Menšina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Minorita. O členech Řádu menších bratří konventuálů pojednává článek Řád menších bratří konventuálů.

Menšina jako sociologický, politologický a kulturně antropologický pojem označuje dobře vymezenou skupinu osob, jež se odlišuje od okolní "většinové" společnosti a obvykle se i sama jako skupina chápe. Například lidé se zelenýma očima jsou sice "v menšině", ale menšinu v tomto sociologickém smyslu netvoří, pokud se o nich nezačne veřejně diskutovat, nezačnou se sdružovat, případně vytvářet nějakou reprezentaci. Status menšiny je ovšem závislý na celku, vůči němuž se jako menšina vymezuje: například Korsičané jsou na Korsice naprostou většinou, kdežto menšinou v rámci Francouzské republiky.

Tomu odpovídá rozlišení:

  • statistická menšina, daná pouze určitými charakteristikami jednotlivých osob,
  • sociálně-psychologická menšina, jež se obvykle sama jako menšina chápe, případně i organizuje.

Druhy menšin[editovat | editovat zdroj]

Významné druhy sociálně-psychologických menšin jsou:

  • etnická menšina, obvykle vymezená jazykem a kulturou;
  • národnostní menšina, úředně uznávaná etnická menšina;
  • náboženská menšina, určená náboženským vyznáním;
  • jazyková menšina, pokud není zároveň i menšinou etnickou (například francouzsky a italsky hovořící obyvatelé Švýcarska).

Metaforicky se kromě toho hovoří o "menšinách" mladých lidí, vysokoškoláků a podobně.

Historik Arnold Joseph Toynbee rozlišuje tvořivé a dominantní menšiny.

Problémy menšin[editovat | editovat zdroj]

V moderních pevně organizovaných a centralizovaných státech představují menšiny sociální i politický problém, a to v několika směrech:

  • Předně jsou ohroženy spontánním i organizovaným tlakem většinové společnosti a státu, který se je snaží asimilovat, a to někdy i násilnými kroky. Proti tomu směřuje koncept menšinových práv, jež mezinárodní společenství (OSN, Rada Evropy aj.) prosazuje do různých mezinárodních dokumentů i do zákonodárství jednotlivých států.
  • Za druhé však mohou významné a dobře organizované menšiny představovat vnitropolitický a sociální problém potud, pokud naopak ohrožují celistvost státu (viz iredenta).
  • Neorganizované menšiny si mohou činit nárok na kolektivní menšinová práva, nicméně nemusí být jasné, kdo je jejich oprávněným (legitimním) mluvčím. Ani menšinová sdružení a spolky nemusí mít dostatečně širokou členskou základnu a jejich představitelé - i když byli řádně zvoleni - nejsou pak reprezentanty celé skupiny.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GABAL, Ivan. Etnické menšiny ve střední Evropě: konflikt nebo integrace. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1999, 341 s. ISBN 80-86103-23-4.
  • KOKAISL, Petr. Etnické minority v Evropě. Vyd. 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2014, 438 s. ISBN 978-80-213-2524-1.
  • MAREŠ, Miroslav. Etnické menšiny a česká politika: analýza stranických přístupů k etnické a imigrační politice po roce 1989. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2004, 139 s. ISBN 80-7325-050-0.
  • Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 355 s. Rubikon (Masarykova univerzita). ISBN 80-86251-13-6.
  • Menšiny a migranti v České republice: [my a oni v multikulturní společnosti 21. století]. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001, 188 s. ISBN 80-7178-648-9.
  • VACULÍK, Jaroslav. České menšiny v Evropě a ve světě. 1. vyd. Praha: Libri, 2009, 319 s. ISBN 978-80-7277-397-8.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Minderheit na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]