Brtnice (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brtnice
vstupní část zámku
vstupní část zámku
Základní informace
Sloh renesanční
Výstavba před r. 1400 (tvrz)
Přestavba po r. 1400 (hrad), po r. 1547 (zámek)
Stavebník Hynek I. Brtnický z Valdštejna
Současný majitel Spolek Svébyt Brtnice, z.s.
Další majitelé Brtničtí z Valdštejna, Collaltové
Poloha
Adresa Zámek 1, Brtnice, ČeskoČesko Česko
Ulice Zámek
Souřadnice
Brtnice (zámek)
Brtnice (zámek)
Brtnice (zámek), Česko
Další informace
Rejstříkové číslo památky 18806/7-4719 (PkMISSezObr)
Web [2]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Brtnice je renesanční zámek ve městě Brtnice okresu Jihlava v kraji Vysočina. Na místě brtnického zámku původně stál vrcholně gotický hrad, který na konci husitských válek začal stavět Zdeněk z Valdštejna a jehož zbytky jsou dodnes patrné na třetím nádvoří. V období renesance dostal zámek definitivní trojdílnou dispozici, kterou si uchoval dodnes.

Po bitvě na Bílé hoře byl zámek zkonfiskován a novým pánem se stal italský rod Collalto. Po konfiskaci collaltovského velkostatku v roce 1945 byl zámek zestátněn, ale protože se pro něj nenašlo využití, začal chátrat. Tato devastace stále pokračuje, jelikož spor o vlastnictví se táhne již od roku 1989 a žádná strana nedosáhla rozhodujícího soudního vítězství.

Zámek chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Palác na třetím nádvoří

Brtnický zámek se nachází v Kraji Vysočina v okrese Jihlava nedaleko centra města Brtnice. Stojí na ostrožné, na levém břehu řeky Brtnice a tvoří hlavní dominantu města. K celému komplexu patří horní zámecká zahrada ohraničená zdí a bránou, a dolní zámecká zahrada s rybníkem.

Zámek má protáhlý půdorys, jediná příjezdová cesta vede na jih přes kamenný mostek, prochází horní zámeckou zahradou a historickou bránou, načež ústí do ulice Horní město. Komplex se skládá ze tří nádvoří: do prvního se vstupuje přes čtyřbokou věž ohraničenou cimbuřím, která je nejvýraznějším znakem celého zámku. Zbytek jižní stany a celého prvního nádvoří uzavírají budovy, na východní straně se pak nachází polokruhová bašta spojená s budovou. Druhé nádvoří je ze tří čtvrtin uzavřené, pouze východní strana směrem k městu je široce otevřená. Mezi druhým a třetím nádvořím jsou z vnější strany další dvě bašty. Třetí nádvoří je částečně z jedné čtvrtiny otevřené, na západní straně se místo budovy nachází hradba.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Od svého vzniku byla Brtnice centrem celé oblasti, a její pánové museli udržovat pořádek a zajišťovat bezpečnost cest. Z toho důvodu vznikl ve 13. století blízko soutoku řek Brtnice a Jihlavy hrad Rokštejn. Ten nicméně postupem času přestal vyhovovat, jednak kvůli značné odlehlosti od městečka, jednak kvůli špatné strategické poloze v údolí řeky. Během husitských válek pak došlo ke zhoršení vztahů mezi brtnickými Valdštejny a Jihlavou, a posádka z Rokštejna začala napadat jihlavské kupce a zúčastnila se i přepadení Jihlavy. V odvetě byl mezi roky 1423 - 1436 Rokštejn dobyt a pobořen, a z výše uvedených důvodů zůstal opuštěný. Zdeněk z Valdštejna tak před rokem 1436 zakládá brtnický hrad, protože Jihlavští se právě v tomto roce proti stavbě ohradili, nicméně neuspěli. Až v roce 1444 se tak výslovně mluví brtnickém hradu. Je pravděpodobné, že na místě již předtím stávalo jakési menší opevnění nebo hradiště, z něhož se ovšem do dnešní doby nezachoval žádný hmotný ani písemný důkaz.[2]

Valdštejnové[editovat | editovat zdroj]

Stavební vývoj ve středověku měl několik etap. Původně bezvěžová dispozice byla postupem času obehnána plášťovou zdí s jednou poloválcovou věžicí, vysunutou ze severovýchodního obvodu. Nejstarší palác se nacházel na jihovýchodě a hradba vybíhala od jeho severovýchodního nároží k východu, aby se pak zalomila k severu. Vytvořila tak ozub zastavěný ve druhé fázi, kdy na něj také navázal další palác, přiléhající k východnímu průběhu hradby. Z jihu odděloval hrad od terénu příkop. Do konce 15. století byl hrad na jihu rozšířen o předhradí s mohutnou hranolovou věží, jež byla v renesanci využita jako kuchyně. Třetí etapa se vyznačuje opravami po uherských válkách a dílčím vylepšením opevnění. Na samém sklonku gotického období pak bylo vybudováno vnější opevnění s protáhlými baštami.[3]

Rozsáhlé úpravy a přestavby hradu na renesanční zámek proběhly ve druhé polovině 16. století. Přestavěno a zvýšeno bylo východní palácové křídlo na třetím nádvoří a k němu bylo připojeno severní křídlo s dvoupatrovou loggií. Architektonické prvky přestavby, zejména loggie, mají shodné rysy s pracemi známého italského architekta Baldassara Maggi de Ronio v Telči, Jindřichově Hradci a na zámku Sádek u Moravských Budějovic. V Brtnici mohly přestavby započít snad již za vlády Zdeňka z Valdštejna před rokem 1560, pokračovat za Hynka Brtnického a Kateřiny Zajímačky a ukončeny byly v roce 1593 nebo až 1604, jak svědčí dochované letopočty na osazených kamenných deskách a nadpraží portálu. V této době byly upraveny budovy s průjezdní věží kolem prvního nádvoří, které bylo také s největší pravděpodobností vybudováno až v renesančním období a přestavěny budovy kolem druhého nádvoří. Jeho východní část, otevřená dnes k městu, byla před požárem v roce 1760 též zastavěna a po ohni snesena, podobně jako gotická věž v jižním příčném křídle druhého nádvoří. Zámek dostal v renesanci definitivní trojdílnou dispozici, kterou si uchoval dodnes i po barokních úpravách, při obnově po požáru v roce 1760 i po romantických novogotických přístavbách a přestavbách druhého nádvoří z roku 1842.[3]

Collaltové[editovat | editovat zdroj]

Starý kámen s erbem rodu Collalto

Po Bitvě na Bílé hoře byl zámek Valdštejnům zkonfiskován, novým pánem se stal italský rod Collaltové. Na úpravách interiérů zámku se patrně po roce 1627 podílel na objednávku hraběte Rombalda XIII. z Collalta a San Salvatore císařský architekt Giovanni Battista Pieroni. Přestavoval také kostel na předhradí brtnického zámku. Vlastní stavební práce zde řídil italský stavitel Giovanni Petruzzi. Tito umělci se mohli podílet i na štukové úpravě některých interiérů. Stavební zásahy do organismu zámku však v tomto období nebyly významné. Větší stavební aktivity zde počaly až po smrti Rombalda XIII. (1630), za jeho syna Claudia III. a jeho manželky Marie Isabely de Gonzago (alianční erb se dosud nachází nad vchodem na III. nádvoří). K úpravám, zejména vzniku štuk, došlo pravděpodobně někdy kolem roku 1650, ale další stopy této raně barokní fáze výstavby zcela smazala stavební rekonstrukce zámku prováděná po požáru v roce 1760. Dochovaným dokladem nejstarší barokní etapy je zřejmě pouze parapet studny z roku 1670, přenesený v roce 1935 na třetí nádvoří ze vstupní aleje a patrně i substrukce mostu přes příkop před vstupní věží do prvního nádvoří. Ta byla přebudována v roce 1764. Úpravy budovy mezi II. a III. nádvořím datuje pak deska s letopočtem 1668 a aliančním znakem Antonína Františka Collalta a jeho manželky Marie Terezie z Portia.[3]

Bohatou štukaturu má sál v prvním patře východního palácového křídla, v němž je umístěno 11 rozměrných olejomaleb obrazového cyklu tzv. "Vjezdů habsburských panovníků do Brtnice". Představují návštěvy Ferdinanda II. v roce 1630, Ferdinanda III. roku 1638, Leopolda I. z roku 1679, Josefa I. roku 1701 a Karla VI. v roce 1723. Tato návštěva také dala popud k vytvoření celého cyklu. Obrazy z let 1723 - 1724 jsou dílem velkomeziříčského malíře Karla Františka Teppera a patří k jeho nejlepším dílům. Cenné jsou zejména jako ikonografický doklad. Zachycují architektonický vývoj zámku i celého městečka Brtnice a jeho jednotlivých stavebních objektů včetně lidové architektury, ale i lidového kroje jihozápadní Moravy z první čtvrtiny 18. století.[3]

Další opravy interiérů i výzdoba stropů novou štukaturou proběhla po požáru v roce 1760 - tehdy dostaly hlavní zámecké budovy definitivní podobu, pouze západní a jižní křídlo II. nádvoří má novogotickou úpravu fasád z roku 1842. Roku 1764 byl na místě starého mostu před první branou postaven nový. V prvním poschodí západního, jižního a východního křídla I. nádvoří vzniklo nové členění místností včetně štukatury některých stropů. Sneseno bylo západní spojovací křídlo III. nádvoří i budova tvořící východní stranu II. nádvoří směrem k městečku, podobně jako hranolová věž v příčném křídle mezi I. II. nádvořím. Tato věž gradovala stanovou střechou zakončenou lucernou s cibulí a představovala do této doby výškovou dominantu zámku a předtím i hradu. Po požáru nebyly obnoveny všechny starší části zámeckého komplexu, došlo zřejmě ke zboření západního křídla u III. nádvoří a budovy kosočtverečného půdorysu, která stávala na jižní straně druhého nádvoří. Mezi severní stranou tohoto odbouraného objektu a hlavní palácovou budovou probíhal příkop.[3]

Na zámku po rozsáhlých stavebních opravách provedených po požáru docházelo po dobu téměř sedmdesáti let jen k dílčím změnám. Měnilo se využití jednotlivých místností, zřizovaly a přestavovaly se hospodářské prostory, vkládaly se dodatečné příčky. Z velkého množství těchto úprav lze snad uvést pouze zaklenutí schodiště u zámeckého rybníka, zbourání a znovu vystavění v menší výšce polozřícené bašty na východní straně zámku v roce 1818, zřízení krytých klenutých spojovacích chodeb v roce 1835 a hlavně snesení jednoho z rondelů v roce 1837. U zámeckých budov nastala kvalitativně nová fáze jejich vývoje v roce 1842. Jihlavský stavitel Jan Rathauský postavil v tomto roce nákladem 2389 zlatých patro nad do té doby přízemním traktem západního křídla II. nádvoří. Budova byla také prodloužena směrem k severu a tak došlo k zastavění dosud volného prostoru někdejšího příkopu. S těmito přestavbami zřejmě souvisí také úprava příčného křídla mezi II. a III. nádvořím. S použitím romantických novogotických architektonických detailů pak bylo upraveno křídlo mezi II. a I. nádvořím. Tím se v podstatě architektonický vývoj na brtnickém zámku uzavřel.[3]

Po roce 1945[editovat | editovat zdroj]

Změny v dalších osudech brtnického zámku přinesl rok 1945, neboť na základě dekretu prezidenta republiky z 21. června 1945 12/45 Sb. došlo ke konfiskaci collaltovského velkostatku včetně zámku a dosavadní majitel Oktavián z Collalta a San Salvatore se odstěhoval v roce 1947 s rodinou do Itálie. Pro celý rozsáhlý objekt se však nenašlo vhodné využití, a tak sloužil jako depozitní prostory, sklady a byty a postupně chátral.

V posledních letech totalitní éry byl zámek převeden na Stavební bytové družstvo Svébyt. Jeho tehdejší předseda Oleg Rybnikář po revoluci postupně zámek převedl na několik společností, v nichž byl statutárním zástupcem. Poslední z nich, Nadace Svébyt, se dodnes soudí s původním majitelem, Stavebním bytovým družstvem Svébyt v likvidaci. Tato kauza už prošla všemi stupni soudů včetně Nejvyššího, jenže po vítězství jedné strany se druhá odvolala a tato situace trvá dodnes.[4]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Druhé zámecké nádvoří

Zámek je v havarijním stavu. V současné době jej má od Nadace Svébyt, kterou vede Oleg Rybnikář, pronajatý firma OPUS MORAVIAE, o. p. s., jejímž cílem je zámek opravit a zpřístupnit veřejnosti. Dne 1. března 2012 soud přiřkl vlastnictví zámku Nadaci Svébyt, ovšem likvidátor Stavebního bytového družstva Svébyt v likvidaci, které bylo do té doby majitelem, Tomáš Zachat, podal na podzim téhož roku dovolání k Nejvyššímu soudu.[5]

Zámek byl od června 2011 poprvé v historii zpřístupněn veřejnosti, přičemž přípravy na otevření zámku začaly už v lednu.[6] Zpřístupněny byly některé části zámku, z mobiliáře se dochoval pouze prvorepublikový biliárový stůl vykládaný mramorem.[6] Z výzdoby se pak dochovaly zbytky štuků a maleb od Baldassara Maggiho, který se podílel i na přestavbě zámku v Telči.[6] Na přelomu června a července však musel být zámek z důvodu popadaných větví uzavřen.[7] Kastelán zámku zároveň zveřejnil první údaje o návštěvnících – během června, kdy byl přístupný pouze o víkendech, zámek navštívilo více jak 500 návštěvníků.[7] Na přelomu července a srpna se za pomoci Hnutí Brontosaurus započalo s obnovou hradní zahrady.[8] Ovšem 22. září téhož roku došlo k havárii a zřícení střechy prvního nádvoří zámku, která předčasně ukončila první sezonu zámku,[9] během které zámek navštívilo přibližně 2 200 návštěvníků.[10] Nedlouho poté předseda správní rady společnosti Opus Moraviae Petr Řehořka připustil možnost ukončení nájemní smlouvy a opuštění zámku.[11] K tomu nakonec nedošlo. Plány na opravy se začaly objevovat na začátku října a šlo o dva typy – provizorní, které by vyšly na stovky tisíc korun nebo definitivní, který by stál několik milionů.[12] Majitel zámku také oslovil vedení kraj a ministerstvo kultury se žádostí o dotace na opravy a zároveň se rozeběhly nutné opravy střech.[12] Mezitím nařídil Stavební úřad Brtnice majiteli zámku zabezpečení objektu, aby zřícenou střechu mohli prohlédnout archeologové z Muzea Vysočiny a z Archeologického ústavu Akademie věd.[10] Na konci října vedení kraje přislíbilo přispět na opravy zámku částkou 300 000 korun.[13] Dne 8. listopadu 2011 pak tuto dotaci vázanou na opravu střechy odsouhlasilo krajské zastupitelstvo.[14] Částkou 140 000 korun pak přispělo město Brtnice a 250 000 korun poslalo ministerstvo.[15] Podmínkou krajské dotace byla výstavba krovu do konce roku 2011.[14][16] Z důvodu chybějících 200 000 korun však nemohla být zakoupena střešní krytina a střechu zámku tak chránila pouze provizorní plachta.[16] V květnu 2012 byl zámek znovu otevřen veřejnosti, ovšem přístup byl možný pouze po předchozí domluvě.[17] Dne 26. prosince byl zámek otevřen v rámci tzv. zimní sezony, která trvala do 1. ledna 2013.[18] Opravy zámku jen za rok 2012 si vyžádaly 1,14 milionu korun.[18]

V roce 2014 se opravy zámku rozeběhly nanovo, tentokrát pod vedením společnosti Zámek Brtnice, o.p.s.[19] Zároveň sem byla umístěna mj. expozice Brtnických kovadlin[20]. V roce 2015 bylo oznámeno, že majitel zámku se snaží získat první část z celkem potřebných několika set milionů korun z evropských fondů. Také proběhla jednání s městem Jihlavou, kdy zámek měl být zařazen Integrovaného plánu rozvoje územní jihlavské sídelní aglomerace. Zámek do tohoto plánu z několika důvodů zařazen nebyl. Další peníze chce majitel zámku získávat veřejnou sbírkou, od sponzorů či z pronájmů. Majitel zámku by na zámku rád provozoval minipivovar, restauraci, vinárnu, ubytování, školící středisko či další služby.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2011-06-19]. Identifikátor záznamu 129532 : zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. JANÁK, Jan, Pavel Balcárek, František Čapka, Zdeněk Měřínský, Vratislav Nejedlý, Jan Trojan, Marie Zaoralová. Dějiny Brtnice a připojených obcí. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně ve spolupráci s Místním národním výborem v Brtnici, 1988. 436 s. Kapitola Brtnice a její okolí od poloviny 13. století do válek husitských, s. 84-88. (čeština) 
  3. a b c d e f Brtnice rodiště Josefa Hoffmanna. Brtnice: Město Brtnice, 2006. ISBN 80-254-1426-4. S. 9-12. (čeština) 
  4. PECHANOVÁ, Jana. Prosouzené roky mění zámek Brtnice v trosky [online]. novinky.cz, 2011-09-29 [cit. 2015-01-14]. Dostupné online. (čeština) 
  5. KOLAŘÍK, Michal. Chátrající zámek v Brtnici se po více než půl roce znovu otevřel [online]. iDNES.cz, 2012-12-27 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  6. a b c JANOUŠKOVÁ, Pavla. Brtnický kastelán otevřel zámek. Prohlídku plánoval od ledna [online]. iDNES.cz, 2011-06-06 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  7. a b BOŘIL, Martin. Zámek v Brtnici uzavřely hned na začátku sezony spadlé větve [online]. iDNES.cz, 2011-06-28 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  8. PACLÍK, Jaroslav. Na zámku v Brtnici budou mít gotickou zahradu s bylinkami i růžemi [online]. iDNES.cz, 2011-08-14 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  9. BOŘIL, Martin. Na zámku v Brtnici se zřítila část střechy, nehoda ukončila sezonu [online]. iDNES.cz, 2011-09-23 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  10. a b MAREŠ, Miroslav; BOŘIL, Martin. Spadlou střechu brtnického zámku musí prohlédnout archeologové [online]. iDNES.cz, 2011-10-13 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  11. MAREŠ, Miroslav. Spadlá střecha v Brtnici oddálí opravy, nájemce zvažuje odchod ze zámku [online]. iDNES.cz, 2011-09-27 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  12. a b MAREŠ, Miroslav. Týden po pádu střechy se rodí plán na záchranu zámku Brtnice [online]. iDNES.cz, 2011-10-01 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  13. MAREŠ, Miroslav; PACLÍK, Jaroslav. Na opravu střechy brtnického zámku kraj možná přispěje tři sta tisíc [online]. iDNES.cz, 2011-10-27 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  14. a b Redakce. Brtnice dostane dotaci [online]. Třebíčský deník, 2011-11-09 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  15. MAREŠ, Miroslav. Brtnice, ministerstvo i kraj daly na opravu střechy zámku stovky tisíc [online]. iDNES.cz, 2011-11-09 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  16. a b MAREŠ, Miroslav. Zámek v Brtnici opravují dělníci jen rukama, kvůli dotaci spěchají [online]. iDnes.cz, 2011-12-11 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  17. KOLAŘÍK, Michal. Prohlídky chátrajícího zámku v Brtnici oživila pradlena i bílá paní [online]. iDNES.cz, 2012-04-28 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  18. a b KOLAŘÍK, Michal. Chátrající zámek v Brtnici se po více než půl roce znovu otevřel [online]. iDNES.cz, 2012-12-27 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  19. Zámek Brtnice, OPS. zámek Brtnice [online]. Zámek Brtnice, OPS [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  20. Brtnické kovadliny: Titulní stránka [online]. www.brtnickekovadliny.cz [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 
  21. KODYSOVÁ, Jana. Zámek v Brtnici znovu ožívá, opravy vyjdou na půl miliardy [online]. Třebíčský deník, 2015-12-07 [cit. 2015-12-29]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]