České Velenice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
České Velenice

České Velenice
Znak obce České VeleniceVlajka obce České Velenice
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0313 546089
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Jindřichův Hradec (CZ0313)
Obec s rozšířenou působností Třeboň
Pověřená obec České Velenice
Historická země Čechy
(do r. 1920 Dolní Rakousy)
Katastrální území České Velenice
Katastrální výměra 12,1 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 3 460 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 489 m n. m.
PSČ 378 10
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa městského úřadu Městský úřad České Velenice
Revoluční 228
378 10 České Velenice
Starosta Ing. Jaromír Slíva
Oficiální web: www.velenice.cz
Email: info@meu.velenice.cz
České Velenice
Red pog.svg
České Velenice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

České Velenice (též Cmunt, německy Unterwielands, v letech 1938–45 Gmünd III.-Bahnhof) jsou městoJihočeském kraji, na hranici s Rakouskem. Město leží v okrese Jindřichův Hradec, má přes 3 tisíce obyvatel a rozlohu 12,1 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

Městský úřad v Českých Velenicích

Původně se zde rozkládala jen ne příliš hustá zástavba obcí Velenice a Česká Cejle. Z obce Česká Cejle se jednalo o celou osadu (a zároveň celé samostatné katastrální území) Josefsko (založeno roku 1780 jako raabisační sídelní útvar, dnes známá jako Žižkovo předměstí) a dále o západní část zástavby osady Česká Cejle (první zmínka roku 1280, německy Böhmzeile). Z obce Velenice se jednalo o dva okrajové domy bývalé osady Dolní Velenice (první zmínka roku 1387 Wielants, 1496 Bielants, Unterwielands), s adresami Podlesí 16 a Podlesí 124.

Hospodářský a stavební rozmach na území dnešních Českých Velenic byl nastartován výstavbou železnice. Na strategicky výhodném místě, asi 2,6 km západně od centra Gmündu bylo vybudováno nádraží, které tvořilo významný železniční uzel celého Rakouska-Uherska. Vedly odtud tratě z Vídně do Plzně (1869) a do Prahy (1871). V souvislosti se stavbou nádraží byly vybudovány i železniční dílny a opravny, které byly pro pozdější vývoj Českých Velenic nesmírně důležité (měly více než 1000 zaměstnanců). Za prací se tak do osad, které tvořily předměstí Gmündu, přistěhovalo množství dělníků. Bývalé osady se tak rychle měnily k nepoznání. Celé předměstí dostalo moderní městský ráz. Proběhla výstavba dvou- až třípodlažních domů podél dnešních ulic Čsl. legií, Revoluční a Vitorazská, dále hotelů a obchůdků.

Po první světové válce byla tudy na základě smlouvy ze Saint-Germain-en-Laye 10. září 1919 stanovena nová státní hranice mezi nedávno vzniklou Československou republikou a Rakouskem, která rozdělila území obcí Česká Cejle a Velenice, včetně zástavby obcí. Nádraží, železniční dílny a okolí za řekou Lužnicí bylo od Rakouska odtrženo a bylo 31. července 1920 přičleněno k Československu. Státní hranice v Českých Velenicích se však dvakrát měnila a původní území, připojené zde k Československu, bylo znatelně menší. První rozšíření, provedené k 1. říjnu 1920 bylo jakousi odpovědí na obstrukce a s tím spojené násilnosti, kterých se vůči rozhraničovací komisi dopustili zdejší Němci[2]. Druhé rozšíření, provedené na podzim roku 1921, spočívalo v koupi pozemků od obce Velenice z důvodu potřeby zřízení vlastního hřbitova. Nová hranice určená na řece Lužnici přitom, až na několik výjimek kopíruje starou katastrální hranici původního města Gmünd, takže z původního katastru Gmündu získaly České Velenice jen zcela zanedbatelnou část. Jiná zanedbatelná nezastavěná okrajová část Českých Velenic, nacházející se u řeky Lužnice, zase původně náležela ke katastrálnímu území Ehrendorf, rovněž součásti původní dolnorakouské obce Velenice. Dnešní České Velenice vznikly spojením celého katastrálního území Josefsko s částmi původních katastrálních území České Cejle, Dolní Velenice, Horní Velenice (pouze lesnatá část katastru Horních Velenic, který byl taktéž součástí obce Velenice) a zanedbatelných okrajových částí původních katastrálních území Ehrenberg a Gmünd. Z obce Velenic nová obec získala 6,56 km², z obce Česká Cejle 5,5 km²[3]. Od 31. července 1920, tj. dnem připojení území k Československu, se zpočátku toto nové sídlo označovalo jako Cmunt v Čechách, pak Český Cmunt. Nová obec vznika k 1. prosinci 1920[4], což bylo roku 1921 potvrzeno souhlasem ministerstva vnitra, které zároveň určilo nový název Dolní Velenice, ale 1. prosince 1922, se podle výnosu ministerstva vnitra č. 85374, stala městem, které dostalo název České Velenice[5]. Stanovení nové hranice mělo dovětek i v Rakousku - z důvodu silně zmenšené rozlohy byl roku 1921 rakouský zbytek obce Böhmzeil (Česká Cejle) připojen ke Gmündu[6], zatímco oba zmenšené velenické katastry byly sloučeny do nového k. ú. Velenice (Wielands)[7]. Roku 1931 pak vzniká jednotné k. ú. České Velenice[8].

V říjnu 1938 byly České Velenice připojeny k Německé říši, k městu Gmünd, a dostaly název Gmünd III.-Bahnhof. Během druhé světové války byl v Gmündu zřízen sběrný tábor, v němž byli umístěni maďarští židé. Válka zde skončila velice nešťastně: na žádost Rudé armády byly 23. března 1945 České Velenice jako důležitý železniční uzel, jímž proudily na východ německé zbraně, bombardovány americkým letectvem. Třicet bombardérů Consolidated B-24 Liberator 15. letecké armády USA zasypalo nádraží, železniční dílny a okolí tisícem leteckých bomb. Zahynulo asi 1 300 lidí. Bombardování způsobilo hromadný odchod obyvatel z města. Důvodem odchodu bylo zničení obydlí, ale také ztráta zaměstnání v rozbořených železničních dílnách. Rudá armáda vstoupila do města 7. května 1945 a den nato převzala správu nad celými dílnami a nádražím. České Velenice tak byly znovu po sedmi letech připojeny k Československu.

Po válce bylo postaveno takřka nové město. Bylo vybudováno nádraží, železniční dílny i obytné domy. Předválečný ruch se ale do Velenic už nikdy nevrátil, zapříčinila to zejména „železná opona“, která města izolovala od okolního světa. Až do roku 1989 kontrolovala každého příchozího, a to i z vnitrozemí, Pohraniční stráž.

Dnes je většina budov v Českých Velenicích nově zrekonstruovaných, silnice opravené a zeleň, pro České Velenice tolik typická, pečlivě opatrována.

Rok 1880 1910 1970 1980 1991 2001 2003 2012 2014
Počet obyvatel 1930 5713 3008 3177 3605 3523 3479 3395 3429

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trolejbusová doprava v Gmündu.

Na začátku 20. století zde byl jeden z prvních trolejbusových provozů v celém tehdejším Rakousko-Uhersku (1907 až 1916). Trolejbus jezdil z gmündského náměstí až na nádraží. V roce 2016 byla po sto letech po ukončení trolejbusového provozu slavnostně představena replika trolejbusu na bateriový pohon TMG 1907. O její vznik se zasloužil zejména pan ředitel místního muzea Mgr. Jiří Kovář.[9]

V Českých Velenicích bylo až do roku 1927 také nádraží úzkorozchodné železnice vedoucí do Groß Gerungs (Velkých Kerušic), Litschau (Ličova) a Heidenreichstein (Kamýku). V roce 1927 bylo nádraží zrušeno, ale úzkokolejka přes České Velenice jezdila až do roku 1951, kdy byly rakouské dráhy nuceny postavit přeložku po jižním břehu řeky Lužnice.

V letech 2010–2012 bylo za 870 mil. Kč celé nádraží zrekonstruováno. Dnes tak České Velenice tvoří moderní stanici evropského měřítka. Slouží jako přestupní stanice pro spoje z Vídně do Českých Budějovic (Plzně) a Veselí nad Lužnicí (Prahy). Trať České Budějovice – České Velenice je nově v celé délce elektrifikována. České Velenice jsou velmi dobře dostupné i pro silniční dopravu.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

  • ŽOS České Velenice byly před svým uzavřením v roce 2014 jedny z mála strojíren v Evropě, které ještě prováděly opravy parních lokomotiv a mobilních parních kotlů.
  • Magna Cartech je významným zaměstnavatelem širokého okolí. Firma sídlí v novém průmyslovém parku na hranici s Rakouskem. Zabývá se výrobou automobilových dílů.
  • Firma GEM bohemia výrobce drogerie a kosmetiky, firma sídlí v průmyslovém parku ACCESS.
  • Firma Kinshofer, výrobce součástí průmyslových strojů, sídlí přesně na státní hranici, a tak jako první využila potenciál společného česko-rakouského průmyslového parku ACCESS.[10]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Základní a mateřská škola České Velenice - budova základní školy na ulici Čsl. legií a dvě budovy mateřských škol na sídlišti[11]

Střední škola České Velenice - obory maturitní i učební s dopravně technickým zaměřením[12]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. ZŠ České Velenice - Průvodce školní virtuální naučnou stezkou 2012: Kapitola "Hranice v pohybu", str. 17
  3. Vzniká nové město
  4. http://www.rapsach.cz/tom/oto_pov.htm
  5. [1]
  6. http://www.noela.findbuch.net/php/main.php?ar_id=3695#464b204d617070656ex4221 Dolnorakouský zemský archiv - k. ú. Česká Cejhle
  7. http://www.noela.findbuch.net/php/main.php?ar_id=3695#464b204d617070656ex4963 Dolnorakouský zemský archiv - k. ú. Dolní Velenice
  8. ČÚZK - Retrospektivní rejstřík katastrálních území
  9. WWW.PROFESIONALITA.CZ, Galileo Corporation s.r.o. -. Trolejbus TMG 1907 - Oficiální stránky Města České Velenice. www.velenice.cz [online].  [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.  
  10. KINSHOFER - Home. www.kinshofer.com [online].  [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.  
  11. Úvod. www.zsvelenice.cz [online].  [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.  
  12. INOWEB. Střední škola České Velenice. www.sscv.cz [online].  [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.  
  13. (MRAZEK@CKRUMLOV.CZ), Content: MAS Třeboňsko, Code: Lubor Mrazek. Kaple se zvonicí v Českých Velenicích | Kapličky Třeboňsko | MAS Třeboňsko. www.kaplicky-trebonsko.cz [online].  [cit. 2016-11-04]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]