Písečné (okres Jindřichův Hradec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Písečné
Pohled na zámek od severovýchodu
Znak obce PísečnéVlajka obce Písečné
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0313 546917
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Jindřichův Hradec (CZ0313)
Obec s rozšířenou působností Dačice
Pověřená obec Slavonice
Historická země Morava
Katastrální výměra 33,52 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 509 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 443 m n. m.
PSČ 378 72 až 378 81
Zákl. sídelní jednotky 7
Části obce 7
Katastrální území 7
Adresa obecního úřadu Písečné 1
37872 Písečné nad Dyjí
Starosta Vladimír Macků
Oficiální web: www.pisecne.cz
Email: obec@pisecne.cz
Písečné
Písečné
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Písečné (německy Piesling)[2] se nachází na jihozápadní Moravě v okrese Jindřichův HradecJihočeském kraji. Žije v ní 509[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, kdy Heřman z Hradce/Hermann von Neuhaus prodal Písečné se dvorem a veškerým majetkem Oldřichu z Želetavy/Ulrich von Schelletau, od kterého pak Písečné odkoupil Záviš z Písečného. Po jeho smrti připadla ves pod správu moravského markraběte Jana Jindřicha. V době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem získal Písečné s Dešnou olomoucký biskup Jan a v roce 1400 jeho bratr Mikuláš.

Na počátku 15. století se stala ves opět zemským majetkem. Král Zikmund ji jako léno propůjčil Petrovi Krokvicarovi z Nové Vsi/Peter Krokwitzer von Neudorf (později Neustift/Nové Sady), ale část nadále zůstala církevním majetkem. V roce 1434 markrabě Albrecht Petru Krokvicarovi Písečné za zásluhy a škody utrpěné v boji proti husitům propustil z léna. Majetek zdědil Mikuláš Krokvicar/Niklas Krokwitzer von Neudorf (r. 1493), kterému Vladislav Jagellonský propuštění z léna potvrdil. Po Mikulášovi držel Písečné Volf Krokvicar/Wolf Krokwitzer a po něm Hanuš Ludvík Krokvicar/Hans Ludwig Krokwitzer („von Otten und Neudorf“), kterému v roce 1601 zapsal Johann Kořenský z Terešova Slavětín s tvrzí, dvorem, pustou vsí Krokwitz a jedním ovčínem.

Hanuš panství Písečné a Slavětín prodal Krištofu Blektovi z Útěchovic. Vzhledem k tomu, že Krištof Blekta celou kupní cenu za panství nedoplatil, odkoupil pak pobělohorský konfiskát majitele Hanuše Ludvíka roku 1626 Hannibal ze Schaumburku/Hannibal von Schaumburg. Jeho bratři zděděné panství, které sestávalo ze vsi Písečné a Slavětína s tvrzí, ovčína Krokwitz, 2 mlýnů na Dyji, vsi Nové Sady (Neustift) a patronátu, zpustlého dvora Krokwitz a 4 poddaných v Bělčovicích (Wispitz), roku 1636 prodali Euchariovi Horstovi z Beranova/Eucharius Horst von Poronau. Po něm majetek zdědila jeho manželka Marie Kateřina (rozená von Freiberg, potřetí provdaná von Motschlitz).

V roce 1693 prodal její manžel Jiří Vilém z Moschlitz/Georg Wilhelm von Motschlitz Písečné a Slavětín majiteli uherčického panství Donatu Heislerovi z Heitersheimu/Donat Heissler von Haitersheim, který Uherčice, Písečné a Slavětín odkázal svému nezletilému synovi Františku Josefovi. Ten zděděný majetek v roce 1731 prodal svobodnému pánu Antonu von Hartig a jeho syn Anton Kazimír v roce 1764 Johannu Heinrichovi von Nimptsch. V roce 1769 připojil hrabě Thomas Viciguerra Collalto uherčické panství k rodinnému fideikomisnímu majetku v Brtnici, Černé a Rudolci.[3]

Farnost Nové Sady[editovat | editovat zdroj]

Pohled na obec Písečné s dominantní budovou bývalé školy

Písečné spadalo spolu s obcemi Nové Hobzí, Markéta, Modletice, Václavov, Bělčice a Chvalkovice pod farnost Nové Sady. Jednoposchoďová budova fary pocházela z roku 1776. První zmínka o farní škole v Nových Sadech, jejíž předchozí dřevěná budova stála na školním kopci, pochází z roku 1650. V roce 1702 došlo za bouře k jejímu zničení a následně se vyučovalo po domech (čp. 21 a čp. 24). V roce 1843 začali žáci navštěvovat zdejší novou školní budovu s německým vyučovacím jazykem.[4]

V Písečné fungovala letech 1782 až 1902 jednotřídní židovská škola s vlastním učitelem (školní řídící Ignaz Bauer). Po jejím zrušení v roce 1902 a výstavbě jednoposchoďové budovy zde byla otevřena dvoutřídní německá škola, kterou navštěvovaly děti z Písečné/Piesling, Modletic/Mudlau a Nového Hobzí/Neuhart, od roku 1919 také německé děti z Nových Sadů/Neustift a Markety/Margarethen.[5] Po vzniku Československé republiky byla německá škola v Nových Sadech zrušena a následně v této budově zřízena česká menšinová škola, kterou navštěvovaly také české děti z Písečné.[6] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 sloužila školní budova dětem českých osídlenců. V roce 1980 byla škola pro malý počet žáků zrušena a žactvo přiškoleno do Slavonic. [7]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V polovině 19. století žilo na collaltovském fideikomisním panství Písečná-Slavětín: v Písečné na zámku a v 99 křesťanských a 35 židovských domech 515 (296 mužů a 246 žen) obyvatel katolického a 169 (161 mužů a 108 žen) obyvatel židovského vyznání, v Nových Sadech ve 28 domech a na faře 119 (59 mužů a 60 žen) obyvatel a ve Slavětíně ve 44 domech a jednom panském dvoře 262 (119 mužů a 143 žen) obyvatel, vesměs německy hovořících.[8] O početné židovské menšině dodnes v Písečném svědčí pozůstatky tří židovských sídelních okrsků (severojižní jednostranně zastavěná ulice na levém břehu Dyje, náměstíčko východně od návsi a dvě řádky domů západně od návsi; součástí posledního ze sídelních okrsků bývala synagoga, postavená v roce 1590 a v roce 1948 za vlády KSČ zbořena) a židovský hřbitov jižně od obce.[9] Křesťanské obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a židovské obchodem.[10]

Po vzniku Československa došlo v obci k navýšení počtu česky hovořícího obyvatelstva, obzvláště dosazením zaměstnanců státní služby (pošta, četnická stanice, finanční stráž, státní lesy, atd.) či započtením zde pobývajícího vojska v době sčítání lidu. V roce 1921 žilo v samotném Písečném celkem 732 obyvatel, z toho se jich hlásilo 430 k německé národnosti, 271 k české národnosti, 2 k židovské a 31 k ostatním (většinou občané s rakouským občanstvím).[11] V Nových Sadech tehdy žilo 171 obyvatel, z nichž se 107 hlásilo k německé národnosti, 43 k české národnosti a zbytek k ostatním národnostem. Za první republiky se obec považovala za městys, i když k oficiálnímu povýšení nedošlo.[12]

Od 19. století bylo Písečné součástí politického okresu Dačice a společně s ostatními německými obcemi jihozápadní Moravy soudního okresu Slavonice. Po odstoupení pohraničního území v roce 1938 až do osvobození v roce 1945 spadala obec Písečné pod Třetí říši, okres Waidhofen a.d. Thaya. Přibližně měsíc po osvobození započal směrem od Slavonic partyzánský expediční oddíl pod velením plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy s odsunem německého obyvatelstva. Dne 7. června 1945 partyzáni v Písečném během vysídlování zavraždili učitelku mateřské školy a její dítě. Dva němečtí obyvatelé spáchali sebevraždu.[13] Zbytek obyvatelstva byl vyhnán přes hranice do Dolního Rakouska.[14] Bezprostředně po odsunu se do obce stěhovalo české obyvatelstvo z okolních obcí.[15]

Spolky[editovat | editovat zdroj]

  • 16. prosince 1908 Spar- und Darlehenskassen - Verein für Piesling und Umgebung / Spořitelní a záloženský spolek pro Písečné a okolí[16]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Písečné se skládá ze sedmi částí na sedmi katastrálních územích.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také ve článku Seznam kulturních památek v Písečném (okres Jindřichův Hradec).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 171. 
  3. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 459
  4. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 459
  5. Znaimer Tagblatt, Fr, 29. August 1902, s. 3
  6. Rudolf Hruschka: 300 Jahre deutsche Volksschule Neustift, Znaim 1937
  7. NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1072 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 775. (český) 
  8. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 464
  9. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V. díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
  10. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 463
  11. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. 9, 1984
  12. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V.díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
  13. Franzel Emil: Die Vertreibung: Sudetenland, 1945/1946
  14. Dešná: www.suedmaehren.eu
  15. Dobový tisk: Naše Demokracie, ročník 1945
  16. Znaimer Wochenblatt, Sa, 16. Januar 1909, s. 4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]