Lesonice (okres Třebíč)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Lesonice
Památník na lesonické návsi
Znak obce LesoniceVlajka obce Lesonice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0634 591009
Kraj (NUTS 3) Vysočina (CZ063)
Okres (LAU 1) Třebíč (CZ0634)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Moravské Budějovice
Historická země Morava
Katastrální výměra 8,93 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 488 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 520 m n. m.
PSČ 675 44
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Lesonice 117
67544 Lesonice
Starosta Mgr. Zbyněk Nejezchleba
Oficiální web: www.lesonice.cz
Email: obec@lesonice.cz
Lesonice
Lesonice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Lesonice (něm. Lessonitz, případně také Lesoniz, Lesonict, dříve také Horní Lesonice[2]) se nachází v okrese TřebíčKraji Vysočina. Žije zde 488[1] obyvatel. Obec se dělí na dvě části, vlastní Lesonice a vesnici Horní Lažany.

Sousedními obcemi sídla jsou Želetava, Cidlina, Dolní Lažany, Jakubov u Moravských Budějovic, Martínkov a Babice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1190, kdy je ves připomínána v zakládající listině louckého kláštera. Původní název obce byl Horní Lesonice. První ověřená zmínka o obcí však je až z roku 1321, kdy byly Lesonice zakoupeny Jindřichem z Lipé, zakoupil je od vyšehradské kapituly spolu s vesnicemi Želovice a Bohutice.[2] Existovaly totiž ještě Dolní Lesonice, které však roku 1610 buď zanikly nebo se spojily s tehdejšími Horními Lesonicemi.

Lesonice byly centrem rozsáhlého panství, o jehož rozšíření v druhé polovině 17. století se zasloužil nový majitel Adam Ladislav Věžník. K obcím Lesonice, Cidlina, Babice a dvěma pustým vsím Blatné a Martinicím připojil postupně Šebkovice, Lesůňky, Milatice, Martínkov a Horky. Velice však celé panství zadlužil. Obec byla v roce 1645 vydrancována švédskými vojsky.[2]

Od roku 1689 vlastnil panství Karel Gotfried Aichpichl, který jej rozšířil o statky ve Slavicích a Ratibořicích, jeho syn Josef Ignác pak připojil ještě statek výčapský. Tyto tři přikoupené statky však nikdy plně nesplynuly s původním panstvím a byly nazývány Dolním panstvím, zatímco celek ostatních obcí byl pojmenován Horním panstvím.

Vzpoura na lesonickém panství[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska v Lesonicích, připomínající oběti selské vzpoury

Za vlády posledního z rodu Aichplichů, Karla Rudolfa, nastaly na panství nepříznivé poměry, když za nemocného pána vládli jeho úředníci, kteří prý poddané týrali a vykořisťovali. Po smrti Karla Rudolfa se stal novým majitelem panství hrabě Nadasda, který vyžadoval důsledné vymáhání robotních povinností.

V roce 1775 vypuklo v českých zemích nevolnické povstání, při němž se vzbouření poddaní domáhali na vrchnostenských úřednících zrušení robotních povinností. Mezi lidem se totiž rozšířila pověst o neexistujícím císařském patentu, který zaručoval omezení robot, a poddaní podezřívali úředníky, že jim tento patent zatajují.

Nepokoje zasáhly i Moravu a vyvrcholily 25. a 26. července 1775 povstáním, jehož centrem bylo právě lesonické panství. Hlavními iniciátory zde byli Jan Tržil, burmistr v Martínkově, a Jiří Čech, rychtář ze Slavic. Poddaní začali odpírat plnění robotních povinností a vzpoura se brzy rozšířila po celém panství.

Z nařízení hraběte Nadasdyho byla zatčena dvacítka poddaných. Když však byli 25. července předvedeni na lesonický zámek, útok několika stovek sedláků z okolních vsí na zámeckou bránu si vynutil jejich propuštění. Následující den povolal majitel panství vojenskou setninu, které se vzbouření sedláci postavili pouze s holemi a klacky. Salvě z vojenských pušek padlo za oběť šest poddaných, mnoho jich utrpělo zranění a vzpoura tím byla rozprášena. Hlavní vůdcové vzpoury původně měli být odsouzeni k trestu smrti, císařovna Marie Terezie jim však nakonec trest zmírnila.

Novodobé dějiny[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1956 je obec spojena s osadou Horní Lažany. Dne 1. března 1950 bylo založeno v Lesonicích JZD, které bylo roku 1965 sloučeno s JZD v Cidlině a v roce 1972 s JZD v Babicích.

Již roku 1890 byla v obci zřízena jednotřídní škola, která byla později rozšířena na dvoutřídku. V obci je rovněž mateřská škola. V budově zámku od roku 1950 funguje lesnické učiliště zajišťující odborný výcvik a ubytování žáků lesnických učebních oborů, které v současnosti spadá pod SOU řemesel a služeb Moravské Budějovice.

V letech 2006–2010 působil jako starosta Ing. Jiří Šálek, od roku 2010 do roku 2014 tuto funkci zastával Rostislav Čech, od roku 2014 vykonává funkci starosty Mgr. Zbyněk Nejezchleba.

V obci funguje sportovní klub, myslivecké sdružení a TJ Sokol, spravující Sokolovnu, v níž se tradičně pořádají kulturní i sportovní akce. V roce 2014 bylo v zámku otevřeno Muzeum lidových kapel.

Vývoj počtu obyvatel Lesonic[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 562 600 578 661 629 648 656 525 581 554 516 526 484

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Zámek v Lesonicích

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. a b c MEZLÍKOVÁ, Pavla. Komunální heraldika měst a obcí okresu Třebíč od roku 2000 do 2005. Brno, 2014 [cit. 2017-03-02]. 105 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Karel Maráz. s. 22. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006.2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]