Chodov (okres Sokolov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chodov
Kostel sv. Vavřince

Kostel sv. Vavřince

znak obce Chodovvlajka obce Chodovznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0413 560383
kraj (NUTS 3): Karlovarský (CZ041)
okres (LAU 1): Sokolov (CZ0413)
obec s rozšířenou působností: Sokolov
pověřená obec: Chodov
historická země: Čechy
katastrální výměra: 14,25 km²
počet obyvatel: 13 940 (1. 1. 2015[1])
nadmořská výška: 418 m n. m.
PSČ: 357 35
zákl. sídelní jednotky: 11
části obce: 2
katastrální území: 2
adresa městského úřadu: Komenského 1077
Chodov
357 35 Chodov u Karlových Varů 1
starosta / starostka: Patrik Pizinger
Oficiální web: http://www.mestochodov.cz
E-mail: podatelna@mestochodov.cz

Chodov
Red pog.png
Chodov
Zdroje k infoboxu a částem obce
Poloha města Chodov v rámci okresu Sokolov a správního obvodu obce s rozšířenou působností Sokolov

Chodov (německy Chodau) je druhé největší město v okrese Sokolov, především průmyslového charakteru, známé především tradicí výroby porcelánu. V chodovské manufaktuře Thun (původně H a C) se vyráběl světoznámý růžový porcelán.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Od první písemné zmínky do třicetileté války[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Chodově pochází z listiny českého biskupa a knížete Jindřicha Břetislava, která byla napsána mezi lety 1195 a 1197[2]. V této době byl Chodov majetkem kláštera ve Waldsassenu a český kníže touto listinou přebral nad jeho českými majetky ochranu. Podle některých historiků šlo původně o slovanské sídliště vybudované na zemské stezce, která procházela údolím Ohře. Velmi záhy bylo původní slovanské obyvatelstvo nahrazeno německými osadníky. V této době byl v Chodově také založen kostel, který se brzy stal farním chrámem.

V roce 1348 waldsassenský opat prodává Chodov místnímu šlechtici Trostovi z Kynšperka a v následujícím období se velmi často mění majitel zdejšího panství. Na konci husitských válek se v Chodově usadil rod Hýzrlů z Chodova, kteří zde prokazatelně sídlí od roku 1439. V druhé polovině 15. století začalo narůstat napětí mezi Hýzrly a rodem Šliků, kteří drželi sousední loketské panství. Spor vyvrcholil v noci na 30. října 1490, kdy vojáci Jeronýma Šlika přepadli chodovskou tvrz a zabrali ji[3]. I když se Hýzrlové pokoušeli svůj majetek získat soudní cestou zpátky, brzy byli nuceni přesídlit do středních Čech. Počátkem 16. století je Chodov rozdělen na dva útvary - Horní a Dolní Chodov - které se udržely jako samostatné správní jednotky až do 19. století. Do počátku třicetileté války je Dolní Chodov majetkem města Loket a Horní Chodov patří šlechtické rodině Unruherů.

Třicetiletá válka a Chodov v rukou Plankenheimů[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě na Bílé hoře a počáteční nestabilitě v období třicetileté války se podařilo Chodov mezi lety 1644 a 1733 spojit v jeden celek šlechtické rodině Plankenheimů[4]. Mezi nejvýznamnější představitele tohoto rodu patřil Johann Wilhelm von Plankenheim, za jehož vlády byly v Chodově vytvořeny dodnes existující památky - boží muka (1672 a 1673) a mariánský sloup (1675) a jeho syn Franz Flamin von Plankenheim, který nechal v Chodově vystavět barokní zámek a kostel svatého Vavřince[5]. Po jeho smrti se Chodov opět dělí na Horní a Dolní. Majitelem Dolního Chodova se až do konce feudální éry stává město Loket a Horní Chodov vlastní až do konce 18. století rodina Braunů z Braunsdorfu.

Rozvoj Chodova v 19. století a povýšení na město[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, se Chodov začal rychle rozvíjet jako průmyslové centrum. Od roku 1811 zde existovala manufaktura na výrobu kameniny, která byla v druhé polovině 19. století přetvořena na továrnu na porcelán (od roku 1871 Haas & Czjzek). V roce 1883 byla založena druhá chodovská porcelánka (Richter, Fenkl & Hahn). V té samé době bylo v Chodově otevřeno větší množství hnědouhelných dolů. Hornictví se vedle výroby porcelánu stalo nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím Chodova. Dalšímu rozvoji pomohl rok 1870, kdy byl Chodov napojen na buštěhradskou dráhu. Velké množství pracovních příležitostí zapříčinilo i nárůst počtu obyvatel. V roce 1894 pak byl Chodov dekretem císaře Františka Josefa I. povýšen na město a byl mu udělen městský znak.

1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Počet obyvatel 998 1532 2317 3855 5383 5676 5328 5961
Počet domů 140 170 217 278 350 356 373 541

Chodov ve 20. století[editovat | editovat zdroj]

Velká hospodářská krize v době první republiky zasáhla Chodov velmi těžce a vyhrocená sociální situace byla jedním z důvodů příklonu obyvatel k nacismu. V září 1938 ve městě proběhl pod vedením místní SdP pokus o převzetí moci, který byl potlačen četnictvem a vojskem[6]. V rámci mnichovské dohody byl Chodov v říjnu 1938 přičleněn jako součást Sudet k Německu. Po konci druhé světové války byla většina původního německého obyvatelstva vysídlena a nahrazena českým obyvatelstvem z vnitrozemí. V 60. letech 20. století byla vystavěna nedaleko od města mohutná plynárna, chemička s teplárnou ve Vřesové a bylo přistoupeno k výstavbě panelových sídlišť v Chodově. Začala také podpora migrace nové pracovní síly. Od osmdesátých let se počet obyvatel pohybuje kolem 15 tisíc.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Nejvýznamnější památkou je jednoznačně barokní kostel zasvěcený svatému Vavřinci. Ten byl vystavěn v 1. polovině 18. století stavitelem Brauenbockem podle plánů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Hlavní oltář je ozdoben obrazem od Petra Brandla. Zvony snesené z věže kostela byly v roce 2003 prohlášeny kulturní památkou. Nedaleko katolického kostela najdeme sochu svatého Sebastiána a boží muka ze 17. století. Na náměstí tzv. Starého města byl znovuvztyčen Mariánský sloup z roku 1675. Krom kostela katolického si můžeme v centru prohlédnout i kostel českobratrský. Roku 1998 byl znovuodhalen pomník obětem válek, který byl vztyčen přesně o 100 let dříve, ale nedochoval se.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v mírném údolí pod úpatím Krušných hor. Leží na soutoku Vintířovského a Chodovského potoka

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Rekreace[editovat | editovat zdroj]

K rekreaci je možno využít vodní nádrže Bílou Vodu (kaolinové jezírko dříve zvané Kypy) a Modrou Vodu v blízkosti města nebo severně položenou rekreační oblast s vodní nádrží Tatrovice. Možnost sportovního vyžití je na atletickém stadionu a na multifukční ploše hřišť v prostoru Spartak Chodov.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Městem prochází silnice II. třídy

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Chodov leží na významné železniční trati 140 spojující Cheb a Chomutov, dále je zde propojovací Trať 143 Chodov - Nová Role

Kulturní instituce[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie U sv. Vavřince
  • Městská knihovna
  • Městská galerie

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Části města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2015 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-04-30, [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  2. http://www.portafontium.cz/charter/staam/kloster-waldsassen-urkunden-13
  3. VLASÁK, Vladimír. Chodov. 1.. vyd. [s.l.] : Město Chodov, 2004. 171 s. ISBN 80-239-3318-3. S. 14.  
  4. MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti - I. díl (A-M). 1.. vyd. [s.l.] : Praha: Argo,, 2010. 673 s. ISBN 978-80-257-0027-3.  
  5. Chodov : jak jej (ne)znáte - (un)bekannt. [1. vyd. Chodov: Město Chodov, 2014. 80 s. ISBN 978-80-260-6420-6.
  6. http://chodauer.blogspot.cz/2014/03/pokus-o-henleinovsky-puc-v-chodove-v.html
  7. http://www.oelsnitz-erzgeb.de/oelsnitz/content/2/28042006140011.asp
  8. http://www.rozhlas.cz/zpravy/regiony/_zprava/1445493
  9. http://www.waldsassen.de/waldsassen-news/aktuelle-meldungen/article/abschluss-einer-staedtepartnerschaft-mit-chodov-in-der-tschechischen-republik/54.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]