Kaolin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vzorek kaolinu
Vzorek kaolinu
Zařazení sedimentární hornina
Hlavní minerály kaolinit
Barva(y) bílá
Kaolinový lom mezi KaznějovemMrtníkem
Kaolin

Kaolin (někdy také kaolín) je hornina, která se skládá z minerálu kaolinit a drobných křemenných zrn, která ovlivňují viskozitu materiálu. Používá se zejména pro výrobu keramiky (porcelánu) a papíru.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Výraz kaolin pochází z čínštiny: 高岭土 (Gāolǐng tǔ; Kao-ling tchu) znamená „hlína z Vysokého kopce“, vychází ze jména bohatého naleziště Kao-ling („Vysoký kopec“) u města Ťing-tečínské provincii Ťiang-si.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Kaolin je reziduální nepřemístěná bělavá hornina sedimentárního původu. Vzniká zvětráváním či kaolinizací živcových hornin (granodiorit, ortorula, arkóza). V tropických oblastech kaolinizaci způsobují monzunové deště v kyselém prostředí,[1] které ze živců vymývají draslík, sodík a železo. Jiná ložiska (např. v okolí Karlových Varů vznikla působením horkých pramenů.[2]

Využití[editovat | editovat zdroj]

Kaolin se používá na výrobu porcelánu. Plavený kaolin se používá jako plnivo při výrobě papíru, jako příměs do barev a do žáruvzdorných cihel. Jejich charakteristické vlastnosti jsou žáruvzdornost, plasticita a vaznost. Kaolin rozpuštěný ve vodě je používán jako nátěrová hmota, případně jako součást jiných nátěrových hmot. Kaolin je také významným anorganickým plnivem v gumárenství.

Konkrétně kadaňský kaolin je hojně využíván v papírenském průmyslu pro jeho vysokou bělost a nízkou abrazi. Tento kaolin nachází využití také v oblastech stavebnictví, keramiky, gumárenství a nátěrových materiálů.

Naleziště ve světě[editovat | editovat zdroj]

Světové zásoby kaolinu se odhadují až na 14 miliard tun. Více než polovina se nachází ve Spojených státech amerických, dále v Brazílii (28 %), na Ukrajině (7 %) a v Indii (7 %).[3]

Naleziště v ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice se velmi kvalitní kaolin nachází a těží v okolí Kadaně, Podbořan, Karlových Varů, PlzněZnojma (Únanov). Další ložiska se vyskytují v Chebské pánvi, Třeboňské pánvi a na Vidnavsku.[3]

Česká republika patří mezi největší spotřebitele kaolinu na světě. V roce 2010 se v Česku vytěžilo 2 950 000 tun kaolinu. Po Spojených státech amerických, UzbekistánuNěmecku byla Česká republika jeho čtvrtým největším producentem.[4]

Vysoce kvalitní ložiska se nacházejí na Karlovarsku, které je proslavené kvalitními kaolinity a bentonity. Povrchově je těží a zpracovává firma Sedlecký kaolin a.s. Karlovarský kaolin určuje mezinárodní normu pro kvalitu této horniny v průmyslovém využití při výrobě porcelánu.[zdroj?] V minulosti se kaolin těžil také hlubinným způsobem například v dole Exelsior u Otovic nebo v dole Bohemia u Bohatic. Některá těžená ložiska na Karlovarsku jsou:[5]

Dále existují dobývací prostory se souhlasným stanoviskem EIA pro ložiska u Jenišova, lom Jimlíkov – sever a Podlesí III.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PETRÁNEK, Jan. Kaolin [online]. Česká geologická služba 2007, [cit. 2014-11-06]. Dostupné online.  
  2. CÍLEK, Václav. Kameny domova. Praha : Krásná paní, 2011. ISBN 978-80-86713-82-3. Kapitola Kaolin (Horní Bříza, Znojmo, Rudice), s. 49–50. (česky)  
  3. a b Česká geologická služba. Surovinové zdroje České republiky – Nerostné suroviny 2009. Praha : [s.n.], 2010. 490 s. Dostupné online. Kapitola Kaolin, s. 254–255.  
  4. World Kaolin Producing Countries [online]. Maps of World, 2011, rev. 2012-12-20, [cit. 2014-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Ložiska kaolinu na Karlovarsku [online]. Geologický průzkum, [cit. 2014-11-06]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]