Třeboňská pánev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třeboňská pánev
Nejvyšší bod Baba (583 m n. m.)
Rozloha 1360 km²

Nadřazená jednotka Jihočeské pánve
Sousední
jednotky
Novohradské podhůří, Českobudějovická pánev, Táborská pahorkatina, Křemešnická vrchovina, Javořická vrchovina
Podřazené
jednotky
Lišovský práh, Lomnická pánev, Kardašořečická pahorkatina

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Třeboňská pánev na mapě Česka
Třeboňská pánev na mapě Česka
Povodí Vltava, Lužnice

Třeboňská pánev je geomorfologický celek v jižních Čechách, který je součástí Jihočeských pánví. Nachází se převážně v povodí Lužnice. Má rozlohu 1360 km², střední výšku 457 m a jejím nejvyšším bodem je Baba 583 m, která se však nachází v Lišovském prahu tvořícím předěl mezi Třeboňskou a Českobudějovickou pánví. Její geologické podloží tvoří senonské a neogénní sedimenty, moldanubické horniny a permské sedimenty.[1] Člení se na geomorfologické podcelky Lišovský práh, Lomnická pánev a Kardašořečická pahorkatina.[2] Centrální část Třeboňské pánve je zahrnuta do CHKO Třeboňsko. Ohraničení Třeboňské pánve vede mezi městy České Velenice, Nové Hrady, Trhové Sviny, Borovany, České Budějovice, Hluboká nad Vltavou, Soběslav, Kardašova Řečice, Stráž nad Nežárkou. Uprostřed pánve se nachází město Třeboň.

Geologický vývoj[editovat | editovat zdroj]

Třeboňská pánev vznikla společně s pánví Českobudějovickou při procesech saxonské zlomové tektoniky během křídy (přibližně před 88 miliony let) jako reakce na horotvorné procesy alpinského vrásnění. Pánve byly vyplněny jezery, které byly odvodňovány k jihovýchodu do oblasti nazvané Paratethys (pásmo pánví od západního předpolí Alp až do kaspické oblasti). Toto odvodňování bylo přerušeno až v pliocénu (přibližně před 4 miliony let), kdy došlo k oživení výzdvihů v oblasti Šumavy a Novohradských hor. Celá oblast pánví začala být odvodňována severním směrem a říční síť tak postupně nabývala dnešního rázu.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Geomorfologie Českých zemí. Praha : ČSAV, 1965. 335 s.  
  2. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha : Kartografie, 2006. ISBN 80-7011-913-6.  
  3. CHLUPÁČ, Ivo, a kolektiv. Geologická minulost České republiky. Praha : Academia, 2002. 437 s. ISBN 80-200-0914-0. Kapitola Terciérní uloženiny v Českém masivu, s. 323.