Dolní Bolíkov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Dolní Bolíkov
Kaple svatého Jana Nepomuckého
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 78 (2011)
Domů 66
Lokalita
PSČ 378 81
Obec Cizkrajov
Okres Jindřichův Hradec
Historická země Morava
Katastrální území Dolní Bolíkov (1,04 km²)
Zeměpisné souřadnice
Dolní Bolíkov
Dolní Bolíkov
Další údaje
Kód části obce 17876
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o části obce Cizkrajov. O katastrálním území Dolní Bolíkov-Nová Ves, které patří k obci Český Rudolec, pojednává článek Nová Ves (Český Rudolec).

Dolní Bolíkov (německy Wölking),[1] místní část obce Cizkrajov leží 4,5 km severně od Slavonic v okrese Jindřichův HradecJihočeském kraji v nadmořské výšce 479 m. Dolní Bolíkov byl až do roku 1974 samostatnou obcí, tímto rokem se stal místní částí obce Cizkrajov. Železniční zastávka trati Kostelec u Jihlavy - Slavonice je v místě. Bolíkovský potok, který obcí protéká, se po 5 km vlévá z pravé strany do Moravské Dyje. V obci dříve žilo převážně německé obyvatelstvo s českou menšinou, po roce 1945, kdy bylo německé obyvatelstvo odsunuto, české obyvatelstvo. V současné době je v obci osídleno 64 domů. V roce 2011 zde trvale žilo 78 obyvatel.[2] Je zde obchod s potravinami, chybí hospoda.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ves je v historických pramenech poprvé uváděna v roce 1358.[3] Podle lánového rejstříku bylo ve vsi před třicetiletou válkou 24 usedlostí. Tři mlýny jsou na Bolíkovském potoce ve vsi uváděny v pramenech již v r. 1368, zde je také zmínka o tvrzi. V roce 1600 je doložena písemně i existence papírny, postavené v druhé polovině 16. století, která byla později - po polovině 19. století přestavěna na mlýn. Byla to podle historiků jedna z nejstarších papíren na Moravě.

V roce 1810 byly v lese severozápadně od obce na Bolíkovském potoce založeny železárny. Jako palivo používaly dřevěné uhlí produkované v okolních lesích a železnou rudu dovážely z ložisek nedaleko Moravských Budějovic. V té době patřily mezi nejvýznamnější železárny na Moravě. Provoz byl v 70. letech 19. století zastaven po vyčerpání zásob rudy. V lokalitě jsou zachovány zbytky kamenného zdiva. V okolí je možné vidět zbytky zvláštní modré strusky zvané "šmelc". Modré zabarvení strusky je dané použitím dřevěného uhlí při tavbě rudy.

V obci na Bolíkovském potoce působila od 2. poloviny 16. století do poloviny 19. století papírna, jedna z nejstarších na Moravě, která zanikla po polovině 19. století a byla přeměněna na mlýn. V zámečku severně od obce byla zřízena v 1. polovině 19. století chemická výrobna, kde se vyráběla např. kyselina sírová kyselina olověná, a další chemikálie. V roce 1900 byl ve vsi i c.k. poštovní úřad. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno v roce 1930, osada Nová Ves, která v té době k obci patřila, potom v roce 1931.

Dolní Bolíkov po osvobození v květnu 1945 náležel pod Okresní národní výbor v Dačicích a v jeho rámci od r. 1949 pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Toto uspořádání trvalo až do poloviny r. 1960, kdy byl Dolní Bolíkov s moravským Slavonickem po územní reorganizaci začleněn pod správní okres Jindřichův Hradec a Jihočeský kraj. V roce 1974 byl Dolní Bolíkov v rámci integrace obcí připojen do obce Cizkrajov. Po zrušení Okresního úřadu v Jindřichově Hradci spadá od r. 2003 pod pověřený Městský úřad v Dačicích v samosprávném Jihočeském kraji

Škola[editovat | editovat zdroj]

V 19. století v rámci zdejší židovské obce zde působila židovská škola, která zanikla ve 2. polovině 19. století. Expozitura české obecné školy byla v obci zřízena ve 30. letech 20. století, neboť pro její zřízení byl v té době dostatečný počet českých žáků a vhodné prostory. Po okupaci pohraničí na podzim roku 1938 však zanikla a po roce 1945 již nebyla obnovena.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumír Smutný: К dějinám papírny v Dolním Bolíkově. Vlastivědný věstník moravský. Rok vydání: 1991. Ročník: 43. Číslo: 3, strana 327. Moravská zemská knihovna, ISSN: 0323-2581

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 34. 
  2. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 180. 
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 212. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno: Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3.  str. 727 - 731

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]