Vojkovice (okres Karlovy Vary)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vojkovice
Vojkovice z mostu přes Ohři
Vojkovice z mostu přes Ohři
Znak obce VojkoviceVlajka obce Vojkovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0412 555738
Kraj (NUTS 3) Karlovarský (CZ041)
Okres (LAU 1) Karlovy Vary (CZ0412)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Ostrov
Historická země Čechy
Katastrální výměra 7,03 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 619 (2019)[1]
Nadmořská výška 336 m n. m.
PSČ 362 73 až 363 01
Zákl. sídelní jednotky 5
Části obce 2
Katastrální území 4
Adresa obecního úřadu Vojkovice 57
36273 Vojkovice nad Ohří
Starosta Luboš Garaj
Oficiální web: www.vojkovice-nad-ohri.cz
E-mail: obec.vojkovice@iol.cz
Vojkovice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Vojkovice
Vojkovice
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Vojkovice (německy Wickwitz, užíván byl i název Wickwitz bei Karlbad) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský, zhruba 13 km severovýchodně od Karlových Varů a 5 km východně od Ostrova. Žije v ní 619[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1088, v roce 1226 přešly jakou součást panství Zettlitz pod správu hradu Loket. Přifařeny byly k Velichovu.

Od roku 1850 spadala obec Vojkovice do okresu Jáchymov. V letech 1870 až 1873 byla budována společností Buštěhradská dráha (BEB) železniční trať podél Ohře a Bystřice z Chomutova do Chebu a obec tak získala železniční spojení. V roce 1890 zde žilo 435 obyvatel. V roce 1895 byla z iniciativy Heinricha Mattoniho vybudována i železniční trať Vojkovice nad Ohří – Kyselka.

V roce 1930 ve Vojkovicích žilo 770 obyvatel. V důsledku mnichovské dohody roce 1938 byla obec připojena k Německu. V roce 1939 žilo ve Vojkovicích 714 lidí. V letech 1938 až 1945 byla obec součástí okresu St. Joachimsthal a po skončení druhé světové války se opět stala součástí Československa. V letech 1949 až 1960 patřila do okresu Karlovy Vary-okolí a od roku 1961 je součástí okresu Karlovy Vary. V roce 1961 k ní byl přičleněn Jakubov.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Významným zaměstnavatelem v obci byla továrna na výrobu nití, založená v bývalém mlýně po první světové válce. Jejími majiteli byli Walter a Erwin Schön. Firma vyvážela své zboží (přízi, nitě a tkaničky do bot) do celého světa např. do Londýna, Paříže i New Yorku a byla jedním z největších vývozců příze v tehdejším Československu.[2]. V dobách největšího rozmachu pracovalo v továrně téměř 140 zaměstnanců. V roce 1939, po obsazení Sudet museli majitelé pro svůj židovský původ, továrnu opustit. Po ukončení výroby nití v roce 1951 se v areálu firmy vystřídalo několik podniků (TOSTA, Textil Plzeň, BLEX). K zániku výroby v areálu došlo v roce 2003. Od roku 2008 se o obnovu budov továrny, včetně původní vodní elektrárny, snaží nový majitel.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

geomorfologickém členění Česka Vojkovice leží v Doupovských horách, konkrétně v okrsku Jehličenská hornatina.[3] Asi 400 metrů severně od nádraží se nachází pyroklastiky tvořená Vojkovická skála, kterou v minulosti odkryl dosud ne zcela stabilizovaný sesuv. Nacházejí se v ní polohy diagonálně zvrstvených štěrčíkových tufů, které obsahují akreční lapilli. Ty jsou dokladem exploze plynů a vodní páry v blíže neznámém vulkanickém centru.[4]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

  • Vojkovice (k. ú. Vojkovice nad Ohří a Vojkovice u Hradiště II)
  • Jakubov (k. ú. Jakubov a Vojkovice u Hradiště I)

Od 1. ledna 2016 byly k obci připojeny dvě katastrální území ze zmenšeného vojenského újezdu Hradiště.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Erwin Schön a Josef Schön
  3. CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  4. Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 548 s. ISBN 978-80-7075-909-7, ISBN 978-80-87458-11-2. S. 44. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]