Mírová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Mírová pod Kozákovem.
Mírová
Kaplička na návsi
Kaplička na návsi
Znak obce MírováVlajka obce Mírová
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0412 537934
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíKarlovy Vary
Okres (LAU 1)Karlovy Vary (CZ0412)
Kraj (NUTS 3)Karlovarský (CZ041)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel326 (2022)[1]
Rozloha3,90 km²
Katastrální územíMírová
Nadmořská výška414 m n. m.
PSČ357 35
Počet domů121 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduMírová 40
357 35 Chodov u Karlových Var 1
obec.mirova@quick.cz
StarostkaIng. Lenka Baštová
Oficiální web: www.obec-mirova.cz
Mírová na mapě
Mírová
Mírová
Další údaje
Kód obce537934
Kód části obce95559
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mírová (německy Münchhof) je obec v okrese Karlovy VaryKarlovarském kraji. Žije zde 326[1] obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Německý název byl Münchhof a také Mönichhof. V letech 1921–1930 se vedle německého názvu užíval také český název Mnichov.[3] Po připojení Sudetnacistickému Německu byl pro obec stanoven jen německý úřední název Münchhof. Český název obce Mnichov se stal po druhé světové válce předmětem diskusí. Na základě vůle obyvatel žádal Místní národní výbor o odstranění jména, které připomínalo smutné dějinné události. Místopisná komise změnu odmítla a potom Místní národní výbor a také Okresní národní výbor navrhovaly název Větrná. Po delší době a korespondenci byl vybrán název Mírová.[4] Dne 9. května 1955 dostala obec název Mírová.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historické počátky obce Mírová souvisejí se začleňování území pod svrchovanost českého panovníka. Po připojení zdejší oblasti k českému přemyslovskému státu bylo území spravovano z hradiště Sedlec. Od konce 12. století se na kolonizaci území začala podílet německá ministerialita. K významným kolonizátorům patřil Valdsaský klášter. Pozemkové vlastnictví okolí kláštera v Chodově, kam patřilo i území Mírové, spadá před rok 1185, avšak potvrzeno papežem Luciem III. bylo až v roce 1185. Velký rozkvět vlastnictví valdsaských mnichů spadá do 13. století. Mírová je však dokládána v historických pramenech později, ale její prvopočátky jistě patří do období rozkvětu klášterního hospodaření na statku Chodov. Složitou hospodářskou situaci řešil klášter Valdasy nejprve zástavou a posléze prodejem svého vlastnictví Chodova a okolních vsí.[6] První písemná zmínka o obci však pochází až z roku 1437,[7] k němuž se vztahuje informace „den hoff Munchhoff bey Cadaw“ z doby, kdy místní tvrz vlastnila již česká šlechta Loketska. V loketském šlikovském urbáři z let 1523 až 1525 je Mírová vedena mezi celkem 45 obcemi. Od Šliků koupil Mírovou Kryštof Hoffmann a roku 1568 ji předal dědici Adamu Hoffmannovi. Ten ji prodal v roce 1599 Johannu Florianu Lochnerovi z Palic. Jednomu z jeho potomků Volfovi Kryštofovi Lochnerovi byla ves roku 1631 zkonfiskována. V roce 1678 koupilo obec město Loket.[8] V roce 1850 došlo k úpravě státní politické a soudní správy a obec byly začleněna do soudního okresu Loket, který byl zprvu součástí politického okresu Karlovy Vary a později v letech 1855–1868 byl sám rovněž okresem politickým a až potom do roku 1913 součástí politického okresu Sokolov.[9]

V letech 1976–1990 byla Mírová částí města Karlovy Vary, od 24.11.1990 obcí v okrese Karlovy Vary.[10]

Hornictví a průmysl[editovat | editovat zdroj]

Od konce 18. století začala ovlivňovat obec těžba a zpracování nerostných surovin. Ještě dříve, než se začalo v obci dobývat hnědé uhlí jako palivo, dobývaly se zde v nadloží uhelné sloje Josef kyzové lupky s pyritem a markazitem. Dobývání se provádělo v povrchových lomech. V letech 1785–1787 byl založen minerální závod Svatého Antonína Paduánského (Anton de Padua), kde se z těchto železnatých kyzů vyráběl kamenec. Získávala se rovněž síra pro výrobu kyseliny sírové a zelená skalice. Významný rozvoj však nastal až roku 1838, kdy závod a dolové míry koupil Johann David Starck. Provoz minerálního závodu byl ukončen roku 1869, protože povrchové partie již byly vytěženy. V roce 1848 založil syn Johanna Davida Starcka Johann Anton Starck důl Norberti. Po uvedení do provozu Buštěhradské železniční dráhy nastal prudký nástup těžby uhlí. Později, v roce 1882, byla zprovozněna lokální trať z Chodova do Nejdku, se stanicí v Mírové. V roce 1864 bylo na dole Antonína Paduánského instalováno nové odvodňovací zařízení, čerpadlo poháněné parním strojem. Roku 1872 byla zaražena 47 metrů hluboká těžní jáma a 49,5 metrů hluboká čerpací a větrná jáma. Roční těžba dosahovala okolo 20 tisíc tun uhlí. Nový důl byl založen na dolových mírách Vincenci a s dolem Antonína Paduánského propojen 750 metrů dlouhou koňskou dráhou. Tyto doly spolu se starším dolem Norberti vytěžily v roce 1874 celkem 50 tisíc tun a od roku 1885 100 tisíc tun uhlí. Po vyuhlení byl v roce 1890 důl Antonína Paduánského uzavřen, v roce 1901 ze stejného důvodu uzavřen důl Vincenci.[11]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Obec leží v geomorfologickém celku Sokolovská pánev v mírném údolí na toku Chodovského potoka.[12] Přímo pod obcí a v okolí se nacházejí ložiska hnědého uhlí a kaolinu, v severní části se těží kaolin v lomu Mírová. Zástavbu obklopují lesy, které přechází v pole a zemědělské plochy.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V obci silně převažovalo obyvatelstvo německé národnosti. Ze sčítání lidu z 1. prosince 1930 vyplývá, že v obci žilo 945 Němců, 20 Čechoslováků a 24 cizozemců.[13]

Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Do odsunu nešli odborníci, nepostradatelní pro chod dolů a proto zde zůstala část obyvatel německé národnosti.[14]

Vývoj počtu obyvatel a domů Mírové[15]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 409 527 681 790 721 741 989 445 344 313 239 213 224 311
Počet domů 55 71 78 78 77 73 102 128 80 78 76 80 84 108

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple z druhé poloviny 19. století (kulturní památka)

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Obec protíná silnice II/222 spojující Karlovy Vary a Chodov.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Kolem obce vede Železniční trať Chodov – Nová Role a je zde jedna zastávka.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

V Mírové se narodil Rudolf Müller (1864–1955), rakouský sociálně demokratický politik, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v meziválečném období poslanec rakouské Národní rady, později člen Spolkové rady.[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. FIKAR, Jaroslav. Mírová [online]. Obec Mírová [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  4. ŠVANDRLÍK, Richard. Politický okres Karlovy Vary. Hamelika [online]. město Mariánské Lázně, 1997-07-10 [cit. 2021-12-18]. Roč. XXI. Dostupné online. 
  5. Historie obce [online]. Obec Mírová [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  6. KLSÁK, Jiří. Obec Mírová. Mírová: Mikroregion Sokolov–východ, 2007. 104 s. ISBN 978-80-254-8273-5. S. 14–15. Dále jen Klsák. 
  7. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 350. 
  8. Klsák, s. 17–19.
  9. Klsák, s. 22.
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 321. 
  11. Klsák, s. 22–23.
  12. CENIA. Geomorfologická mapa území [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  13. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. Dostupné online. S. 209. 
  14. Klsák, s. 38–39.
  15. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Karlovy Vary. Praha: Český statistický úřad, 2015. 24 s. Dostupné online. S. 13. 
  16. Rudolf Müller [online]. parlament.gv.at [cit. 2014-02-19]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]