Želetava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Želetava (německy Schelletau) je městys ležící 17,5km jihovýchodně od Telče. Nejbližší že­ lezniční stanice Moravské Budějovice. Nadmořská výška 578 m. Pošta v místě, zdravotní a matriční obvod tamtéž. Velká obec s českým obyvatelstvem. V roce 1850 měla 1166 obyvatel.

Želetava
Pohled na kostel sv. Michaela

Pohled na kostel sv. Michaela

znak obce Želetavavlajka obce Želetavaznakvlajka

status: městys
NUTS 5 (obec): CZ0634 591998
kraj (NUTS 3): Vysočina (CZ063)
okres (NUTS 4): Třebíč (CZ0634)
obec s rozšířenou působností: Moravské Budějovice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální výměra: 27,57 km²
počet obyvatel: 1539 (31.12.2012)
nadmořská výška: 578 m n. m.
PSČ: 675 26
zákl. sídelní jednotky: 4
části obce: 4
katastrální území: 4
adresa úřadu městyse: Úřad městyse Želetava
nám. Míru  1
675 26 Želetava
starosta / starostka: Ing. Radek Malý
Oficiální web: http://www.mestyszeletava.cz/
E-mail: info@obeczeletava.cz

Želetava
Red pog.png
Želetava
Zdroje k infoboxu a částem obce

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Obec je situována v údolí horního toku Želetavky, v západní části Brtnické vrchoviny. Od severu k jihu protáhlý katastr obce zasahuje na severu až k Horám, k okraji ústřední planiny, zahrnuje úvalovité údolí horního toku Brtnice, část rozvodí u Lesné a nesouměrné údolí Želetavky. Východní svah tohoto údolí je strmější. (M. Hrádek)

Obcí prochází silnice druhé třídy II/112 a silnice první třídy I/38.

Historický vývoj[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o vsi pochází z roku 1303 kdy je uváděn farář ze Želetavy. Ves tedy byla jistě staršího původu. V r. 1349 je uváděn Oldřich ze Želetavy, který pocházel z rodu pánů z Bílkova. Ten prodal roku 1368 městečko Želetavu, Markvartice, Jindřichovice, Budíškovice, Štítky s doly a tvrz v Želetavě olomouckému kanovníku Benešovi a Petrovi z Vajtmile. Majitelé vesnice se velmi často střídali, až se v roce 1458, kdy ji vlastnili Heřman a Jindřich z Hradce stala Želetava součástí telčského panství, kde zůstala až do roku až do roku 1828, kdy došlo k oddělení želetavského panství od Telče. Od roku 1730 byla Želetava sídlem děkanství.

Správní začlenění obce od roku 1850[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1849 byla Želetava sídlem stejnojmenného panství v Jihlavském kraji. V letech 1850 až 1855 podléhala politické pravomoci Podkrajského úřadu v Dačicích a v soudní správě Okresnímu soudu v Telči. Po vzniku smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byla v letech 1855 až 1868 podřízena Okresnímu úřadu v Telči. Když byly roku 1868 veřejná správa a soudnictví opět odděleny, vrátila se pod politickou pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, od roku 1919 okresní správu politickou a od roku 1929 okresní úřad tamtéž a v soudnictví pod Okresní soud v Telči.

Po osvobození v květnu 1945 náležela pod Okresní národní výbor v Dačicích a Okresní soud v Telči. Při územní reorganizaci roku 1949 připadla pod správní okres Moravské Budějovice a v jeho rámci pod nově vzniklý Jihlavský kraj. Při další územní reorganizaci v polovině roku 1960 byla připojena pod správní okres Třebíč a Jihomoravský kraj až do zrušení Okresního úřadu v Třebíči koncem roku 2002. V roce 1960 byla k Želetavě připojena obec Bítovánky, roku 1964 obec Šašovice, roku 1976 obec Lesná. Od roku 2003 spadá Želetava jako samostatná obec pod pověřený Městský úřad v Moravských Budějovicích.

Škola[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o škole je z roku 1625, kdy byl obecní písař Šimon, bývalý písař v Telči, také ustanoven rektorem. Roku 1662 chodilo do školy 12 žáků a učitel byl placen farářem. Škola roku 1667 vyhořela. Roku 1721 je uváděna škola již v městečku poblíž masných krámů, roku 1760 vyhořela spolu s kostelem. Zřízena pak byla na náměstí, kde však překážela vyhlídce z některých měšťanských domů, a proto byla odstraněna a postavena proti bývalého pivovaru. Přiškoleny sem byly obce Bítovánky, Jindřichovice, Šašovice a Valdorf (Lesná).

Roku 1821 byla rozšířena na dvoutřídní, ale roku 1842 opět vyhořela. Do postavení nové budovy roku 1843 se učilo po soukromých domech, roku 1864 byla rozšířena na trojtřídní, roku 1885 na čtyřtřídní, roku 1890 na pětitřídní a roku 1896 na šestitřídní. Roku 1875 bylo zavedeno industriální vyučování, roku 1908 byly vyškoleny Šašovice. Pro velký počet žactva byla po delších průtazích postavena roku 1884 nová školní budova nákladem 50 000 K a do roku 1896 měla již šest tříd. Významným činem zdejšího školství bylo otevření měšťanské školy roku 1909, v jejíž nově postavené budově se začalo vyučovat roku 1911.

V roce 1948 přešly vládním nařízením obecné a měšťanské školy pod stát a byly přejmenovány na národní a střední školu. Ty byly od 1. září 1953 na základě nového zákona o školské soustavě sloučeny v osmiletou střední školu, roku 1960 přeměněny na základní devítiletou školu. Během let došlo k několika rekonstrukcím školních budov, poslední byla roku 2003 s přístavbou nové tělocvičny a učeben. V obci dnes působí základní škola s 1. až 9. ročníkem.

Vývoj obce do konce 20. století[editovat | editovat zdroj]

Ve 2. polovině 19. a v 1. polovině 20. století se většina obyvatelstva obce živila živnostmi a zemědělstvím. V roce 1900 byla výměra hospodářské půdy obce 1308 ha. V obci bylo ředitelství velkostatku a lesní správa hraběnky Attems-Heiligenkreuzové s pivovarem a cihelnou. Lihovar F. Staňka.

Živnosti r. 1911[editovat | editovat zdroj]

  • 1 bednář,
  • 1 holič,
  • 5 hostinských,
  • 1 klempíř,
  • 2 koláři,
  • 3 kováři,
  • 1 koželuh,
  • 1 kožešník,
  • 1 kramář,
  • 4 krejčí,
  • 3 mlynáři,
  • 20 obchodníků s různým zbožím,
  • 7 obuvníků,
  • 2 pekaři,
  • 2 pilaři,
  • 2 pokrývači,
  • 5 prodejců různého zboží,
  • 4 řezníci,
  • 3 sedláři,
  • 1 sklenář,
  • 1 soustružník,
  • 5 stolařů,
  • 3 tesaři,
  • 2 zámečníci,
  • 1 výrobce sodové vody.

Byl zde c. k. poštovní úřad, oddělení finanční stráže, četnická stanice.

Situace v roce 1924[editovat | editovat zdroj]

V obci v tomto roce sídlilo více společností či spolků, byly to

  • velkostatek F. Staňka,
  • velkostatek A. Attemsové s kruhovou cihelnou a pivovarem,
  • Spořitelní a záloženský spolek v Želetavě, zaps. spol. s r. o.,
  • Kontribučenská záložna,
  • Družstevní lihovar Želetava,
  • Konzumní družstvo v Želetavě pro Želetavu a okolí, zaps. spol. s r. o.,
  • Rolnické mlékařské družstvo pro Želetavu a okolí, zaps. spol. s r. o. s elektrárnou,
  • Rolnický lihovar a škrobárna v Želetavě, zaps. spol. s r. o.,
  • továrna na motory fy Ekonom dříve Želetavia,
  • důchodkový kontrolní úřad,
  • poštovní a telegrafní úřad,
  • četnická stanice,
  • živnosti:
    • 1 cukrář,
    • 1 holič,
    • 4 hostinští,
    • 1 klempíř,
    • 1 kolář,
    • 4 kováři a podkováři,
    • 1 kožešník,
    • 6 krejčích a švadlen,
    • 1 malíř,
    • 2 mlynáři (1 s pilou),
    • 10 obchodníků s různým zbožím,
    • 7 obuvníků,
    • 3 pekaři,
    • 1 pilař,
    • 1 pletení punčoch,
    • 2 pokrývači,
    • 2 povozníci,
    • 2 řezníci,
    • 3 sedláři,
    • 1 sklenář,
    • 4 stolaři,
    • 3 tesaři,
    • 2 trafikanti,
    • 1 výrobce kořalky,
    • 4 zámečníci,
    • 1 zednický mistr,
    • 3 zelináři,
    • 51 hospodařících rolníků.
    • Na Želetavce Panský (Pachrův) a Pavoukův mlýn.

V letech 1923 až 1926 byla na velkostatku Želetava A. Attemsové o výměře 1755 ha provedena pozemková reforma, které bylo podrobeno 737 ha zemědělské půdy a 1728 ha veškeré půdy. Noví nabyvatelé (drobní zájemci, zbytkový statek) získali 346,9 ha zem půdy a 357,4 ha veškeré půdy. Obec byla elektrifikována připojením na síť ZME Brno r. 1927. JZD vzniklo roku 1950 a postupně se do něj slučovala menší družstva v okolí, r. 1960 JZD Bítovánky, roku 1961 JZD Horky, roku 1964 JZD Šašovice, roku 1967 JZD Lesná a roku 1974 JZD Meziříčko, toto sloučené družstvo působilo pod názvem JZD Mír Želetava. Roku 1965 převzalo JZD Mír také bývalý statek Františka Staňka, začleněný původně do Státního statku Jaroměřice n. Rokytnou. JZD Mír Želetava hospodařilo na 2 370 ha zemědělské půdy. Po roce 1989 se JZD transformovalo na AGROFAR, s. r. o.

Od roku 1867 pracoval v Želetavě parní pivovar do roku 1953, kdy byl po znárodnění zrušen, od roku 1875 hospodářský lihovar, založený K. Kurzem, jehož majitelem byl před 1. světovou válkou František Staněk. Počátkem 20. století roku 1910 byla založena zdejší rolnická mlékárna, po roce 1948 znárodněna, naposledy začleněna do n. p. Lacrum Brno, nyní pracuje pod firmou a. s. Želetavská sýrárna.

V obci je strojírenská výroba tří menších závodů - fy Strojmont, s. r. o., dříve závod Strojnákup a fy Brabenec, vzniklá po restituci části majetku z n. p. Strojnákup, roku 1995 vznikla nová firma Tirád, spol. s r. o.

Nyní převládající zaměstnání: zemědělství, potravinářský a strojírenský průmysl, v obci se provozují řemesla: autoklempíř, pekař, zedník, elektrikář, instalatér, tesař. Po r. 1945 postaveno: výrobní haly zdejších podniků, hospodářské budovy JZD, přístavba školy s tělocvičnou, mateřská škola, kino, kulturní dům, bytovky, rodinné domky,

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

 V letech 2006–2010 působil jako starosta Oldřich Čech, od roku 2010 tuto funkci zastává Ing. Radek Malý.

Vývoj počtu obyvatel obce Želetavy[1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 2067 2166 2168 2170 2136 2122 2066 1649 1723 1606 1660 1545 1544
Vývoj počtu obyvatel místní části Želetavy[1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1162 1224 1236 1296 1222 1160 1106 879 953 853 996 985 1037

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Želetavě.
  • Původní gotický kostel sv. Michala z roku 1303 s hranolovou městskou věží renesančně přestavěn v 16. století, po požárech v 17. a 18. století upraven barokně, po dalším požáru 1842 opět upraven.
  • U kostela sochy sv. Jana Nepomuckého z roku 1730 a sv. Jana Křtitele z roku 1794.
  • Na hřbitově pozdně renesanční kaple sv. Kateřiny z roku 1583 s nově osazeným nerezovým křížem a pamětní schránkou
  • Na náměstí barokní kašna ze 17. století a mariánský sloup z roku 1715.
  • Pomník padlým v 1. a 2. světové válce.
  • kaple svatého Antonína Paduánského – v Horkách u Želetavy
  • Celistvost náměstí utrpěla demolicemi a necitlivými přestavbami budov.
  • Při silnici do Lesné památný strom - lípa.
  • Na katastru obce stávaly zaniklé hornické vsi Štítky severně od Želetavy, po nichž se dochoval název polní tratě Štítky a Štítečky, připomínané roku 1345.
  • Zaniklá ves Petrovice stávala při cestě do Cidliny a připomíná se v letech 1358 až 1417, roku 1598 byla již pustou vsí.
  • Od roku 1750 ležela Želetava na poštovní silnici z Vídně do Prahy, k čemuž zde byla postavena budova poštovní stanice.

Významné místní osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 592–593.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEKUDA, Vladimír. Vlastivěda moravská Dačicko Slavonicko Telčsko. Brno : Muzejní spolek Brno, 2005. ISBN 80-7275-059-3. S. 1024-1030.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]