Český Rudolec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Český Rudolec

Zámek „Malá Hluboká“
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0313 546097
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Okres (LAU 1) Jindřichův Hradec (CZ0313)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Dačice
Historická země Morava
Katastrální výměra 49,22 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 914 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 511 m n. m.
PSČ 378 53 až 380 01
Zákl. sídelní jednotky 11
Části obce 10
Katastrální území 8
Adresa obecního úřadu Český Rudolec 123
37883 Český Rudolec
Starosta Luděk Plucar
Oficiální web: www.ceskyrudolec.cz
Email: crudolec@dac.cz
Český Rudolec
Red pog.svg
Český Rudolec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Český Rudolec (německy Böhmisch Rudoletz)[2] je obec v okrese Jindřichův Hradec, kraj Jihočeský, historicky jedna z nejzápadnějších obcí Moravy, leží přímo při historické česko-moravské hranici. Větší obec dříve s německým obyvatelstvem, po vzniku Československa v roce 1918 se silnou českou menšinou. Po osvobození v roce 1945 a odsunu sudetských Němců zde žije české obyvatelstvo.

Sídlem obce je vesnice Český Rudolec, k obci patří dalších 9 vesnic a osad. Ke dni 31. 12.2014 žilo ve všech částech obce celkem 928 obyvatel. Leží 8,5 km severozápadně od Slavonic v nadmořské výšce 511 m v Rudoleckém průlomu Javořické vrchoviny. Obec vznikla na soutoku Bolíkovského potoka, který je pravým přítokem Moravské Dyje, s potokem Radíkovským. U zámku a na Radíkovském potoce byly založeny rybníky. Ve vesnici Český Rudolec je v současné době 175 domů obydlených z větší části trvale bydlícími obyvateli.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi je z roku 1343. Až do roku 1849 byla ves vždy sídlem panství. Podle vceňovacího operátu žilo v roce 1843 ve vesnici 547 obyvatel v 83 domech a 128 domácnostech. Desátky byly odváděny panství Český Rudolec a faře ve Slavonicích. Na katastru vsi byl vrchnostenský dvůr. Na týdenní pondělní trhy se jezdilo z Českého Rudolce do Slavonic.

Český Rudolec byl před první světovou válkou jako sídlo velkostatku významným zemědělským střediskem dačického politického okresu. Zemědělství tvořilo ostatně páteř celého regionu, ve kterém se jen velmi pomalu a obtížně prosazovaly průmyslové podniky. Na přelomu století patřilo ke zdejšímu velkostatku majitele Reinharda Picchioniho pět dvorů, lihovar, dva mlýny s pilou a jedna samostatná pila. Velkostatek tak patřil k největším a nejrozvinutějším v celém okrese. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno v roce 1932.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Českém Rudolci.

Tvrz a zámek[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Český Rudolec (zámek).

Jistým symbolem obce je zdejší polorozpadlý zámek, který se však v polovině roku 2014 začal rekonstruovat. První přímá zpráva o tvrzi v Rudolci, vzpomínaném roku 1343 v souvislosti s místním farním kostelem, je z roku 1353; tehdy náležela vladykům z Rudolce. V roce 1406 ji předal markrabě Jošt Vilémovi z Miličína a přitom zbavil zboží lenního závazku. V roce 1446 přepustil Beneš z Miličína Rudolec spolu s Lidéřovicemi, Markvarcem, Radíkovem, Klenovou (zaniklá), Kadolcem, Leštnicí (zaniklá), Lipnicí a Němčicemi Janu Crhovi z Dolan. Jako další majitelé Rudolce se uvádějí Václav z Maříže (1464) a Jan z Osečan, který ji vyženil roku 1499.

Po jeho smrti přešla tvrz v rámci příbuzenských svazků v polovině 16. století na Hodické z Hodic, kteří ji přestavěli renesančně. V roce 1630 prodala Kateřina z Hodic Rudolec s tvrzí a některými dalšími statky moravskému císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Majitelé se pak střídali v rychlém sledu.

Ještě na konci 17. století – za Trautsonů – byla rudolecká tvrz přestavěna barokně.

V roce 1860 ji zničil velký požár a to se stalo impulsem pro přestavbu objektu ve stylu tudorovské novogotiky. Majitelem velkostatku byl tehdy Angelo Picchioni, který sám vypracoval plán přestavby. Od druhé světové války zámek chátrá, i když ještě v 70. letech byla opravena střecha.

Škola[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o škole je z roku 1670, ale ta uvádí, že "je zpustlá a bez učitele, stojí u hřbitova a je bez střechy". V roce 1749 tato škola i s farou vyhořela. Nová budova byla vystavěna v roce 1756. Teprve v roce 1788 však byla jednotřídní škola ve vesnici opět zřízena. V roce 1878 byla postavena nová školní budova a škola rozšířena na dvoutřídní. Do Českého Rudolce byly původně přiškoleny obce Markvarec, Lipnice a Horní Radíkov, od roku 1804 i osada Nová Ves. Po vzniku Československa byla pro žáky české menšiny zřízena v roce 1920 česká jednotřídní obecná menšinová škola. V polovině 20. let 20. století byla postavena nová čtyřtřídní česká měšťanská škola, která zde působila do roku 1938, kdy po okupaci pohraničí nacistickým Německem bylo české školství zrušeno. Česká měšťanka byla přeložena do Heřmanče a budova byla zabrána pro německou měšťanku a další německé instituce. Budova byla v květnu 1945 poškozena, když zde byl umístěn lazaret německého zajateckého tábora. České školství v obecné a měšťanské škole bylo obnoveno po osvobození v roce 1945. Základní škola s ročníky 1. až 9. je zde dodnes.

Ostatní pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Obec český Rudolec se skládá z deseti částí na osmi katastrálních územích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 33.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 642-646, 721–726.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]