České Velenice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
České Velenice
České Velenice

České Velenice

znak obce České Velenicevlajka obce České Veleniceznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0313 546089
kraj (NUTS 3): Jihočeský (CZ031)
okres (LAU 1): Jindřichův Hradec (CZ0313)
obec s rozšířenou působností: Třeboň
pověřená obec: České Velenice
historická země: Čechy
(do r. 1920 Dolní Rakousy)
katastrální území: České Velenice
katastrální výměra: 12,1 km²
počet obyvatel: 3 429 (2016)[1] (e)
nadmořská výška: 489 m n. m.
PSČ: 378 10
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Městský úřad České Velenice
Revoluční 228
378 10 České Velenice
starosta / starostka: Ing. Jaromír Slíva
Oficiální web: www.velenice.cz
E-mail: info@meu.velenice.cz

České Velenice
Red pog.svg
České Velenice
Zdroje k infoboxu a částem obce

České Velenice (též Cmunt, německy Unterwielands, v letech 1938–45 Gmünd III.-Bahnhof) jsou městoJihočeském kraji, na hranici s Rakouskem. Město leží v okrese Jindřichův Hradec, má přes 3 tisíce obyvatel a rozlohu 12,1 km².

Historie[editovat | editovat zdroj]

Městský úřad v Českých Velenicích

Hospodářský a stavební rozmach na území dnešních Českých Velenic byl nastartován výstavbou železnice. Na strategicky výhodném místě, asi 2,6 km západně od centra Gmündu bylo vybudováno nádraží, které tvořilo významný železniční uzel celého Rakouska-Uherska. Vedly odtud tratě z Vídně do Plzně (1869) a do Prahy (1871). V souvislosti se stavbou nádraží byly vybudovány i železniční dílny a opravny, které byly pro pozdější vývoj Českých Velenic nesmírně důležité (měly více než 1000 zaměstnanců). Za prací se tak do osad, které tvořily předměstí Gmündu, přistěhovalo množství dělníků. Bývalé osady se tak rychle měnily k nepoznání. Celé předměstí dostalo moderní městský ráz. Proběhla výstavba dvou- až třípodlažních domů podél dnešních ulic Čsl. legií, Revoluční a Vitorazská, dále hotelů a obchůdků.

Po první světové válce bylo na základě smlouvy ze Saint-Germain-en-Laye 10. září 1919 město Gmünd rozděleno. Větší část zůstala v Rakousku, severozápadní část, tj. nádraží, železniční dílny a okolí za řekou Lužnicí, byla od Rakouska odtržena a byla 31. července 1920 přičleněna k Československu. Dnešní České Velenice vznikly spojením původních vesnic Dolní Velenice (1387 Wielants, 1496 Bielants, Unter- a Oberwielands), Česká Cejle (od 1280, německy Böhmzeile) a Josefsko (od 1780). Tento útvar se zpočátku nazýval Cmunt v Čechách. Český Cmunt se 1. prosince 1922, podle výnosu ministerstva vnitra č. 85374, stal městem, které dostalo název České Velenice[2].

V říjnu 1938 byly České Velenice připojeny k Německé říši, k městu Gmünd, a dostaly název Gmünd III.-Bahnhof. Během druhé světové války byl v Gmündu zřízen sběrný tábor, v němž byli umístěni maďarští židé. Válka zde skončila velice nešťastně: na žádost Rudé armády byly 23. března 1945 České Velenice jako důležitý železniční uzel, jímž proudily na východ německé zbraně, bombardovány americkým letectvem. Třicet bombardérů Consolidated B-24 Liberator 15. letecké armády USA zasypalo nádraží, železniční dílny a okolí tisícem leteckých bomb. Zahynulo asi 1 300 lidí. Bombardování způsobilo hromadný odchod obyvatel z města. Důvodem odchodu bylo zničení obydlí, ale také ztráta zaměstnání v rozbořených železničních dílnách. Rudá armáda vstoupila do města 7. května 1945 a den nato převzala správu nad celými dílnami a nádražím. České Velenice tak byly znovu po sedmi letech připojeny k Československu.

Po válce bylo postaveno takřka nové město. Bylo vybudováno nádraží, železniční dílny. železniční dílny i obytné domy. Předválečný ruch se ale do Velenic už nikdy nevrátil, zapříčinila to zejména „železná opona“, která města izolovala od okolního světa. Až do roku 1989 kontrolovala každého příchozího, a to i z vnitrozemí, Pohraniční stráž.

Dnes je většina budov v Českých Velenicích nově zrekonstruovaných, silnice opravené a zeleň, pro České Velenice tolik typická, pečlivě opatrována.

Rok 1880 1910 1970 1980 1991 2001 2003 2012 2014
Počet obyvatel 1930 5713 3008 3177 3605 3523 3479 3395 3429

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trolejbusová doprava v Gmündu.

Na začátku 20. století zde byl jeden z prvních trolejbusových provozů v celém tehdejším Rakousko-Uhersku (1907 až 1916). Trolejbus jezdil z gmündského náměstí až na nádraží. V Českých Velenicích bylo až do roku 1927 také nádraží úzkorozchodné železnice vedoucí do Groß Gerungs (Velkých Kerušic), Litschau (Ličova) a Heidenreichstein (Kamýku). V roce 1927 bylo nádraží zrušeno, ale úzkokolejka přes České Velenice jezdila až do roku 1951, kdy byly rakouské dráhy nuceny postavit přeložku po jižním břehu řeky Lužnice.

V letech 2010–2012 bylo za 870 mil. Kč celé nádraží zrekonstruováno. Dnes tak České Velenice tvoří moderní stanici evropského měřítka. Slouží jako přestupní stanice pro spoje z Vídně do Českých Budějovic (Plzně) a Veselí nad Lužnicí (Prahy). Trať České Budějovice – České Velenice je nově v celé délce elektrifikována. České Velenice jsou velmi dobře dostupné i pro silniční dopravu.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

  • ŽOS České Velenice byly před svým uzavřením v roce 2014 jedny z mála strojíren v Evropě, které ještě prováděly opravy parních lokomotiv a mobilních parních kotlů.
  • Magna Cartech je významným zaměstnavatelem širokého okolí. Firma sídlí v novém průmyslovém parku na hranici s Rakouskem. Zabývá se výrobou automobilových dílů.
  • Firma Linasa, výrobce drogerie a kosmetiky, firma sídlí v průmyslovém parku ACCESS.
  • Firma Kinshofer, výrobce součástí průmyslových strojů, sídlí přesně na státní hranici, a tak jako první využila potenciál společného česko-rakouského průmyslového parku ACCESS.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Českých Velenicích je devítiletá základní škola, 2 mateřské školy a střední škola s dopravně-technickým zaměřením.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2016. Praha. 29. dubna 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-03]
  2. [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]