Síran železnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Síran železnatý
Iron(II)-sulfate-heptahydrate-sample.jpg
Síran železnatý.JPG
Síran železnatý.PNG
Obecné
Systematický název Síran železnatý
Triviální název Zelená skalice
Ostatní názvy zelený vitriol
Anglický název Iron(II) sulfate
Německý název Eisen(II)-sulfat
Sumární vzorec FeSO4
Vzhled bílý prášek (hydráty zbarveny žlutě až zeleně)
Identifikace
Registrační číslo CAS
17375-41-6 (monohydrát)
7782-63-0 (heptahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 231-753-5
Indexové číslo 026-003-00-7
PubChem
Číslo RTECS NO8500000
Vlastnosti
Molární hmotnost 151,908 g/mol
169,926 g/mol (monohydrát)
223,972 g/mol (tetrahydrát)
242,135 g/mol (pentahydrát)
278,05 g/mol (heptahydrát)
Teplota tání 90 °C (heptahydrát)
Teplota rozkladu 440 °C
Teplota dehydratace monohydrát
300 °C (- H2O)
tetrahydrát
64 °C (-3 H2O)
heptahydrát
56,8 °C (- H2O)
64 °C (-3 H2O)
Hustota 3,346 g/cm³
2,970 g/cm³ (monohydrát) 2,20 g/cm³(tetrahydrát) 1,899 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomu tetrahydrát
nD= 1,534
heptahydrát
nDa= 1,471
nDb= 1,478
nDc= 1,486
Tvrdost 2 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě 15,8 g/100 g (0 °C)
20,8 g/100 g (10 °C)
26,30 g/100 g (20 °C)
32,8 g/100 g (30 °C)
40,1 g/100 g (40 °C)
48,4 g/100 g (50 °C)
55,3 g/100 g (64 °C)
43,7 g/100 g (80 °C)
37,27 g/100 g (90 °C)
monohydrát
65,8 g/100 g (64 °C)
51,42 g/100 g (80 °C)
36,69 g/100 g (100 °C)
tetrahydrát
108,97 g/100 g (56 °C)
109,95 g/100 g (60 °C)
heptahydrát
32,96 g/100 g (0 °C)
61,48 g/100 g (20 °C)
111,27 g/100 g (40 °C)
150,12 g/100 g (50 °C)
138 g/100 g (90 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol (málo)
Součinitel tepelné vodivosti 0,586 W m−1 K−1
Měrná magnetická susceptibilita 0,872 10−6 cm3 g−1 (17 °C)
521 10−6 cm3 g−1 (16 °C)
Struktura
Krystalová struktura jednoklonná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížky a= 1 407 pm
b= 650,3 pm
c= 1 104 pm
β= 105°34´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −928,4 kJ/mol
−1 243,7 kJ/mol (monohydrát)
−2 129 kJ/mol (tetrahydrát)
−3 014,6 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp −460 J/g
18,6 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S° 170,5 J K−1 mol−1
409,2 J K−1 mol−1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −820,9 kJ/mol
−2 510,3 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp 0,662 J K−1 g−1
1,418 8 J K−1 g−1 (heptahydrát)
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Varování[1]
R-věty R22 R36/38
S-věty (S2) S46
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
1
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran železnatý (FeSO4) je anorganická sloučenina, železnatá sůl kyseliny sírové. Jeho heptahydrát FeSO4·7H2O je znám také pod triviálním názvem zelená skalice, dříve i jako zelený vitriol. Tvoří jemné světle zelené krystalky, které při delším skladování na vzduchu ztrácejí vodu (větrají), postupně tvrdnou a vlivem povrchové oxidace dvojmocného železa na trojmocné mění barvu do žlutého až hnědého odstínu. Roztoky této látky delším stáním taktéž hnědnou kvůli vznikající železité soli.

Výroba a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vyrábí se rozpouštěním železných odpadů ve zředěné kyselině sírové, jak je vidět na této rovnici:

Železo reaguje se zředěnou kyselinou sírovou za vzniku síranu železnatého a vodíku.

Dá se také získat z roztoku modré skalice pomocí železa, které z ní vytěsní měď :

Železo reaguje se síranem měďnatým za vzniku mědi a síranu železnatého.

Je obtížným (a ekologicky nebezpečným) odpadem například při výrobě titanové běloby (TiO2) z ilmenitu (FeTiO3).

V přírodě vzniká samovolně zvětráváním pyritu (FeS2), kde se pak nachází v několika stupních hydratace.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Dezinfekce[editovat | editovat zdroj]

Používá se k úpravě pitných, povrchových a technologických vod (nejúčinněji v zásadité oblasti pH) a k čištění odpadních vod.

Lze použít i jako dezinfekci při onemocnění paznehtů dobytka

Doplněk stravy[editovat | editovat zdroj]

Zelená skalice se někdy podává při anémii z nedostatku železa, ale taková léčba má několik vedlejších příznaků, jako je nevolnost a zvracení

Barvení[editovat | editovat zdroj]

Tato látka poskytuje při reakcích barevné sloučeniny, čehož se využívá k barvení. Organokovová sloučenina s kyselinou gallovou se v minulosti používala jako inkoust. Reakcí s vápenným mlékem vzniká tzv. tereziánská žluť, používaná zejména během 18. století k nátěrům fasád (často u veřejných budov).[2]

Proti mechu v trávnících[editovat | editovat zdroj]

Rozpustit, přecedit a aplikovat nejlépe postřikovačem na chemickou ochranu.[zdroj?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu, nejstarší rozdělení skalic ale pochází ze šestého století před naším letopočtem ze sumerského slovníku.[3] (Sumerský jazyk byl v té době chrámovým jazykem.) Skalice se získávala především z dolů, kde se zvětráváním uvolňovala z hornin a vytvářela bílé povlaky. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ferrous sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ročenka STOP 2016 [online]. Praha: STOP, 2017 [cit. 2021-01-20]. S. 61. Dostupné online. 
  3. http://www.chemicke-listy.cz/docs/full/2002_12_05.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.