Staré Sedlo (okres Sokolov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Staré Sedlo
Pohled od východu
Pohled od východu
Znak obce Staré SedloVlajka obce Staré Sedlo
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0413 560642
Kraj (NUTS 3) Karlovarský (CZ041)
Okres (LAU 1) Sokolov (CZ0413)
Obec s rozšířenou působností Sokolov
Pověřená obec Loket
Historická země Čechy
Katastrální území Staré Sedlo u Sokolova
Katastrální výměra 6,49 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 828 (2019)[1]
Nadmořská výška 418 m n. m.
PSČ 356 01 až 357 46
Zákl. sídelní jednotky 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Zámecká 100
Staré Sedlo
35601 Sokolov 1
Starosta Miroslav Toncar
Oficiální web: www.staresedlo.cz
Email: oustaresedlo@cbox.cz
Staré Sedlo v rámci okresu a obvodu obce s rozšířenou působností
Staré Sedlo
Staré Sedlo
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Staré Sedlo (německy Altsattl též Altsattel) se nachází v okrese SokolovKarlovarském kraji. Rozkládá se přibližně čtyři kilometry východně od Sokolova nad pravým břehem Ohře směrem k úpatí Slavkovského lesa. Katastrální území nese název Staré Sedlo u Sokolova a má rozlohu 6,49 km2.[2]. Žije zde 828[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Sídlo bylo založeno zřejmě na počátku 13. století během německé kolonizace ministeriálním rodem Nothaftů, který ve 13. století začal osidlovat Sokolovsko. První písemná zmínka o existenci je v listině krále Václava I. pro Osecký klášter z 25. února 1250, v níž jsou mezi svědky uvedeni Bertold Nothaft a jistý Heilmann, rychtář ze Sedla. Staré Sedlo je zde uvedeno ještě pouze jako Sedlo. Název Staré Sedlo se začal používat až od poloviny 15. století, pro odlišení od nedalekého Nového Sedla.[3][4][5] Jiný zdroj posouvá první písemnou zmínku do roku 1249.[6] Zesilující růst královské moci přiměl Nothafty opustit nejprve Chebsko a v 30. letech 14. století i Sokolovsko. Svůj vliv si zde však zachovali až do počátku 15. století.[7] Po odchodu Nothaftů získal Staré Sedlo rytířský rod Winklerů. Již roku 1360 je zmiňována tvrz, která ležela na ostrohu nad řekou. V roce 1397 podřídil král Václav IV. Staré Sedlo loketskému hradu a tvrz se stala součástí jeho obranného valu. Po následných četných změnách majitelů v 15. a 16. století se Staré Sedlo stalo součástí loketského panství Šliků. Po konfiskaci šlikovského panství získali Staré Sedlo roku 1622 jako zástavu Nosticové. Ti později ves koupili a v držení tohoto rodu byla ves až do roku 1850, kdy se stala samostatnou obcí pod politickým a soudním okresem Sokolov, po určitou dobu i pod politickým a soudním okresem Loket.[4] Naproti kostelu bratři Johann Anton von StarckJosef Carl von Starck rozšířili hřbitov a vchod opatřili novou bránou s předloženým schodištěm. Zde se nalézala rodinná hrobka Starcků.[3] Od roku 1950 je Staré Sedlo obcí v okrese Sokolov.[8]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Území obce se nachází v Sokolovské pánvi, svým jižním okrajem zasahuje do Slavkovského lesa. Horninové podloží tvoří žuly karlovarského plutonu, na které nasedají třetihorní sedimenty starosedelského souvrství. Až 42 metrů[9] mocné souvrství obsahuje nejstarší terciérní sedimenty na území sokolovské pánve. Typickými horninami jsou zde křemence, pískovce a slepence, které obsahují zkameněliny vymřelých teplomilných dřevin příbuzných ambroním, stálezeleným vavřínům a skořicovníkům, které potvrzují eocénní stáří sedimentů. Celkově je flóra svědectvím dubo-vavřínových lesů subtropického pásma s malými ročními výkyvy teplot v době před zhruba 35 miliony let.[10] Tyto jeskyně a skalní převisy sloužily jako přechodná sídla už v nejstarších dobách. Pobyt člověka na Sokolovsku již v období středního paleolitu dokládají nálezy z těchto jeskyní.[11]

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Severní částí území obce protéká v hluboce zařízlém údolí řeka Ohře. Strmé svahy jsou členěny erozními rýhami s vystupujícími skalními bloky. U severního okraje obce se do Ohře vlévá Hruškovský potok, pramenící ve Slavkovském lese. Tento potok je často v literatuře, i v mapách (např. geoportal.cz, katastrální mapy), uváděn jako Starosedelský potok.[12]

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

V krátkém, kaňonovitém úseku Ohře, se nachází přírodní památka Údolí Ohře. Zejména ve svazích nad pravým břehem řeky se zde vytvořily pseudokrasové jeskyně s množstvím dalších dutin. Většina těchto útvarů se nachází ve svazích nad pravým břehem, několik desítek metrů nad hladinou Ohře. Největší jeskyně Cikánka je dlouhá přibližně 40 m. Pseudokrasové jevy souvisejí s boční výmolovou činností Ohře a jsou unikátní v České republice.[13] Ve Starém Sedle roste několik mohutných starých dubů. Nejmohutnější je chráněn jako památný strom s pojmenováním Dub ve Starém Sedle.[14]

Hornictví[editovat | editovat zdroj]

Ruiny minerálního závodu

První zprávy o výskytu uhlí ve Starém Sedle jsou z roku 1545 a pochází od Agricoly. V okolí Starého Sedla se dolovalo uhlí již od 16. století.[pozn. 1] O této nejstarší hornické činnosti se nedochovaly bližší zprávy ani mapové podklady. Dá se pouze předpokládat, že byly těženy převážně výchozí partie uhelné sloje Josef, které navíc obsahovaly i pyrit. Významným hlubinným uhelným dolem byl důl Michal, odvodňovaný dědičnou štolou Jana Křtitele, vybudovanou v letech 1815 až 1816. Její portál a opěrná zeď jsou kulturní památkou. Po vyuhlení byl důl Michal uzavřen dne 31.12.1958.[4]

S hornictvím je úzce spojeno i průmyslové využití hnědouhelných slojí. Mnohem dříve než se začalo používat uhlí jako topivo, byly využívány kyzové lupky s pyritemmarkazitem. Staly se surovinou, která byla zpracovávána v chemických provozech, minerálních závodech. Minerální závod Svaté Trojice ve Starém Sedle, založený v polovině 16. století, vyráběl nejprve kamenec, později také skalici a vitriolový kámen k produkci olea, dýmavé kyseliny sírové. Ve Starém Sedle byly dva minerální závody, ze kterých se zásluhou průmyslníka Johanna Davida Starcka staly moderní průmyslové provozy. Významným se stal minerální závod Svaté Trojice. Štolou Jana Křtitele se vyváželo kyzové uhlí. Pálením kyzů v pecích se získávala síra. Zbytek se ukládal na hromady, kde se vlivem povětrnostních vlivů a za skrápění vodou rozkládal na kyselou hlínu, ze které se získával síranový výluh. Produkce síry skončila roku 1888, výroba kamence a zelené skalice roku 1896. V letech 1902 až 1945 se zde pálila leštící červeň, která byla z velké části vyvážena do bavorských a pruských sklářských dílen.[11] Z rozsáhlého minerální závodu se zachovaly ruiny a na místě louhování kyzových hald vegetačně mrtvé území.[16]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obživu nacházeli místní jak v zemědělství, tak v minerálních závodech, které zde stály od 16. století, později také v nedalekých uhelných dolech. Roku 1930 mělo Staré Sedlo 1909 obyvatel, z toho 1868 Němců, 30 Čechů a 11 osob jiné národnosti.[4]

Vývoj počtu obyvatel Starého Sedla[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961
Počet obyvatel 1141 1294 1414 1574 1800 1829 1909 984 954

Doprava a turistika[editovat | editovat zdroj]

Obcí prochází silnice III/2099, spojující Sokolov s Loktem. Nachází se na místě stará císařské silnice, vybudované v roce 1836. Silnice byla vyasfaltována roku 1929 a od roku 1930 sloužila k pravidelné autobusové dopravě z Lokte do Sokolova.[4] Západním okrajem katastru, mimo obytné území obce, prochází dálnice D6 s 300 m dlouhým dálničním mostem přes Ohři. Podél Ohře vede turistická stezka a páteřní cyklostezka Ohře, na kterou se připojuje u lanového mostu přes Ohři cyklostezka ze Sokolova, která vede okolo rekreačního areálu při uměle vytvořeném jezeru Michal.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Jiné pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel Nejsvětější Trojice
  • Hřbitovní brána s předloženým schodištěm
  • Socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1819
  • Socha sv. Floriána z roku 1810

Slavní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Uhlí nepodléhalo hornímu řádu, teprve zákonné normy z roku 1789 a 1793 oddělily vlastnictví uhlí od vlastnictví pozemku. Ve smyslu tehdejší báňské legislativy proto jeho případný nález mohl využít bez omezení vlastník pozemku, neboť bylo jeho součástí. Teprve knížecím dekretem z 16. března 1793 byla i těžba uhlí podřízena hornímu řádu.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2016-09-16]. Dostupné online. 
  3. a b PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 2. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 706-708. 
  4. a b c d e BERAN, Jiří; BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Obec Staré Sedlo. Královské Poříčí a Staré Sedlo: Mikroregion Sokolov - východ, 2007. 87 s. ISBN 978-80-254-8047-2. 
  5. Historie obce na stránkách obce
  6. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 362. 
  7. KNOLL, Vilém. Nothaft – základní přehled o dějinách jednoho ministeriálního rodu. In: Cheb: Chebské muzeum, 1998. S. 19 – 20.
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 492. 
  9. ROJÍK, Petr. New stratigraphic subdivision of the Tertiary in the Sokolov Basin in Northwestern Bohemia. Praha: Journal of the Czech Geological Society, 2004. Dostupné online. S. 175. (anglicky) 
  10. Rojík Petr, Návrh stratigrafického členění terciéru sokolovské pánve, Zpravodaj Hnědé uhlí, 2/2005, Most
  11. a b TVRDÝ, Jaromír. Česko-Bavorský Geopark, Průvodce č. 4. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2012. Kapitola Geologické zajímavosti – Sokolovsko, s. 3;19–20. 
  12. Územní plán Starého Sedla [online]. 2008 [cit. 2016-09-15]. Dostupné online. 
  13. ZAHRADNICKÝ, Jiří; MACKOVČIN, Peter a kol. Chráněná území ČR sv. XI – Plzeňsko a Karlovarsko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2004. ISBN 80-86064-68-9. S. 434. 
  14. MICHÁLEK, Jaroslav. Památné stromy Karlovarského kraje. 2. vyd. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2014. ISBN 978-80-88017-10-3. S. 50. 
  15. ROJÍK, Petr. Geologie a nerostné zdroje Karlovarského kraje. 1. vyd. Karlovy Vary: Karlovarský kraj, 2015. 195 s. ISBN 978-80-88017-24-0. Kapitola Energetické suroviny, s. 87. 
  16. Geopark Egeria

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JISKRA, Jaroslav. Velká kniha hornictví Karlovarského kraje. Sokolov: Jan Bodrov – studio OKO, 2010. ISBN 978-80-254-7338-2. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]