Písečné (okres Jindřichův Hradec)
| Písečné | |
 Pohled na zámek od severovýchodu | |
_znak.jpg) _vlajka.jpg) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | obec |
| LAU 2 (obec) | CZ0313 546917 |
| Pověřená obec | Slavonice |
| Obec s rozšířenou působností | Dačice |
| Okres (LAU 1) | Jindřichův Hradec (CZ0313) |
| Kraj (NUTS 3) | Jihočeský (CZ031) |
| Historická země | Morava |
| Zeměpisné souřadnice | 48°57′54″ s. š., 15°27′45″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 500 (2020)[1] |
| Rozloha | 33,52 km² |
| Nadmořská výška | 443 m n. m. |
| PSČ | 378 72 až 378 81 |
| Počet částí obce | 7 |
| Počet k. ú. | 7 |
| Počet ZSJ | 7 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu |
Písečné 145 37872 Písečné nad Dyjí obec@pisecne.cz |
| Starosta | Ing. Petr Bouška |
|
Oficiální web: www | |
  Písečné | |
| Další údaje | |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Obec Písečné (německy Piesling)[2] se nachází na jihozápadní Moravě v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží v údolí řeky Moravské Dyje v nadmořské výšce 443 metrů nad mořem v těsné blízkosti státní hranice s Rakouskem. Žije v ní 500[1] obyvatel. Části obce Písečné jsou Chvaletín, Marketa, Modletice, Nové Sady, Slavětín a Václavov.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, kdy Heřman z Hradce/Hermann von Neuhaus prodal Písečné se dvorem a veškerým majetkem Oldřichu z Želetavy/Ulrich von Schelletau, od kterého pak Písečné odkoupil Záviš z Písečného. Po jeho smrti připadla ves pod správu moravského markraběte Jana Jindřicha. V době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem získal Písečné s Dešnou olomoucký biskup Jan a v roce 1400 jeho bratr Mikuláš.
Na počátku 15. století se stala ves opět zemským majetkem. Král Zikmund ji jako léno propůjčil Petrovi Krokvicarovi z Nové Vsi/Peter Krokwitzer von Neudorf (později Neustift/Nové Sady), ale část vsi nadále zůstala církevním majetkem. Za zásluhy a škody utrpěné v boji proti husitům propustil v roce 1434 markrabě Albrecht Petru Krokvicarovi Písečné z léna. Majetek zdědil Mikuláš Krokvicar/Niklas Krokwitzer von Neudorf (r. 1493), kterému Vladislav Jagellonský propuštění z léna potvrdil. Po Mikulášovi držel Písečné Volf Krokvicar/Wolf Krokwitzer a po něm Hanuš Ludvík Krokvicar/Hans Ludwig Krokwitzer („von Otten und Neudorf“), kterému v roce 1601 zapsal Johann Kořenský z Terešova Slavětín s tvrzí, dvorem, pustou vsí Krokwitz a jedním ovčínem.
Hanuš panství Písečné a Slavětín prodal Krištofu Blektovi z Útěchovic. Vzhledem k tomu, že Krištof Blekta celou kupní cenu za panství nedoplatil, odkoupil pak pobělohorský konfiskát majitele Hanuše Ludvíka roku 1626 Hannibal ze Schaumburku/Hannibal von Schaumburg. Jeho bratři zděděné panství, které sestávalo ze vsi Písečné a Slavětína s tvrzí, ovčína Krokwitz, 2 mlýnů na Dyji, vsi Nové Sady (Neustift) a patronátu, zpustlého dvora Krokwitz a 4 poddaných v Bělčovicích (Wispitz), roku 1636 prodali Euchariovi Horstovi z Beranova/Eucharius Horst von Poronau. Po něm majetek zdědila jeho manželka Marie Kateřina (rozená von Freiberg, potřetí provdaná von Motschlitz).
V roce 1693 prodal její manžel Jiří Vilém z Moschlitz/Georg Wilhelm von Motschlitz Písečné a Slavětín majiteli uherčického panství Donatu Heislerovi z Heitersheimu/Donat Heissler von Haitersheim, který Uherčice, Písečné a Slavětín odkázal svému nezletilému synovi Františku Josefovi. Ten zděděný majetek v roce 1731 prodal svobodnému pánu Antonu von Hartig a jeho syn Anton Kazimír v roce 1764 Johannu Heinrichovi von Nimptsch. V roce 1769 připojil hrabě Thomas Viciguerra Collalto uherčické panství k rodinnému fideikomisnímu majetku v Brtnici, Černé a Rudolci.[3]
Od 19. století bylo Písečné součástí politického okresu Dačice a společně s ostatními německými obcemi jihozápadní Moravy soudního okresu Slavonice. Po odstoupení pohraničního území v roce 1938 až do osvobození v roce 1945 spadala obec Písečné pod Třetí říši, župu Dolní Podunají v okrese Waidhofen a. d. Thaya.
Obecná škola v Písečném a Nových Sadech[editovat | editovat zdroj]
Písečné spadalo spolu s obcemi Nové Hobzí, Markéta, Modletice, Václavov, Bělčice a Chvalkovice pod farnost Nové Sady. Jednoposchoďová budova fary v Nových Sadech pocházela z roku 1776. První zmínka o farní škole v Nových Sadech, jejíž předchozí dřevěná budova stála na školním kopci, pochází z roku 1650. V roce 1702 došlo za bouře k jejímu zničení a následně se vyučovalo po domech (čp. 21 a čp. 24). V roce 1843 byla v Nových Sadech otevřena nová školní budova s výukou v německém jazyce.[4]
V Písečném byla v letech 1782-1902 v provozu jednotřídní židovská škola s vlastním učitelem (školní řídící Ignaz Bauer). Po jejím zrušení v roce 1902 a výstavbě jednoposchoďové budovy zde byla otevřena dvoutřídní německá obecná škola, kterou navštěvovaly děti z Písečné/Piesling, Modletic/Mudlau a Nového Hobzí/Neuhart, od roku 1919 také německé děti z Nových Sadů/Neustift a Markety/Margarethen.[5]
Po vzniku Československé republiky byla německá škola v Nových Sadech zrušena a následně v této budově zřízena česká menšinová škola, kterou navštěvovaly také české děti z Písečné.[6] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 sloužila školní budova dětem českých novosídlenců. V roce 1980 byla škola pro malý počet žáků zrušena a žactvo přiškoleno do Slavonic. [7]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
V polovině 19. století žilo na collaltovském fideikomisním panství Písečná-Slavětín:
- v Písečném na velkostatku a v 99 staveních 515 katolíků (296 mužů a 246 žen) a 35 staveních 169 židů (161 mužů a 108 žen),
- v Nových Sadech ve 28 domech a na faře 119 (59 mužů a 60 žen) obyvatel a
- ve Slavětíně ve 44 domech a jednom panském dvoře 262 (119 mužů a 143 žen) obyvatel, vesměs německy hovořících.[8] Podle sčítání lidu v roce 1910 žilo v Písečném 593 obyvatel, z toho 473 s německou obcovací řečí a 120 s českou obcovací řečí, v židovské obci 206 obyvatel, z toho 181 s německou obcovací řečí a 25 s českou obcovací řečí.[9]
O početné židovské menšině v Písečném svědčí pozůstatky tří židovských sídelních čtvrtí (severojižní jednostranně zastavěná ulice na levém břehu Dyje, náměstíčko východně od návsi a dvě řady domů západně od návsi). Synagoga z roku 1590, která stávala západně od návsi, byla v roce 1948 po nástupu vlády KSČ zbořena. Jižně od obce se nachází židovský hřbitov.[10] Křesťanské obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a židovské obchodem.[11]
Křesťanská obec - živnostníci (r. 1910)[editovat | editovat zdroj]
- Lékař: Dr. Schön Ludwig
- Porodní bába: Petz Marie
- C. k. poštovní úřad: Geyer z Geyersdorfu Hugo, poštmistr
- C. k. četnická stanice: strážmistr Zibuschka Ondřej, závodčí Junek Franz
- Velkostatek: majitel Emanuel kníže Collalto, Ústřední správa v Brtnici, správa v Písečné: Bílina Adolf, správce - Schiller Oskar, adjunkt - Smutný Josef, revírník, mlýn a lihovar v Písečné (ve vlastní režii)
- Spar- und Darlehenskassen-Verein für Piesling und Umgebung: předseda Süssenbeck Josef - náměstek předsedy Hammerl Jan, členové výboru Pfandler Anton - Pigisch Franz - Eschenauer Anton
- Bednář: Bauer Raimund
- Hostinec: Barák Franz (i řeznictví) - vdova Morawetz Ludmila
- Hrnčíř: Füssl Jan
- Kolář: Endl Franz
- Kovář: Fiala Franz (i podkovář)
- Krejčí a švadlena: Hartmann Franz - Christian Marie - Strobl Karl
- Mlynáři: Hladowetz Franz (s pilou) - Pfandler Anton
- Obchod: se střižným zbožím: Zach Martin (i pohlednice), se zeleninou: Strohmayer Ignatz
- Obuvníci: Janoušek František - Neubauer Jan
- Pekař: Hock Jan
- Prodej chleba: Hartmann Florian
- Řezníci: Barák František - Beckmann Artur (i uzenářství)
- Stolař: Pandalitschka Rudolf
- Tesař: Böhm Johann
- Zámečník: Burian Ferdinand[12]
Židovská obec - živnostníci (r. 1910)[editovat | editovat zdroj]
- Továrna na prýmky s domy pro zaměstnance: Bratři Kaufmannové (Brüder Kaufmann)
- Hodinář: Lengenfelder Johann
- Hostinec: Neumann Joachim
- Kovář: Bauer Jan
- Kramář: Salzer Josef
- Obchod: se smíšeným zbožím Schwarz Heinrich (též prodej piva, vína, kořalky, školních knih, pečiva) - Michael Färber (též výroba kořalky) - Leopold Österreicher (majitel Österreicher Siegfried, též prodej tabáku)
- Obuvníci: Cacka Franz - Kugler Karl
- Pekařství: Schwarz Jindřich (obchod se smíšeným zbožím)
- Podnikatelství staveb: Zach Matiáš
- Pojišťovací jednatelství: Salzer Simon
- Řezník: Wilimek Franz (též filiálka v Rancířově)
- Sklenářství: Gutmann Alois
- Výroba kořalky: Michael Färber (též obchod se smíšeným zbožím)[13]
Po vzniku Československa došlo v obci k navýšení počtu česky hovořícího obyvatelstva, obzvláště dosazením zaměstnanců státní služby (pošta, četnická stanice, finanční stráž, státní lesy, atd.) či započtením zde pobývajícího vojska v době sčítání lidu. V roce 1920 byla zrušena Židovská obec a sloučena s obcí Křesťanskou. V roce 1921 žilo v samotném Písečném celkem 732 obyvatel, z toho se jich hlásilo 430 k německé národnosti, 271 k české národnosti, 2 k židovské a 31 k ostatním (většinou občané s rakouským občanstvím).[14] V Nových Sadech tehdy žilo 171 obyvatel, z nichž se 107 hlásilo k německé národnosti, 43 k české národnosti a zbytek k ostatním národnostem. Za první republiky se obec považovala za městys, i když k oficiálnímu povýšení nedošlo.[15]
Vyhnání německého obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]
Přibližně měsíc po osvobození započal směrem od Slavonic partyzánský expediční oddíl pod velením plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy s odsunem německého obyvatelstva, který do Písečného dorazil dne 7. června 1945. Během dvou hodin po vybubnování obecním slouhou bylo obyvatelstvo s říšskoněmeckým občanstvím za střelby nad jejich hlavami vyhnáno za hranice do Dolního Rakouska.[16] Během odsunu byla zavražděna učitelka mateřské školy (NS-Volkswohlfahrt-Schwester) a její dítě. Dva němečtí obyvatelé spáchali sebevraždu.[17] O dva dny později bylo českým četnictvem vysídleno v Písečném se zdržující evakuované obyvatelstvo z Vídně s rakouským občanstvím. Své vzpomínky na konec války v Písečném sepsal Hannes Androsch, rakouský vicekancléř Bruna Kreiskyho a ministr financí, který s rodinou pobýval v Písečném od roku 1944 na statku svého prastrýce (u babiččina bratra z otcovy strany).[18] Na zámku se nacházel zajatecký tábor s německými válečnými zajatci, kteří byli až do zrušení tábora využíváni na statcích jako pracovní síla.[19] Bezprostředně po odsunu se do obce stěhovalo české obyvatelstvo z okolních obcí.[20]
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Gaudenz Andreas Dunkler (* 21. listopad 1746, Písečné - 23. listopad 1829, Klosterneuburg), probošt v Klášteře Klosterneuburg[21]
- Jaromír Bartoš (1927-1972), filozof
Spolky[editovat | editovat zdroj]
- Spar- und Darlehenskassen - Verein für Piesling und Umgebung / Spořitelní a záloženský spolek pro Písečné a okolí (zal. 16. prosince 1908)[22]
- Freiwilliger Feuerwehr
- Pieslinger Männer-Gesangverein
- Bund der Deutschen Südmährens
- židovský podpůrný spolek „Israelitischer Armen- und Kranken-Unterstützungs-Verein”
- židovský pohřební spolek „Unterstützungs- und Leichen-Verein Chevrah-Kadischah”
Části obce[editovat | editovat zdroj]
Obec Písečné se skládá ze sedmi částí na sedmi katastrálních územích.
- Písečné (k. ú. Písečné u Slavonic)
- Chvaletín (i název k. ú.)
- Marketa (i název k. ú.)
- Modletice (i název k. ú.)
- Nové Sady (k. ú. Nové Sady u Písečného)
- Slavětín (k. ú. Slavětín u Slavonic)
- Václavov (k. ú. Václavov u Chvaletína)
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple svaté Kateřiny na návsi
- Židovský hřbitov
- Židovský dům
- Obec Písečné je uvedena na Komenského mapě Moravy z roku 1627
- Zámek Písečné sestává z pozdně gotické čtyřkřídlé budovy se středním dvorem. K budově zámku je na severu přistavěn lihovar. Západně od zámku stojí velká dvoupatrová sýpka z 18. století. Od roku 2016 se nachází v majetku zemědělské společnosti RHEA HOLDING Dešná (Rhea stav s.r.o, čp. 1, 378 72 Písečné), majitel holdingu Josef Kolář[23][24][25]
Zámek s administrativním lihovarem se stal přirozeným správním a reprezentačním sídlem zemědělského holdingu a zároveň je po právu opět dominantou obce. Spolu se zapojením vodních prvků a realizací nové zahrady vytváří unikátní architektonický celek v centru obce. Obnovena byla historická stopa komunikace navazující na novou síť stezek a zpevněných ploch, od příjezdu lemovanou novou ohradní zdí. Ekologický přínos stavby tkví v návratu (chovných) vodních prvků do krajiny, v provedení protipovodňových opatření při modelaci přirozené hranice areálu u řeky Dyje, včetně důmyslného zakomponování tepelných čerpadel k vytápění objektů do samotné zahrady.—Stavba roku 2019[26]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
Pohled na obec z cesty od Slavonic
Budova bývalé školy
Kaplička při cestě do Slavonic
Pohled na zámek od jihu
Splav na Moravské Dyji - v pozadí Kostel v Nových Sadech
Židovský hřbitov
.JPG)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 171.
- ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 459
- ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 459
- ↑ Znaimer Tagblatt, Fr, 29. August 1902, s. 3
- ↑ Rudolf Hruschka: 300 Jahre deutsche Volksschule Neustift, Znaim 1937
- ↑ NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1072 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 775. (český)
- ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 464
- ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911. s. 226 a 227.
- ↑ Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V. díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
- ↑ Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 463
- ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno]: nákladem vlastním, 1911. s. 227.
- ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno]: nákladem vlastním, 1911. s. 227.
- ↑ Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. 9, 1984
- ↑ Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V.díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
- ↑ Hannes Androsch: Niemals aufgeben: Lebensbilanz und Ausblick, Ecowin, 05.09.2015: Kapitel Kriegsende in Südmähren.
- ↑ Südmähren Piesling [online]. [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (německy)
- ↑ PELINKA, Peter. Das darfst du nie vergessen! [online]. News, 30/05/2015. Dostupné online.
- ↑ Emil Franzel: Die Vertreibung: Sudetenland, 1945/1946, Podzun, 1967, s. 143.
- ↑ Dobový tisk: Naše Demokracie, ročník 1945
- ↑ Südmähren Gaudenz_Andreas_Dunkler [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Znaimer Wochenblatt, Sa, 16. Januar 1909, s. 4
- ↑ Zámek v Písečné | Archaia Brno o.p.s.. www.archaiabrno.org [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
- ↑ ASB Portal: Citlivá rekonstrukce zámku v Písečném [online]. 2019-12-16 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Fotobanka ČTK - Titulní stránka: JOSEF KOLÁŘ, majitel, Rhea holding, zámek Písečné, sníh. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
- ↑ Stavba roku. Stavba roku [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Písečné na Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Písečné v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
- Rekonstruovaný zámecký areál v Písečném
