výskyty při pravém břehu Ohře jsou u v širším okolí Kyselky a Korunní. Pod obchodní značkou Mattoni se prodává studená minerální voda z mnoha vrtů v okolí Kyselky, veřejnosti je přístupný pramen Otto. Obdobná studená minerální voda, ovšem s vyšším obsahem vápníku a naopak nižší obsahem sodíku, se prodává pod obchodní značkou Korunní. Jímací vrty se nacházejí v areálu plnírny a nejsou veřejnosti přístupné. Volně přístupný je pramen v údolí v blízkosti železnice. Při levém břehu Ohře jsou významné vývěry minerálních vod u jihozápadního okraje Klášterce nad Ohří. Prameny Evženie, Městský pramen a Klášterecký pramen jsou jímány vrty a využívány v přilehlých lázních.[9][10]

V údolní nivě potoka Lomnice se jímají minerální vody prodávané pod značkou Aquila.[1]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Celé Doupovské hory jsou chráněny jako významná ptačí oblast soustavy Natura 2000[11] o rozloze 63 116 ha. Na území je také vyhlášeno významné ptačí území o rozloze 63 000 ha. Na východním okraji se nachází Přírodní park Doupovská pahorkatina.

Maloplošná chráněná území[editovat | editovat zdroj]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Více než polovinu plochy pohoří zabírá pro veřejnost nepřístupný Vojenský újezd Hradiště. Turistické stezky proto vedou pouze po okrajových částech hor.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e MATĚJŮ, Jan. Doupovské hory. Ochrana přírody. 2010, čís. 4, s. 2–6. Dostupné online. ISSN 1210-258X. 
  2. RAPPRICH, Vladislav. Za sopkami po Čechách. Praha: Grada, 2012. 240 s. ISBN 978-80-247-3796-6. 
  3. BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Praha: Nakladatelství Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola Doupovské hory, s. 124–125. 
  4. a b Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Doupovské hory, s. 126. 
  5. Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN 978-80-7075-909-7, ISBN 978-80-87458-11-2. S. 113. [dále jen Matějů, Hradecký, Melichar – Doupovské hory]. 
  6. Prohlížení - geomorfologické členění - Národní geoportál INSPIRE [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. 
  7. Matějů, Hradecký, Melichar – Doupovské hory, s. 114-115.
  8. Matějů, Hradecký, Melichar – Doupovské hory, s. 116-117; 498.
  9. Matějů, Hradecký, Melichar – Doupovské hory, s. 128-130.
  10. Lázně Evženie [online]. Lázně Evženie Klášterec nad Ohří [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. 
  11. Doupovské hory [online]. AOPK ČR, 2008-04-22 [cit. 2015-10-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN 978-80-7075-909-7, ISBN 978-80-87458-11-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]