Lesonice (okres Třebíč)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lesonice

Památník na lesonické návsi
Znak obce LesoniceVlajka obce Lesonice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0634 591009
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Moravské Budějovice
Historická země Morava
Katastrální výměra 8,93 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 489 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 520 m n. m.
PSČ 675 44
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Lesonice 117
67544 Lesonice
Starosta Mgr. Zbyněk Nejezchleba
Oficiální web: www.lesonice.cz
Email: obec@lesonice.cz
Lesonice
Red pog.svg
Lesonice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Lesonice (něm. Lessonitz, případně také Lesoniz, Lesonict, dříve také Horní Lesonice[2]) se nachází v okrese Třebíč, kraj Vysočina. Obec se dělí na dvě části, vlastní Lesonice a vesnici Horní Lažany.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1190, kdy je ves připomínána v zakládající listině kláštera louckého. Původní název obce byl Horní Lesonice. První ověřená zmínka o obcí však je až z roku 1321, kdy byly Lesonice zakoupeny Jindřichem z Lipé, zakoupil je od Vyšehradské kapituly spolu s vesnicemi Želovice a Bohutice.[2] Existovaly totiž ještě Dolní Lesonice, které však roku 1610 buď zanikly nebo se spojily s tehdejšími Horními Lesonicemi.

Lesonice byly centrem rozsáhlého panství, o jehož rozšíření v druhé polovině 17. století se zasloužil nový majitel Adam Ladislav Věžník. K obcím Lesonice, Cidlina, Babice a dvěma pustým vsím Blatné a Martinicím připojil postupně Šebkovice, Lesůňky, Milatice, Martínkov a Horky. Velice však celé panství zadlužil. Obec byla v roce 1645 vydrancována švédskými vojsky.[2]

Od roku 1689 vlastnil panství Karel Gotfried Aichpichl, který jej rozšířil o statky ve Slavicích a Ratibořicích, jeho syn Josef Ignác pak připojil ještě statek výčapský. Tyto tři přikoupené statky však nikdy plně nesplynuly s původním panstvím a byly nazývány Dolním panstvím, zatímco celek ostatních obcí byl pojmenován Horním panstvím.

Vzpoura na lesonickém panství[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v Lesonicích, připomínající oběti selské vzpoury

Za vlády posledního z rodu Aichplichů, Karla Rudolfa, nastaly na panství nepříznivé poměry, když za nemocného pána vládli jeho úředníci, kteří prý poddané týrali a vykořisťovali. Po smrti Karla Rudolfa se stal novým majitelem panství hrabě Nadasda, který vyžadoval důsledné vymáhání robotních povinností.

V roce 1775 vypuklo v českých zemích nevolnické povstání, při němž se vzbouření poddaní domáhali na vrchnostenských úřednících zrušení robotních povinností. Mezi lidem se totiž rozšířila pověst o neexistujícím císařském patentu, který zaručoval omezení robot, a poddaní podezřívali úředníky, že jim tento patent zatajují.

Nepokoje zasáhly i Moravu a vyvrcholily 25. a 26. července 1775 povstáním, jehož centrem bylo právě lesonické panství. Hlavními iniciátory zde byli Jan Tržil, burmistr v Martínkově a Jiří Čech, rychtář ze Slavic. Poddaní začali odpírat plnění robotních povinností a vzpoura se brzy rozšířila po celém panství.

Z nařízení hraběte Nadasdyho byla zatčena dvacítka poddaných. Když však byli 25. července předvedeni na lesonický zámek, útok několika stovek sedláků z okolních vsí na zámeckou bránu si vynutil jejich propuštění. Následující den povolal majitel panství vojenskou setninu, které se vzbouření sedláci postavili pouze s holemi a klacky. Salvě z vojenských pušek padlo za oběť šest poddaných, mnoho jich utrpělo zranění a vzpoura tím byla rozprášena. Hlavní vůdcové vzpoury původně měli být odsouzeni k trestu smrti, císařovna Marie Terezie jim však nakonec trest zmírnila.

Novodobé dějiny[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1956 je obec spojena s osadou Horní Lažany. Dne 1. března 1950 bylo založeno v Lesonicích JZD, které bylo roku 1965 sloučeno s JZD v Cidlině a v roce 1972 s JZD v Babicích.

Již roku 1890 byla v obci zřízena jednotřídní škola, která byla později rozšířena na dvoutřídku. V obci je rovněž mateřská škola. V budově zámku od roku 1950 funguje lesnické učiliště zajišťující odborný výcvik a ubytování žáků lesnických učebních oborů, které v současnosti spadá pod SOU řemesel a služeb Moravské Budějovice.

V letech 2006–2010 působil jako starosta Ing. Jiří Šálek, od roku 2010 do roku 2014 tuto funkci zastával Rostislav Čech, od roku 2014 vykonává funkci starosty Mgr. Zbyněk Nejezchleba.

V obci funguje sportovní klub, myslivecké sdružení a TJ Sokol, spravující Sokolovnu, v níž se tradičně pořádají kulturní i sportovní akce. V roce 2014 bylo v zámku otevřeno Muzeum lidových kapel. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 486 obyvatel.

Vývoj počtu obyvatel Lesonic[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 562 600 578 661 629 648 656 525 581 554 516 526 484

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Lesonicích

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b c MEZLÍKOVÁ, Pavla. Komunální heraldika měst a obcí okresu Třebíč od roku 2000 do 2005. Brno, 2014 [cit. 2017-03-02]. 105 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Karel Maráz. s. 22. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]