Stanovice (okres Karlovy Vary)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stanovice
Selský statek, v pozadí Krušné hory
Znak obce StanoviceVlajka obce Stanovice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0412 555550
Kraj (NUTS 3) Karlovarský (CZ041)
Okres (LAU 1) Karlovy Vary (CZ0412)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Karlovy Vary
Historická země Čechy
Katastrální výměra 31,61 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 632 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 558 m n. m.
PSČ 360 01
Zákl. sídelní jednotky 5
Části obce 4
Katastrální území 3
Adresa obecního úřadu Stanovice 44
36001 Karlovy Vary 1
Starosta Alice Kondelčíková
Oficiální web: www.obecstanovice.cz
Email: ou@obecstanovice.cz
Stanovice v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Stanovice
Stanovice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Stanovice (německy Donawitz) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský. Leží na návrší na levém břehu Lomnického potoka, na kterém byla v letech 1973–1978 vybudována nádrž Stanovice zásobující pitnou vodou Karlovy Vary a okolí.[2] Obec má čtyři části: 2 km vzdálené Nové Stanovice, 3 km vzdálený Dražov a 5 km vzdálené Hlinky. Celkem v nich žije 632[1] obyvatel. V obci se nacházejí tři architektonické památky: statky s budovami franckého typu se zděným přízemím, hrázděným patrem a zdobenými štíty.

V nejbližším okolí Stanovic se nacházejí tato města: Karlovy Vary (14 km), Bečov nad Teplou (10 km), Horní Slavkov (10 km), Loket (14 km) a Bochov (18 km). Sousedními obcemi jsou Háje (2 km), Kolová (3 km), Březová (5 km), Teplička (3 km).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Raná historie[editovat | editovat zdroj]

První doložená písemná zmínka o obci pochází z roku 1358. Původ obce je zřejmě slovanský, vzhledem k nejstaršímu známému názvu "Stanovišť" (ve významu stanoviště či hlídka). Další dochované názvy jsou Tanovic, Donavic a Donawitz. Ještě před nejstarší zmínkou o obci se dochoval záznam o stanovickém kostele z 19. června 1358. V roce 1407 se obec stává majetkem pána Oldřicha Zajíce z Reisenenburka. V době po husitských válkách přešel kraj pod správu německého rodu Šliků. Z let 1771–1772 je dochována zpráva o kruté zimě a velkém hladomoru. V průběhu doby se pod správu obce Stanovice přidávaly a zase se oddělovaly okolní menší obce: dnešní Dražov (roku 1976), Nové Stanovice a Hlinky (roku 1976).

Poválečná historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1930 čítala samotná část obce Stanovice 924 obyvatel. V době konce druhé světové války čítala obec Stanovice kolem 1300 občanů, vesměs německé národnosti. Dále 165 uprchlíků z Německa a z Horního Slezska a 81 ze Slovenska.[3] Směrem na Nové Stanovice byly po válce objeveny tři hroby se šesti oběťmi pochodu smrti. Po konci války došlo k odsunu sudetských Němců, a tím i ke značnému poklesu počtu obyvatel, který pomalu opět zvyšovali nově příchozí osídlenci, zejména české a slovenské, ale i několika dalších národností. Po odsunu zůstalo pouze 20 německých rodin odborníků pracujících jako horníci či v březovské porcelánce a antifašistů. V roce 1955 bylo v obci Stanovice celkem 394 obyvatel, z toho 171 občanů české, 26 slovenské, 62 německé, 8 maďarské a 5 rusínské národnosti. Dětí bylo 174.[3]

Na konci druhé světové války měla obec 139 čísel popisných. Po odsunu zůstaly některé usedlosti neobydleny. Během následujících let bylo 31 budov zbouráno a rozebráno pro jejich špatný stav, dalších 26 bylo využito jako hospodářské budovy. Materiál z většiny bouraných budov byl použit na stavbu nové stáje JZD. Obyvatelé obce byli v té době rozdělení do dvou táborů, část jich podporovala společné hospodaření v některém z typů družstva (JZD) a druhá část chtěla hospodařit sama na svém. Koncem roku 1949 vznikl v obci přípravný výbor JZD a 2. září 1950 bylo po ujednání slavnostně s hudbou provedeno rozorání mezí. V roce 1949 se Stanovice staly střediskem újezdu, do kterého náležely obce Dražov, Teplička, Kolová, Háje (přejmenovaný Funkenstein), Pila a Stanovice.

Již na konci roku 1945 se v obci utvořil český sbor dobrovolných hasičů, který převzal vybavení po Němcích.[4] Původní německý hasičský spolek byl založen již v roce 1877. V obci byl založen fotbalový klub a v roce 1948 byl sloučen s tělocvičnou jednotou Sokol. V roce 1955 působily v obci s větší či menší aktivitou oficiálně tyto spolky: Hasičská jednota, nově vzniklý Svazarm a Pionýři, Československý svaz mládeže, místní odbočka SČSP, vesnická organizace KSČ, Osvětová beseda a tělovýchovná jednota Sokol.[3]

Nedaleko obce Stanovice došlo v roce 1951 k přestřelce. V noci ze 14. na 15. října 1951 došlo k zřejmě k největšímu hromadnému útěku z komunistických lágrů. Jedenácti vězňům se podařilo uprchnout z šachty č. 14 jáchymovských uranových dolů nedaleko Horního Slavkova. Útěk se skupině nezdařil, druhý den byla většina uprchlých vězňů chycena či zastřelena u Stanovic. Z obklíčení se podařilo uniknout jen Františku Čermákovi, který byl později zastřelen při přechodu státních hranic u Malacek, a Miroslavu Hasilovi, který se dostal až do Dolních Bojanovic, kde byl později prozrazen Státní bezpečnosti. Není jasné, zda se zastřelil sám, nebo ho zastřelil příslušník StB. Z jedenácti útěkářů přežili jen Karel Kukal a Zdeněk Štich, ostatní byli buď zastřeleni na útěku či odsouzeni k trestu smrti.[5]

Ve Stanovicích působí od sedmdesátých let 20. století farář Josef Mixa, nositel titulu monsignore, který sem byl přeložen v rámci komunistické perzekuce. Od roku 1836 se dochovala kronika farnosti a od roku 1914 i válečná a následně další kroniky obce až do současnosti. Tyto kroniky jsou k dispozici v naskenované podobě na internetu.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu[6]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
1185 1295 1207 1207 1091 1030 1076 359 382 309 543 457 489 564

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Dům čp. 1, tzv. selský dvůr Stanovice, dříve zvaný Hainův dvůr, býval i v minulosti nejvýstavnějším ve farnosti. Jedná se o několik budov franckého typu se zděným přízemím a hrázděným patrem s typickým zdobením štítu. Po roce 1883 se sem vrátil a na penzi usadil Dr. Antonín Hain, který je jednou z nejvýznamnějších postav obce. V současné době je po navrácení majitelům v restituci celý dvůr nově kompletně zrestaurován a tvoří dominantu obce.
  • Dům čp. 72, původních majitelů rodu Kuglerů, je další typickou stavbou franckého typu s hrázděným patrem.
  • Kostel Zjevení Páně – původní gotický kostel v centru obce je zmiňován již ve 14. století. Nově byl kostel na místě původního založen roku 1678 v raně barokním stylu. Na jeho stavbě se podílel i zednický mistr M. Hergert z Ostrova.[2] Po požáru byl kostel v roce 1904 obnoven do dnešní podoby.[7] Součástí zařízení jsou varhany z roku 1904 od Wilhelma Schussera. Ve čtvercové věži na západním průčelí je umístěn funkční manuálně natahovaný hodinový stroj s vyzváněním.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Stanovice z jihu
Stanovice z jihu

Vodní dílo Stanovice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vodní nádrž Stanovice.

V letech 1972 až 1978 byla zbudována na Lomnickém potoce vodní nádrž, pro zásobování Karlových Varů a okolí pitnou vodou.[2] Sypaná hráz má výšku přes 60 metrů a je v ní umístěna malá vodní elektrárna. Po koruně hráze vede místní silniční komunikace spojující obce Stanovice a Kolová. Nedaleko hráze se tyčí železobetonová odběrná věž spojená s břehem ocelovým příhradovým mostem. V údolí potoka byl na místě dnes zatopeném přehradou stanovický mlýn čítající několik budov a kapli. Celková plocha nádrže je 127 ha. Nádrž je v ochranném pásmu se zákazem přístupu.[7]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. a b c Jaroslav Kocourek, Český atlas, Západní Čechy, freytag&berndt, 2003, 1.vydání, ISBN 80-7316-130-3, str.44/45
  3. a b c Kronika obce Stanovice 1949-56, 1.díl Dostupné online
  4. Dějiny Stanovic a stanovické farnosti, Dalibor Lounek, Dostupné online
  5. František Šedivý: Tragédie u Stanovic. Zpravodaj Konfederace politických vězňů, 5/2001, roč. 8., prosinec 2001, str. 12–13. [1] - upravená elektronická verze téhož článku.
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-12-11]. Dostupné online. 
  7. a b Stanislav Wieser, Slavkovský les, průvodce po České republice, Olympia, 2006, 1. vydání, ISBN 80-7033-920-9, str.125, 126

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Poche, E. a kol. 1980 : Umělecké památky Čech 3 (P-Š), Praha
  • František Šedivý: Tragédie u Stanovic. Zpravodaj Konfederace politických vězňů, 5/2001, roč. 8., prosinec 2001
  • Stanislav Wieser, Slavkovský les, průvodce po České republice, Olympia, 2006, 1.vydání, ISBN 80-7033-920-9
  • Jaroslav Kocourek, Český atlas, Západní Čechy, freytag&berndt, 2003, 1.vydání, ISBN 80-7316-130-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]