Písečné (okres Jindřichův Hradec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Písečné
Pohled na zámek od severovýchodu
Pohled na zámek od severovýchodu
Znak obce PísečnéVlajka obce Písečné
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0313 546917
Pověřená obecSlavonice
Obec s rozšířenou působnostíDačice
Okres (LAU 1)Jindřichův Hradec (CZ0313)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel481 (2022)[1]
Rozloha33,46 km²
Nadmořská výška443 m n. m.
PSČ378 72, 378 81
Počet domů275 (2021)[2]
Počet částí obce7
Počet k. ú.7
Počet ZSJ7
Kontakt
Adresa obecního úřaduPísečné 145
378 72 Písečné nad Dyjí
obec@pisecne.cz
StarostaIng. Petr Bouška
Oficiální web: www.pisecne.cz
Písečné
Písečné
Další údaje
Kód obce546917
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Písečné (německy Piesling)[3] se nachází na jihozápadní Moravě v okrese Jindřichův HradecJihočeském kraji. Leží v údolí řeky Moravské Dyje v nadmořské výšce 443 metrů nad mořem v těsné blízkosti státní hranice s Rakouskem. Žije v ní 481[1] obyvatel. Části obce Písečné jsou Chvaletín, Marketa, Modletice, Nové Sady, Slavětín a Václavov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, kdy Heřman z Hradce/Hermann von Neuhaus prodal Telč, Písečné se dvorem, jedním mlýnem a lesy Oldřichu ze Želetavy/Ulrich von Schelletau, od kterého pak Písečné odkoupil Záviš z Písečného. Po jeho smrti připadla ves pod správu moravského markraběte Jana Jindřicha. V době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem získal Písečné s Dešnou olomoucký biskup Jan a v roce 1400 jeho bratr Mikuláš.

Na počátku 15. století se stala ves opět zemským majetkem. Král Zikmund ji jako léno propůjčil Petrovi Krokvicarovi z Nové Vsi/Peter Krokwitzer von Neudorf (později Neustift/Nové Sady), ale část vsi nadále zůstala církevním majetkem. Za zásluhy a škody utrpěné v boji proti husitům propustil v roce 1434 markrabě Albrecht Petru Krokvicarovi Písečné z léna. Majetek zdědil Mikuláš Krokvicar/Niklas Krokwitzer von Neudorf (r. 1493), kterému Vladislav Jagellonský propuštění z léna potvrdil. Po Mikulášovi držel Písečné Volf Krokvicar/Wolf Krokwitzer a po něm Hanuš Ludvík Krokvicar/Hans Ludwig Krokwitzer („von Otten und Neudorf“), kterému v roce 1601 zapsal Johann Kořenský z Terešova Slavětín s tvrzí, dvorem, pustou vsí Krokwitz a jedním ovčínem.

Hanuš panství Písečné a Slavětín prodal Krištofu Blektovi z Útěchovic. Vzhledem k tomu, že Krištof Blekta celou kupní cenu za panství nedoplatil, odkoupil pak pobělohorský konfiskát majitele Hanuše Ludvíka roku 1626 Hannibal ze Schaumburku/Hannibal von Schaumburg. Jeho bratři zděděné panství, které sestávalo ze vsi Písečné a Slavětína s tvrzí, ovčína Krokwitz, 2 mlýnů na Dyji, vsi Nové Sady (Neustift) a patronátu, zpustlého dvora Krokwitz a 4 poddaných v Bělčovicích (Wispitz) v roce 1636 prodali Euchariovi Horstovi z Beranova/Eucharius Horst von Baranau (Poronau). Po něm majetek zdědila jeho manželka Marie Kateřina (rozená von Freiberg, potřetí provdaná von Motschlitz).

V roce 1693 prodal její manžel Jiří Vilém z Moschlitz/Georg Wilhelm von Motschlitz Písečné a Slavětín majiteli uherčického panství Donatu Heislerovi z Heitersheimu/Donat Heissler von Haitersheim, který Uherčice, Písečné a Slavětín odkázal svému nezletilému synovi Františku Josefovi. Ten zděděný majetek v roce 1731 prodal svobodnému pánu Antonu von Hartig a jeho syn Anton Kazimír v roce 1764 Johannu Heinrichovi von Nimptsch. V roce 1769 připojil hrabě Thomas Viciguerra Collalto uherčické panství k rodinnému fideikomisnímu majetku v Brtnici, Černé a Rudolci.[4]

Od 19. století bylo Písečné součástí politického okresu Dačice a společně s ostatními německými obcemi jihozápadní Moravy soudního okresu Slavonice. Po odstoupení pohraničního území v roce 1938 až do osvobození v roce 1945 spadala obec Písečné pod Třetí říši, župu Dolní Podunají v okrese Waidhofen a. d. Thaya.

Školství[editovat | editovat zdroj]

Pohled na obec Písečné s dominantní budovou bývalé školy

Písečné spadalo spolu s obcemi Nové Hobzí, Markéta, Modletice, Václavov, Bělčice a Chvalkovice pod farnost Nové Sady. Jednoposchoďová budova fary v Nových Sadech pocházela z roku 1776. První zmínka o farní škole v Nových Sadech, jejíž předchozí dřevěná budova stála na školním kopci, pochází z roku 1650. V roce 1702 došlo za bouře k jejímu zničení a následně se vyučovalo po domech (čp. 21 a čp. 24). V roce 1843 byla v Nových Sadech otevřena nová školní budova s výukou v německém jazyce.[4]

V Písečném byla v letech 1782-1902 v provozu jednotřídní židovská škola s vlastním učitelem (školní řídící Ignaz Bauer). Po jejím zrušení v roce 1902 a výstavbě jednoposchoďové budovy zde byla otevřena dvoutřídní německá obecná škola, kterou navštěvovaly děti z Písečné/Piesling, Modletic/Mudlau a Nového Hobzí/Neuhart, od roku 1919 také německé děti z Nových Sadů/Neustift a Markety/Margarethen.[5]

Po vzniku Československé republiky byla německá škola v Nových Sadech zrušena a následně v této budově zřízena česká menšinová škola, kterou navštěvovaly také české děti z Písečné.[6] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 sloužila školní budova dětem českých novosídlenců. V roce 1980 byla škola pro malý počet žáků zrušena a žactvo přiškoleno do Slavonic. [7]

Živnosti[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 se v obci Písečné s 587 obyvateli nacházely živnosti:

  • Obvodní lékař: Bix Hermann
  • Vinopalna s obchodem: Färber Michael
  • Mlynáři: Hermann Landsmann — Anton Pfandler
  • Obchod s konmi a obilím: Salzer Josef
  • Výčep: Bauer Franz — Färber Adolf
  • Výčep a obchod s drobnými domácími zvířaty: Androsch Johann
  • Výčep a obchod s divočinou: Morawetz Johann
  • Výroba šňůr a prýmků: Bauer Albert — Kaufmann Julius & Lazar
  • Obchod se zbožím: Färber Joachim
  • Obchod se zbožím, hostinec a výroba pálenky: Oesterreicher Leopold[8]

V roce 1894 se v tržním městečku Písečném s 850 obyvateli vedle poštovního úřadu nacházely Spořitelna s úvěrovým fondem (Spar- und Darlehenskassa) a Spořitelní a úvěrový spolek pro Písečné a okolí, výroba ozdobných stuh, střapců, volánků, krajek, šňůr a prýmků firmy Gebrüder Kaufmann (Bratrů Kaufmannových) a panský dvůr hraběte Collalta s lihovarem. Dále zde byly evidovány živnosti:

  • Hostinští Franz Barak, Artur Beckmann a Adolf Neumann
  • Lékař Dr. Ludwig Schön
  • Pekaři Johann Hock a Heinrich Schwarz
  • Prodejci smíšeného zboží Michael Färber, Leopold Oesterreicher, Josef Salzer a Heinrich Schwarz
  • Řezníci hostinský Franz Barak, hostinský Artur Beckmann (též prodej divočiny) a řezník Franz Wilimek
  • Sklenář Alois Guttmann
  • Hrnčíř Johann Füssel
  • Truhláři Ludwig Helm a Rudolf Pantalitschka
  • Hodinář Johann Langenfelder
  • Kolař Johann Endl
  • Tesař Johann Böhm
  • Zasilatelství medu Anton Tom
  • Mlynáři (s pilou) Franz Hladowetz a Anton Pfandler
  • Zámečník Franz Burian
  • Kováři Franz Bauer a Franz Fiala
  • Krejčí Franz Hartmann a Franz Pollak
  • Obuvníci Karl Dolmann, Franz Janoschek, Karl Kugler a Johann Neubauer[9]

V roce 1914 zřídil mlynář Antonín Pfandler vodní elektrárnu (jako vedlejší provoz při mlýně a pile), elektřinu dodával do obcí Písečné a Nové Sady.[10]

V roce 1925 se v Písečném nacházel panský zámek hraběte Collalta se dvory Písečné 128 ha a Krokovice 106 ha, správa velkostatku a panský lihovar, textilní továrna bratrů Kaufmannových, mlýn s pilou a elektrárnou Antona Pfandlera, dále úřady jako četnická stanice, finanční pohraniční stráž, poštovní úřad a ordinace obvodního lékaře.[11]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V polovině 19. století žilo na collaltovském fideikomisním panství Písečná-Slavětín:

  • v Písečném na velkostatku a v 99 staveních 515 katolíků (296 mužů a 246 žen) a 35 staveních 169 židů (161 mužů a 108 žen),
  • v Nových Sadech ve 28 domech a na faře 119 (59 mužů a 60 žen) obyvatel a
  • ve Slavětíně ve 44 domech a jednom panském dvoře 262 (119 mužů a 143 žen) obyvatel, vesměs německy hovořících.[12] Podle sčítání lidu v roce 1910 žilo v Písečném 593 obyvatel, z toho 473 s německou obcovací řečí a 120 s českou obcovací řečí, v židovské obci 206 obyvatel, z toho 181 s německou obcovací řečí a 25 s českou obcovací řečí.[13]

O početné židovské menšině v Písečném svědčí pozůstatky tří židovských sídelních čtvrtí (severojižní jednostranně zastavěná ulice na levém břehu Dyje, náměstíčko východně od návsi a dvě řady domů západně od návsi). Synagoga z roku 1590, která stávala západně od návsi, byla v roce 1948 po nástupu vlády KSČ zbořena. Jižně od obce se nachází židovský hřbitov.[14] Křesťanské obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a židovské obchodem.[15]

Po vzniku Československa došlo v obci k navýšení počtu česky hovořícího obyvatelstva, obzvláště dosazením zaměstnanců státní služby (pošta, četnická stanice, finanční stráž, státní lesy, atd.) či započtením zde pobývajícího vojska v době sčítání lidu. V roce 1920 byla zrušena Židovská obec a sloučena s obcí Křesťanskou. V roce 1921 žilo v samotném Písečném celkem 732 obyvatel, z toho se jich hlásilo 430 k německé národnosti, 271 k české národnosti, 2 k židovské a 31 k ostatním (většinou občané s rakouským občanstvím).[16] V Nových Sadech tehdy žilo 171 obyvatel, z nichž se 107 hlásilo k německé národnosti, 43 k české národnosti a zbytek k ostatním národnostem. Za první republiky se obec považovala za městys, i když k oficiálnímu povýšení nedošlo.[17]

Pozemková reforma[editovat | editovat zdroj]

Velkostatek hraběte Collalta v Písečném a Slavětíně sestával v roce 1921 ze tří dvorů v Písečném, Slavětíně a Krokvicích, dvou lesních revírů, pily a lihovaru s 639 ha půdy (z toho 335 ha zemědělské půdy). Dvory Slavětín a Krokvice převzal Státní pozemkový úřad a následně je generální ředitelství Státních lesů a statků nabídlo do pachtu. Zbytkový dvůr ve Slavětíně (90 ha) měl nejprve v pronájmu předseda slavětínské Národní jednoty, který jej nakonec od státu odkoupil.[18] V Písečném Státní pozemkový úřad zabral pro drobný příděl 14 ha orné půdy a 1 ha luk, následně je pak odprodal 9 českým zájemcům do vlastnictví. V roce 1926 nebyla ještě pozemková reforma na velkostatku ukončena.[19] Během pozemkové reformy bylo 53 ha rozparcelováno, zbytkovým statkům předáno 201 ha a zestátněno 284 ha. Dvůr v Písečném Státní pozemkový úřad rozdělil na dva zbytkové statky: 1. prodal Оskaru Schillerovi (95 ha), bývalému hospodářskému úředníkovi[20] na velkostatku v Písečném; 2. Сyrillovi Mikovi/psáno též Mickovi (92 ha), kterému v roce 1930 přidělil i panský mlýn s pilou (tzv. Rothmühle/Červený mlýn), jež do té doby v pachtu provozoval mlynář Hladowetz Franz;[21] dvůr Krokvice/Krokwitz (110 ha) odprodal pozemkový úřad jako zbytkový statek zemědělskému Ing. Zdenkovi Kopuletému (nar. r. 1896 Sokolí u Třebíče), jenž na dvoře působil od r. 1922.[22][23]

Odsun německého obyvatelstva[editovat | editovat zdroj]

Přibližně měsíc po osvobození započal směrem od Slavonic partyzánský expediční oddíl pod velením plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy s odsunem německého obyvatelstva, který do Písečného dorazil dne 7. června 1945. Během dvou hodin po vybubnování obecním slouhou bylo obyvatelstvo s říšskoněmeckým občanstvím za střelby nad jejich hlavami vyhnáno za hranice do Dolního Rakouska.[24] Během odsunu byla zavražděna učitelka mateřské školy (NS-Volkswohlfahrt-Schwester) a její dítě. Dva němečtí obyvatelé spáchali sebevraždu.[25] O dva dny později bylo českým četnictvem vysídleno v Písečném se zdržující evakuované obyvatelstvo z Vídně s rakouským občanstvím. Své vzpomínky na konec války v Písečném sepsal Hannes Androsch, rakouský vicekancléř Bruna Kreiskyho a ministr financí, který s rodinou pobýval v Písečném od roku 1944 na statku svého prastrýce (u babiččina bratra z otcovy strany).[26] Na zámku se nacházel zajatecký tábor s německými válečnými zajatci, kteří byli až do zrušení tábora využíváni na statcích jako pracovní síla.[27] Bezprostředně po odsunu se do obce stěhovalo české obyvatelstvo z okolních obcí.[28]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Spolky[editovat | editovat zdroj]

  • Spar- und Darlehenskassen - Verein für Piesling und Umgebung / Spořitelní a záloženský spolek pro Písečné a okolí (zal. 16. prosince 1908)[30]
  • Freiwilliger Feuerwehr
  • Pieslinger Männer-Gesangverein
  • Bund der Deutschen Südmährens
  • židovský podpůrný spolek „Israelitischer Armen- und Kranken-Unterstützungs-Verein”
  • židovský pohřební spolek „Unterstützungs- und Leichen-Verein Chevrah-Kadischah

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec Písečné se skládá ze sedmi částí na sedmi katastrálních územích.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Písečném (okres Jindřichův Hradec).
  • Kaple svaté Kateřiny na návsi
  • Židovský hřbitov
  • Židovský dům
  • Obec Písečné je uvedena na Komenského mapě Moravy z roku 1627
  • Zámek Písečné sestává z pozdně gotické čtyřkřídlé budovy se středním dvorem. K budově zámku je na severu přistavěn lihovar. Západně od zámku stojí velká dvoupatrová sýpka z 18. století. Od roku 2016 se nachází v majetku zemědělské společnosti RHEA HOLDING Dešná (Rhea stav s.r.o, čp. 1, 378 72 Písečné), majitel holdingu Josef Kolář[31][32][33]
Zámek s administrativním lihovarem se stal přirozeným správním a reprezentačním sídlem zemědělského holdingu a zároveň je po právu opět dominantou obce. Spolu se zapojením vodních prvků a realizací nové zahrady vytváří unikátní architektonický celek v centru obce. Obnovena byla historická stopa komunikace navazující na novou síť stezek a zpevněných ploch, od příjezdu lemovanou novou ohradní zdí. Ekologický přínos stavby tkví v návratu (chovných) vodních prvků do krajiny, v provedení protipovodňových opatření při modelaci přirozené hranice areálu u řeky Dyje, včetně důmyslného zakomponování tepelných čerpadel k vytápění objektů do samotné zahrady.

—Stavba roku 2019[34]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 171. 
  4. a b Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 459
  5. Znaimer Tagblatt, Fr, 29. August 1902, s. 3
  6. Rudolf Hruschka: 300 Jahre deutsche Volksschule Neustift, Znaim 1937
  7. NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko, Slavonicko, Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. 1072 s. ISBN 80-7275-059-3. S. 775. 
  8. Handelsadressbuch und Gewerbeadressbuch der Markgrafschaft Mähren und des Herzogthumes Schlesien. Brünn: C. Winkler, 1887, s. 108. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. 
  9. Adressbuch aller Länder der Erde, der Kaufleute, Fabrikanten, Gewerbetreibenden, Gutsbesitzer etc.. [s.l.]: Leuchs 1894 Dostupné online. (německy) 
  10. F. Zřídkaveselý: Počátky elektrifikace Moravy 1878-1919, Technické muzeum v Brně, 1978
  11. Rudolf Kryčer: Jihomoravští hraničáři: kus historie a přítomnosti, Nákladem Ústředního výboru Národní jednoty pro jihoz. Moravu, 1925
  12. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 464
  13. CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911. s. 226 a 227.
  14. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V. díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
  15. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Maehren: topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3, s. 463
  16. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. 9, 1984
  17. Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, V.díl, nakladatelství Libri, Praha, 2002, ISBN 80-7277-039-X
  18. Venkov orgán České strany agrární, 7. května 1926, s. 6
  19. Pamětní spis k jubileu čtyřicetiletému trvání Národní Jednoty pro jz. Moravu. Brno, 1926. s. 104.
  20. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten. Karafiat, Fr., 1912, s. 127.
  21. Neuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien sowie der auf den Gütern bestehenden Brauereien, Brennereien und sonstigen Industrien, deren Besitzer, Pächter und der dabei angestellten Beamten. Karafiat, Fr., 1912, s. 128.
  22. Památník Vysoké Školy Zemědělské v Brně k 10. výročí jejího založení: 1919-1929, Vysoká škola zemědělská v Brně, Novina 1926, s. 90.
  23. Adresář Republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. V Praze: Rudolf Mosse, 1937, s. 2530.
  24. Hannes Androsch: Niemals aufgeben: Lebensbilanz und Ausblick, Ecowin, 05.09.2015: Kapitel Kriegsende in Südmähren.
  25. Südmähren Piesling [online]. [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (německy) 
  26. PELINKA, Peter. Das darfst du nie vergessen! [online]. News, 30/05/2015. Dostupné online. 
  27. Emil Franzel: Die Vertreibung: Sudetenland, 1945/1946, Podzun, 1967, s. 143.
  28. Dobový tisk: Naše Demokracie, ročník 1945
  29. Südmähren Gaudenz_Andreas_Dunkler [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. (německy) 
  30. Znaimer Wochenblatt, Sa, 16. Januar 1909, s. 4
  31. Zámek v Písečné | Archaia Brno o.p.s.. www.archaiabrno.org [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 
  32. ASB Portal: Citlivá rekonstrukce zámku v Písečném [online]. 2019-12-16 [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 
  33. Fotobanka ČTK - Titulní stránka: JOSEF KOLÁŘ, majitel, Rhea holding, zámek Písečné, sníh. multimedia.ctk.cz [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 
  34. Stavba roku. Stavba roku [online]. [cit. 2020-07-26]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]