Písečné (okres Jindřichův Hradec)
| Písečné | |
 Pohled na zámek od severovýchodu | |
_znak.jpg) _vlajka.jpg) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | obec |
| LAU (obec) | CZ0313 546917 |
| Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
| Okres (LAU 1) | Jindřichův Hradec (CZ0313) |
| Obec s rozšířenou působností | Dačice |
| Pověřená obec | Slavonice |
| Historická země | Morava |
| Katastrální výměra | 33,52 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 48°57′54″ s. š., 15°27′45″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 506 (2019)[1] |
| Nadmořská výška | 443 m n. m. |
| PSČ | 378 72 až 378 81 |
| Zákl. sídelní jednotky | 7 |
| Části obce | 7 |
| Katastrální území | 7 |
| Adresa obecního úřadu |
Písečné 145 37872 Písečné nad Dyjí |
| Starosta | Ing. Petr Bouška |
|
Oficiální web: www | |
| E-mail: obec@pisecne.cz | |
  Písečné | |
| Geodata (OSM): OSM, WMF | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Písečné (německy Piesling)[2] se nachází na jihozápadní Moravě v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Žije v ní 506[1] obyvatel.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, kdy Heřman z Hradce/Hermann von Neuhaus prodal Písečné se dvorem a veškerým majetkem Oldřichu z Želetavy/Ulrich von Schelletau, od kterého pak Písečné odkoupil Záviš z Písečného. Po jeho smrti připadla ves pod správu moravského markraběte Jana Jindřicha. V době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem získal Písečné s Dešnou olomoucký biskup Jan a v roce 1400 jeho bratr Mikuláš.
Na počátku 15. století se stala ves opět zemským majetkem. Král Zikmund ji jako léno propůjčil Petrovi Krokvicarovi z Nové Vsi/Peter Krokwitzer von Neudorf (později Neustift/Nové Sady), ale část nadále zůstala církevním majetkem. V roce 1434 markrabě Albrecht Petru Krokvicarovi Písečné za zásluhy a škody utrpěné v boji proti husitům propustil z léna. Majetek zdědil Mikuláš Krokvicar/Niklas Krokwitzer von Neudorf (r. 1493), kterému Vladislav Jagellonský propuštění z léna potvrdil. Po Mikulášovi držel Písečné Volf Krokvicar/Wolf Krokwitzer a po něm Hanuš Ludvík Krokvicar/Hans Ludwig Krokwitzer („von Otten und Neudorf“), kterému v roce 1601 zapsal Johann Kořenský z Terešova Slavětín s tvrzí, dvorem, pustou vsí Krokwitz a jedním ovčínem.
Hanuš panství Písečné a Slavětín prodal Krištofu Blektovi z Útěchovic. Vzhledem k tomu, že Krištof Blekta celou kupní cenu za panství nedoplatil, odkoupil pak pobělohorský konfiskát majitele Hanuše Ludvíka roku 1626 Hannibal ze Schaumburku/Hannibal von Schaumburg. Jeho bratři zděděné panství, které sestávalo ze vsi Písečné a Slavětína s tvrzí, ovčína Krokwitz, 2 mlýnů na Dyji, vsi Nové Sady (Neustift) a patronátu, zpustlého dvora Krokwitz a 4 poddaných v Bělčovicích (Wispitz), roku 1636 prodali Euchariovi Horstovi z Beranova/Eucharius Horst von Poronau. Po něm majetek zdědila jeho manželka Marie Kateřina (rozená von Freiberg, potřetí provdaná von Motschlitz).
V roce 1693 prodal její manžel Jiří Vilém z Moschlitz/Georg Wilhelm von Motschlitz Písečné a Slavětín majiteli uherčického panství Donatu Heislerovi z Heitersheimu/Donat Heissler von Haitersheim, který Uherčice, Písečné a Slavětín odkázal svému nezletilému synovi Františku Josefovi. Ten zděděný majetek v roce 1731 prodal svobodnému pánu Antonu von Hartig a jeho syn Anton Kazimír v roce 1764 Johannu Heinrichovi von Nimptsch. V roce 1769 připojil hrabě Thomas Viciguerra Collalto uherčické panství k rodinnému fideikomisnímu majetku v Brtnici, Černé a Rudolci.[3]
Farnost Nové Sady[editovat | editovat zdroj]
Písečné spadalo spolu s obcemi Nové Hobzí, Markéta, Modletice, Václavov, Bělčice a Chvalkovice pod farnost Nové Sady. Jednoposchoďová budova fary pocházela z roku 1776. První zmínka o farní škole v Nových Sadech, jejíž předchozí dřevěná budova stála na školním kopci, pochází z roku 1650. V roce 1702 došlo za bouře k jejímu zničení a následně se vyučovalo po domech (čp. 21 a čp. 24). V roce 1843 začali žáci navštěvovat zdejší novou školní budovu s německým vyučovacím jazykem.[4]
V Písečné fungovala letech 1782 až 1902 jednotřídní židovská škola s vlastním učitelem (školní řídící Ignaz Bauer). Po jejím zrušení v roce 1902 a výstavbě jednoposchoďové budovy zde byla otevřena dvoutřídní německá škola, kterou navštěvovaly děti z Písečné/Piesling, Modletic/Mudlau a Nového Hobzí/Neuhart, od roku 1919 také německé děti z Nových Sadů/Neustift a Markety/Margarethen.[5] Po vzniku Československé republiky byla německá škola v Nových Sadech zrušena a následně v této budově zřízena česká menšinová škola, kterou navštěvovaly také české děti z Písečné.[6] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 sloužila školní budova dětem českých osídlenců. V roce 1980 byla škola pro malý počet žáků zrušena a žactvo přiškoleno do Slavonic. [7]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V polovině 19. století žilo na collaltovském fideikomisním panství Písečná-Slavětín: v Písečné na zámku a v 99 křesťanských a 35 židovských domech 515 (296 mužů a 246 žen) obyvatel katolického a 169 (161 mužů a 108 žen) obyvatel židovského vyznání, v Nových Sadech ve 28 domech a na faře 119 (59 mužů a 60 žen) obyvatel a ve Slavětíně ve 44 domech a jednom panském dvoře 262 (119 mužů a 143 žen) obyvatel, vesměs německy hovořících.[8] O početné židovské menšině dodnes v Písečném svědčí pozůstatky tří židovských sídelních okrsků (severojižní jednostranně zastavěná ulice na levém břehu Dyje, náměstíčko východně od návsi a dvě řádky domů západně od návsi; součástí posledního ze sídelních okrsků bývala synagoga, postavená v roce 1590 a v roce 1948 za vlády KSČ zbořena) a židovský hřbitov jižně od obce.[9] Křesťanské obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a židovské obchodem.[10]
Po vzniku Československa došlo v obci k navýšení počtu česky hovořícího obyvatelstva, obzvláště dosazením zaměstnanců státní služby (pošta, četnická stanice, finanční stráž, státní lesy, atd.) či započtením zde pobývajícího vojska v době sčítání lidu. V roce 1921 žilo v samotném Písečném celkem 732 obyvatel, z toho se jich hlásilo 430 k německé národnosti, 271 k české národnosti, 2 k židovské a 31 k ostatním (většinou občané s rakouským občanstvím).[11] V Nových Sadech tehdy žilo 171 obyvatel, z nichž se 107 hlásilo k německé národnosti, 43 k české národnosti a zbytek k ostatním národnostem. Za první republiky se obec považovala za městys, i když k oficiálnímu povýšení nedošlo.[12]
Od 19. století bylo Písečné součástí politického okresu Dačice a společně s ostatními německými obcemi jihozápadní Moravy soudního okresu Slavonice. Po odstoupení pohraničního území v roce 1938 až do osvobození v roce 1945 spadala obec Písečné pod Třetí říši, okres Waidhofen a.d. Thaya. Přibližně měsíc po osvobození započal směrem od Slavonic partyzánský expediční oddíl pod velením plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy s odsunem německého obyvatelstva. Dne 7. června 1945 partyzáni v Písečném během vysídlování zavraždili učitelku mateřské školy a její dítě. Dva němečtí obyvatelé spáchali sebevraždu.[13] Zbytek obyvatelstva byl vyhnán přes hranice do Dolního Rakouska.[14] Bezprostředně po odsunu se do obce stěhovalo české obyvatelstvo z okolních obcí.[15]
Spolky[editovat | editovat zdroj]
- 16. prosince 1908 Spar- und Darlehenskassen - Verein für Piesling und Umgebung / Spořitelní a záloženský spolek pro Písečné a okolí[16]
Části obce[editovat | editovat zdroj]
Obec Písečné se skládá ze sedmi částí na sedmi katastrálních územích.
- Písečné (k. ú. Písečné u Slavonic)
- Chvaletín (i název k. ú.)
- Marketa (i název k. ú.)
- Modletice (i název k. ú.)
- Nové Sady (k. ú. Nové Sady u Písečného)
- Slavětín (k. ú. Slavětín u Slavonic)
- Václavov (k. ú. Václavov u Chvaletína)
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple svaté Kateřiny na návsi
- Židovský hřbitov
- Zámek Písečné
- Židovský dům
- Obec Písečné je uvedena na Komenského mapě Moravy z roku 1627
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
Pohled na obec z cesty od Slavonic
Budova bývalé školy
Kaplička při cestě do Slavonic
Pohled na zámek od jihu
Splav na Moravské Dyji - v pozadí Kostel v Nových Sadech
Židovský hřbitov
.JPG)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. ISBN 978-80-250-2914-5. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 171.
- ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 459
- ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 459
- ↑ Znaimer Tagblatt, Fr, 29. August 1902, s. 3
- ↑ Rudolf Hruschka: 300 Jahre deutsche Volksschule Neustift, Znaim 1937
- ↑ NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1072 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 775. (český)
- ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 464
- ↑ Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V. díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
- ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 463
- ↑ Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. 9, 1984
- ↑ Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V.díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
- ↑ Franzel Emil: Die Vertreibung: Sudetenland, 1945/1946
- ↑ Dešná: www.suedmaehren.eu
- ↑ Dobový tisk: Naše Demokracie, ročník 1945
- ↑ Znaimer Wochenblatt, Sa, 16. Januar 1909, s. 4
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Písečné ve Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Písečné v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
